Chung-wu: Porovnání verzí

| datum korunovace =

| partner2 =a řada vedlejších manželek

| narozendatum narození = [[21. říjen]] [[1328]]

| datum úmrtí = [[24. červen]] [[1398]] (69 let)

| místo pochováníodpočinku = Mauzoleum [[Ming-siao-ling]]

}}</ref>

}}</ref>

}}</ref>

}}</ref> Když v&nbsp;říjnu 1352 Mongolové dobyli [[Sü-čou]], tamější povstalečtí velitelé Pcheng Ta a Čao Ťün-jung utekli na jih do Chao-čou.<ref name="cambr dreyer 62"/>

V&nbsp;březnu 1356 Ču znovu vytáhl na Ťi-čching. Nový mongolský velitel Čchen Čao-sien, synovec a nástupce Čchen Esena, se vzdal i&nbsp;s&nbsp;šestatřiceti tisíci muži a v&nbsp;dubnu 1356 Ču vstoupil do města.<ref name="cambr dreyer 70"/> Po dobytí město přejmenoval na Jing-tchien („V&nbsp;odezvě na vůli nebes“).<ref name="mote 552">Mote (2003), s. 552.</ref> V&nbsp;květnu 1356 ho Chan Lin-er jmenoval hlavou provincie Ťiang-nan (jedné z&nbsp;pěti provincií sungského státu)<ref name="cambr mote 52">Mote (1988), s. 52.</ref> a Kuova zbývajícího syna jeho zástupcem. Ču však Kuova syna záhy obvinil z&nbsp;přípravy spiknutí a popravil. Tím se konečně získal jednoznačné vedení a neprodleně začal budovat svou správu. Nicméně zcela se spolehnout na věrnost svých generálů nemohl, až do [[Bitva na jezeře Pcho-jang|vítězství na jezeře Pcho-jang]] roku 1363 se vyskytovaly případy zrady a přeběhnutí k&nbsp;nepříteli.<ref name="cambr dreyer 70"/><ref>Farmer, s. 23.</ref>

V&nbsp;létě 1359 mongolský vojevůdce [[Čagan Temür]] vyhnal z&nbsp;[[Kchaj-feng]]u Chan Lin-era, kterému zůstalo pouze několik stovek vojáků, ale protože se pak Temür zaměřil na dobývání [[Šan-tung]]u, mohla Chanova skupina přežít v&nbsp;[[An-feng]]u, prefekturním městě na západě An-chueje.<ref name="cambr dreyer 68"/> Po ústupu z&nbsp;Kchaj-fengu moc sungské vlády rychle slábla; kromě Ču Jüan-čangova fakticky nezávislého Ťiang-nanu žádná sungská provincie nepřežila rok 1362.<ref name="cambr mote 53">Mote (1988), s. 53.</ref> Chan Lin-er jmenoval roku 1361 Čua vévodou z&nbsp;Wu (''Wu kung'')<ref name="cambr mote 52"/>{{#tag:ref|Wu byl geografický pojem odvozený od dávného [[Království Wu|státu Wu]], který označoval oblast dolního toku Jang-c’-ťiang. V současném používání titulu vévoda Wu (od 1361; od 1364 král Wu) Ču Jüan-čangem a král Wu (od 1363) Čang Š’-čchengem se projevila jejich rivalita a popírání legitimity vlády druhého.|group="pozn."|name="wu"}} a uznal jeho vládu na všech jím vybojovaných územích.<ref name="cambr mote 52 53">Mote (1988), s. 52–53.</ref> Ale Ču se obával postupu jüanských vojsk jižním směrem až k&nbsp;Nankingu, a proto Čagan Temürovi navrhl spolupráci. Po uváznutí Čaganovy armády v&nbsp;Šan-tungu a vraždě Čagana v&nbsp;létě 1362 nebezpečí z&nbsp;jüanské strany zmizelo, a tak nabídku jüanské vlády na post správce provincie Ťiang-si Ču odmítl.<ref>Wu, s. 79.</ref>

