Jacobus Henricus van 't Hoff

nizozemský chemik

Jacobus Henricus van 't Hoff (30. srpna 18521. března 1911) byl nizozemský chemik. Tento ve své době velice vlivný teoretický chemik získal jako první člověk v roce 1901 Nobelovu cenu za chemii.[1][2]

Jacobus Henricus van 't Hoff
Narození30. srpna 1852 nebo 1852
Rotterdam
Úmrtí1. března 1911
Berlín
Příčina úmrtítuberkulóza
Místo pohřbeníDahlem Cemetery
Alma materUniverzita v Leidenu
Utrechtská univerzita
Univerzita v Bonnu
Delftská technická univerzita
Pařížská univerzita
Povoláníchemik, profesor, fyzik, inženýr, geolog, vysokoškolský učitel a stereochemist
ZaměstnavateléUtrechtská univerzita (1874–1878)
Amsterdamská univerzita (1877–1878)
Amsterdamská univerzita (1878–1895)
Univerzita Friedricha Wilhelma v Berlíně
Humboldtova univerzita
OceněníDavyho medaile (1893)
zahraniční člen Královské společnosti (1897)
Nobelova cena za chemii (1901)
Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1901)
Helmholtz-Medaille (1910)
… více na Wikidatech
ChoťJohanna Francina Mees
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Narodil se v Rotterdamu jako syn lékaře. Už od útlého věku se zajímal o přírodní vědy. Oproti přáním svého otce začal se studiem chemie. Studovat začal na Delftském polytechnickém institutu, potom na leidenské univerzitě, následně v Bonnu v Německu, kde studoval s Friedrichem Kekulé, poté v Paříži a dostudoval na univerzitě v Utrechtu, kde dostal doktorát v roce 1874. V roce 1878 se van't Hoff oženil s Johannou Francinou Meesovou. Měli spolu čtyři děti, dvě dcery a dva syny.

Ještě před obdržením doktorátu zveřejnil svůj první příspěvek do organické chemie. V roce 1874 usoudil, že chemické vazby mezi atomy uhlíku směřují do rohů pravidelného čtyřstěnu. Tuto myšlenku sdílel s francouzským chemikem Josephem Le Belem. V roce 1884 publikoval své výzkumy z chemie pojmenované Études de Dynamique chimique. O rok později byl jmenován členem Nizozemské královské akademie věd. V roce 1886 dokázal podobnost mezi chováním zředěných roztoků a plynů. Van't Hoff se stal profesorem chemie a fyziky v Utrechtu. Poté začal pracovat jako učitel chemie, mineralogie a geologie na univerzitě v Amsterdamu, kde pracoval téměř 18 let. V roce 1896 se odstěhoval do Německa se stal profesorem na Pruské univerzitě v Berlíně. V roce 1901 se stal první nositelem Nobelovy ceny za chemii. Toto ocenění získal za objev zákonů chemické dynamiky a osmotického tlaku v roztocích.

Ve své době byl snad nejlepším chemikem celého světa. Je považován za jednoho z největších chemiků všech dob společně s Francouzi Antoinem Lavoisierem, Louisem Pasteurem a německým chemikem Friedrichem Wöhlerem. Rok 1901, ve kterém získal Nobelovu cenu, je považován za vrchol jeho kariéry. Tento velikán organické a fyzikální chemie zemřel 1. března 1911 ve Steglitzi u Berlína.

Reference

editovat
  1. Nobel Lecture Osmotic Pressure and Chemical Equilibrium from Nobelprize.org website
  2. Karl Grandin, ed. Jacobus Henricus van 't Hoff Biography [online]. The Nobel Foundation [cit. 2008-08-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat