Spolek

Spolek je obecně sdružení či skupina osob. V českém právu je od 1. ledna 2014 spolek zvláštní forma právnické osoby, určená pro samosprávné a dobrovolné sdružení osob vedených společným zájmem, které je založeno nejméně třemi osobami. Účelem spolku může být buď sdílení jen vzájemných cílů (sportovní kluby, myslivecká sdružení apod. – někdy též nazývány jako vzájemně prospěšná sdružení)^[zdroj?] nebo nějaká obecně prospěšná činnost (poskytování sociálních služeb, vzdělávací a informační aktivity apod.).^[zdroj⁠?!] Spolek může vlastním jménem podnikat, ale nesmí to být jeho hlavní činností a případný zisk musí být použit na podporu dosažení vlastních cílů spolku. Členy spolku mohou být fyzické i právnické osoby. Název musí obsahovat slova „spolek“ nebo „zapsaný spolek“, případně zkratku „z. s.“ Zapisuje se do spolkového rejstříku, který je veden příslušným rejstříkovým soudem. Právně upraven je v § 214–302 občanského zákoníku.

Historie spolků v Česku

Spolky v Rakouském císařství

V Rakouském císařství bylo zakládání spolků umožněno císařským patentem ze dne 26. listopadu 1852 (zákonem č. 253/1852 ř. z.). Založení každého jednotlivého spolku ovšem podle tohoto zákona podléhalo schválení státních úřadů, které tak měly nad zřizováním spolků plnou kontrolou, takže zakládání například českých národních spolků (např. Hlahol, Sokol, Umělecká beseda, Americký klub dam, Tělocvičný spolek paní a dívek pražských) bylo možné až^[zdroj⁠?!] po skončení období neoabsolutismu a vydání Říjnového diplomu roku 1860. 15. listopadu 1867 pak byl vydán nový zákon č. 134/1867 ř. z., o spolčovacím právu, podle něhož se v souladu s principy liberalismu založení spolku státním úřadům pouze oznamovalo a státní úřady mohly založení spolku zakázat jen v případech, kdy stanovy spolku odporovaly zákonu.

Dobrovolné organizace za socialismu

V roce 1951 byl v Československu vydán zákon č. 68/1951 Sb., o dobrovolných organisacích a shromážděních. Ve svém důsledku znamenal pro mnohé spolky konec činnosti, případně pokračování v jiné formě.

Občanská sdružení

V Československu a následně v Česku existovala v letech 1990–2013 občanská sdružení, právně byla upravena zákonem č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Občanské sdružení vznikalo registrací stanov u Ministerstva vnitra.

Podle seznamu občanských sdružení, vedeném Ministerstvem vnitra České republiky, jich bylo v Česku v polovině roku 2013 registrováno přes 93 tisíc.^[zdroj⁠?!] Vedení rejstříku občanských sdružení nebylo zákonem nařízeno ani upraveno, nebyla tedy ani garantována úplnost a aktuálnost seznamů publikovaných ministerstvem.

Proti odmítnutí registrace, stejně jako proti rozpuštění občanského sdružení bylo možné se soudně bránit. Ačkoli zákon o sdružování občanů hovořil o „Nejvyšším soudu České republiky“, resp. „nejvyšším soudu republiky“, protože byl přijat v roce 1990 a po osamostatnění správního soudnictví v roce 2003 nebyl v tomto směru novelizován, soudní praxe dospěla k závěru, že příslušným soudem je soud správní, konkrétně Městský soud v Praze.

Církve a náboženské společnosti, politické strany a politická hnutí nebo obecně prospěšné společnosti se řídily odlišným právním režimem.

Novodobé spolky

Zavedení a transformace

Nový občanský zákoník, 89/2012 Sb., s účinností od 1. ledna 2014 znovu zavedl do českého právního řádu pojem spolků. Zrušil dosavadní zákon o sdružování občanů a tématiku spolků upravil v § 214–302.

§ 3045 nového občanského zákoníku stanoví, že sdružení podle zákona o sdružování občanů se ihned s účinností zákona považují za spolky. Občanská sdružení mají rovněž povinnost v přechodné lhůtě stanovené zákonem uvést stanovy a název organizace do souladu s podmínkami, které zákon stanoví pro spolky. Organizační jednotky sdružení způsobilé jednat vlastním jménem se považují za pobočné spolky, avšak pokud hlavní spolek do tří let nepodá návrh na zápis pobočného spolku, pak právní osobnost pobočného spolku uplynutím této lhůty zaniká.

Občanský zákoník v § 3045 umožňuje transformaci sdružení na ústav nebo sociální družstvo podle jiného zákona, přičemž tato možnost není přímo omezena žádnou lhůtou.