Ideologie rudých turbanů Čuovi k&nbsp;srdci nepřirostla. Před pokusem o&nbsp;vytvoření nové intelektuální elity orientované na manichejsko-buddhistické učení [[Bílý lotos|Bílého lotosu]] dal přednost spolupráci s&nbsp;[[Konfucianismus|konfuciánskými]] vzdělanci.<ref name="farmer 5 6">Farmer, s. 5–6.</ref> Tím se z&nbsp;náčelníka lidové sektářské vzpoury posunul k&nbsp;roli vůdce politického hnutí aspirujícího na tradiční legitimitu. Nadále ovšem musel počítat se sympatiemi svých důstojníků k&nbsp;učení Bílého lotosu.<ref>Wu, s. 72.</ref>

}}</ref> Navrhovali použít sílu státu a zákonů k&nbsp;prosazení transformace veřejných mravů a zvyků. Třebaže z&nbsp;jiných motivů, sdíleli s&nbsp;císařem touhou po nápravě poměrů pomocí silného státu a aktivního panovníka.<ref name="farmer 7">Farmer, s. 7.</ref>

Začátkem roku 1360 Ču kontroloval jihozápadní část Ťiang-su, celý [[An-chuej]] na jih od Jang-c’-ťiang a vnitrozemí Če-ťiangu (roku 1393 měla tato území 7,8 miliónu obyvatel).<ref name="cambr dreyer 72"/> Srovnatelnou moc, s&nbsp;početnějším obyvatelstvem, ale horší organizací, měla doména (od 1363 [[Království Wu (1363–1367)|království Wu]])<ref group="pozn." name="wu"/> Čang Š’-čchenga a stát Chan [[Čchen Jou-liang]]a.<ref name="cambr dreyer 72"/> [[Říše Chan (1360–1364)|Říše Chan]] ležela západně od Čuova území a zahrnovala provincie [[Ťiang-si]] a [[Chu-kuang]]. Čang sídlící v&nbsp;[[Su-čou]] ovládal dolní tok Jang-c’-ťiang, od východních hranic Čuovy državy až k&nbsp;moři. Zatímco Ču, Čang a Čchen si rozdělili povodí Jang-c’-ťiang, zbytek jižní a střední Číny byl vesměs pod kontrolou „jednoprovinčních“ režimů&nbsp;– [[Fang Kuo-čen]] kontroloval východočínské pobřeží, [[Ming Jü-čen]] vládl v&nbsp;[[S’-čchuan]]u, trojice jüanských loajalistů ([[Čchen Jou-ting]], [[Che Čen]] a [[Basalawarmi]]) ovládala [[Fu-ťien]], [[Kuang-tung]] a [[Jün-nan]]. Tyto provinční režimy nebyly schopny ohrozit velkou trojku, ale byly silné v&nbsp;obraně.<ref name="cambr dreyer 72"/>

Válka mezi Čuovým Ťiang-nanem a Čchen Jou-liangovým státem Chan v&nbsp;letech 1360–63 zničila rovnováhu moci v&nbsp;povodí řeky Jang-c’ a přinesla Čuovi jasnou převahu nad ostatními soupeři i&nbsp;prestiž mezi jeho vlastními lidmi.<ref name="cambr dreyer 72"/> Boje zahájil útok chanské armády na Nanking roku 1360, útočníci byli Čuem rozdrceni.<ref name="cambr dreyer 77">Dreyer (1988), s. 77.</ref> Roku 1361 se válčilo v&nbsp;původně chanské provincii Ťiang-si, která přecházela z&nbsp;ruky do ruky.<ref name="cambr dreyer 78">Dreyer (1988), s. 78.</ref> Následující rok získal kontrolu nad provincií Ču Jüan-čang.<ref name="cambr dreyer 79">Dreyer (1988), s. 79.</ref>

