Wikipedie

Melastomovité

čeleď rostlin v řádu myrtotvaré (Myrtales)

Melastomovité (Melastomataceae) je velká čeleď dvouděložných rostlin z řádu myrtotvaré (Myrtales), zahrnující přes 5000 druhů v téměř 190 rodech. Jsou to dřeviny i byliny s jednoduchými vstřícnými listy s charakteristickou žilnatinou. Květy jsou často nápadné, většinou čtyř nebo pětičetné, pravidelné nebo částečně dvoustranně souměrné, oboupohlavné. Spojidlo prašníků bývá charakteristicky různým způsobem modifikováno. Plodem je tobolka nebo bobule Čeleď je rozšířena v tropech celého světa.

Jak číst taxoboxMelastomovité
alternativní popis obrázku chybí
Širál Miconia calvescens
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmyrtotvaré (Myrtales)
Čeleďmelastomovité (Melastomataceae)
Juss., 1789
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Květ Tibouchina lepidota

Popis

editovat

Zástupci čeledi jsou keře, byliny a stromky, zřídka i vysoké stromy s jednoduchými vstřícnými listy bez palistů. Odění je složeno z chlupů nejrůznějších typů. Listy mají u většiny zástupců charakteristickou a nápadnou žilnatinu. Od báze listu k vrcholu vede několik obloukovitých hlavních žilek, příčně propojených nápadnými postranními žilkami kolmými na střední žilku. Čepel listů je na okraji celokrajná nebo pilovitá.

Květenství jsou často bohatá, latovitá, složená z vrcholíků nebo svazečků. Zřídka jsou květy jednotlivé. Květy jsou drobné i velké, pravidelné (pouze tyčinky někdy souměrné), oboupohlavné. Kalich i koruna jsou nejčastěji 4 až 5-četné, obvykle na bázi srostlé. Koruna je nejčastěji bílá, růžová, purpurová až modrofialová, výjimečně žlutá nebo oranžová. Tyčinek je 5 až 10, výjimečně více. Konektiv tyčinek (spojidlo mezi prašníky) je často ztlustlý, protažený nebo s nápadným přívěskem. Semeník je svrchní až spodní, srostlý z 1 až 10 plodolistů a se stejným počtem komůrek, s mnoha vajíčky. Čnělka je jediná. Plodem je tobolka nebo bobule.[1][2]

  •  
    Tibouchina urvilleana
  •  
    Melastoma malabathricum
  •  
    Charakteristická žilnatina melastomovitých (Clidemia hirta)
  •  
    Plody Tetrazygia bicolor

Rozšíření

editovat

Čeleď melastomovité zahrnuje přes 5000 druhů v asi 188 rodech.[3] Je rozšířena v tropech celého světa. Největší zastoupení je v tropické Americe (asi 3000 druhů). Asi 1000 druhů roste v tropické Asii, 240 v Africe, 225 na Madagaskaru, 50 v Indii a 7 v Austrálii. Největší rod je Miconia, zahrnující asi 1000 druhů.[1]

Ačkoliv melastomovité rostou na pestré škále tropických stanovišť, nejčastěji to jsou podrostové keře a byliny v horských deštných lesích. Centra největší druhové diverzity jsou v Andách, Guyaně a v pobřežních deštných lesích Brazílie. Naproti tomu centrum morfologické diverzity leží v Indočíně a Malajsii.[1]

Ekologické interakce

editovat
 
Domatia na bázi listů Tococa sp.

Květy melastomovitých povětšině postrádají nektar a jsou specializovány na opylování včelami sbírajícími pyl. Nitky tyčinek mají často nápadné jasně zbarvené výrůstky různých tvarů, zvyšující jejich atraktivitu pro opylovače. Pouze některé druhy (asi 80 druhů v 11 rodech) mají nektar a jsou opylovány kolibříky, netopýry, hlodavci a vosami.

Nevelké bobule jsou atraktivní pro ptáky, pro některé skupiny tvoří v tropické Americe dokonce hlavní podíl potravy. Semena procházejí trávicím traktem bez poškození. Některé druhy mají velké žluté bobule, vyhledávané vačnatci, opicemi a netopýry.[1] Semena z tobolek jsou šířena nejčastěji větrem nebo jsou rozstřikována kapkami deště.[2]

Na bázi listů některých druhů (rody Tococa, Clidemia aj.) jsou vyvinuty vakovité útvary, které v přírodě obydlují mravenci. Ti rostlinu chrání před škůdci jako jsou housenky, které odnášejí nebo likvidují. V některých případech dokonce vstřikují herbicidní látky do růstových tkání rostlin v blízkém okolí a uvolňují tak prostor hostitelské rostlině.[1] Jiné rody (Mecranium, Calycogonium aj.) mají na spodní straně listů v paždí žilek domatia obývaná roztoči, kteří odstraňují z rostliny houby nebo pronásledují drobné škůdce.[2]

