Jiří Menzel
Jiří Menzel (23. února 1938 Praha – 5. září 2020[1][2] Praha) byl český filmový a divadelní režisér, herec a spisovatel. Je jedním z mála českých filmařů oceněných Oscarem, proslavil se zejména adaptacemi děl Bohumila Hrabala.
| Jiří Menzel | |
|---|---|
.jpg) Jiří Menzel v roce 2017 | |
| Narození | 23. února 1938 Praha  Československo |
| Úmrtí | 5. září 2020 (ve věku 82 let) Praha Česko |
| Příčina úmrtí | covid-19 |
| Alma mater | AMU v Praze |
| Povolání | herec, filmový režisér, pedagog, spisovatel, scenárista a divadelní režisér |
| Rodiče | Josef Menzel |
| Manžel(ka) | Olga Menzelová (2004–2020) |
| Děti | Anna Menzelová Eva Menzelová |
| Významná díla | Ostře sledované vlaky Vesničko má středisková Skřivánci na niti Postřižiny Obsluhoval jsem anglického krále … více na Wikidatech |
| Ocenění | Oscar za nejlepší cizojazyčný film (1967) Zlatý medvěd (1990) medaile Za zásluhy _BAR.svg){kind=small} 1. stupeň (1996)Artis Bohemiae Amicis (2013) Řád umění a literatury  |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se v roce 1938 v Praze jako syn spisovatele a scenáristy Josefa Menzela. V roce 1962 ukončil studium režie u Otakara Vávry na FAMU v Praze. V šedesátých letech 20. století se svou tvorbou zařadil mezi zakladatele filmové československé nové vlny. Hned jeho první celovečerní film Ostře sledované vlaky podle literární předlohy jeho oblíbeného autora – Bohumila Hrabala – z roku 1966 získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Další z jeho filmů Vesničko má středisková byl na Oscara nominován v roce 1985. Trezorový film Skřivánci na niti obdržel v roce 1990 cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, on sám pak roku 1996 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu.
V roce 1977 podepsal tzv. Antichartu, která odsuzovala prohlášení Charty 77.[3] Později v rozhovoru uvedl, že komunistickému režimu tehdy sloužila většina Čechů a on se za svůj podpis nestydí, protože je to ostuda především těch, kteří ho k podpisu donutili.[4]
V letech 1977–1979 byl členem souboru Divadla Járy Cimrmana,[5] k čemuž se dostal přes přátelství se Zdeňkem Svěrákem a Ladislavem Smoljakem, s nimiž rok předtím natočil podle jejich scénáře film Na samotě u lesa. Zejména se Svěrákem spolupracoval často, obsadil ho do malých rolí v několika svých filmech (první byl Zločin v šantánu) a s velkým úspěchem realizoval jeho scénář k filmu Vesničko má, středisková.
Od sedmdesátých let se věnoval i divadelní režii (sám o sobě prohlašoval, že je hlavním povoláním divadelní režisér, který se jen pouhou náhodou dostal k filmování). Jako divadelní režisér působil také v zahraničí, například v bulharské Sofii i v bývalé Jugoslávii. Spolupracoval zejména s pražskými divadly – Činoherní klub, Vinohradské divadlo.
Vyučoval na pražské FAMU a byl zahraničním členem Americké filmové akademie. Je nositelem vysokého francouzského uměleckého titulu Řád umění a literatury (Chevalier des Arts et Lettres). Stal se zakladatelem kabelové televize CS film.
V 90. letech přispíval pravidelnými fejetony do časopisu Story, rubrika se jmenovala „Tak nevím“. Pod tímto titulem tyto texty později vyšly i knižně.
Koncem října 2004 se ve svých šestašedesáti letech oženil, během cesty po Asii si v Thajsku po pětileté známosti vzal o čtyřicet let mladší Olgu Kelymanovou (* 25. ledna 1978).[6] 11. prosince 2008 se jeho manželce narodila dcera Anna Karolína. V roce 2015 se narodila druhá dcera Eva Maria Menzelová.