V&nbsp;lednu 1363 však armáda Čang Š’-čchenga překvapivě zaútočila na An-feng, kde sídlil sungský císař Chan Lin-er a zabila faktického vůdce režimu [[Liou Fu-tchung]]a. Ču sungské vládě formálně podléhal a Chan byl stále v&nbsp;armádě uctíván, proto mu na pomoc poskytl svou armádu.<ref name="cambr dreyer 82">Dreyer (1988), s. 82.</ref> Zachráněný, ale bezmocný, Chan Lin-er byl poté usazen ve [[Čchu-čou]], západně od Nankingu na druhém břehu Jang-c’-ťiang.<ref name="cambr mote 51">Mote (1988), s. 51.</ref> Armáda však uvázla na severu do srpna 1363.<ref name="cambr dreyer 83">Dreyer (1988), s. 83.</ref>

Odchod hlavních sil Čuových vojsk na sever přinesl Čchenovi šanci na obrat ve válce. Postavil třistatisícovou armádu, která početně převyšovala hlavní síly Čua.<ref name="cambr dreyer 83"/> Čchen očekával, že po dobytí [[Nan-čchang]]u místní náčelníci v&nbsp;Ťiang-si opět přejdou na jeho stranu a s&nbsp;využitím jejich sil zaútočí na Nanking.<ref name="cambr dreyer 83"/> Ale nančchangská posádka pod velením [[Teng Jü]]a odolávala až do začátku června 1363. V&nbsp;polovině srpna konečně Čuovo vojsko a loďstvo vyrazilo z&nbsp;Nankingu s&nbsp;asi stotisíci muži.<ref name="cambr dreyer 84">Dreyer (1988), s. 84.</ref> Dne 29.&nbsp;srpna 1363 se obě flotily [[Bitva na jezeře Pcho-jang|srazily na jezeře Pcho-jang]] ve čtyřdenní bitvě, ve které bylo chanské loďstvo poraženo a sám Čchen Jou-liang padl.<ref name="cambr dreyer 85 86">Dreyer (1988), s. 85–86.</ref>

Po porážce Čchen Jou-lianga si Ču od nového roku (tj. 4. února) 1364 přisvojil titul krále Wu (''Wu wang''), stejný jako užíval od října 1363 Čang Š’-čcheng.<ref name="cambr mote 55">Mote (1988), s. 55.</ref><ref group="pozn." name="wu"/> Ovšem nadále uznával svou formální podřízenost císaři Chan Lin-erovi a pokud Chan žil, užíval sungskou [[Éra vlády|éru]] Lung-feng (Dračího fénixe). Nicméně administrativa byla jeho vlastní, sestavená podle jüanského vzoru.<ref name="cambr mote 55"/>

}}</ref>

V&nbsp;lednu 1369 hlavní armáda vedená Sü Taem dobyla [[Tchaj-jüan]], přičemž Kökö Temür ustoupil do [[Kan-su]]. Na jaře 1369 mingská vojska začala obsazovat i&nbsp;[[Šen-si]].<ref name="dreyer 71">Dreyer (1982), s. 71.</ref> Provincie byla zabrána do září 1369, pohraniční boje s&nbsp;oddíly Kökö Temüra však trvaly do roku 1370.<ref name="cambr langlois 117">Langlois, s. 117.</ref>

Na rok 1370 mingská vláda naplánovala útok na Mongolsko ve dvou směrech – generálové [[Li Wen-čung]] a [[Feng Šeng]] zaútočili z&nbsp;Pekingu na sever na mongolského císaře a Sü Ta vytáhl ze [[Si-an]]u proti Kökö Temürovi.<ref name="cambr dreyer 99 100">Dreyer (1988), s. 99–100.</ref><ref name="dreyer 72">Dreyer (1982), s. 72.</ref> Začátkem května 1370 byl Kökö Temür poražen a uprchl do [[Karakorum]]u. Přes 84&nbsp;000 jeho vojáků padlo do mingských rukou a Číňané poté postupovali na západ podél toku Chuang-che.<ref name="cambr langlois 119">Langlois, s. 119.</ref> Li zatím postoupil do Šang-tu, jüanský císař Togon Temür ustoupil severněji do [[Jing-čchang]]u a v&nbsp;květnu 1370 zemřel. Císařskou hodnost převzal jeho třiadvacetiletý syn [[Ajuširidara]]. V&nbsp;červnu byl Liem dobyt i&nbsp;Jing-čchang. Ajuširidara uprchl, ale jeho císařovna a syn [[Maidiribala]] byli s&nbsp;více než 50&nbsp;000 vojáky zajati.<ref name="cambr langlois 120">Langlois, s. 120.</ref> Mongolský vládce se na útěku zastavil až v&nbsp;Karakorumu, kam se stáhly i&nbsp;zbytky Kökövy armády.<ref name="cambr langlois 120"/>

