Dalibor Brochard
Dalibor Eugen Brochard byl československý letec 246. perutě RAF. Narodil se jako druhý syn Otakara Brocharda (první o rok starší syn zemřel po porodu) a Marie Brochardové rozené Šmídové 11. 5. 1924 v Nitře. Jeho otec byl profesionálním vojákem československé armády, který zemřel někdy na přelomu roku 1934. Dalibor Brochard již v té době nastoupil na vojenské gymnázium v Moravské Třebové. Na konci roku 1938 měl možnost odjet do Velké Británie v rámci vojenského školení mladých československých studentů. Po roce 1940 nastoupil ve Velké Británii do 246. perutě RAF (služební číslo 787809) jako radista (Wireless Operator). Zemřel na Azorských ostrovech 14. 3. 1945. Po 2. sv. válce byly jeho ostatky umístěny v památníku na Žižkově. 18. 12. 2008 převzali zástupci ministerstva vnitra SR jeho ostatky a byl pochován v Nitře.
Mládí
Na soukromý život Dalibora Brocharda vzpomíná v současnosti jediná žijící pamětnice, jeho nevlastní sestřenice Jiřina Krejčová rozená Ungrová:
V rokycanském okrese leží obec Dobřív, kde po první světové válce sbor dobrovolných hasičů „zastřešil“ ochotnický spolek. Jak můj tatínek, tak jeho tři bratři rádi zpívali a hráli divadlo. Do Dobříva jezdila k svému bratru pekaři Šmídovi jeho ovdověla sestra Marie, provdaná Brochardová, která toho času bydlela v Praze. Měla synka Dalibora, který byl žákem vojenského gymnázia v Moravské Třebové. Zúčastňovala se v obci všech veřejných akcí a hlavně také hrála divadlo. Tak se s ní seznámil tatínkův nejmladší bratr, tedy svobodný. Odešel také do Prahy, kde pracoval v továrně na letecké motory ve Waltrovce v Jinonicích. Později se přistěhovali do Dobříva natrvalo. Tak jsme se seznámili i s Daliborem – pro nás s Borkem. Na prázdniny přijížděl synek Dalibor, který byl o rok starší než já. Borka jsme si zamilovali. Byl to milý chlapec a s námi se dokonale sžil. Můj bratříček, tehdy 6letý na Borkovi, jak se říká „věsel“. Když ve třicátých letech minulého století k nám začalo z Německa hrozit hrozit bouří, absolventi vojenského gymnázia měli možnost včas uniknout do Anglie. Jakým způsobem nevím, bylo mi 12 let a o politické záležitosti jsem se nestarala. Po prázdninách 1938 se Borek přišel rozloučit a víc jsme jej neviděli. Teta (Marie) se nějakým záhadným způsobem dověděla, že je u letectva. Stejně všechny zprávy spíše před námi dětmi tajili. Poslední Borkův dopis naší rodině byl z března 1938. Měla jsem radost, když jsem se ve svých 86 letech dověděla o poctě, které se mu po 65 letech dostalo. Jsem poslední pamětník žijící. Na to volno, co se Dalibor tak těšil, jsme s tetou Marií šli do Milošova Borkovi napsati, měl přijet vlakem na Zastávku. Byl večer a celou oblohu rozzářila nádherná růžová záře. Jak jsme se později dověděli, byla to polární záře, tady nikdy nevídaná.
Poslední dopis odeslaný rodině Jiřiny Krejčové (Ungrové). http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dalibor_Brochard014.jpg http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dalibor_Brochard015.jpg
Smrt
Zemřel při letecké havárii 14. 3. 1945 s dalšími členy posádky, když se jejich letadlu zastavil motor. Stroj narazil o skálu na Azorských ostrovech.
Odkazy
http://www.tmavomodrysvet.cz/piloti/vypis_pilotu.php?kdo=b
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dalibor_Brochard.jpg
Prameny
Jiřina Krejčová
Vojenský archiv v Praze