Maxmilián I. Josef Bavorský

Maxmilián I. Josef Bavorský
Maxmilián I. Josef Bavorský
	Maxmilián I./IV. Josef
Rodné jméno	Maximilian I. Maria Michael Johann Baptist Franz de Paula Joseph Kaspar Ignatius Nepomuk von Bayern
Narození	27. května 1756; Schwetzingen
Úmrtí	13. října 1825 (ve věku 69 let); Mnichov
Místo pohřbení	Kostel svatého Kajetána
Povolání	aristokrat, politik, sběratel umění a státník
Ocenění	královský společník Královské společnosti (1802); velkokříž Řádu svatého Josefa; Královský uherský řád sv. Štěpána; Řád sv. Ondřeje; rytíř Řádu zlatého rouna; … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	katolicismus
Choť	Augusta Vilemína Marie Hesensko-Darmstadtská (od 1785); Karolína Frederika Vilemína Bádenská (od 1797)
Děti	Ludvík I. Bavorský; Augusta Bavorská; Karolína Augusta Bavorská; Karel Bavorský; Alžběta Ludovika Bavorská; Amálie Augusta Bavorská; … více na Wikidatech
Rodiče	Fridrich Michal Falcko-Zweibrückenský; Marie Františka Falcko-Sulzbašská
Rod	Wittelsbachové
Příbuzní	Karel II. August Falcko-Zweibrückenský, Amálie Zweibrückensko-Birkenfeldská a Marie Anna Falcko-Zweibrückenská (sourozenci); Ota I. Řecký, Maxmilián II. Bavorský, Matilda Karolína Bavorská, Luitpold Bavorský, Adéla Augusta Bavorská, Hildegarda Luisa Bavorská, Alexandra Bavorská, Adalbert Vilém Bavorský, Theodolinda Bavorská a Ludovico Florenzi (vnoučata)
Funkce	hrabě (Rappoltsteinové; 1776–1793); vévoda (Falcko-zweibrückenské vévodství; 1795–1797); vévoda (Bergské vévodství; 1799–1806); kurfiřt (Bavorské kurfiřtství; 1799–1806); kurfiřt (Falcké kurfiřtství; 1799–1806); … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maxmilián I. Josef (Maria Michael Johann Baptist Franz de Paula Joseph Kaspar Ignatius Nepomuk, 27. května 1756, Schwetzingen u Mannheimu – 13. října 1825, Mnichov), byl německý kníže, od roku 1795 falckrabě zweibrückenský, od roku 1799 bavorský kurfiřt vládnoucí pod jménem Maxmilián IV. Josef. Roku 1806 byl Napoleonem povýšen a stal se prvním králem bavorským již jako Maxmilián I. Josef. Pro svoji oblíbenost byl poddanými nazýván „král Max“.

Původ

Pocházel z vedlejší rodové linie Wittelsbachů. Narodil se jako syn falckého (Pfalz-Birkenfeld-Bischweiler) vévody Fridricha Michaela Falcko-Zweibrückenského a jeho manželky Marie Františky.

Život

Vyrůstal ve Francii, ale především ve Štrasburku, kde se také později stal plukovníkem v alsaském sboru francouzské armády. K moci se v Bavorsku dostal poté, co byl poslední mužský člen hlavní rodové linie Wittelsbachů, vévoda Christian IV., vyloučen z následnictví, jelikož se oženil s neurozenou ženou. Otec i starší bratři Maxmiliána I. Josefa byli již tehdy po smrti a následnictví tedy připadlo právě jemu. V únoru roku 1799 se stal ve svých 43 letech bavorským kurfiřtem jako Maxmilián IV. Josef. Pod jeho vedením se Bavorsko postavilo po bok Napoleona Bonaparta, jehož politika určovala osud této země až do roku 1813. Bavorsko poskytovalo Napoleonově armádě především vojáky (jen během francouzského tažení do Ruska zahynulo 30 000 bavorských vojáků). Na základě bratislavského míru (26. prosince 1805) a na znamení díků za vojenskou pomoc povýšil 1. ledna 1806 císař Napoleon Bavorsko na království a dosavadní kurfiřt Maxmilián IV. Josef přijal jako král jméno Maxmilián I. Josef. Nevlastní Napoleonův syn Evžen de Beauharnais (syn první ženy Napoleona Bonaparta Josefiny de Beauharnais) se navíc oženil s bavorskou princeznou Augustou Amálií. Bavorsko se stalo hlavním představitelem rýnského spolku. Po Napoleonově porážce u Lipska (roku 1813) Bavorsko zcela změnilo svou politickou orientaci a přidalo se k protifrancouzské koalici, kterou tvořilo Prusko, Rusko a Rakousko. Přeběhnutím k protifrancouzské koalici si bavorské království zajistilo svou budoucí existenci. V roce 1815 vstoupilo Bavorsko do německého spolku. V roce 1819 nechal Maxmilián I. Josef vypracovat ústavu. Po smrti krále Maxmiliána I. Josefa v roce 1825 usedl na trůn jeho syn Ludvík I. Bavorský.

Potomci

Maxmiliánovy dcery Ludovika, Marie Anna a Žofie Frederika

Maxmilián se 30. září 1785 v Darmstadtu oženil s princeznou Augustou Vilemínou Marii Hesenskou (1765–1796), dcerou lankraběte Jiřího Viléma Hesenského a jeho manželky hraběnky Luisy Leiningenské.

