Filip Josef z Orsini-Rosenbergu
Filip Josef hrabě Orsini-Rosenberg (Philipp Joseph Anton Xaver Graf von Orsini-Rosenberg) (24. června 1691 Vídeň – 6. února 1765 Vídeň) byl rakouský šlechtic a diplomat ve službách Habsburků. Od mládí zastával funkce u dvora a ve státní správě, vynikl především za války o rakouské dědictví, kdy byl pověřen diplomatickými misemi do řady evropských zemí (Prusko, Holandsko, Velká Británie, Rusko).[2] Nakonec byl v letech 1753–1764 velvyslancem v Benátské republice. Kromě statků v Korutansku vlastnil také majetek na Moravě (Brumov).
| Filip Josef hrabě Orsini-Rosenberg | |
|---|---|
| Císařský velvyslanec v Benátské republice | |
| Ve funkci: 1753 – 1764 | |
| Předchůdce | Giovanni di Pré |
| Nástupce | Jacobo di Durazzo |
| Místodržitel v Dolním Rakousku | |
| Ve funkci: 1750 – 1753 | |
| Předchůdce | Adam Filip Losy z Losinthalu |
| Nástupce | Jindřich Vilém Haugwitz |
| Císařský vyslanec v Portugalsku | |
| Ve funkci: 1747 – 1748 | |
| Předchůdce | úřad neobsazen |
| Nástupce | Jiří Adam Starhemberg |
| Císařský velvyslanec v Rusku | |
| Ve funkci: 1744 – 1745 | |
| Předchůdce | Anton Otto Botta-Adorno |
| Nástupce | Johann Franz von Pretlack |
| Narození | 24. června 1691 Vídeň |
| Úmrtí | 6. února 1765 (ve věku 73 let) Vídeň |
| Rodiče | Wolfgang Ondřej Orsini z Rosenbergu a Ernestina Faustina z Montecuccoli |
| Děti | Vincenc Orsini-Rosenberg Maria Anna Orsiniová z Rosenbergu |
| Příbuzní | František Serafín z Orsini-Rosenbergu[1] a Marie Cecílie Orsiniová z Rosenbergu[1] (vnoučata) |
| Profese | diplomat |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovat.jpg)
Pocházel ze šlechtického rodu Orsini-Rosenbergů, narodil se jako nejmladší syn hraběte Volfanga Ondřeje Orsini-Rosenberga (1626–1695) z jeho třetího manželství, po matce Ernestině Montecuccoli (1663–1703) byl vnukem vojevůdce knížete Raimunda Montecuccoliho. Po úmrtí otce byl vychováván matkou, jeho vzdělání bylo zaměřeno především na obchod a finance, studoval mimo jiné v Salzburgu. V roce 1711 se zúčastnil volby a korunovace Karla VI. římským císařem ve Frankfurtu a při té příležitosti byl jmenován císařským komorníkem.[3] V roce 1713 byl členem diplomatické mise do Lisabonu. Poté byl jmenován radou dvorské komory a od roku 1721 byl prezidentem dvorské komory v dočasně obsazeném Srbsku. Později žil několik let v soukromí na svých statcích, do diplomatických služeb jej znovu povolala Marie Terezie v době války o rakouské dědictví.
Po uzavření míru s Pruskem byl v roce 1744 několik měsíců vyslancem v Berlíně, již v červnu 1744 byl přeložen do Ruska. V Petrohradě měl za úkol obnovit důvěru carevny Alžběty Petrovny, která předchozího rakouského vyslance Botta Adornu obvinila z intrik proti ruskému dvoru. Orsini-Rosenberg strávil v Rusku rok a půl, v listopadu 1745 byl ve funkci vyslance přeložen do Haagu, kde měl za úkol přimět nizozemské generální stavy k zapojení do další fáze války o rakouské dědictví. V roce 1746 krátce pobyl v Londýně[4] a v letech 1746–1748 byl vyslancem v Lisabonu. Na jaře 1748 se vrátil do Vídně a nějakou dobu žil u císařského dvora, v letech 1750–1753 byl prezidentem zemské reprezentace (tj. místodržitelem) v Dolním Rakousku. Nakonec byl v roce 1753 jmenován vyslancem v Benátské republice, kde strávil jedenáct let. V Benátkách byl jeho rezidencí palác Palazzo Loredan dell'Ambasciatore, k jehož pronájmu uzavřel výhodnou smlouvu na třicet let, takže jej užívalo i několik jeho nástupců.[5] Na vlastní žádost byl odvolán v roce 1764 a krátce poté zemřel ve Vídni.
