František Hájek (voják)
František Hájek (21. listopadu 1894, Liberec[1] – 28. února 1943, Londýn) byl československý důstojník, přednosta Druhého oddělení HŠ a účastník zahraničního protinacistického odboje. Byl otcem Otomara Hájka, matematika, který byl známý svými příspěvky k dynamickým systémům, Teorie her a teorii řízení.[zdroj?]
| František Hájek | |
|---|---|
| Narození | 21. listopadu 1894 Liberec  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 28. února 1943 (ve věku 48 let) Londýn  Spojené království |
| Národnost | Češi |
| Povolání | voják |
| Děti | Otomar Hájek |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatMládí
editovatNarodil se 21. listopadu 1894 v Liberci. Absolvoval nižší německou reálku a obchodní akademii, kde v roce 1914 maturoval. 26. října nastoupil jako jednoroční dobrovolník u c. k. střeleckého pluku v Čáslavi. V letech 1914 až 1915 absolvoval důstojnickou školu. Bojoval v I. sv. válce, kde byl dvakrát raněn. 6. července 1916 padl do ruského zajetí. Přes zajatecký tábor v Carycinu vstoupil 1. srpna 1917 do legií. Po absolvování důstojnického kurzu byl odeslán k čs. legiím ve Francii. 14. listopadu 1917 byl v Cognacu dočasně přidělen k pěšímu pluku, poté až do návratu do Československa působil u 21. čs. střeleckého pluku, se kterým bojoval na západní frontě. Mezitím též absolvoval důstojnickou školu a kurz pro velitele rot.
První republika
editovatDo Československa se vrátil 4. ledna 1919 v hodnosti nadporučíka. Nastoupil na velitelství 21. střeleckého pluku v Praze a od 7. února do 30. března působil jako pobočník náčelníka vojenské mise v Budapešti. V letech 1919 až 1921 sloužil v Milovicích, Karlových Varech, Znojmě, v pohraničním úseku v Karlových Varech, v Plzni, v Nitře a Dobřanech. V tomto období absolvoval II. kurs školy generálního štábu.
Od 3. listopadu 1920 se v hodnosti štábního kapitána stal posluchačem II. ročníku Válečné školy v Praze. Po jejím absolvování v roce 1922 nastoupil k velitelství I. horské brigády v Ružomberoku. Do roku 1929 zde prošel řadou velitelských funkcí. Od 30. listopadu 1929 do 29. září 1930, již v hodnosti majora působil jako přednosta zahraniční skupiny II. oddělení hlavního štábu MNO. Od roku 1930 do roku 1935 působil ve funkci vojenského atašé v Jugoslávii. Odtud se vrátil v hodnosti podplukovníka a 3 měsíce působil jako velitel praporu u 5. pěšího pluku v Praze. 1. ledna 1936 byl povýšen do hodnosti plukovníka.
Od 2. ledna 1936 do 10. ledna 1939 působil ve funkci přednosty 2. oddělení Hlavního štábu v Praze. V této funkci se od roku 1937 spolupodílel na přípravách k přenesení zpravodajské služby do zahraničí. Funkci přednosty opustil na německý nátlak. Od 14. ledna 1939 byl jmenován vojenským atašé v Nizozemsku. Ve funkci přednosty 2. oddělení ho nahradil plukovník František Moravec.[2]
V exilu
editovatPo okupaci Čech a Moravy se přesunul do Londýna, kde se snažil spolupracovat s plukovníkem Moravcem a jeho skupinou. Po prudkých sporech, při kterých mu Moravec dal najevo nadbytečnost a vyčetl přílišnou pasivitu opustil Anglii a vstoupil do Cizinecké legie. V řadách legie sloužil v Sidi-bel-Abbès do 10. září 1939. Poté byl pověřen zatímním velením čs. zahraniční armády v Agde. Po pádu Francie byl evakuován do Anglie. V letech 1940 až 1942 působil z pověření britské vlády v Turecku a Indii.
Z pověření čs. exilové vlády měl nastoupit jako vojenský atašé u norské exilové vlády. Při cestě do zaměstnání spadl při naskakování z trolejbusu. Způsobil si frakturu lebky a na následky tohoto zranění 28. února 1943 zemřel.[zdroj?]
Památky
editovatPamětní deska s jeho jménem je umístěna na budově GŠ AČR v Praze, jeho jméno je také na pomníku před sídlem MO ČR v Praze a na pamětním kamenu na Cestě Svobody u nového pomníku prezidenta Wilsona ve Vrchlického sadech. Urna je při hrobech rodiny Makovických na hřbitově v Ružomberku [Slovensko].
Vyznamenání
editovat
Československý válečný kříž 1914–1918(čs)
Československá revoluční medaile(čs)
Československá medaile Vítězství (čs)
Řád čestné legie, VI. třída – Officier (fr.)
Řád čestné legie, V. třída - Chevalier (fr.)
Croix de guerre
Médaille Commémorative française de la Grande guerre (fr.)
La Médaille de Verdun (fr.)
Řád bílého orla, III. třída (jug.)
Řád bílého orla, IV. třída (jug.)
Řád jugoslávské koruny, III. třída (jug.)
Řád svatého Sávy, IV. třída (jug.)
Řád rumunské koruny, III. stupeň (rum.)
Řád rumunské koruny, IV. stupeň (rum.)
Ordinul Steaua României eu spade in gradul Comandor cu paglica : de Virtute Militara - IV. stupeň (rum.)
Kříž komandéra Řádu Fénixe (řecký)- Stříbrný kříž řádu San Sauveur (řecký)
Komandér řádu Oranje-Nassau (hol.)
Komandér řádu Nichan Iftikar (tuniský)
La Croce al Merito di Guerra (it.)
Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
Československý válečný kříž 1939 in memoriam
Československá medaile za zásluhy II. stupně
.png){kind=small}
.svg){kind=small}
.jpg){kind=small}
_BAR.svg){kind=small}
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Liberec
- ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 178–183.
Literatura
editovat- LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9.
- PACNER, Karel. Československo ve zvláštních službách (1939-1945) díl II.. Praha: Themis, 2002. ISBN 80-7312-008-9.
- KREISINGER, Pavel. Rok 1941 v československém vojenském zpravodajství: Personální krize v Moravcově zpravodajské jednotce [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2016-03-06]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Vojenský ústřední archiv, Záznam vojáka - František Hájek na vuapraha.cz (Čs. legie)
- Vojenský ústřední archiv, Záznam vojáka - František Hájek na vuapraha.cz (2. sv. válka)
