Wikipedie

Chorvatština

jihoslovanský jazyk
(přesměrováno z Chorvatsky)

Chorvatština je standardizovaná varieta srbochorvatského[2] pluricentrického jazyka[3][4][5][6][7][8] používaná hlavně Chorvaty.[9] Je národním úředním jazykem a spisovnou normou Chorvatska, jedním z úředních jazyků Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, srbské provincie Vojvodina, Evropské unie a uznávaným menšinovým jazykem jinde v Srbsku a dalších sousedních zemích.

Chorvatština (hrvatski jezik)
Mapa rozšíření jazyka
Mapa rozšíření jazyka
RozšířeníChorvatsko, Rakousko, Bosna a Hercegovina, Maďarsko, Itálie
Počet mluvčích5,6 milionů[1]
Klasifikace
PísmoLatinka
Postavení
RegulátorRada pro normalizaci standardního chorvatského jazyka
Úřední jazykBosna a HercegovinaBosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina
ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko

BurgenlandBurgenland Burgenland
RakouskoRakousko Rakousko
ItálieItálie Itálie (Molise)
Kódy
ISO 639-1hr
ISO 639-2scr (B)
hrv (T)
ISO 639-3hrv
EthnologueCRX
Wikipedie
hr.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V polovině 18. století začaly první pokusy poskytnout chorvatskou literární normu na základě novoštokavského dialektu, který sloužil jako nadregionální lingua franca – k potlačování regionálních čakavských, kajkavských a štokavských vernakulárních jazyků.[10] Rozhodující roli sehráli chorvatští vukovci, kteří kromě návrhu fonologického pravopisu upevnili na konci 19. a na počátku 20. století používání ijekavské novoštokavštiny jako spisovné normy.[11] Chorvatština se píše Gajovou latinskou abecedou.[12]

Kromě štokavského dialektu, na kterém je založena standardní chorvatština, existují na území Chorvatska další dva hlavní naddialekty, čakavština a kajkavština. Tyto naddialekty a čtyři národní standardy jsou obvykle zahrnuty pod termín „srbochorvatština“; tento termín je pro rodilé mluvčí kontroverzní[13] a názvy jako „Bosensko-chorvatsko-černohorsko-srbské“ (BCMS) se snaží používat lingvisté a filologové v 21. století.[14]

Historie

editovat
 
Chorvatština (1380 - 1400)

Chorvatština je spolu se slovinštinou, bosenštinou a srbštinou jedním z několika jazyků západní větve jihoslovanských jazyků. Její rozvoj byl ovlivněn cizími jazyky, například italštinou (převážně v dialektech čakavského nářečí), němčinou, maďarštinou, či srbštinou. Za významné chorvatské literární památky jsou považovány také i právní texty, stejně jako mnohá díla vzniklá v atmosféře vrcholného středověku. V 19. století procházelo území dnešního Chorvatska obrozeneckým procesem. Tzv. ilyrské hnutí prosazovalo myšlenku jednotného jihoslovanského jazyka. Pojem ilyrský brzy nahradil chorvatský a ještě později v souvislosti s dalšími událostmi pak srbochorvatský. V roce 1850 podepsali chorvatští jazykovědci spolu se srbskými vídeňskou jazykovou dohodu, na základě které měl vzniknout jeden jazyk jak pro Chorvaty, tak i Srby. Její realizaci však umožnilo až politické sjednocení obou zemí po první světové válce v roce 1918.

V rámci srbochorvatského jazyka, který jako konstrukt disponoval bohatou hierarchickou strukturou dialektů, nářečí a forem tvořil dnešní chorvatský jazyk tzv. „západní variantu“. V 2. polovině 20. století se však s chladnutím srbsko-chorvatských vztahů myšlenka jednoho jazyka ukázala jako velmi problematická. Srbové a Chorvati si sice vzájemně rozumí a lexikální, či morfologické odlišnosti jsou velmi malé,[15] nicméně existují a přesahují ty, které by bylo možné považovat za rozdíly nářeční. Během tzv. chorvatského jara požadovali četní intelektuálové ustanovení samotného chorvatského jazyka. Dokument, který vyšel pod názvem deklarace o názvu a postavení chorvatského spisovného jazyka[16] se stal jejich hlavní zbraní proti politice bratrství a jednoty komunistické Jugoslávie. Chorvaté do ústavy své svazové republiky ukotvili v roce 1974 jako oficiální jazyk chorvatský s tím, že to je lidový jazyk jak Chorvatů tak i Srbů v zemi. Koncem 80. let dostala myšlenka společného srbochorvatského jazyka ohromné rány a po válkách v 90. letech a rozpadu Jugoslávie byla kodifikována samotná chorvatština.