Chung-wuova veřejná prohlášení byla plná sympatií pro rolníky a nepřátelství a nedůvěry k&nbsp;bohatým pozemkovým vlastníkům a učencům.<ref name="farmer 8"/> Sám o&nbsp;sobě hovořil jako o&nbsp;vesničanovi z&nbsp;pravého břehu řeky [[Chuaj-che|Chuaj]].<ref name="farmer 5">Farmer, s. 5.</ref> Na své bědné mládí nikdy nezapomněl. I&nbsp;jako císař si zachoval ideál vesnického soběstačného života v&nbsp;klidu, bez nutnosti vzdalování se z&nbsp;obce, který byl v&nbsp;jeho mládí nedosažitelným snem. A&nbsp;dělal co mohl, aby jej svým poddaným umožnil.<ref>Brook, s. 29–30.</ref>

}}</ref>

Při budování nové společnosti na troskách jüanské říše císař věnoval velkou péči legislativě, která se týkala všech sektorů společnosti. Přitom se projevil jako energický a kreativní zákonodárce, zákony byly vydávány, revidovány a modifikovány po celou dobu jeho vlády.<ref name="farmer 10">Farmer, s. 10.</ref> Neustálé změny vyvolávaly občasné protesty úředníků.<ref name="c langlois 156">Langlois, s. 156.</ref>

Hlavním městem říše byl [[Nanking]] (Nan-ťing, Jižní hlavní město), do 1368 nazývaný Jing-tchien. V&nbsp;60.&nbsp;a 70.&nbsp;letech probíhala rozsáhlá výstavba metropole. Na 200&nbsp;000 dělníků obehnalo město hradbami dlouhými téměř 26&nbsp;km, tehdy nejdelšími na světě, a vybudovalo císařský palác i&nbsp;vládní čtvrť.<ref>Brook, s. 42.</ref> Roku 1368 císař pobýval v&nbsp;červnu – srpnu a říjnu – listopadu v&nbsp;[[Kchaj-feng]]u, tehdy proto označovanému za Pej-ťing (Severní hlavní město).<ref name="cambr langlois 114">Langlois, s. 114.</ref>

}}</ref>]]

Administrativní aparát byl vybudován podle jüanského vzoru. V&nbsp;čele civilní správy stál [[ústřední sekretariát]] vedený dvěma hlavními rádci, neformálně označovanými za první ministry. Podléhalo mu šest ministerstev&nbsp;– [[Ministerstvo státní správy (Čína)|státní správy]], [[Ministerstvo daní (Čína)|daní]], [[Ministerstvo obřadů|obřadů]], [[Ministerstvo vojenství (Čína)|vojenství]], [[Ministerstvo trestů|trestů]] a [[Ministerstvo prací (Čína)|(veřejných) prací]]. Administrativu kontroloval [[cenzorát]], nad armádou bděla hlavní vojenská komise. Civilní správa, za panování pozdějších císařů – jádro vlády, tvořila pouze servisní systém sloužící k&nbsp;zabezpečení financí a logistiky pro armádu.<ref name="dreyer 11">Dreyer (1982), s. 11.</ref> Správa provincií byla v&nbsp;tomto duchu zprvu pod kontrolou generála, kterému podléhaly i&nbsp;civilní úřady.<ref name="cambr dreyer 105"/> V&nbsp;70. letech vliv vojáků zeslábl, když byli na vedoucí pozice v&nbsp;provinciích obvykle jmenování ministři.<ref name="cambr dreyer 105"/> Regionálním vojenským velitelům zůstala administrativa spojená se spravováním záležitostí vojenských rolníků v&nbsp;systému ''[[wej-suo]]''.<ref name="cambr dreyer 105"/>

