Wikipedie

Jiří Navrátil

český překladatel a skaut
Další významy jsou uvedeny na stránce Jiří Navrátil (rozcestník).

Jiří Navrátil (10. září 1923 Lipsko – 16. leden 2017 Praha) byl český překladatel, publicista a skaut, který zažil všechny tři zákazy Junáka – českého skauta a jeho obnovení. Byl členem protinacistického odboje a aktivně se v květnu 1945 podílel na pražském povstání. V roce 1949 se účastnil spolu s dalšími skauty, např. Dagmar Skálovou, nepodařeného pokusu o protikomunistický převrat, za který byl odsouzen na 20 let odnětí svobody. Několik let strávil v Jáchymově, kde pracoval v Uranových dolech. Později byl kvůli nemoci přesunut jinam. Byl propuštěn na amnestii v roce 1960.

JUDr. Jiří Navrátil
Jiří Navrátil
Jiří Navrátil
Narození10. září 1923
Lipsko nebo Vsetín
Úmrtí16. ledna 2017 (ve věku 93 let)
Praha
Povolánípřekladatel, filozof, právník, skaut, politický vězeň a publicista
Tématapřekladatelská činnost a skauting
OceněníBronzový vlk (2002)
Čestná medaile T. G. Masaryka
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 1968 se podílel na znovuobnovení skautingu v Československu. Při třetí obnově skautingu v roce 1989 se stal členem Ústřední rady Junáka. V roce 1992 byl zvolen starostou, od počátku tisíciletí až do své smrti byl prvním místostarostou Junáka – českého skauta.

Život

editovat

Narodil se v rodině československého diplomata v německém Lipsku, kde jeho otec působil ve funkci československého konzula.[1] Brzy po Jiřího narození však byl povolán zpět na Ministerstvo zahraničních věcí do Prahy.[1] Od 3. třídy, kdy byl otec přeložen jako konzul do Stuttgartu, navštěvoval mladý Jiří v Německu dva roky waldorfskou školu. Kvůli češtině se sám později vrátil do Československa a obecnou školu dokončil na Durychově náměstí v Praze. Gymnázium studoval v Bučovicích na Moravě, kde žil u příbuzných, a po návratu otce do Prahy přestoupil na Reformní reálné gymnázium Dr. Edvarda Beneše.[2]

V roce 1937 se přes svého spolužáka zapojil do skautského hnutí. Nejprve se stal členem 4. a od roku 1940 i 2. oddílu Svazu skautů a skautek ČSR, který vedl spisovatel Jaroslav Foglar.[2] V oddíle měl přezdívku Jiří N.[3] Po zákazu skautingu v roce 1940 fungoval Jiřího oddíl v ilegalitě jako dorost Klubu českých turistů.

Po maturitě na reálném gymnáziu nastoupil Jiří Navrátil do kanceláře firmy zabývající se autobusovou dopravou, jejímž ředitelem a spolumajitelem se mezitím stal jeho otec. Někteří lidé z vedení firmy, mezi nimi i jeho strýc František Holub, byli zapojeni do odbojové činnosti a po jejich odhalení Němci podnik zabavili.

V roce 1944 zatklo Jiřího Navrátila a další skautské vedoucí Gestapo. Za pomoci morseovky se jim však podařilo domluvit, jak budou vypovídat, a většina z nich nakonec neskončila v koncentračním táboře – Jiří byl například zařazen do pracovních oddílů Organizace Todt. Brzy však uprchl a až do konce války se skrýval. Přitom se plně věnoval ilegální činnosti a v květnu 1945 se aktivně zúčastnil Pražského povstání.[4]

Od roku 1945 studoval na právnické fakultě, ale po protestním pochodu vysokoškoláků na Hrad 25. února 1948 byl jako činovník Junáka ze studií vyloučen. Jako člen skautské skupiny se následně v květnu 1949 účastnil neúspěšného protikomunistického Prokešova puče. K účasti ho vyzvala skautská činovnice Dagmar Skálová, aby zmobilizoval starší skauty jako spojky. Tajná policie ovšem celou akci od počátku bedlivě sledovala a večer před původně plánovaným datem povstání téměř všechny skauty pozatýkala. Následné výslechy v Ruzyni probíhaly podle „osvědčených“ metod – bití, vydírání, psychický teror. Opět díky morseovce a dalším skautským dovednostem se však zatčeným podařilo utajit skutečné množství zapojených skautů a rozsah činnosti. V srpnu 1949 s nimi komunisté uspořádali „skautský proces“. Jiří Navrátil dostal trest 20 let žaláře za velezradu.

Po skončení procesu ho společně s dalšími skauty převezli do jáchymovských uranových dolů.[2] Zprvu byli umístěni na Vykmanově a později pracovali na Rovnosti. Okamžitě zde založili Roverský kmen Rovnost, který pak vyvíjel rozsáhlou činnost: v lágru, kde byl zakázán tisk a jakékoli psací potřeby, získával zprávy za pomoci vyloučených vysokoškoláků nasazených do dolů, organizoval spojení s rodinami, posílal dopisy, sháněl léky, pomáhal spoluvězňům ve špatném psychickém stavu, organizoval tajné mše, přednášky, jazykový kurz a dokonce založil „vydavatelství“, v němž vyšlo osmnáct svazečků vůbec prvních českých samizdatů. Po dvou letech věznění Jiří Navrátil těžce onemocněl zánětem ledvin, a proto byl odvezen do věznice v Hradci Králové, pak do Plzně na Bory a do věznice v Pardubicích. Na Jáchymovsko se ještě na čas vrátil, prošel i Mírovem, Ilavou a Leopoldovem. Z Leopoldova byl 11. května 1960 propuštěn na amnestii.[2]