V 90. letech v souvislosti s vypjatou nacionální rétorikou nabyly v chorvatském jazyce na významu puristické trendy;[17] mnohé staré výrazy začaly být nahrazovány nově vytvářenými s odůvodněním, že je třeba očistit jazyk jak od slov původu neslovanského, tak ale i srbského.[18] Řada z těchto nových výrazů se v běžné každodenní řeči ujala, jiné nikoliv.

Nářečí

editovat
 
Státy a regiony, které uznávají chorvatštinu jako (spolu)úřední (tmavě červená) nebo menšinový jazyk (světle červená).

Chorvatština má celou řadu podob: tři nářečí (čakavština, kajkavština a štokavština – poslední uvedená je základem moderního spisovného jazyka) a tři reflexy staroslověnské hlásky jať – ijekavský (dominantní), ikavský (v oblasti Dalmácie) a ekavský (v oblasti východní Slavonie, k srbským hranicím). Každé ze tří uvedených nářečí se ještě dělí na celou řadu dalších. Rozdíly mezi jednotlivými dialekty jsou obrovské; oficiální podoba jazyka se od lidové mluvy v některých regionech velmi odlišuje a například Chorvat z Dubrovníka si s Chorvatem z okolí Bratislavy (kde žije na rakouském území méně početná chorvatská menšina) ne zcela rozumí. Chorvati v italské Molise hovoří molisko-chorvatským nářečím.

Užití

editovat

Chorvatština je úředním jazykem Chorvatska a jeho masmédií (televize HRT 1, HRT 2, nova, TV Jadran a RTL – překládána do chorvatštiny). Kromě toho je jedním z oficiálních jazyků Bosny a Hercegoviny a užívá se také i ve Vojvodině, kde žije chorvatská menšina.

Pravopis

editovat

Psaní velkých a malých písmen

editovat

Oproti češtině se zde pravidla neliší.

Lidská jména

Osobní jména a příjmení se píší s velkým písmenem: Stjepan Radić, Ivan Krstitelj Tkalčić, Gaj Julije Cezar; Tomo, Katica, Pero Rovněž ženská příjmení se nepřechylují: Ivan Tomić, Jadranka Tomić
Jména, která určují vlastnost osoby, se také píší s velkým písmenem: Ivan Grozni, Crni Petar, Karlo Veliki
Jména zobecněná, která představují věc či fyzikální veličinu, se píší s malým písmenem: mercedes, pascal, rentgen

Tituly

Tituly se píší s malým písmenem: kralj Tomislav, sveti Stjepan, profesor Jurić, doktor Margetić

Zvířata

Jména zvířat a pohádkových bytostí se píší s velkým písmenem: Kleopatra, Reks…
Obecné názvy druhů zvířat píšeme s malým písmenem: čivava, dalmatinac, sijamska mačka

Příslušníci národů, kontinentů a států

S velkým písmenem se píší:
Příslušníci kontinentů – Amerikanka, Afrikanac, Azijatkinja, Australac (Australijanac nepřipadá v úvahu)
Příslušníci států a národů – Hrvatica, Danac, Bolivijka, Egipćanin, Židovka
Příslušníci regionů – Međimurac, Rabljanka, Provansalka, Bavarac
Příslušníci žup, krajů – Zagrepčanka, Varaždinac, Grožnjanka, Njujorčanin (nebo Newyorčanin)

Přídavná jména odvozená od vlastních jmen a přivlastňovací

Přídavná jména přivlastňovací s koncovkou -ov nebo -in se píší s velkým písmenem: Terezin, Hrvatov, Josipov, Njemičin (od Njemica)
Obyčejná přídavná jména s koncovkou -ki se píší s malým písmenem: karlovački, creski, hrvatski, američki, vatikanski

Zeměpis

Názvy kontinentů začínají velkým písmenem: Europa, Australija
Názvy států začínají velkým písmenem: Narodna Republika Kina, Papua Nova Gvineja
Ostrovy, poloostrovy a jiné zeměpisné názvy: Baranja, Flandrija, Štajerska, Bliski istok, Gorski kotar
Přírodní úkazy se píší s velkým: Samoborsko gorje, Dugi otok, Krbavsko polje, Postojnska jama, Plitvička jezera, Jadransko more, Tihi ocean, Mars, Zemlja, Sunce, Sunčev sustav, Mliječna staza
Pokud píšete o slunci či měsíci, který je vidět na obloze, pište malé písmeno: Ogrijalo me sunce. Nad morem se digao mjesec. Stojim s obje noge na zemlji.
Názvy všech ulic, částí města i vesnic pište s velkým písmenem: Maksimir, Kaptol, Dolac, Gundulićeva ulica, Cvjetni trg, Trg bana Josipa Jelačića, Trg žrtava fašizma, Nova cesta, Gornji grad