V&nbsp;70. letech se systém ''wej-suo'', zavedený roku 1364, stabilizoval, když bývalí vojáci sloužili jako dědiční vojenští rolníci, přičemž každá rodina měla povinnost dodat jednoho člena každé generace k&nbsp;aktivní službě.<ref name="cambr dreyer 104">Dreyer (1988), s. 104.</ref> Armáda byla díky produkci vojenských rolníků soběstačná.<ref name="cambr dreyer 104"/> Roku 1393 se ozbrojené síly říše skládaly z&nbsp;326 pluků a 65 samostatných praporů.<ref name="cambr dreyer 104"/> Po roce 1368 byla armáda pravděpodobně větší než bylo třeba, ale vláda se obávala následků rozsáhlé demobilizace.<ref name="cambr dreyer 104"/>

}}</ref> polovina na nízkých stupních (osmém a devátém), nepočítaje v&nbsp;to nejméně 5&nbsp;000 učitelů ve vládních školách.<ref name="dreyer 135"/> Na rozdíl od pozdějších let v&nbsp;raném mingském období se zkouškami nezískalo dost kandidátů, místa byla mnohdy obsazována na základě doporučení a známostí.<ref name="dreyer 135"/> Úřednický systém se teprve tvořil a zavedení zkoušek mělo bezprostředně především symbolický význam přihlášení ke konfuciánství.

Kvalifikovaní konfuciánsky vzdělaní úředníci obsazovali ve státní správě pouze řídící místa. Rutinní administrativa a „vyplňování formulářů“ byly úkolem řadových zaměstnanců a pomocníků, vybíraných z&nbsp;místního obyvatelstva. Bylo jich nejméně čtyřikrát více, než úředníků.<ref name="hucker 18">Hucker (1958), s. 18.</ref>

Byl proveden soupis obyvatelstva evidovaného v [[Žluté registry|Žlutých registrech]]. Pozemky, jejich kvalitu, zdanění a vlastnictví evidovaly [[Registry map rybí šupiny|registry rybích šupin]] (nazvané podle jejich vzhledu). Za výběr daní byli zodpovědní oblastní daňoví správci (''liang-čang''), jmenovaní okresními úřady z&nbsp;členů majetných rodin.<ref name="dreyer 123"/> Roku 1371 byl v&nbsp;povodí Jang-c’-ťiang zaveden systém místní samosprávy ''[[li-ťia]]'' a postupně se rozšiřoval po říši.<ref name="brook 44">Brook, s. 44.</ref> Všechny řádné státní výdaje, kromě pozemkové daně, byly hrazeny pomocí povinných služeb a dodávek obyvatelstva. V&nbsp;systému ''li-ťia'' (stovek&nbsp;– ''li'' a desítek&nbsp;– ''ťia'' rodin) služby odváděla vždy jedna ''ťia'', po roce ji vystřídala další. Na rozdíl od pozemkové daně byla tato forma zdanění progresivní. Velké infrastrukturní projekty, jako výstavba cest a hrází či kanálů, byly hrazeny dalšími rekvizicemi ''[[ad hoc]]''.<ref name="c8 huang 134">Huang, s. 134.</ref>