Po návratu z vězení žil se svými rodiči v Praze a to v jedné místnosti v Šáreckém údolí, kam je komunisté násilně vystěhovali. V té době také poznal svou budoucí manželku, dceru spoluvězně JUDr. Františka Válka. V dalších letech pracoval jako čistič bazénů v Parku kultury a oddechu, pak jako pomocná síla po různých výstavách a v letech 1962–1968 jako údržbář. Vedle toho se živil překlady, nejprve ovšem pod cizím jménem, a poté přispíval do redakce aktualit a zajímavostí Českého rozhlasu. V roce 1968 se stal členem redakce nového týdeníku Doba.[4] V témže roce, kdy se nakrátko podařilo obnovit skautskou organizaci, byl Jiří Navrátil zvolen členem náčelnictva Junáka. Po zákazu týdeníku Doba v září 1969 se živil jako tzv. volný novinář a i nadále překládal z němčiny, angličtiny, sanskrtu a francouzštiny, v roce 1969 mj. přeložil Jaspersovu Otázku viny. Pro nakladatelství Odeon přeložil řadu knih. S manželkou Bělou bydleli tehdy v jednom pokoji v rozděleném bytě Na baště sv. Jiří, kde se jim v květnu 1977 narodil syn Tomáš. Rok nato nastoupil do vydavatelství Vyšehrad jako redaktor kulturní rubriky týdeníku Naše rodina.[4]

V prosinci 1989 se na půl roku ujal funkce šéfredaktora deníku Lidová demokracie.[2] Zároveň se stal i členem ústřední rady Junáka – svazu skautů a skautek ČR a vykonával v něm funkci zahraničního zpravodaje. V roce 1992 byl zvolen starostou Junáka. Se členy Masarykova demokratického hnutí, skauty a svou paní se také pravidelně účastnil vzpomínkových shromáždění na oběti zvůle komunistického režimu (Mene Tekel, dr. Milada Horáková, Karel Kryl a jeho bratr Jan a další) i mnoha ostatních akcí demokratických organizací.

Jeho manželkou byla Běla Navrátilová, roz. Válková, dcera spoluvězně dr. Válka, mají spolu syna Tomáše. V roce 1989 byl zakládajícím členem Masarykova demokratického hnutí a až do své smrti členem jeho předsednictva. Jiří Navrátil dlouhodobě žil na Praze 6.

Jiří Navrátil zemřel po několika pobytech v nemocnici v Praze v lednu 2017. O jeho skonu rozsáhle informovala média, mj. Česká televize[5], Český rozhlas[6] nebo Aktuálně.cz[7].

Literární a překladatelská činnost

editovat

Jiří Navrátil přeložil či napsal na třicet knih, většinou nábožensko-filozofických a historických. Překládal z němčiny, angličtiny, francouzštiny a sanskrtu. Je mimo jiné překladatelem knih Otázka viny (Karl Jaspers) a Já a ty (Martin Buber).

Ocenění

editovat

Jiří Navrátil je nositelem mnoha českých a zahraničních skautských vyznamenání – v roce 2002 mu, jako prvnímu z východní Evropy, udělil Světový výbor WOSM nejvyšší světové skautské vyznamenání Bronzový vlk.[2] Jiří Navrátil je také držitelem Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany ČR za činnost ve 2. a 3. odboji a Čestné Medaile T.G.M. udělované Masarykovým demokratickým hnutím.[4]

Byl čestným členem přístavu (střediska vodních skautů) Modrá Flotila – Nymburk.

Dne 11.9. 2023, den po výročí stého dne narození mu byla v podloubí domu kde žil odhalena pamětní deska. Info a foto zde

Reference

editovat
  1. ↑ a b Jiří Navrátil (1923), ustrcr.cz
  2. ↑ a b c d e f Skaut Navrátil: S Foglarem jsem se rozešel ve zlém. Teď vidím, že to byla chyba, lidovky.cz, 16. ledna 2017
  3. ↑ HOJER, Jindřich, ČERNÝ, Václav a kol.: Jestřábe, díky – Jaroslavu Foglarovi Hoši od Bobří řeky a přátelé. Ostrov, Praha, 2000, str. 229, ISBN 80-86289-12-5
  4. ↑ a b c d JUDr. Jiří Navrátil (1923–2017) – Životopis. www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2016-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-29. 
  5. ↑ Jednou skautem, navždy skautem. Zemřel nositel Bronzového vlka Jiří Navrátil. ČT24 [online]. [cit. 2020-01-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ „Do boje musíš jít s tím, že se to povede,“ říkával skaut a bývalý politický vězeň Jiří Navrátil. Plus [online]. 2017-01-22 [cit. 2020-01-17]. Dostupné online. 
  7. ↑ Hoch od Bobří řeky, jenž v 93 letech pracoval ve vedení Skauta a spal ve stanu. To byl Jiří Navrátil. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-01-17 [cit. 2020-01-17]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Preclík Vratislav: Za doktorem Jiřím Navrátilem, in ČAS., časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 117, str. 1–4, ročník XXV., leden–březen 2017, registrace Ministerstva kultury ČR,č. 7435, Registrace ISSN 1210-1648

Externí odkazy

editovat

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Navrátil

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Navrátil&oldid=24066819“