V listopadu 2017 podstoupil náročnou operaci, která trvala několik hodin.[7]
Zemřel dne 5. září 2020 ve věku 82 let[8] na komplikace virózy covid-19.[9] Jeho hrob s náhrobkem od Davida Vávry je na Vyšehradském hřbitově.[10]
Filmografie
editovat,_in_Panaji.jpg)
Režie
editovat- 1963 – Umřel nám pan Foerster
- 1965 – Perličky na dně
- 1965 – Zločin v dívčí škole
- 1966 – Ostře sledované vlaky (Closely Watched Trains)
- 1968 – Zločin v šantánu
- 1968 – Rozmarné léto
- 1969 – Skřivánci na niti
- 1974 – Kdo hledá zlaté dno
- 1976 – Na samotě u lesa
- 1978 – Báječní muži s klikou
- 1980 – Postřižiny
- 1983 – Slavnosti sněženek
- 1985 – Čokoládoví čmuchalové
- 1985 – Vesničko má středisková (My Sweet Little Village)
- 1989 – Konec starých časů (End of Old Times)
- 1990 – Žebrácká opera (Beggar's Opera)
- 1994 – Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina
- 2002 – povídka One Moment v projektu Dalších deset minut (Ten Minutes Older)
- 2006 – Obsluhoval jsem anglického krále (I Served the King of England)
- 2013 – Donšajni (pracovní název Sukničkáři)
Herec
editovatAčkoliv Menzel proslul primárně jako režisér, jeho herecká činnost je rovněž významná. Většinou ztvárňoval menší role, několikrát si ale zahrál i jednu z hlavních. Do svých vlastních filmů se obsazoval jen někdy (nejvýrazněji Báječní muži s klikou a Rozmarné léto), častěji hrál ve snímcích jiných režisérů. Pro svůj intelektuálský zjev a specifický projev hrál velmi často různé doktory nebo vědce.
- 1964 – Místo v houfu
- 1964 – Kdyby tisíc klarinetů
- 1964 – Každý den odvahu
- 1964 – Obžalovaný
- 1965 – Nikdo se nebude smát
- 1965 – Bloudění
- 1966 – Ostře sledované vlaky – lékař
- 1967 – Soukromá vichřice
- 1967 – Dita Saxová
- 1966 – Návrat ztraceného syna
- 1966 – Hotel pro cizince
- 1966 – Flám
- 1968 – Zločin v šantánu
- 1968 – Spalovač mrtvol – Dvořák
- 1968 – Rozmarné léto – kouzelník Arnoštek
- 1970 – Nevěsta
- 1973 – 30 panen a Pythagoras – prof. matematiky Ludolf
- 1976 – Hra o jablko – dr. John
- 1978 – Báječní muži s klikou – Jan Kolenatý
- 1979 – Modrá planeta
- 1979 – Hra na tělo
- 1981 – Buldoci a třešně
- 1981 – Upír z Feratu – dr. Marek
- 1982 – Srdečný pozdrav ze zeměkoule – dr. Jánský
- 1983 – Fandy, ó fandy (režie Karel Kachyňa)
- 1986 – Utíkejme už jde
- 1989 – Něžný barbar (režie Petr Koliha) – Doktor
- 1990 – Marta a já
- 1990 – Zvláštní bytosti
- 1991 – Obecná škola (režie Jan Svěrák)
- 1992 – Das lange Gespräch mit dem Vogel (režie Krzysztof Zanussi)
- 1993 – Petite Apocalypse (režie Costa-Gavras)
- 1994 – Joint Venture (režie Dieter Berner)
- 1995 – Má je pomsta (režie Lordan Zafranović)
- 1995 – Jak si zasloužit princeznu (režie Jan Schmidt)
- 1996 – Truck Stop (režie Michael Muschner)
- 1996 – Hospoda – doktor Prášek
- 1996 – Draculův švagr
- 1997 – Franciska vasárnapjai (režie Sándor Simó)
- 1998 – Ab ins Paradies (režie Iva Švarcová)
- 1999 – Všichni moji blízcí (režie Matej Mináč)
- 2000 – Sametová kocovina
- 2002 – Útěk do Budína (režie Miloslav Luther)
- 2002 – Potonulo groblje (režie Mladen Juran)
- 2007 – Medvídek
- 2009 – Operace Dunaj, Vyprávěj
- 2018 – Tlumočník
Divadlo Járy Cimrmana
editovatJiří Menzel působil v letech 1977–1979 v souboru Divadla Járy Cimrmana. Objevil se v těchto hrách a rolích:
- Dlouhý, Široký a Krátkozraký – Děd Vševěd
- Vražda v salonním coupé – Továrník Meyer
- Němý Bobeš – Lékař
Menzela působení u Cimrmanů bavilo, ale po dvou sezónách odešel, protože mu na něj nezbýval čas. Zdeněk Svěrák se k tomu vyjádřil v deníku: „Sezóna 1980/81 máme o dva muže míň. (Jsou myšleni Josef Koudelka, který emigroval do Západního Německa, a František Petiška, který zemřel na infarkt.) Ani Menzel nám není nic platný – buď je v cizině, nebo točí. Teď Postřižiny.“ Svěrák také vzpomínal, že Menzel zpočátku nepochopil správně cimrmanologický způsob přednášení a snažil se „hrát vědce“, místo aby byl civilní jako ostatní.[11]
Knihy
editovat- MENZEL, Jiří. Tak nevím. [s.l.]: Motto, 2011. 152 s. ISBN 978-80-7246-617-7.