Taxonomie

editovat

Čeleď je tradičně dělena na dvě dobře vyhraněné a monofyletické podčeledi, někdy rozlišované i na úrovni samostatných čeledí:

  • Memecyloideae – více než 400 druhů v 6 rodech, žilnatina zpeřená, 1 až 2 vajíčka v plodolistu
  • Melastomoideae – charakteristická žilnatina, mnoho vajíček v plodolistu[1]

Nejblíže příbuznými skupinami jsou podle kladogramů APG čeledi Alzateaceae, Penaeaceae a Crypteroniaceae.[3]

Zástupci

editovat

Význam

editovat

Některé druhy mají jedlé bobule, např. jihoamerické Mouriri crassifolia, Mouriri acutiflora, Clidemia hirta, Clidemia rubra, Miconia ciliata, Miconia longifolia a Miconia racemosa.[5]

Ačkoliv čeleď obsahuje množství velmi atraktivních druhů, zdaleka všechny nejsou kultivovatelné ve sklenících botanických zahrad. Mnohé druhy vyžadují určité houby v kořenové sféře a také tropický světelný režim.[1] Některé velkokvěté druhy rodu Tibouchina jsou v tropech a subtropech pěstovány jako okrasné rostliny. Zavlečené druhy se mohou stát v tropických oblastech invazivními rostlinami, jako např. Miconia calvescens na Havaji. Přírodní národy po celém světě získávají z plodů, kůry a listů některých druhů melastomovitých modré barvivo. Barvivo obsažené v bobulích dalo také této čeledi jméno.[1] Ve sklenících botanických zahrad bývá pěstována impozantně kvetoucí Medinilla magnifica, pocházející z Filipín.

  •  
    Kvetoucí Medinilla magnifica
  •  
    Plody Mouriri pusa
  •  
    Nezralé plody Clidemia hirta

Přehled rodů

editovat

Acanthella, Aciotis, Acisanthera, Adelobotrys, Allomaieta, Alloneuron, Amphiblemma, Amphorocalyx, Anaectocalyx, Anaheterotis, Anerincleistus, Antherotoma, Appendicularia, Argyrella, Arthrostemma, Aschistanthera, Astrocalyx, Astronia, Astronidium, Axinaea, Barthea, Beccarianthus, Behuria, Bellucia, Bertolonia, Bisglaziovia, Blakea, Blastus, Boerlagea, Boyania, Brachyotum, Brasilianthus, Bredia, Bucquetia, Cailliella, Calvoa, Calycogonium, Cambessedesia, Castratella, Catanthera, Catocoryne, Centradenia, Centradeniastrum, Centronia, Chaetolepis, Chaetostoma, Chalybea, Charianthus, Cincinnobotrys, Clidemia, Comolia, Comoliopsis, Conostegia, Creochiton, Cyphotheca, Desmoscelis, Dicellandra, Dichaetanthera, Dinophora, Dionycha, Dionychastrum, Diplectria, Dissochaeta, Dissotidendron, Dissotis, Dolichoura, Driessenia, Dupineta, Eriocnema, Ernestia, Feliciadamia, Fordiophyton, Fritzschia, Graffenrieda, Gravesia, Guyonia, Henriettea, Heteroblemma, Heterocentron, Heterotis, Huberia, Itatiaia, Kendrickia, Kerriothyrsus, Killipia, Kirkbridea, Lavoisiera, Leandra, Lijndenia, Lithobium, Loricalepis, Macairea, Macrocentrum, Macrolenes, Maguireanthus, Maieta, Mallophyton, Marcetia, Mecranium, Medinilla, Melastoma, Melastomastrum, Memecylon, Meriania, Merianthera, Miconia, Microlepis, Microlicia, Monochaetum, Monolena, Mouriri, Neblinanthera, Necramium, Neodriessenia, Nepsera, Nerophila, Ochthephilus, Ochthocharis, Opisthocentra, Osbeckia, Ossaea, Oxyspora, Pachyanthus, Pachycentria, Pachyloma, Phainantha, Phyllagathis, Physeterostemon, Pilocosta, Plagiopetalum, Pleiochiton, Pleroma, Plethiandra, Poikilogyne, Poilannammia, Poteranthera, Preussiella, Pseudodissochaeta, Pternandra, Pterogastra, Pterolepis, Rhexia, Rhynchanthera, Rousseauxia, Sagraea, Salpinga, Sandemania, Sarcopyramis, Schwackaea, Scorpiothyrsus, Siphanthera, Sonerila, Spathandra, Sporoxeia, Stanmarkia, Stenodon, Stussenia, Styrophyton, Svitramia, Tateanthus, Tessmannianthus, Tetrazygia, Tibouchina, Tibouchinopsis, Tigridiopalma, Tococa, Trembleya, Triolena, Tristemma, Tryssophyton, Vietsenia, Votomita, Warneckea, Wurdastom[6]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f g h SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. 
  2. ↑ a b c JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. 
  3. ↑ a b STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  5. ↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 
  6. ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016 [cit. 2017-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-20. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Melastomovité&oldid=20874208“