Fotometrické veličiny

Fotometrické veličiny jsou fyzikální veličiny používané ve fotometrii. Kvantitativně popisují vizuální vjem světla, které je částí elektromagnetického záření viditelného lidským okem.

Přestože popisují subjektivní vnímání, jako fyzikální veličiny jsou definovány objektivně. Vztah k radiometrickým veličinám (charakteristikám elektromagnetického záření nezávislým na lidském vnímání) je dán normativní spektrální světelnou účinností, tedy průběhem světelné účinnosti monochromatického záření odpovídajícího normálnímu lidskému vidění. Její standardní hodnoty pro oko adaptované na světlo byly přijaty Mezinárodní komisí pro osvětlení (Commission Internationale de l’éclairage, CIE) v roce 1971 a schváleny Mezinárodním výborem pro míry a váhy (Comité international des poids et mesures, CIPM) v roce 1972.^[1]

V soustavě SI mají vlastní základní veličinu, a sice svítivost se základní jednotkou kandela, a tedy i specifický fyzikální rozměr.

Fotometrické veličiny
veličina	symbol	jednotka SI	označení	poznámka
světelná energie	Q_V	lumen sekunda	lm·s	zářivá energie vyvolávající světelný vjem ohodnocená velikostí vjemu
světelný tok	Φ nebo F	lumen	lm (= cd·sr)	světelná energie za jednotku času procházející určitou plochou, někdy označovaný jako světelný výkon
svítivost	I nebo I_V	kandela	cd (= lm·sr⁻¹)	základní jednotka SI
jas	L nebo L_V	kandela na metr čtverečný	cd·m⁻²	světelný tok do jednotkového prostorového úhlu na "promítnutou" jednotkovou plochu zdroje
intenzita osvětlení	E_V	lux	lx (= lm·m⁻²)	světelný tok dopadající na plochu
intenzita světlení	H_V nebo M_V	lumen na metr čtverečný	lm·m⁻²	světelný tok emitovaný plochou zdroje
světelná účinnost	K	lumen na watt	lm·W⁻¹	poměr světelného toku k zářivému toku

Integrální veličiny

Integrální veličiny popisují celkový účinek viditelného světla na celém rozsahu vlnové délky viditelného světla.

světelný tok Φ, [Φ] = lm (=cd·sr)

světlení H, [H] = lm·m⁻²

H={\frac {\mathrm {d} \Phi }{\mathrm {d} S'}}

kde S’ je plocha, ze které světlo vychází

osvětlení E, [E] = lx (=lm·m⁻²)

E={\frac {\mathrm {d} \Phi }{\mathrm {d} S}}

kde S je osvětlená plocha

Prostorový úhel Ω

svítivost I, [I] = cd

I={\frac {\mathrm {d} \Phi }{\mathrm {d} \Omega }}

kde Ω je prostorový úhel, do kterého zdroj svítí, [Ω] = sr

pro kuželový osvětlený prostor platí

Ω = 2π(1-cosβ), kde β je poloviční vrcholový úhel kužele, do kterého zdroj svítí

jas L, [L] = cd·m⁻²

L={\frac {\mathrm {d} ^{2}\Phi }{\mathrm {d} \Omega \mathrm {d} S'}}={\frac {\mathrm {d} I}{\mathrm {d} S'}}

Spektrální veličiny

Spektrální veličny popisují účinek viditelného světla na určité vlnové délce λ.

spektrální světelný tok Φ_λ, [Φ_λ] = lm·m⁻¹

\Phi _{\lambda }={\frac {\mathrm {d} \Phi _{\lambda }}{\mathrm {d} \lambda }}

spektrální světlení H_λ, [H_λ] = lm·m⁻³

H_{\lambda }={\frac {\mathrm {d} \Phi _{\lambda }}{\mathrm {d} S'}}

kde S’ je plocha, ze které světlo vychází

spektrální osvětlení E_λ, [E_λ] = lm·m⁻³

E_{\lambda }={\frac {\mathrm {d} \Phi _{\lambda }}{\mathrm {d} S}}

kde S je osvětlená plocha

spektrální svítivost I_λ, [I_λ] = lm·m⁻¹·sr⁻¹

I_{\lambda }={\frac {\mathrm {d} \Phi _{\lambda }}{\mathrm {d} \Omega }}

kde Ω je prostorový úhel, do kterého zdroj svítí

spektrální jas L_λ, [L_λ] = cd·m⁻³

L_{\lambda }={\frac {\mathrm {d} ^{2}\Phi _{\lambda }}{\mathrm {d} \Omega \mathrm {d} S}}={\frac {\mathrm {d} I_{\lambda }}{\mathrm {d} S'}}

Reference

↑ ČSN ISO 31-6 VELIČINY A JEDNOTKY, Část 6: Světlo a příbuzná elektromagnetická záření. Položky 6-36, 6-37. Český normalizační institut, Praha. Listopad 1995.

Externí odkazy

Mezinárodní úřad pro míry a váhy, 2019: Principles governing photometry, 2. vydání (PDF). Zpráva, která uvádí přesné vzájemné vztahy radiometrických a fotometrických veličin pro fotopické, skotopické i mezopické vidění i vztah k základním kolorimetrickým veličinám, doplňující aktuální Příručku SI (anglicky)

[ISO31-6-1] ČSN ISO 31-6 VELIČINY A JEDNOTKY, Část 6: Světlo a příbuzná elektromagnetická záření. Položky 6-36, 6-37. Český normalizační institut, Praha. Listopad 1995.

[1]