Císař byl přesvědčen, že pokud ani jeden muž nebude bez pole a ani jedna žena bez tkalcovského stavu, strádání pomine. Koncentrace pozemkového vlastnictví v&nbsp;rukou boháčů se s&nbsp;tímto ideálem neslučovala, a navíc bohatí vlastníci nacházeli cesty jak neplatit daně.<ref name="li 28">Li (2010), s. 28.</ref> V&nbsp;posledních letech dynastie Jüan dokonce klesl výnos pozemkové daně na nulu.<ref name="li 29">Li (2010), s. 29.</ref> Chung-wu reagoval konfiskací půdy a jejím rozdělením mezi bezzemky. Kdo opustil majetky během válek, neměl nárok na jejich vrácení, byly mu sice přiděleny náhradní pozemky, ale pouze pokud na nich zamýšlel osobně pracovat.<ref name="li 28"/> Kdo obsadil větší pozemky než byl schopen obdělat, byl potrestán a půda mu byla zabavena. Zatímco sungský císař [[Tchaj-cu (Sung)|Tchaj-cu]] povzbuzoval velké pozemkové vlastníky a říkal, že boháči jsou branou bohatství pro celou zemi, Chung-wu se snažil boháče zlikvidovat, po jeho reformách prakticky nezůstali velcí pozemkoví vlastníci.<ref name="li 29"/>

}}</ref> V&nbsp;60.&nbsp;letech vláda neměla sílu ovlivňovat ekonomiku, proto tolerovala i&nbsp;oběh starých mincí a stanovení cen nechala na trhu.<ref name="glahn 70"/>

Po sjednocení Číny mince obíhaly s&nbsp;potížemi, podle úředníků kvůli nedostatečnému množství, což chtěli řešit snížením obsahu mědi o&nbsp;desetinu, aby mohl být zvýšen jejich počet.<ref name="glahn 70 71">von Glahn, s. 70–71.</ref> Císař devalvaci odmítl, a protože těžba nemohla dostatečně vzrůst, vláda se roku 1375 vrátila k&nbsp;papírové měně ([[Státovka|státovkám]]), která měla sloužit jako základní prostředek směny, s&nbsp;měďáky v&nbsp;pomocné funkci.<ref name="glahn 71">von Glahn, s. 71.</ref> Podobně jako za dynastie Jüan se i&nbsp;nyní vláda snažila podpořit papírové peníze zákazem užití drahých kovů nebo jiných komodit v&nbsp;obchodu, ale na rozdíl od jüanských dob nebyly papírové peníze směnitelné za stříbro. Důsledkem byl rychlý pokles jejich hodnoty.<ref name="glahn 71"/> Znejistělá vláda se pokoušela podpořit měnu manipulací s&nbsp;nabídkou peněz, přičemž kolísala mezi zastavením tisku i&nbsp;ražby a tiskem na plné obrátky.{{#tag:ref|Mincovny byly uzavřeny v letech 1375–1377 a opět 1387–1389. Tisk peněz byl přerušen v letech 1384–1389 a opět zastaven roku 1391.<ref name="glahn 72"/>|group="pozn."}} Když peníze vláda tiskla, tak ve zcela nepřiměřeném množství, například roku 1390 byly příjmy vlády 20 miliónů kuanů (peněžní jednotka rovnající se 400 měďákům) ve státovkách, ale výdaje 95 miliónů oficiálně a fakticky ještě vyšší.<ref name="glahn 72">von Glahn, s. 72.</ref> Následky na sebe nenechaly čekat – cena státovek do roku 1394 klesla na 40 % nominální hodnoty a obchodníci se obrátili ke stříbru. Vláda reagovala snahou o&nbsp;stažení měďáků a opětovným (1397) zákazem užití stříbra v&nbsp;obchodu.<ref name="glahn 72"/> Ceny byly pak obchodníky určovány ve stříbře, ale vzhledem k&nbsp;nedostatku drahých kovů vypláceny v&nbsp;papírových penězích, v&nbsp;postupně klesajícím kurzu. Stříbro a zlato se staly měřítkem hodnoty a státovky platebním prostředkem.<ref name="glahn 73">von Glahn, s. 73.</ref>

