Čao Meng-fu

Čao Meng-fu
	Čao Meng-fu, portrétu
Jiná jména	C’-ang, Sung-süe tao-žen, Ou-po, Šuej-ťing-kung tao-žen
Narození	1254; Chu-čou, Če-ťiang
Úmrtí	1322 (ve věku 67–68 let); Chu-čou, Če-ťiang
Země	říše Sung, říše Jüan
Národnost	chanská
Rodiče	Čao Jü-jin
Manžel(ka)	Kuan Tao-šeng
Děti	Čao Jung; Čao I
Příbuzní	dynastie Sung,; Čao Jung (syn)
Znám jako	kaligraf, malíř, spisovatel, teoretik umění
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čao Meng-fu (čínsky pchin-jinem Zhào Mèngfǔ, znaky zjednodušené 赵孟俯, tradiční 趙孟頫, 1254–1322), byl čínský umělec žijící v říši Jüan. Byl nejvýznačnějším myslitelem své doby, významný je jeho přínos v kaligrafii, malířství, literatuře i teorii umění.

Jména

Čao Meng-fu, anonymní kopie autoportrétu

Čao Meng-fu používal zdvořilostní jméno C’-ang (čínsky pchin-jinem Zǐáng, znaky 子昂) a pseudonymy Sung-süe tao-žen (čínsky pchin-jinem Sōngxuě dàorén, znaky 松雪道人, „Mistr od sosen a sněhu“), Ou-po (čínsky pchin-jinem Ōubō, znaky zjednodušené 鸥波, tradiční 鷗波) a Šuej-ťing-kung tao-žen (čínsky pchin-jinem Shuǐjīnggōng dàorén, znaky zjednodušené 水精宫道人, tradiční 水精宮道人, „Mistr křišťálového paláce“).

Život a dílo

Čao Meng-fu, Muž a kůň, 1296, Metropolitní muzeum umění, New York

Čao Meng-fu pocházel z Chu-čou (v jihočínské provincii Če-ťiang), narodil se roku 1254,^[1] byl potomkem jedné z vedlejších větví dynastie Sung. V mládí se mu dostalo kvalitního vzdělání, studoval i na státní univerzitě,^[1] procestoval Čínu a v kulturních centrech se seznámil s tvorbou umělců minulosti. Proslul jako znalec klasické literatury a literární kompozice. Jeho věhlas mu u vlády říše Jüan vynesl nabídku úředního místa v hlavním městě, Pekingu, které roku 1286^[1] přijal.^[2] Jüanská vláda mělo o jeho spolupráci zvláštní zájem, loajalita potomka sungského vládnoucího rodu totiž podpořila legitimitu její vlády nad Čínou.^[3]

Čao Meng-fu, Ovce a koza, Freer Gallery of Art

Přízní chána Kublaje i následujících císařů zaujal vysoké posty na ministerstvu vojenství, v regionálních úřadech a později v akademii Chan-lin. Na ministerstvu vojenství se zasadil o reformu pošty, podporoval též snížení vysokých daní placených čínskými poddanými.^[3] Spolupráci s mongolskou vládou kritizovali jeho současníci i pozdější vzdělanci; jeho kritici se kvůli spolupráci s Mongoly stavěli s despektem i k jeho dílu.^[2] On naopak argumentoval, že v novém režimu má více svobody: zatímco pravidla sungské malířské akademie dvorské umělce omezovala, Mongolové je nechali tvořit volně.^[3]

Byl největším myslitelem své doby a ústřední postavou jüanské literátské kultury, současníky srovnávanou s géniem Su Š’a.^[4] Byl autorem konceptu „návratu ke stylům mistrů minulosti“ (fu-ku), který si získal mnoho následovníků a hluboce oblivnil čínskou literátskou kulturu v následujících staletích. Psal také o teorii umění, slavná je jeho báseň na malbě skalky s bambusem:^[2]

„

Kameny jsou jako „letící bílá“, stromy jako pečetní písmo,
pro malbu bambusu je potřeba zvládnout „osm tahů znaku jung (永)“.
Kdo všechny tyto tahy umí, ví, že kaligrafie a malba mají společné kořeny.^[2]^[5]

“

V níž formuloval svůj názor na blízkost malířství a kaligrafie. Jako všestranný malíř se věnoval všem žánrům, jak tušové malbě zaměřené na „vystižení duchovní podstaty“, tak archaizujícím zelenomodrým krajinám. V žánru květin a ptáků jsou známé jeho skalky s bambusem, tvořil i figurální malby,^[2] velké místo v jeho dílu zaujímají obrazy koní (ve stylu tchangského Chan Kana).^[1]