Události, období a instituce

Názvy století, styly vlády nebo slohy pište s malým písmenem: antika, srednji vijek, renesansa, devetnaesto stoljeće, ilirski pokret, komunizam, fašizam, moderno doba
Názvy událostí pište s velkým písmenem: Prvi svjetski rat, Francuska revolucija
Všechny státní svátky se píší s velkým písmenem: Božić, Uskrs, Nova godina, Tri kralja, Kurban bajram, Dan državnosti, Dan domovinske zahvalnosti
U názvů politických stran se píše velké písmeno: Hrvatska demokratska zajednica

Roky

editovat

Každé datum, kde je uveden rok, se píše s tečkou.

  • 1987.
  • 7. srpnja 2004.

Někdy se také píše zkratka „g.“ (= roku …), např. 15. ožujka 1995. g.

Přechylování příjmení

editovat

V chorvatštině se nepřechylují ženská příjmení zakončena na souhlásku (starší, posesivní koncovka -ova vymizela v 18.–19. století).

  • České příjmení: Václav Havel a Dagmar Havlová
  • Chorvatské příjmení: Ivo Ravlić a Ivanka Ravlić

Běžně se přechylují příjmení v mužském rodě zakončena na -ski.

Abeceda

editovat
A a B b C c Č č Ć ć D d Đ đ
Dž dž E e F f G g H h I i J j
K k L l Lj lj M m N n Nj nj O o
P p R r S s Š š T t U u V v
Z z Ž ž (ie) (ŕ)

Výslovnost

editovat
 
Návod pro Chorvaty žijící v ČR, kteří mají zájem účastnit se komunálních voleb

Výslovnost chorvatské abecedy je podobná jako v češtině. Zápis nicméně více odpovídá výslovnosti. Například slovo „otac“ (česky „otec“) se ve druhém pádě píše i čte „oca“, srov. české „otce“. Na rozdíl od češtiny zde psaná podoba následuje hláskovou redukci mluveného jazyka.

Chorvatština používá písmen latinky a přidané znaky: ž š č ć đ (+ spřežku dž)

  • ć měkké vyšší „č“
  • č tvrdé nižší „č“
  • đ se čte jako měkčí „dž“
  • dž se čte jako tvrdé „dž“
  • h se čte jako „ch“ (chorvatština nezná „h“), v Kajkavštině se vyhlovuje "h"
  • i měkké I je psáno všude v textu, chorvatština nemá tvrdé Y. Chorvatské I se nevyslovuje ani měkce ani tvrdě, ale podobně jako v němčině např. slovo: niemand. Toto I nezměkčuje souhlásky, po kterých následuje (jako čeština) – di, ti, ni – čteme jako dy, ty, ny.
  • nj se čte jako „ň“
  • lj se čte jako „ľ“

Gramatika

editovat

Podstatná jména

editovat

Skloňování

editovat

Chorvatština má sedm pádů stejně jako čeština.

  • jednotné číslo
Pád maskulinum maskulinum femininum femininum femininum neutrum
  datum voják žena moudrost slovo vesnice
1. Nominativ datum vojnik žena mudrost riječ selo
2. Genitiv datuma vojnika žene mudrosti riječi sela
3. Dativ datumu vojniku ženi mudrosti riječi selu
4. Akuzativ datum vojnika ženu mudrost riječ selo
5. Vokativ datume vojniče ženo mudrosti riječi selo
6. Lokál o datumu o vojniku o ženi o mudrosti o riječi o selu
7. Instrumentál s datumom s vojnikom sa ženom s mudrosti/-ošću s riječi/riječju sa selom
  • množné číslo
maskulinum maskulinum femininum femininum femininum neutrum
  data vojáci ženy moudrosti slova vesnice
Nominativ datumi vojnici žene mudrosti riječi sela
Genitiv datuma vojnika žena mudrosti riječi sela
Dativ datumima vojnicima ženama mudrostima riječima selima
Akuzativ datume vojnike žene mudrosti riječi sela
Vokativ datumi vojnici žene mudrosti riječi sela
Lokál o datumima o vojnicima o ženama o mudrostima o riječima o selima
Instrumentál s datumima s vojnicima sa ženama s mudrostima s riječima sa selima