Potomci z 1. manželství

Ludvík Karel August (25. srpna 1786 – 29. února 1868), bavorský král v letech 1825–1848, ⚭ 1810 Tereza Saská (8. července 1792 – 26. října 1854)
Augusta Amálie Ludovika (21. června 1788 – 13. května 1851), ⚭ 1806 Evžen de Beauharnais (3. září 1781 – 21. února 1824), italský vicekrál, první vévoda z Leuchtenburgu, kníže z Eichstättu
Amálie Marie Augusta (9. října 1790 – 24. ledna 1794)
Šarlota Augusta Karolína (8. února 1792 – 9. února 1873),
⚭ 1808 Vilém I. Württemberský (27. září 1781 – 25. června 1864), rozvedli se v roce 1814

⚭ 1816 František I. Rakouský (12. února 1768 – 2. března 1835), v letech 1792–1835 král uherský, chorvatský a český a markrabě moravský, v letech 1804–1835 císař rakouský, od roku 1815 král lombardsko-benátský a v letech 1792–1806 poslední císař Svaté říše římské

Karel Teodor Maxmilián August (7. července 1795 – 16. srpna 1875),
⚭ 1823 Marie Anna Sophie de Pétin (27. července 1796 – 22. února 1838)

⚭ 1859 Henriette Schöller (27. prosince 1815 – 20. dubna 1866)

Rok po smrti první ženy (zemřela na 30. března roku 1796 tuberkulózu) uzavřel Maxmilián 9. března 1797 v Karlsruhe manželství s princeznou Karolínou Frederikou Vilemínou (1776–1841), dcerou dědičného prince Karla Ludvíka Bádenského a jeho manželky Amálie Bedřišky Hesenské, kterou všechny děti přijaly, kromě pozdějšího krále Ludvíka I., jako novou matku.

Děti z 2. manželství

Syn (*/† 5. září 1799)
Maximilian Joseph Karl Friedrich (28. října 1800 – 12. února 1803)
Alžběta Ludovika (13. listopadu 1801 – 14. prosince 1873), ⚭ 1823 Fridrich Vilém IV. (15. října 1795 – 2. ledna 1861), kníže neuchâtelský a pruský král od roku 1840 až do své smrti
Amálie Augusta (13. listopadu 1801 – 8. listopadu 1877), ⚭ 1822 Jan I. (12. prosince 1801 – 29. října 1873), saský král od roku 1854 až do své smrti
Marie Anna Leopoldina (27. ledna 1805 – 13. září 1877), ⚭ 1833 Fridrich August II. (18. května 1797 – 9. srpna 1854), saský král od roku 1836 až do své smrti
Žofie Frederika Dorothea Vilemína (27. ledna 1805 – 28. května 1872), ⚭ 1824 František Karel Habsbursko-Lotrinský (17. prosince 1802 – 8. března 1878), rakouský arcivévoda
Ludovika Vilemína (30. srpna 1808 – 25. ledna 1892), ⚭ 1828 Max Josef (4. prosince 1808 – 15. listopadu 1888), bavorský vévoda
Maximiliána Josefa Karolina (21. července 1810 – 4. února 1821)

Zajímavost

Maxmilián I. Josef byl z matčiny strany dědečkem předposledního rakouského císaře a českého krále Františka Josefa I. a zároveň i jeho manželky císařovny Alžběty Bavorské zvané Sissi.

Vývoj z předků

Kristián I. Falcko-Birkenfeldsko-Bischweilerský

Kristián II. Falcko-Zweibrückensko-Birkenfeldský

Magdalena Kateřina Falcko-Zweibrückenská

Kristián III. Falcko-Zweibrückenský

Jan Jakub Rappoltstein

Kateřina Agáta Rappoltsteinová

Anna Klaudie ze Salm-Kyrburgu

Fridrich Michal Falcko-Zweibrückenský

Gustáv Adolf Nasavsko-Saarbrückenský

Ludvík Krato Nasavsko-Saarbrückenský

Eleonora Klára Hohenlohe-Neuensteinská

Karolína Nasavsko-Saarbrückenská

Jindřich Fridrich z Hohenlohe-Langenburgu

Filipína Henrieta z Hohenlohe-Langenburgu

Juliana Dorota z Castell-Remlingenu

Maxmilián I. Josef Bavorský

Kristián August Falcko-Sulzbašský

Teodor Eustach Falcko-Sulzbašský

Amálie Nasavsko-Siegenská

Josef Karel Falcko-Sulzbašský

Vilém Hesensko-Rotenburský

Marie Eleonora Hesensko-Rotenburská

Marie z Löwenstein-Wertheim-Rochefortu

Marie Františka Falcko-Sulzbašská

Filip Vilém Falcký

Karel III. Filip Falcký

Alžběta Amálie Hesensko-Darmstadtská

Alžběta Augusta Falcko-Neuburská

Bohuslav Radziwiłł

Ludvika Karolina Radziwiłłova

Anna Maria Radziwiłłová

Reference

↑ ^a ^b Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
↑ Union List of Artist Names. 17. prosince 2014. Dostupné online. [cit. 2021-05-22].
↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Literatura

RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy)