Wikipedie

Friedrich Franz zu Hohenzollern-Hechingen

rakouský generál a politik

Friedrich Franz Xaver kníže zu Hohenzollern-Hechingen (celým jménem německy Friedrich Franz Xaver Fürst zu Hohenzollern-Hechingen, Burggraf zu Nürnberg, Graf zu Sigmaringen und Währingen, Herr zu Aigerloch, Wehrstein, Nyitra-Apathy und Nyitra-Visup) (31. května 1757 Gheule, Nizozemsko – 6. dubna 1844 Vídeň) byl německý šlechtic, rakouský generál a vojevůdce napoleonských válek. V císařské armádě sloužil od roku 1776, jako velitel jezdectva se vyznamenal v řadě válečných konfliktů na přelomu 18. a 19. století. Během válek s Francií byl vyznamenán dvěma stupni prestižního Řádu Marie Terezie[1] a byl také rytířem Řádu zlatého rouna. V letech 1825–1830 byl prezidentem Dvorské válečné rady[2] a v roce 1830 dosáhl hodnosti polního maršála.

Friedrich Franz Xaver kníže zu Hohenzollern-Hechingen
litografie 1820
Prezident Dvorské válečné rady
Ve funkci:
1825 – 1830
PředchůdceHeinrich hrabě von Bellegarde
NástupceIgnác hrabě Guylai
Kapitán císařské gardy (Garde-Capitän der Erste Arcieren Leibgarde)
Ve funkci:
1826 – 1844
PředchůdceCharles de Lorraine, kníže de Lambesc
NástupceMaximilian svobodný pán von Wimpffen
Zemský velitel v Rakousku a Přímoří
Ve funkci:
1815 – 1825
Předchůdcevévoda Ferdinand Württemberský
NástupceHannibal markýz Sommariva
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Hodnostpolní maršál (1830), generál jezdectva (1809), polní podmaršál (1799), generálmajor (1796)
Narození31. května 1757
Maastricht
Úmrtí6. dubna 1844 (ve věku 86 let)
Vídeň
Místo pohřbeníKostel svatého Jakuba (Hechigen)
Titulkníže (1807)
RodičeFrantišek Xaver z Hohenzollern-Hechingenu
DětiBedřich z Hohenzollern-Hechingenu
Julie von Hohenzollern-Hechingen
Josephine Vetter von der Lilie
PříbuzníHeřman z Hohenzollern-Hechingenu (sourozenec)
Profesepolitik
Náboženstvíkatolicismus
OceněníŘád zlatého rouna (1826), Řád Marie Terezie (1809)
CommonsPrince Friedrich Franz Xaver of Hohenzollern-Hechingen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat
 
Generál jezdectva Friedrich Franz Xaver Hohenzollern-Hechingen (litografie, cca 1820)

Pocházel z významného německého rodu Hohenzollernů, patřil k linii Hohenzollern-Hechingen. Narodil se jako nejmladší ze tří synů císařského generála prince Franze Xavera Hohenzollern-Hechingena (1720–1765) a jeho manželky Anny, rozené hraběnky van Hoensbroech (1729–1798).[3] Vzhledem k původu matky rodina v té době žila v Nizozemí a Friedrich původně vstoupil do nizozemské armády (1775), již o rok později přešel do služeb císařské armády. Bojoval ve válce o bavorské dědictví (1778–1779) a v roce 1788 byl povýšen na majora. Během války s Tureckem se vyznamenal při obléhání Bělehradu (1789) a v roce 1790 byl povýšen na podplukovníka. Poté sloužil u různých posádek v Čechách, kde se narodily všechny jeho děti.

V hodnosti plukovníka (1793) se zúčastnil bojů proti republikánské Francii, nejprve ve Flandrech, v roce 1795 bojoval v Německu a v roce 1796 proti Bonapartově armádě v Itálii. Na italské frontě dosáhl dílčích úspěchů, ještě v roce 1796 byl povýšen na generálmajora a v roce 1797 obdržel rytířský kříž Řádu Marie Terezie. V druhé koaliční válce operoval znovu v Itálii, vyznamenal se ve vítězné bitvě u Novi (1799)[4] a téhož roku byl povýšen do hodnosti polního podmaršála. V letech 1799–1800 dobyl Cremonu a Milán, v červnu 1800 byl krátce velitelem v Janově. Po míru v Lunéville pobýval jako velitel divize v Krakově[5] a na jaře 1805 byl jmenován velitelem pro celou oblast západní Haliče.

 
Polní maršál Friedrich Franz Xaver Hohenzollern-Hechingen (1830)

Ve válce roku 1805 byl velitelem záložního sboru v Bavorsku, podařilo se mu proniknout z obleženého Ulmu a připojit se k hlavním silám rakouské armády. Po prohrané bitvě u Slavkova byl velitelem demarkační linie na česko-bavorské hranici, poté se znovu vrátil jako velitel do Krakova. V páté koaliční válce (1809) převzal velení 2. armádního sboru a ve spolupráci s arcivévodou Karlem se vyznamenal v bitvě u Aspern a Wagramu.[6] V roce 1809 dosáhl hodnosti generála jezdectva a po válce byl velitelem rakouských zemí se sídlem ve Štýrském Hradci.[7] Během Napoleonova tažení do Ruska byl přeložen jako velitel záložního sboru do Haliče, v roce 1813 se vrátil do Rakouska, kde měl za úkol naverbovat a vycvičit 30 000 mužů pro další boje v Itálii v letech 1813–1814. Během stodenního císařství převzal velení 2. armádního sboru na Rýně.