Zájmena

editovat

Osobní zájmena

editovat
  já ty on/ono ona my vy oni/ony/ona
Nominativ ja ti on/ono ona mi vi oni/one/ona
Genitiv mene, me tebe, te njega, ga nje, je nas vas njih, ih
Dativ meni, mi tebi, ti njemu, mu njoj, joj nama, nam vama, vam njima, im
Akuzativ mene, me tebe, te njega, ga nju, ju, je nas vas njih, ih
Vokativ – ti – – – vi –
Lokál meni tebi njemu njoj, joj nama vama njima
Instrumentál mnom tobom njim(e) njom(e) nama vama njima

Číslovky

editovat
Chorvatsky Česky
jedan jeden
dva dva
tri tři
četiri čtyři
pet pět
šest šest
sedam sedm
osam osm
devet devět
deset deset

Slovesa

editovat

Infinitiv

editovat
  • koncovky -ti, -ći (reći – říct, čitati – číst)

Příčestí minulé

editovat
  • koncovky -o, -la, -lo, -li, -le, -la
  • příklad (ići – jít, jet): išao (šel), išla (šla), išlo (šlo), išli (šli), išle (šly), išla (šla)

Pomocná slovesa

editovat
  • Sponová – biti (být), htjeti (chtít)
  • Modální – moći (moci), morati (muset), trebati (potřebovat), smjeti (smět), željeti (přát si; htjeti – chtít)
  • Fázová – (za)početi (začít), (za)počinjati (začínat), prestati (přestat), prestajati (přestávat)
  • biti – být
  Přítomný čas Minulý čas Budoucí čas
ja sam (jesam) sam bio/bila/bilo ću biti
ti si (jesi) si bio/bila/bilo ćeš biti
on, ona, ono je (jest) je bio/bila/bilo će biti
       
mi smo (jesmo) smo bili/bile/bila ćemo biti
vi ste (jeste) ste bili/bile/bila ćete biti
oni su (jesu) su bili/bile/bila će biti
  • htjeti – chtít
  Přítomný čas Minulý čas Budoucí čas
ja ću (hoću) sam htio/htjela/htjelo ću htjeti
ti ćeš (hoćeš) si htio/htjela/htjelo ćeš htjeti
on, ona, ono će (hoće) je htio/htjela/htjelo će htjeti
       
mi ćemo (hoćemo) smo htjeli/htjele/htjela ćemo htjeti
vi ćete (hoćete) ste htjeli/htjele/htjela ćete htjeti
oni ću (hoću) su htjeli/htjele/htjela će htjeti
  • moći – moci
  Přítomný čas Minulý čas Budoucí čas
ja mogu sam mogao/mogla/moglo ću moći
ti možeš si mogao/mogla/moglo ćeš moći
on, ona, ono može je mogao/mogla/moglo će moći
       
mi možemo smo mogli/mogle/mogla ćemo moći
vi možete ste mogli/mogle/mogla ćete moći
oni mogu su mogli/mogle/mogla će moći
  • morati – muset
  Přítomný čas Minulý čas Budoucí čas
ja moram sam morao/morala/moralo ću morati
ti moraš si morao/morala/moralo ćeš morati
on, ona, ono mora je morao/morala/moralo će morati
       
mi moramo smo morali/morale/morala ćemo morati
vi morate ste morali/morale/morala ćete morati
oni moraju su morali/morale/morala će morati
  • smjeti – smět
  Přítomný čas Minulý čas Budoucí čas
ja smijem sam smio/smjela/smjelo ću smjeti
ti smiješ si smio/smjela/smjelo ćeš smjeti
on, ona, ono smije je smio/smjela/smjelo će smjeti
       
mi smijemo smo smjeli/smjele/smjela ćemo smjeti
vi smijete ste smjeli/smjele/smjela ćete smjeti
oni smiju su smjeli/smjele/smjela će smjeti
  • željeti – přát si
  Přítomný čas Minulý čas Budoucí čas
ja želim sam želio/željela/željelo ću željeti
ti želiš si želio/željela/željelo ćeš željeti
on, ona, ono želi je želio/željela/željelo će željeti
       
mi želimo smo željeli/željele/željela ćemo željeti
vi želite ste željeli/željele/željela ćete željeti
oni žele su željeli/željele/željela će željeti

