František Josef Kinský

česko-rakouský šlechtic a generál (1739-1805)
Další významy jsou uvedeny na stránce František Josef Kinský (rozcestník).

František Josef Kinský (německy Franz Joseph Graf Kinsky von Wchinitz und Tettau; 6. prosince 1739 Praha9. června 1805 Vídeň) byl český šlechtic a rakouský vojenský velitel a jeden ze spoluzakladatelů České soukromé učené společnosti (před 1769). Byl také českým vlastencem, prosazoval výuku českého jazyka, věnoval se i vědecké činnosti. Napsal několik pedagogických spisů, v nichž prosazoval metody výuky.

František Josef Kinský
hrabě František Josef Kinský
hrabě František Josef Kinský
Tajný rada
Ve funkci:
1801 – 9. června 1805
PanovníkFrantišek II./I
Ředitel Válečné akademie ve Vídni
Ve funkci:
24. června 1779 – ?
PanovníkMarie Terezie, Josef II.
Vojenská služba
Hodnost1794: polní zbrojmistr

Narození6. prosince 1739
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí9. června 1805 (ve věku 65 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníhřbitov Tereziánské vojenské akademie
Choť(1779) Marie Renata z Trauttmansdorffu (1741–1808)
RodičeFrantišek Ferdinand Kinský (1678–1741)
Marie Augustina Pálffyová z Erdödu (1714–1759)
Příbuzníbratr: Leopold Ferdinand Kinský (1713–1760)
sestra: Marie Josefa, provdaná Daunová (1738–1767)
sestra: Marie Antonie, provdaná Wratislavová z Mitrowicz (1739–1816)
Profesevoják, důstojník, vojenský velitel a pedagog
CommonsFrantišek Josef Kinský
Některá data mohou pocházet z datové položky.
 
Miniaturní psací souprava ze slonoviny, školní práce F. J. Kinského z univerzitního muzea v Klementinu
 
Hrobka ve Vídeňském Novém Městě.

Narodil se jako syn nejvyššího kancléře Františka Ferdinanda Kinského (1678–1741). František Josef Kinský absolvoval s výborným prospěchem Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídni[zdroj?]. Následně studoval na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde podle inventáře univerzitního muzea zhotovil ze slonoviny a ebenu miniaturu psacího stolu s psacími potřebami, která byla po zrušení sbírky předána do Národního muzea v Praze.[1].

Po obhájení tezí své disertace na právnické fakultě nastoupil v Praze nakrátko na místo rady při českém apelačním soudu.

V průběhu sedmileté války začal svoji vojenskou kariéru. Bojoval též 18. června 1757 u Kolína, odkud ho maršál Daun poslal ohlásit vítězství Marii Terezii. V armádě se projevily schopnosti Františka Kinského jakožto reformátora a reorganizátora. Nebyl talentovaný vojevůdce, ale akademické vzdělání jej předurčilo k modernizaci vojenského školství. Ztotožňoval se s ideou reorganizace armády maršála Lacyho a podílel se na ní po skončení sedmileté války v roce 1763.

  • V roce 1768 dosáhl hodnosti plukovníka a stanul v čele pěšího pluku vévody Cumberlandského. U tohoto pluku Kinský zřídil kadetní školu, kde vyučoval matematiku a geometrii.
  • V roce 1770 byl povýšen císařovnou Marií Terezií na první příčku generálských hodností.
  • Na přelomu 60. a 70. let se začal angažovat v počínajícím českém národním obrození.

Vojenská kariéra

editovat

V 70. letech se Kinský plně věnoval pedagogickým teoriím a napsal dvě práce v oboru didaktiky a zároveň zdokonaloval systém výuky na Válečné akademii ve Vídni. V listopadu roku 1777 odcestoval, na rozkaz Josefa II., na inspekční cestu po vojenských výchovných ústavech ve střední Evropě. Za jeho pobytu v Chamu poslal císaři Josefovi pamětní spis. V té době zároveň vypukla válka o bavorské dědictví, ve které Kinský pomáhal armádě na českém bojišti. Za jeho zásluhy v této válce, po uzavření míru, byl odměněn „majitelstvím“ pěšího pluku Ellrichshausen.

V roce 1779 se oženil s Marií Renátou z Trauttmansdorffu. Dne 24. června téhož roku byl panovníky Marií Terezií a Josefem II. jmenován ředitelem Válečné akademie ve Vídni. Zde provedl důkladnou reorganizaci. K předmětům, které se zde vyučovaly (náboženství, fortifikace, aritmetika, francouzština, latina, čeština ad.) zavedl ještě fyziku, geometrii, právo, válečné dějiny, taktiku, nauku o zbraních, řády a také plavání a některé další předměty. Důstojníci, kteří vystudovali tuto školu byli všestranně připravení odborníci v různých sférách vojenství. To, že Kinský byl opravdový odborník dokazuji fakt, že byl v čele školy 26 let. Akademii nejen vedl, ale také přednášel řád služebního výcviku, služební řád a vojenskou vědu (strategie a taktika).

Největším pokrokem na akademii za Kinského bylo, že o úspěchu při studiu a dosažení hodnosti nerozhodovala přímluva mocných, ani šlechtický predikát, ale úspěchy při studiu a praktických cvičení.

  • To se později stalo příčinou pomluv šířených proti Kinskému.
  • V roce 1788 povolal Josef II. Kinského k vojsku, aby doprovázel arcivévodu Františka, který měl tímto získat širší vojenské vzdělání.
  • V roce 1793 vytáhl Kinský znovu do pole a přidal se do protifrancouzských válek.
  • V roce 1794 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra.
  • 11. června 1795 nařídila dvorská válečná rada návrat Kinského do akademie. Rok na to hrozil vpád francouzského generála Jourdana přes Horní Falc do Čech. Kinský se stal velícím generálem v Čechách a organizoval zde obranu. Francouzský vpád byl u Amberku odražen a Kinský pokračoval v dalších vojenských opatřeních.
  • V roce 1797 se Kinský vrátil zpět do Vídně a roku 1801 byl jmenován, za celoživotní zásluhy, habsburskou říší tajným radou.
  • Roku 1804 ustanovil císař František (na žádost Františka Kinského) komisi, která měla vyšetřit pravdivost pomluv týkajících se metod výuky.

Konec života

editovat

Na konci svého života, roku 1805, byl Kinský vyzván císařem Františkem, aby ho doprovázel při jeho cestě Horním Rakouskem. Cesta byla pro starého Kinského, kterému bylo v té době 65, příliš namáhavá. Onemocněl zápalem plic a 16. května byl dopraven do Vídně, kde 9. června zemřel.

V závěti Kinského stálo: "Pochovejte mě uprostřed milých mých chovanců, které jsem nade všecko miloval, kterým jsem nejkrásnější léta žití svého věnoval". Jeho přání bylo naplněno a dodnes stojí uprostřed akademického hřbitova hrob s bustou a nápisem: "Zde v Pánu odpočívá František hrabě Kinský a jeho manželka Renata."

Reference

editovat
  1. Památky Univerzity Karlovy, Josef Petráň a kolektiv, vydalo Karolinum Praha 1999, s.330. ISBN 8071848557

Literatura

editovat
  • HAUBELT, Josef. České osvícenství. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. S. 313–332. 
  • Pod císařským praporem - Historie Habsburské armády 1526-1918. [s.l.]: Nakladatelství Elka Press, 2003. 

Externí odkazy

editovat