Čtyři mušketýři
Čtyři mušketýři, také francouzští mušketýři (francouzsky: Les Quatre Mousquetaires) je označení pro čtyři tehdy nejlepší tenisty Francie, kteří ve druhé polovině 20. let 20. století vytvořili nejslavnější kapitolu francouzského tenisu, když získali 20 Grand Slamů ve dvouhře a 23 ve čtyřhře. Pojmenování vzniklo po populárním filmovém zpracování z dvacátých let podle nejslavnějšího románu Alexandra Dumase Tři mušketýři.
Ve Wimbledonu v letech 1924–1929 byli, až na jedinou výjimku, vždy ve finále oba francouzští hráči, v období 1927–1932 zvítězili šestkrát na US Open, ve stejné době dovedli šestkrát v řadě daviscupové družstvo Francie k zisku salátové mísy. V roce 1927 byl pohár pro vítěze mužské dvouhry French Open pojmenován na jejich počest jako Coupe des Mousquetaires (Pohár mušketýrů).[1]
- čtveřici mušketýrů tvořili
- Jean Borotra (1898-1994)
- Jacques Brugnon (1895-1978)
- Henri Cochet (1901-1987)
- René Lacoste (1904-1996)
Všichni se dožili vysokého věku, nejméně 83 let, a v roce 1976 byli najednou uvedeni do Mezinárodní tenisové síně slávy.
- noví čtyři mušketýři
Za „nové mušketýry“[2] (Nouveaux Mousquetaires nebo néo-Mousquetaires) označil časopis L'Équipe čtveřici současných francouzských tenistů, kterými jsou Gilles Simon, Richard Gasquet, Jo-Wilfried Tsonga a Gaël Monfils.[3] Tento příměr následně přijal francouzský tisk. V roce 2008 se poprvé od zavedení žebříčku ATP (1973) dostali tito čtyři hráči najednou mezi nejlepších dvacet tenistů hodnocení (TOP 20).[4]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku The Four Musketeers na anglické Wikipedii.
- ↑ Chris Bowers, "The New Musketeers", Davis Cup News, přístup: 27.2.2009
- ↑ "French foursome remains fearsome", ESPN.com, 22.1. 2009
- ↑ "Les copains se prennent au jeu" Archivováno 10. 4. 2020 na Wayback Machine., L'Équipe, 28.10. 2008
- ↑ Chris Bowers, "The New Musketeers" Archivováno 17. 4. 2009 na Wayback Machine., Davis Cup News, 27.2. 2009
Literatura
editovat- Lichner, I. et al.(1985): Malá encyklopedie tenisu. Olympia, Praha, s. 92