Li Lin-fu
Li Lin-fu (čínsky pchin-jinem Lǐ Línfǔ, znaky 李林甫, † 3. ledna 753) byl státník čínské říše Tchang. Za vlády císaře Süan-cunga, v letech 736–753, stál v čele tchangské vlády jako vedoucí ústředního sekretariátu, jednoho ze tří nejvyšších civilních úřadů tchangské administrativy.
| Li Lin-fu | |
|---|---|
| Narození | 683 |
| Úmrtí | 3. ledna 753 (ve věku 69–70 let) |
| Povolání | malíř a básník |
| Děti | Li Xiu[1] Li ?[1] Li Yu[1] Li Zu[1] Li Yuan[1] |
| Rodiče | Li Sihui[1] |
| Rod | House of Li |
| Funkce | kancléř říše Tchang |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatLi Lin-fu byl člen vedlejší větve císařského rodu, začínal jako důstojník v armádě, později působil v nižších úřadech. Projevil se jako nadaný administrátor a rychle postupoval, v polovině 20. let sloužil jako náměstek vedoucího kontrolního úřadu.[2] Později působil na ministerstvu státní správy, roku 734 byl jmenován císařským rádcem (caj-siang) na úrovni vedoucího tří kanceláří,[3] od roku 736 stál v čele ústředního sekretariátu a tchangské vlády, když vytlačil z těchto funkcí Čang Ťiou-linga (současně s podporou Li Lin-fua Niou Sien-kche nahradil Pchej Jao-čchinga na místě císařského rádce a vedoucího kanceláře Men-sia).[4]
Současně Li Lin-fu vedl i ministerstvo daní (735–736)[5] a ve 40. letech i ministerstvo státní správy. Roku 736 provedl reformu výběru daní, která vedla ke zjednodušení administrativy a přizpůsobení výše daní místním podmínkám.[5] Od roku 738 také držel post vojenského guvernéra ťie-tu-š’ severozápadu říše, a sice oblastí Lung-jou (do 742) a Che-si (do 740).[6] Jelikož císař Süan-cung se ve 40. letech stáhl z bezprostřední účasti na politice, Li Lin-fu převzal řízení říše a měl větší moc než jeho předchůdci.
Roku 742 zemřel Niou Sien-kche; poté se Li Lin-fu zbavil potenciálních konkurentů, nicméně začátkem 50. let již jeho moc ohrožoval Jang Kuo-čung, původně jeden z pomocníků při čistkách. Jak Jang postupoval ve funkcích, na ministerstvu daní a dalších úřadech spravujících státní finance, rostl jeho vliv, i díky důvěře císaře a podpoře císařovy oblíbenkyně Jang Kuej-fej (Jang Kuo-čungovy vzdálené příbuzné).[7] Roku 752 se Li Lin-fuovi podařilo přesvědčit císaře, aby Jang Kuo-čungovi nařídil odjet do S’-čchuanu, kde probíhaly pohraniční boje s Nan-čaoem, a stabilizovat situaci. Záhy však Li Lin-fu onemocněl a Jang dostal příkaz k návratu. Začátkem roku 753 Li Lin-fu zemřel a vzápětí Jang Kuo-čung zaujal jeho místo v čele sekretariátu a vlády.[8]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e f Biografická databáze čínských historických postav.
- ↑ TWITCHETT, Denis. Hsuan-tsung (reign 712-56). In: TWITCHETT, Denis. The Cambridge History of China: Volume 3, Sui and T'ang China. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1979. [Dále jen Twitchett]. ISBN 978-0-521-21446-9. S. 333–463, na s. 389. (anglicky)
- ↑ Twittchett, s. 397–398.
- ↑ Twittchett, s. 408–409.
- ↑ a b Twittchett, s. 402.
- ↑ Twittchett, s. 410–411.
- ↑ Twittchett, s. 429–430.
- ↑ Twittchett, s. 445–446.
Literatura
editovat- PULLEYBLANK, E. G. The An Lu-Shan Rebellion and the Origins of Chronic Militarism in Late T'ang China. In: PERRY, John Curtis; SMITH, Bardwell L. Essays on T'ang Society: The Interplay of Social, Political and Economic Forces. Leiden: Brill, 1976. ISBN 9004047611, ISBN 9789004047617. S. 32–60. (anglicky)
- TWITCHETT, Denis. Hsuan-tsung (reign 712-56). In: TWITCHETT, Denis. The Cambridge History of China: Volume 3, Sui and T'ang China. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1979. ISBN 978-0-521-21446-9. S. 333–463. (anglicky)
- XIONG, Victor Cunrui, a kol. Historical Dictionary of Medieval China. Lanham, Maryland: Scarecrow Press, 2009. ISBN 978-0-8108-6053-7. (anglicky)
