Georgij Beregovoj

sovětský kosmonaut

Georgij Timofejevič Beregovoj (rusky Георгий Тимофеевич Береговой, ukrajinsky Георгій Тимофійович Береговий / Heorhij Tymofijovyč Berehovyj) (15. dubna 1921 Fjodorovka [1] v Poltavské oblasti Ukrajinské SSR30. června 1995 Moskva) byl sovětský kosmonaut ukrajinského původu.

Georgij Timofejevič Beregovoj
Sovětský kosmonaut
Státní příslušnostSovětský svaz SSSR
Ukrajina Ukrajina
Datum narození15. dubna 1921
Místo narozeníFjodorovka v Poltavské oblasti, SSSR
Datum úmrtí30. června 1995
(ve věku 74 let)
Místo úmrtíMoskva
Jiné zaměstnáníPilot
HodnostGenerálporučík
Čas ve vesmíru3d 22h 50m
Kosmonaut od1961
MiseSojuz 3
Kosmonaut do1968
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Absolvoval luhanské letecké učiliště. Během II. světové války byl ve věku 20 let pilotem bombardovacího letounu, s nímž podnikl 186 bojových letů. Jednou byl sestřelen, zachránil se na padáku. S Rudou armádou se dostal až k osvobození Československa. Po válce absolvoval vojenskou leteckou akademii a v roce 1948 se stal zkušebním pilotem. V roce 1961 získal titul zasloužilého zkušebního letce SSSR a krátce poté požádal o zařazení do výcvikového střediska kosmonautů. Teprve tam se naučil plavat, zvládnout teorii nebeské mechaniky, techniku kosmických lodí i přístrojového vybavení. Nacvičoval pilotáž společného letu obou Sojuzů. Nedosahoval sice tak dobrých výsledků ve výcviku, jako jeho kolegové, byl však protlačován jako válečný veterán. V roce 1968 absolvoval let na jednom z prvních Sojuzů, rok a půl po tragickém úmrtí Komarova na Sojuzu 1.

Let do vesmíru

editovat

Dne 26. října 1968 odstartoval ve svých 47 letech s kosmickou lodí Sojuz 3 k letu trvajícímu téměř 95 hodin a to den po vypuštění bezpilotního Sojuzu 2. Letěl sám. Smysl jeho letu bylo zkoušet automatické a ruční spojení dvou lodí typu Sojuz.[2]. Spojení se mu nezdařilo, protože spotřeboval příliš mnoho paliva a dostal se jen 40 metrů k druhému Sojuuzu. Tento neúspěch nebyl veřejnosti oznámen, oficiálně se měly jen ověřit možnosti přibližovacího manévru[3].

Po letu do kosmu

editovat

Po zdánlivě úspěšném absolvování letu dostal obvyklou Hvězdu hrdiny SSSR a byl povýšen do hodnosti generálporučíka letectva SSSR. Do kosmu už nebyl puštěn a stal se náčelníkem střediska J. A. Gagarina pro výcvik kosmonautů. Byl ženatý a měl dvě děti. Zemřel na pooperační komplikace ve věku 74 let.

Vyznamenání

editovat

Sovětská vyznamenání

editovat

Zahraniční vyznamenání

editovat

Reference

editovat
  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 353. 
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Georgij Timofejevič Beregovoj, s. 42. 
  3. PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-71-4. Kapitola První ztracené životy, s. 120. 

Externí odkazy

editovat