Epiteton

Epiteton (epitet) je básnický přívlastek (řecky epithetos – přidaný; archaicky přímětek^[1]^[2]).^[3] Jde o jeden z uměleckých jazykových prostředků, který zdůrazňuje určitou vlastnost osoby, předmětu nebo jevu, případně autorův hodnotící nebo citový vztah k nim.

Bývají rozlišovány dva druhy epiteta. Vyjadřuje-li přívlastek běžně připisovanou vlastnost, jde o epiteton constans (epiteton stálý či ustálený), např. „širé pole, zelený háj“. Přisuzování neobvyklé vlastnosti se pak označuje jako epiteton ornans (epiteton zdobný, ozdobný), například „zemřelá slova“.

Epiteta se řadí mezi básnické tropy, protože vytvářejí se svým podstatným jménem vztah metafory či metonymie.

Odkazy

Reference

↑ http://www.cojeco.cz/index.php?s_term=&s_lang=2&detail=1&id_desc=24515, 9. ledna 2020.
↑ REISENAUER, Roman, ed. Co je co?: příručka pro každý den. 3. [část]. 1. vyd. Praha: Pressfoto, 1978. 589, [1] s. Knižnice čas. Kviz. S. 548.
↑ Encyklopedický slovník češtiny. Příprava vydání Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X. S. 127.

Související články

[1] ttps://www.cojeco.cz/index.php?s_term=&s_lang=2&detail=1&id_desc=24515, 9. ledna 2020.

[2] REISENAUER, Roman, ed. Co je co?: příručka pro každý den. 3. [část]. 1. vyd. Praha: Pressfoto, 1978. 589, [1] s. Knižnice čas. Kviz. S. 548.

[3] Encyklopedický slovník češtiny. Příprava vydání Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X. S. 127.

[1]

[2]

[3]