- MENZEL, Jiří. Tak nevím podruhé. [s.l.]: Motto, 1998. Dostupné online. ISBN 80-85872-91-9.
- MENZEL, Jiří. Rozmarná léta. [s.l.]: Slovart, 2013. 424 s. ISBN 978-80-7391-816-3.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ V osmdesáti dvou letech zemřel režisér Jiří Menzel. Deník N [online]. N Media, 2020-09-06 [cit. 2020-09-06]. Dostupné online.
- ↑ V 82 letech zemřel oscarový filmový režisér Jiří Menzel. CNN Prima News [online]. FTV Prima, 2020-09-06 [cit. 2020-09-06]. Dostupné online.
- ↑ Anticharta se podepisovala a podepisuje denně, říká režisér Jiří Menzel. Český rozhlas [online]. 2017-01-12 [cit. 2017-04-03]. Dostupné online.
- ↑ Rozhovory: Za podpis Anticharty se nestydím, říká filmový režisér Jiří Menzel. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 3. dubna 2017. Dostupné online.
- ↑ 50 let DIVADLA JÁRY CIMRMANA [online]. Cimrman.at [cit. 2017-10-04]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Režisér Jiří Menzel se oženil. iDnes.cz [online]. 2004-11-24. Dostupné online.
- ↑ Režisér Jiří Menzel se probral z umělého spánku. V listopadu podstoupil náročnou operaci hlavy. Lidovky.cz [online]. 24. prosince 2017. Dostupné online.
- ↑ Zemřel Jiří Menzel. Novinky.cz [online]. Borgis, 2020-09-06. Dostupné online.
- ↑ SEZNAM.CZ. Covid byl pro Jiřího Menzela (✝82) poslední ranou. Vdova Olga popsala, jak se nejspíš nakazil. www.super.cz [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online.
- ↑ David Vávra: Náhrobek Jiřího Menzla, Vyšehradský hřbitov č. 13-11. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2022-11-27 [cit. 2024-03-26]. Dostupné online.
- ↑ V souboru Divadla Járy Cimrmana si zahráli i Jiří Menzel a Jaroslav Uhlíř. Radiožurnál [online]. 2016-09-21 [cit. 2022-06-08]. Dostupné online.
Literatura
editovat- ČERMÁKOVÁ, Dana. Pábitel Jiří Menzel. Praha : Imagination of People, 2010. 216 s. ISBN 978-80-904214-8-6.
- FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha: Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 186–189.
- GAVALIER, Peter. Hrabalovský svet očami Jiřího Menzla. Bratislava : Slovenský filmový ústav, 2012. 161 s. ISBN 978-80-85187-60-1.
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 601.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 419.
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 457.
- POŠOVÁ, Kateřina. Jiří Menzel. Praha : Český filmový ústav, 1992. 46 s. ISBN 80-7004-042-4.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 376–377.
- HORÁKOVÁ, Daňa. O Pavlovi, Torst 2020, ISBN 9788072155927. S 284.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Menzel na Wikimedia Commons 
Osoba Jiří Menzel ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Menzel
- Jiří Menzel v databázi Archivu Národního divadla
- Jiří Menzel v Česko-Slovenské filmové databázi
- Jiří Menzel ve Filmové databázi
- Jiří Menzel na Kinoboxu
- Jiří Menzel v Internet Movie Database (anglicky)
- Jiří Menzel ve Filmovém přehledu
- Smích je nejlepší způsob, jak poznávat svět – rozhovor s Jiřím Menzelem – oficiální portál České republiky
- Jiří Menzel na stránkách České televize
- Německé stránky o TV seriálech
- Jiří Menzel profil v rámci projektu Zlatá šedesátá
- Jiří Menzel v cyklu České televize Příběhy slavných
- Rozhovor v Divadelních novinách 13/2007
- TAMCHYNA, Robert. Jiří Menzel: Rozmarná léta. Rozhlasové vzpomínání oscarového režiséra (5 dílů) [online]. Český rozhlas, 2023-02-23 [cit. 2023-03-09]. Dostupné online.