Císařovu nedůvěru k&nbsp;úřednické elitě doplňoval přezíravý postoj k&nbsp;obchodníkům. Zlomení moci vrstvy obchodníků a velkých pozemkových vlastníků viděl císař jako jeden z&nbsp;nejdůležitějších úkolů své vlády. Zavedl vysoké daně pro [[Su-čou]] a okolí – tehdy obchodní a ekonomické centrum Číny.<ref name="ebrey cambridge 192"/> Navíc několik tisíc zdejších zámožných rodin bylo přinuceno přesídlit k&nbsp;Nankingu a na jižní břeh Jang-c’-ťiang.<ref name="ebrey cambridge 192"/><ref>Brook, s. 49–50.</ref> Aby zabránil nepovolenému podnikání, museli cestující obchodníci hlásit svá jména a náklad místním agentům, kontrolovaným úřady každý měsíc.<ref name="brook 65 67">Brook, s. 89.</ref> Zboží byli povinni ukládat ve vládních skladech.<ref name="li 37">Li (2010), s. 37.</ref>

[[Soubor:Ming Dynasty porcelain dish, Hongwu Reign Period.JPG|thumb|Konec válek přinesl rozvoj hospodářství. Porcelánový talíř éry Chung-wu. Dnes v&nbsp;[[Nankingské muzeum|Nankingském muzeu]]]]

Zahraniční vztahy byly důležité jako symbol legitimity mingské vlády. Uznání její právoplatnosti a nadřazenosti okolními státy bylo vyjádřené odevzdáním [[tribut]]u. Za tribut obdržely zahraniční delegace čínské zboží v&nbsp;odpovídající hodnotě. Tímto způsobem se mingská vláda snažila zahraniční obchod dostat pod kontrolu a omezit.<ref name="dreyer 115"/>

Roku 1368 císař oznámil svůj nástup [[Korea|Koreji]], [[Vietnam]]u, [[Čampa|Čampě]] a [[Japonsko|Japonsku]].<ref name="dreyer 117">Dreyer (1982), s. 117.</ref> Poselství s&nbsp;tributem poslaly následující rok Korea, Vietnam a Čampa; roku 1370 jávský [[Madžapahit]]; roku 1371 Japonsko, [[Thajsko|Siam]], [[Kambodža]] a sumaterské království Malaju, roku 1372 [[Rjúkjú]].<ref name="dreyer 117"/> Během let 1369–1397 vypravily nejčastěji poselstva Korea a Rjúkjú, Čampa, Siam a Vietnam (v&nbsp;uvedeném pořadí 20krát, 19krát, 18krát a 14krát).<ref name="dreyer 117"/> Pro přijímání misí fungovaly specializované úřady, od roku 1370 umístěné v&nbsp;[[Ning-po]], Čchüan-čou (ve [[Fu-ťien]]u) a [[Kanton (Čína)|Kantonu]].<ref name="dreyer 117"/> O&nbsp;čtyři roky později však byly zrušeny<ref name="dreyer 120">Dreyer (1982), s. 120.</ref> a objem tributárního obchodu výrazně omezen. Přesto však zůstal značný, například roku 1392 siamská mise přivezla 38 tun aromatických látek, roku 1382 jávská téměř 17 tun pepře.<ref name="dreyer 117"/>

Podle rozhodnutí císaře měli jeho synové, obdaření tituly knížat (''wang''), obdržet vojenské velení v&nbsp;pohraničí a chránit tak říši.<ref name="cambr langlois 118"/> Kromě následníka se proto ostatní synové učili vedle konfuciánské vzdělanosti, kladoucí důraz na morální hodnoty, i&nbsp;válečnictví. Výchově synů věnoval císař velkou péči a pověřil jí učence v&nbsp;čele se [[Sung Lien]]em a Kchung Kche-ženem.<ref>Chan (2007), s. 51–52.</ref>