Vzorový text

editovat

Všeobecná deklarace lidských práv

chorvatsky

Sva ljudska bića rađaju se slobodna i jednaka u dostojanstvu i pravima. Ona su obdarena razumom i sviješću i trebaju jedno prema drugome postupati u duhu bratstva.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ http://www.ethnologue.com/18/language/hrv/
  2. ↑ KORDIĆ, Snježana. Nationale Varietäten der serbokroatischen Sprache. In: GOLUBOVIĆ, Biljana; RAECKE, Jochen. Bosnisch - Kroatisch - Serbisch als Fremdsprachen an den Universitäten der Welt. München: Sagner, 2008. Dostupné online. ISBN 978-3-86688-032-0. S. 93–102. (němčina)
  3. ↑ DALBY, David. Linguasphere. [s.l.]: Linguasphere Observatory, 1999. (53-AAA-g. Srpski+Hrvatski, Serbo-Croatian). S. 445. 
  4. ↑ Benjamin W. Fortson IV. Indo-European Language and Culture: An Introduction. 2nd. vyd. [s.l.]: Blackwell, 2010. S. 431. 
  5. ↑ BLAŽEK, Václav. On the Internal Classification of Indo-European Languages: Survey. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 15–16. 
  6. ↑ ŠIPKA, Danko. Lexical layers of identity: words, meaning, and culture in the Slavic languages. New York: Cambridge University Press, 2019. ISBN 978-953-313-086-6. DOI 10.1017/9781108685795. S2CID 150383965. OCLC 1061308790 S. 206. 
  7. ↑ ĆALIĆ, Jelena. Pluricentricity in the classroom: the Serbo-Croatian language issue for foreign language teaching at higher education institutions worldwide. Sociolinguistica: European Journal of Sociolinguistics. De Gruyter, 2021, s. 113–140. ISSN 0933-1883. DOI 10.1515/soci-2021-0007. S2CID 244134335. 
  8. ↑ KORDIĆ, Snježana. Languages and Nationalism Instead of Empires. Redakce Nomachi Motoki. London: Routledge, 2024. (Routledge Histories of Central and Eastern Europe). ISBN 978-0-367-47191-0. DOI 10.4324/9781003034025-11. S2CID 259576119. OCLC 1390118985 Šablona:COBISS.SR. Šablona:COBISS. Kapitola Ideology Against Language: The Current Situation in South Slavic Countries, s. 168–169. (anglicky) 
  9. ↑ E.C. Hawkesworth. Encyclopedia of Language and Linguistics. 2nd. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2006. Kapitola Serbian-Croatian-Bosnian Linguistic Complex. 
  10. ↑ Šablona:Harvcoltxt
  11. ↑ Šablona:Harvcoltxt
  12. ↑ Croatia: Themes, Authors, Books [online]. 2009-11-16 [cit. 2010-10-27]. Dostupné online. 
  13. ↑ CVETKOVIC, Ljudmila. Serbian, Croatian, Bosnian, Or Montenegrin? Or Just 'Our Language'? – Radio Free Europe / Radio Liberty [online]. Rferl.org, 2010 [cit. 2021-10-26]. Dostupné online. 
  14. ↑ Bosnian-Croatian-Montenegrin-Serbian language (BCMS) [online]. [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. 
  15. ↑ KORDIĆ, Snježana. Policentrični standardni jezik. In: BADURINA, Lada; PRANJKOVIĆ, Ivo; SILIĆ, Josip. Jezični varijeteti i nacionalni identiteti. Zagreb: Disput, 2009. Dostupné online. ISBN 978-953-260-054-4. S. 85–89. (chorvatština)
  16. ↑ SOS ili tek alibi za nasilje nad jezikom. Forum. Zagreb: 16. březen 2012, roč. 1, čís. 27, s. 38–39. Dostupné online. ISSN 1848-204X. (chorvatština) 
  17. ↑ KORDIĆ, Snježana. Jezik i nacionalizam. Zagreb: Durieux, 2010. 430 s. (Rotulus Universitas). Dostupné online. ISBN 978-953-188-311-5. DOI 10.2139/ssrn.3467646. OCLC 729837512 (chorvatština) 
  18. ↑ KORDIĆ, Snježana. Što je (ne)standardno za kroatiste?. In: BIERICH, Alexander. Varietäten im Slavischen. Frankfurt am Main: Lang, 2009. Dostupné online. ISBN 978-3-631-57010-4. S. 313–330. (chorvatština)

Literatura

editovat
  • TUTSCHKE, Günther. Langenscheidts Taschenwörterbuch Kroatisch-Deutsch. München: Langenscheidt Verlag, 1995. ISBN 3-468-10310-7. 
  • ŽORIČOVÁ, Marcela; ŽORIČ, Radovan. Chorvatsky zn. Ihned. Olomouc: Infoa, 2009. ISBN 978-80-7240-418-6. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chorvatština&oldid=23734252“