Majetkové a rodinné poměry
editovatKromě statků zděděných po otci získal další majetek po svých předčasně zemřelých příbuzných, bratru Leopoldu Antonínovi (1693–1706) a synovci Karlu Josefovi (1695–1718), takže nakonec vlastnil celkem deset panství v Korutansku, z nichž část byla vázána statutem fideikomisu. Do jeho majetku patřila panství Grafenstein, Lerchenau (respektive Altgrafenstein), Welzenegg, Keutschach nebo Sonnegg. Po otci byl také držitelem inkolátu na Moravě a držitelem panství Brumov v Beskydech. Na brumovském panství v té době vládly složité majetkoprávní poměry, největší část se zříceninou hradu vlastnil Filip Josef Orsini-Rosenberg.[6] Svůj podíl na brumovském panství v roce 1728 prodal uherské rodině Illésházyů, která touto akvizicí zaokrouhlila své državy na Vsetínsku.[7][8]
Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1712 s hraběnkou Marií Dominikou z Kounic (1689–1756), dámou Řádu hvězdového kříže, dcerou moravského šlechtice a vlivného diplomata Dominika Ondřeje z Kounic. Tímto sňatkem získal vlivné příbuzenské vazby,[9] které se promítly i do pozdní fáze jeho diplomatické kariéry. Dlouholetý post rakouského velvyslance v Benátské republice zastával v době, kdy jeho synovec Václav Antonín z Kounic byl již státním kancléřem. Podruhé se Filip Josef oženil v Benátkách v roce 1758 s anglickou šlechtičnou Justinou Wynne (1732–1791), která byla mladší o čtyřicet let. Proslula jako duchaplná a vzdělaná žena se sklony k literárním aktivitám a dlouhodobě patřila k významným osobnostem benátské vyšší společnosti. Z prvního manželství se narodilo sedm dětí.
- 1. Marie Anna Františka (1717–1760) ∞ 1743 Jiří Ehrenreich hrabě Wurmbrand Stuppach (1719–1786)
- 2. Josefa Kateřina (1718–1758)
- 3. Marie Anna (1719–1756) ∞ 1747 František hrabě Thurn-Valsássina (1718–1766), c. k. tajný rada, komoří, nejvyšší hofmistr toskánského velkovévody Petra Leopolda
- 4. Vincenc Ferrerius (1722–1794), c. k. tajný rada, komoří, místodržitel v Kraňsku a Korutansku, ∞ 1756 Marie Juliana hraběnka von Stubenberg (1738-1804)
- 5. Marie Antonie (1723–1762) ∞ 1741 Jan Gottfried Heister (1715–1800), c. k. tajný rada, komoří, místodržitel v Tyrolsku, rytíř velkokříže Řádu sv. Štěpána
- 6. Zikmund Ondřej (*1725)
- 7. Marie Ernestina (1729–1764), ∞ 1756 Karel hrabě Ujfalussy (†1765), c. k. plukovník
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 21.; Praha, 1904 (reprint 2000); s. 972 (heslo Rosenberg) ISBN 80-7203-289-5
- ↑ KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 320 ISBN 978-80-7415-071-5
- ↑ Kolektiv: Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii; Národní památkový ústav České Budějovice, 2020; s. 424 ISBN 978-80-87890-31-8
- ↑ KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; s. 113–114 ISBN 978-80-7422-574-1
- ↑ Historie hradu Brumov dostupné online
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1. díl; Praha, 1996; s. 343–344 ISBN 80-85983-13-3
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. díl Jižní Morava; Praha, 1981; s. 57
- ↑ Rodokmen Kouniců dostupné online
Literatura
editovat- Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Orsini-Rosenberg s. 1132–1142 dostupné online
- TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019; 464 s. ISBN 978-80-7557-176-2
Externí odkazy
editovat- Rodokmen rodu Orsini-Rosenberg dostupné online
- Filip Josef Orsini-Rosenberg in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
