František Vávra
František Vávra (16. listopadu 1889 Straňany – 1. října 1980) byl československý legionář, protinacistický odbojář a brigádní generál.
| František Vávra | |
|---|---|
| Narození | 16. listopadu 1889 Straňany |
| Úmrtí | 1. října 1980 (ve věku 90 let) Nedabyle |
| Místo pohřbení | Hřbitov svaté Otýlie |
| Národnost | česká |
| Civilní činnost | úředník |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | brigádní generál |
| Složka | Československé legie v Rusku Československé legie |
Život a působení
editovatNarodil se ve Straňanech. Po úspěšném ukončení studia na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích pracoval jako úředník berní správy.
1. světová válka
editovatV 1. světové válce dělal velitele čety u 45. pěšího pluku rakousko–uherské armády. V březnu 1915 byl na ruské frontě zajat a v srpnu 1917 vstoupil do československých legií, kde se stal velitelem roty 8. střeleckého pluku. Při bojovém střetu s bolševiky byl na transsibiřské magistrále zraněn. Od února 1919 dělal evidenčního důstojníka na velitelstvích posádek v Charbinu a ve Vladivostoku, kde byl jmenován kapitánem pěchoty.[1]
Meziválečné období
editovatPo příchodu do Československa pracoval v kanceláři československých legií a od listopadu 1922 dělal pobočníka velitele 17. pěšího pluku, poté (od dubna 1924) dělal velitele I. praporu tohoto pluku. V únoru 1926 byl jmenován do funkce zástupce velitele 1. pěšího pluku v Českých Budějovicích a od února 1934 se stal velitelem tohoto pluku. Od října 1937 dělal v hodnosti plukovníka velitele 1. motorizované brigády v Praze.[1]
.jpg)
2. světová válka
editovatV období protektorátu byl propuštěn z armády (v září 1939), odstěhoval se do Nedabyle, kde manželka zdědila usedlost, a začal spolupracovat s protinacistickým odbojem. V období od srpna do listopadu 1939 dělal velitele jihočeské skupiny vojenské protinacisticky zaměřené odbojové organizace – Obrany národa, potom se této funkce zřekl.[2] Dvakrát byl zatčen. Rok a půl byl vězněn v samovazbě v Českých Budějovicích a v Německu; pro nedostatek důkazů byl propuštěn.[1][3] Od prosince 1944 se stal čelným představitelem protinacistického odboje v Českých Budějovicích, v roce 1945 pak velitelem skupiny Jihočeská vojenská oblast.[1] [4] Dne 5. května 1945 okolo 17. hodiny pronesl spolu s Rudolfem Burešem z okna radnice projev k českobudějovickým občanům. Před příchodem spojeneckých armád se zúčastnil jednání s německým vojenským velitelem města generálem von Runge.[5]
Poválečné období
editovatInicioval setkání amerických a sovětských generálů dne 11. května 1945 v Kamenném Újezdu, na kterém se upřesňoval průběh demarkační linie. Byl jmenován velitelem 5. divize, v říjnu 1945 byl povýšen na brigádního generála. Od března 1946 velel 4. armádnímu sboru. V prosinci 1947 byl poslán na dovolenou a v dubnu 1948 byl předčasně penzionován. V letech 1951 až 1966 působil jako účetní v Jednotném zemědělském družstvu Nedabyle. Zemřel v roce 1980 a je pohřben na hřbitově sv. Otýlie v Českých Budějovicích.[3][2]
Vyznamenání
editovat- Československý válečný kříž, za účast v 1. světové válce
- Československý válečný kříž, za účast v 2. světové válce
Uctění památky
editovatReference
editovat- ↑ a b c d FIDLER, Jiří. Encyklopedie branné moci Republiky československé, 1920–1938. Praha: Libri, 2006. 767 s. ISBN 80-7277-256-2, ISBN 978-80-7277-256-8. S. 670.
- ↑ a b Vávra František | ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH BUDĚJOVIC. www.encyklopedie.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2021-05-14]. Dostupné online.
- ↑ a b Brigádní generál František Vávra | kvvcb.army.cz. www.kvvcb.army.cz [online]. [cit. 2021-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-14.
- ↑ CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží : vyprávění z historie Českých Budějovic. České Budějovice: Actys, 1992. 288 s. ISBN 80-901234-0-6, ISBN 978-80-901234-0-3. S. 193–195.
- ↑ KONEC VÁLKY – PRVNÍ DNY MÍRU České Budějovice 1945. [s.l.]: Metropol České Budějovice, 2020. Dostupné online. ISBN 978-80-906538-8-7.
- ↑ Předání čestného názvu AZ | kvvcb.army.cz. www.kvvcb.army.cz [online]. [cit. 2021-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-18.
- ↑ Pamětní deska gen. Františka Vávry. www.csol.cz [online]. [cit. 2021-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-30.