Nejschopnějšími vojevůdci mezi princi byli [[Jung-le|Ču Ti]] a [[Ču Kang]], později se k&nbsp;nim přidali i&nbsp;[[Ču Fu]], Ču Čen, Ču Č’ a Ču Po. Mezi literárně orientovanými císařskými princi vynikl Ču Su díly o&nbsp;jüanské dvorské poezii a léčivých rostlinách a Ču Čchüan prací o&nbsp;lyrických dramatech a encyklopedií alchymie a farmacie. Také Ču C’, Ču Tchan, Ču Čchun a Ču Po se cítili dobře ve společnosti učenců, ale byli zběhlí i&nbsp;ve válečném umění.<ref>Chan (2007), s. 54.</ref> Ne vždy se však princové chovali řádně, především [[Ču Šuang]], [[Ču Su]], Ču Fu, Ču C’, Ču Tchan, Ču Kuej a císařův prasynovec Ču Šou-čchien byli kvůli svému chování terčem císařových výtek.<ref>Chan (2007), s. 54–55.</ref>

[[Soubor:X Ming Dynasty Empress Ma of Taizu.JPG|thumb|[[Císařovna Ma]] (1332–1382), hlavní manželka Chung-wua. Oficiální soudobý portrét.]]

}}</ref> Po návratu onemocněl a roku 1392 zemřel. Náhlá smrt následníka trůnu mocenský systém destabilizovala.<ref name="dreyer 148"/> Novým korunním princem jmenoval císař Ču Piaova syna [[Ťien-wen|Ču Jün-wena]]. Ve snaze zabezpečit hladké předání moci mladému dědici rozpoutal Chung-wu roku 1393 novou mohutnou vlnu čistek počínající obviněním a popravou generála Lan Jüa. V&nbsp;těchto čistkách císař zničil vojenskou nobilitu.<ref name="dreyer 147"/>

Vzniklé mocenské vakuum však nevyplnili civilní úředníci, ale především císařovi synové.<ref name="dreyer 147"/> Ti nyní, stejně jako dříve generálové, střídali službu na hranici u&nbsp;vojsk s&nbsp;audiencemi v&nbsp;hlavním městě.<ref name="dreyer 149"/> Za Chung-wuova života tak byli stabilizujícím prvkem.<ref name="dreyer 149"/> Ale protože loajalita generálů a úředníků byla nyní směřována spíše k&nbsp;osobě císaře než k&nbsp;úřadu, přišla po jeho smrti krize.<ref name="dreyer 107"/>

V&nbsp;tradiční čínské historiografii byl Chung-wu považován za typického zakladatele dynastie, který zajistil Číně vyvedení z&nbsp;chaosu občanské války a osvobození z&nbsp;cizí nadvlády. Sjednotil zemi a obnovil řád ve společnosti, položil základy dlouhé éry prosperity a rozmachu pod vládou nové dynastie. V&nbsp;tomto duchu dostal od svého nástupce [[posmrtné jméno]] Tchaj-cu („Velký předek“). Stejný přístup zaujaly i&nbsp;oficiální dějiny dynastie ([[Ming-š’]]) sepsané za dynastie Čching.<ref name="dreyer 151"/>

Méně závislá na ideologických předsudcích je snaha pochopit osobu císaře v&nbsp;kontextu jeho doby a životní cesty. Toto pojetí zdůrazňuje závislost cílů i&nbsp;prostředků k&nbsp;jejich dosažení na císařově životní zkušenosti. Za klíčové období jeho života, ve kterém zformoval svoji životní filozofii, pokládá jeho mládí, kdy žil v&nbsp;bídě a bez domova.<ref name="dreyer 151"/>

}}</ref> V&nbsp;zájmu vytvoření řádné a správné společnosti přijal [[Neokonfucianismus|neokonfuciánství]] v&nbsp;[[Ču Si]]ho verzi za státní ideologii, což umožnilo jeho všeobecné rozšíření.<ref name="farmer 17">Farmer, s. 17.</ref> Definitivní zformování mechanismu [[Úřednické zkoušky v Číně|úřednických zkoušek]] a následná masivní [[indoktrinace]] elity národa jejich prostřednictvím měla hluboký vliv na charakter země.

}}