Po skončení napoleonských válek byl znovu velitelem ve Štýrském Hradci s kompetencí pro dědičné habsburské země a oblast Přímoří (1815–1825).[8] Dne 16. října 1825 byl povolán do Vídně a jmenován do nejvyšší funkce ve správě rakouské armády, prezidenta Dvorské válečné rady, zastával ji pět let (1825–1830).[9][10] Při příležitosti 50. výročí služby v rakouské armádě byl dekorován Řádem zlatého rouna a jmenován do čestné funkce kapitána jedné z císařských gard (Kaiserlich-Königliche Erste Arcièren-Leibgarde). K datu 18. září 1830 byl povýšen do hodnosti polního maršála[11] a na vlastní žádost odvolán z postu prezidenta Dvorské válečné rady. Do smrti formálně zastával hodnost velitele císařské gardy.[12]

Zemřel ve Vídni 6. dubna 1844 ve věku 86 let, pohřben byl v rodové hrobce v Hechingenu.[13]

Tituly a ocenění

editovat

Jako příslušník vedlejší linie rodu Hohenzollernů užíval od narození titul hraběte. Po zániku Svaté říše římské byl v roce 1807 povýšen do knížecího stavu v Rakouském císařství s nárokem na oslovení Jasnost (Durchlaucht).[14] V roce 1776 byl jmenován císařským komořím a v roce 1804 obdržel titul c. k. tajného rady.[15] Během napoleonských válek získal řadu vyznamenání v Rakousku i od zahraničních panovníků,[16] dvakrát byl dekorován prestižním Řádem Marie Terezie (1797, 1809)[17][18] a nakonec získal Řád zlatého rouna (1826).[19] Od roku 1802 byl čestným majitelem dragounského pluku č. 2.

Rakousko

editovat

Zahraničí

editovat

Rodina

editovat

V roce 1783 se oženil s hraběnkou Terezií z Wildensteinu (1763–1835), dcerou štýrského šlechtice Jana Kryštofa z Wildensteinu (1732–1794), c. k. guberniálního rady.[20][21] Z jejich manželství pocházely čtyři děti, vzhledem k Friedrichově tehdejší službě v Čechách se potomci narodili v Rakovníku, Praze a Brandýse nad Labem. Nejstarší syn Friedrich Anton (1790–1847) dosáhl v armádě hodnosti polního podmaršála, další potomci Juliana Friderika (1792–1864) a Friedrich Adalbert (1793–1818) zemřeli svobodní, nejmladší dcera Josefína Friderika (1795–1878) byla manželkou hraběte Felixe Vettera z Lilie (1774–1853), c. k. majora a majitele panství Nová Horka.[22]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Der Militär-Maria-Theresien-Orden und seine Mitglieder, 2. díl; Vídeň, 1857; s. 846–850 dostupné online
  2. ↑ Die Hofkriegsraths-Präsidenten und Kriegsminister der k.k. österreichischen Armee; Vídeň, 1874; s. 49–51 dostupné online
  3. ↑ Rodokmen rodu Hohenzollern-Hechingen na webu euweb.cz dostupné online
  4. ↑ ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; s. 386–387 ISBN 978-80-7557-041-3
  5. ↑ Militär Almanach 14; Vídeň, 1803; s. 25 dostupné online
  6. ↑ DOSTÁL, Tomáš: Poslední vítězné tažení císaře Napoleona. Francouzsko-rakouská válka 1809; České Budějovice, 2008; s. 89–90, 178–180 ISBN 978-80-86829-34-0
  7. ↑ Militär Almanach 20; Vídeň, 1810; s. 14, 22 dostupné online
  8. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1816; Vídeň, 1816; s. 13 dostupné online
  9. ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1827; Vídeň, 1827; s. 7 dostupné online
  10. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1826; Vídeň, 1826; s. 27 dostupné online
  11. ↑ Služební postup Franze Friedricha Hohenzollern-Hechingena in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 45 dostupné online
  12. ↑ Přehled velitelů císařských gard in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 54 dostupné online
  13. ↑ Pohřebiště rodu Hohenzollern-Hechingen na webu royaltyguide.com dostupné online
  14. ↑ GRITZNER, Maximilian: Fürsten des Heiligen Römischen Reiches; Norimberk, 1887; s. 109 dostupné online
  15. ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1827; Vídeň, 1827; s. 51, 58 dostupné online
  16. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Franze Friedricha Hohenzollern-Hechingena in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1844; Vídeň, 1844; s. 88 dostupné online
  17. ↑ Přehled nositelů Řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian army dostupné online
  18. ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 118
  19. ↑ Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
  20. ↑ Rodina hrabat z Wildensteinu in: Genealogisches Reichs- und Staats-Handbuch für das Jahr 1799; Vídeň, 1799; s. 494 dostupné online
  21. ↑ Rodina Franze Friedricha Hohenzollern-Hechingena na webu geni.com dostupné online
  22. ↑ Rodokmen rodu Vetter von der Lilie na webu Muzea Novojičínska dostupné online

Literatura

editovat
  • SMOLA, Karl von: Das Leben des Feldmarschalls Prinzen Friedrich Franz Xavier zu Hohenzollern-Hechingen, Vídeň, 1845

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Friedrich_Franz_zu_Hohenzollern-Hechingen&oldid=24233508“