Čao Meng-fu, Dvě borovice a rovina v dáli, cca 1310, Metropolitní muzeum umění, New York

I kaligrafii se věnoval v celé její šíři. Jeho malé vzorové písmo je i v 21. století používáno jako jeden z nejčastějších fontů. Obdivováno je i jeho kurzivní písmo, které mělo řadu následovníků; on sám si za vzor vzal zprvu jihosungského císaře Kao-cunga, ale poté, co se mu dostala do rukou kopie Předmluvy ke sbírce básní složených u pavilonu orchidejí ťinského kaligrafa Wang Si-č’a, změnil svou kurzivu podle něho. Oživil archaické styly čínského písma, které dostal do povědomí vzdělanců jako použitelné: psal v malé a velké pečeti i úřednickém písmu. V pečetním písmu přitom více než na chanské autory navazoval na tchangské a sungské kaligrafy.^[2]

Zemřel roku 1322.^[1] Měl řadu žáků a následovníků, jeho vliv trval po staletí.^[2]

Umělcem byl i jeho syn Čao Jung, malíř koní, a manželka Kuan Tao-šeng, kaligrafka a malířka významná malbou bambusu.^[2]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e Encyclopædia Britannica. Zhao Mengfu [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2014-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ZÁDRAPA, Lukáš; PEJČOCHOVÁ, Michaela. Čínské písmo. Praha: Academia, 2009. 298 s. (Orient; sv. 5). ISBN 978-80-200-1755-0. S. 232–233.
↑ ^a ^b ^c ROSSABI, Morris. The reign of Khubilai khan. In: FRANKE, Herbert; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 6: Alien regimes and border states, 907-1368. Cambridge: Cambridge University Press, 1994. ISBN 0521243319, ISBN 9780521243315. S. 414–489, na s. 469. (anglicky)
↑ MOTE, Frederick W. Imperial China 900-1800. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 2003. 1136 s. Dostupné online. ISBN 0-674-01212-7. S. 512–513. (anglicky)
↑ WANG, Yao-ťing. Čínské malířství. 1. vyd. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2008. 207 s. ISBN 978-80-242-2239-4. S. 78.

Literatura

MCCAUSLAND, Shane. Zhao Mengfu: Calligraphy and Painting for Khubilai's China. Hong Kong: Hong Kong University Press, 2011. 431 s. ISBN 988802857X, ISBN 9789888028573. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Čao Meng-fu na Wikimedia Commons
China Online Museum. Zhao Mengfu – Yuan dynasty [online]. China Online Museum [cit. 2014-12-09]. Čao Meng-fuův životopis a galerie kaligrafií i obrazů. Dostupné online. (anglicky)
National Palace Museum. Autumn Colors on the Ch'iao and Hua Mountains [online]. Taipei: National Palace Museum [cit. 2014-12-09]. O Čao Meng-fuově obrazu Podzimní barvy na horách Čchiao a Chua. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-14. (anglicky)
The Metropolitan Museum of Art. The Yuan Revolution: Art and Dynastic Change : Zhao Mengfu: "Calligraphy and Painting are Basically the Same" [online]. New York: The Metropolitan Museum of Art, 2000–2014 [cit. 2014-12-09]. Dostupné online. (anglicky)

[britannica-1] Encyclopædia Britannica. Zhao Mengfu [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2014-12-09]. Dostupné online. (anglicky)

[zádrapa_232_233-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ZÁDRAPA, Lukáš; PEJČOCHOVÁ, Michaela. Čínské písmo. Praha: Academia, 2009. 298 s. (Orient; sv. 5). ISBN 978-80-200-1755-0. S. 232–233.

[rossabi_469-3] ROSSABI, Morris. The reign of Khubilai khan. In: FRANKE, Herbert; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 6: Alien regimes and border states, 907-1368. Cambridge: Cambridge University Press, 1994. ISBN 0521243319, ISBN 9780521243315. S. 414–489, na s. 469. (anglicky)

[mote_512_513-4] MOTE, Frederick W. Imperial China 900-1800. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 2003. 1136 s. Dostupné online. ISBN 0-674-01212-7. S. 512–513. (anglicky)

[wang_78-5] WANG, Yao-ťing. Čínské malířství. 1. vyd. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2008. 207 s. ISBN 978-80-242-2239-4. S. 78.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]