Vznik a zrušení spolku

Spolek jako samosprávný a dobrovolný svazek mohou založit alespoň tři osoby (není omezeno, zda fyzické či právnické) vedené společným zájmem k jeho naplňování. Spolek, které sdružuje spolky, se označuje jako svaz. Zakládacím aktem spolku je shoda nejméně tří zakladatelů na stanovách. Ty musejí obsahovat přinejmenším název a sídlo spolku, účel spolku, práva a povinnosti členů vůči spolku, popřípadě určení způsobu, jak jim budou práva a povinnosti vznikat, a určení statutárního orgánu spolku. Stanovy mohou určit výši a splatnost členského příspěvku. Stanovy spolku mohou založit pobočný spolek jako organizační jednotku; člen pobočného spolku se ze zákona považuje též za člena hlavního spolku. Stanovy mohou rozlišit více druhů členství s rozdílnými právy a povinnostmi. Stanovy musí být uloženy v sídle spolku. Zakládacím aktem spolku může být také usnesení ustavující schůze, pro niž návrh stanov připraví svolavatel. Zápis v listině přítomných na ustavující schůzi se pokládá za rovnocenný podání přihlášky, přičemž kdo hlasoval proti návrhu stanov, může od přihlášky odstoupit. Spolek však podle zákona vzniká až dnem zápisu do veřejného rejstříku; pokud však není zapsán do 30 dnů od podání návrhu na zápis ani není vydáno rozhodnutí o zamítnutí zápisu, považuje se uplynutím této lhůty spolek za zapsaný i bez zápisu. Pokud spolek pokračuje v činnosti i přesto, že byl jeho zápis zamítnut, použijí se ustanovení o společnosti.

Soud může spolek zrušit na návrh osoby, která na tom má oprávněný zájem, nebo i bez návrhu, pokud vyvíjí zakázanou činnost nebo pokud nutí třetí osoby ke členství ve spolku, účasti na jeho činnosti nebo jeho podpoře nebo pokud brání členům vystoupit. Dále soud zruší spolek za podmínek, které jsou obecně stanoveny pro zrušení právnické osoby, tedy vyvíjí-li nezákonnou činnost v míře narušující veřejný pořádek nebo nesplňuje-li požadavky vyžadované zákonem pro vznik spolku (to může být například pokles počtu členů pod 3) nebo je-li statutární orgán déle než dva roky neusnášeníschopný.

Členové spolku neručí za dluhy spolku. Nelze-li v případě zrušení spolku s likvidací určit likvidátora jinak, může soud jmenovat likvidátorem některého z členů statutárního orgánu, a to i bez jeho souhlasu, a není-li tom možné, může jmenovat likvidátorem některého člena spolku, rovněž i bez jeho souhlasu. Takto jmenovaný likvidátor nemůže z funkce odstoupit, ale může požádat soud, aby jej „z funkce“ zprostil, pokud po něm výkon funkce nelze spravedlivě vyžadovat. Likvidátor naloží s jměním spolku podle stanov. Nelze-li s ním naložit podle stanov, nabídne likvidátor likvidační zůstatek spolku s obdobným účelem. Není-li to možné, nabídne jej obci, kde má spolek sídlo. Nepřijme-li jej obec, nabývá jej kraj. Obec nebo kraj mohou takto nabytý zůstatek využít jen k veřejně prospěšnému cíli. Likvidační zůstatek spolku se statusem veřejné prospěšnosti nelze použít k jiným cílům než veřejně prospěšným. S účelově vázanými dotacemi z veřejného rozpočtu naloží likvidátor podle rozhodnutí příslušného orgánu.

Spolky mohou fúzovat buď sloučením nebo splynutím. Ve smlouvě musí být určeno, který ze spolků je zanikající a který nástupnický. Návrh smlouvy o fúzi podléhá schválení členskými schůzemi zúčastněných spolků (a to bez ohledu na to, jsou-li v nich podle stanov členské schůze nejvyšším orgánem, ač zákon zmiňuje i možnost, že o fúzi nebo rozdělení rozhoduje podle stanov jiný orgán než členská schůze). Návrh na zápis fúze do veřejného rejstříků podávají společně všechny zúčastněné spolky. Členové statutárních orgánů spolků odpovídají ostatním spolkům za škody, které by způsobili zmařením zápisu.

Zákon upravuje rozdělení spolku sloučením a rozdělení spolku založením nových spolků. Projekt rozdělení schvaluje členská schůze spolku.

Členství

Členství může vzniknout účastí na ustavující schůzi, přijetím za člena nebo jiným způsobem určeným stanovami, při zachování dobrovolnosti členství. Členství zaniká především vystoupením nebo vyloučením, ale může zaniknout i jiným způsobem, který stanoví stanovy nebo zákon. Pokud stanovy neurčují jinak, zaniká členství automaticky také tím, když člen nezaplatí členský příspěvek ani ve stanovené přiměřené lhůtě po urgenci, v níž je na tento následek upozorněn. Pokud stanovy neurčí jinak, členství se váže na osobu člena a nepřechází na jeho právního nástupce. Zákon nestanoví povinnost spolku vést seznam členů, avšak pokud takový seznam vede, musí stanovy určit způsob provádění zápisů a výmazů a způsob zpřístupnění seznamu či jeho nezpřístupnění. Uveřejnění seznamu je možné pouze se souhlasem všech členů, kteří jsou v něm zapsáni.

Orgány

Orgány spolku jsou statutární orgán a nejvyšší orgán, popřípadě kontrolní komise, rozhodčí komise a další orgány určené ve stanovách. Stanovy mohou orgány spolku pojmenovat libovolně, nevzbudí-li tím klamný dojem o jejich povaze. Statutární orgán může být kolektivní (výbor) nebo individuální (předseda). Neurčují-li stanovy jinak, členy statutárního orgánu volí a odvolává nejvyšší orgán spolku. Neurčují-li stanovy funkční období členů volených orgánů spolku, je toto období pětileté a členové voleného orgánu mohou za zákonem stanovených podmínek kooptovat náhradní členy orgánu do nejbližšího zasedání orgánu příslušného k volbě.

Pokud stanovy nestanoví jinak, je nejvyšším orgánem spolku členská schůze. Statutární orgán může být totožný s nejvyšším orgánem spolku; pokud v takovém případě není s to vykonávat svoji působnost po dobu delší než jeden měsíc, pak působnost nejvyššího orgánu spolku přechází na shromáždění všech členů spolku, které svolá nejméně pětina členů spolku, nestanoví-li stanovy jinak.

Členská schůze

Členskou schůzi (bez ohledu na to, zda je či není nejvyšším orgánem spolku) svolává statutární orgán spolku nejméně jednou za rok. Krom toho ji musí svolat, pokud o to požádá alespoň třetina členů spolku nebo kontrolní orgán spolku. Nesvolá-li statutární orgán zasedání členské schůze do 30 dnů od doručení podnětu, může podavatel podnětu svolat zasedání na náklady spolku sám. Každý člen spolku má právo se zúčastnit zasedání členské schůze a dostat na něm vysvětlení záležitostí spolku, které se týká předmětu zasedání. Členská schůze je usnášeníschopná za účasti většiny členů spolku, což nelze změnit ani stanovami (stanovy však nemusejí členské schůzi přiznat roli nejvyššího orgánu ani žádnou jinou rozhodovací pravomoc). Usnesení se přijímají většinou hlasů přítomných členů, přičemž každý člen má jeden hlas. Pro účely tohoto ustanovení se nepřihlíží ke druhu členství ve spolku, tj. i v případě, kdy podle stanov mají někteří členové pouze poradní hlas, mají tito členové právo platně hlasovat na členské schůzi. Do 30 dnů od ukončení zasedání musí být o něm vyhotoven zápis a každý člen smí do zápisů nahlížet.

Členská schůze může být konána formou dílčích členských schůzí, přičemž pro účely hlasování se zúčastnění členové a odevzdané hlasy sčítají. Stanovy mohou také určit, že působnost členské schůze plní shromáždění delegátů, přičemž každý delegát musí být volen stejným počtem hlasů s rozumnou odchylkou stanovenou stanovami.

Pokud členská schůze na svém zasedání není usnášeníschopná, může svolavatel svolat náhradní zasedání, na němž může být usnesení přijato za účasti libovolného počtu členů, nestanoví-li stanovy jinak.

Kontrolní komise

Kontrolní komise nemusí být zřízena, avšak pokud ji stanovy zřizují, musí mít nejméně tři členy. Neurčují-li stanovy jinak, její členy volí a odvolává členská schůze. Pokud stanovy určují, že členy komise jmenuje nebo odvolává statutární orgán, nepřihlíží se k tomu. Členství v kontrolní komisi není slučitelné s členstvím ve statutárním orgánu ani s funkcí likvidátora.

Kontrolní komise dohlíží na řádné vedení záležitostí spolku a soulad činnosti spolku se stanovami a právními předpisy. Na zjištěné nedostatky kontrolní komise upozorní statutární orgán, případně další orgány určené stanovami. V rozsahu působnosti komise mají její pověření členové právo nahlížet do dokladů spolku a požadovat od členů orgánů spolku i od zaměstnanců spolku vysvětlení. Kontrolní orgán spolku je oprávněn svolat členskou schůzi spolku.

Rozhodčí komise

Rozhodčí komise nemusí být zřízena. Je-li zřízena, rozhoduje sporné záležitosti náležející do spolkové samosprávy v rozsahu určeném stanovami. Pokud stanovy její působnost neurčují, pak komise rozhoduje spory mezi členem a spolkem o placení členských příspěvků a přezkoumává rozhodnutí o vyloučení člena ze spolku.

Členem rozhodčí komise může být jen bezúhonná, zletilá a plně svéprávná osoba (pro členy jiných orgánů spolku zákon takováto omezení nestanoví). Bezúhonnost se předpokládá, pokud proti ní nikdo nevysloví námitku. Členství v rozhodčí komisi je neslučitelné s členstvím ve statutárním orgánu nebo kontrolní komisi. Z činnosti rozhodčí komise je vyloučen člen, jemuž by okolnosti případu mohly bránit nebo brání rozhodovat nepodjatě.

Externí odkazy

• Seznam registrovaných občanských sdružení na stránkách Ministerstva vnitra
• Vyhledávání spolků ve spolkovém rejstříku