Wikipedie

Modlitba pro Martu

píseň Marty Kubišové z roku 1968

„Modlitba pro Martu“ je píseň české zpěvačky Marty Kubišové z roku 1968, jejími autory jsou skladatel Jindřich Brabec a textař Petr Rada. Skladba původně vznikla pro televizní seriál Píseň pro Rudolfa III. a vzhledem k době jejího zveřejnění v době invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa se i díky nadčasovému textu stala symbolem českého odporu vůči okupaci. Píseň byla následně vydána také jako singl a v roce 1969 byla zařazena na debutové album Marty Kubišové Songy a balady. Roku 1989, po 19 letech zákazu činnosti a veřejného vystupování, který Kubišová dostala, byla „Modlitba pro Martu“ také jedním ze symbolů sametové revoluce.

Modlitba pro Martu
Etiketa singlu „Modlitba pro Martu“ z roku 1968
Etiketa singlu „Modlitba pro Martu“ z roku 1968
Singl od Marty Kubišové
Z albaSongy a balady
Strana BZlej sen (Karel Černoch)
Vydánoříjen 1968
Nahránosrpen/prosinec 1968
Formát7" deska (SP)
Délka2:27 (první verze)
3:04 (album)
4:19 (TV a singl)
Jazykčeština
VydavatelstvíSupraphon
AutorJindřich Brabec
Petr Rada
První veršAť mír dál zůstává s touto krajinou

Historie

editovat

Vznik písně

editovat
 
Zpěváci (zleva) Helena Vondráčková, Václav Neckář a Marta Kubišová, kteří v letech 1967–1969 pravidelně účinkovali v televizním seriálu Píseň pro Rudolfa III.

Od roku 1967 točil režisér Jaromír Vašta podle scénáře Jaroslava Dietla hudební televizní seriál Píseň pro Rudolfa III., v němž vystupovali v rámci jeho děje populární popoví zpěváci se svými písněmi.[1] Od sedmého dílu měla být koncepce seriálu částečně upravena: místo vybraných známých hitů měly být součástí příběhů pouze nově napsané písně od jedné autorské dvojice.[2]

V případě sedmé epizody s názvem „Hrabě Monte Christo“, která měla mít premiéru na podzim 1968, se tvůrci seriálu rozhodli, že angažují autory písně, jež zvítězí na festivalu Bratislavská lyra 1968.[3] Ten se konal v červnu toho roku[4] a vyhrála na něm skladba „Cesta“ od skladatele Jindřicha Brabce a textaře Petra Rady, zazpívaná Martou Kubišovou.[5] Brabec tedy začal na nových osmi písních podle pokynů ve scénáři pracovat a melodie následně předával Radovi k otextování. Díl měl podle Dietla končit vážnou skladbou Marty Kubišové (která v seriálu pravidelně účinkovala), jakýmsi „poselstvím anděla smíru“.[6] Měla mít slavnostnější a honosnější charakter.[7] Rada si tuto píseň nechal na konec a chtěl v ní využít motiv z Komenského Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské („Věřím i já v Bohu, že po přejití vichřic hněvu […] vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!“[8]).[6]

 
Sovětské tanky na Staroměstském náměstí v Praze v srpnu 1968

Dne 21. srpna proběhla invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Scenárista Jaroslav Dietl v okamžité reakci na tuto událost napsal hned druhý den krátký scénář pro scénku, kterou označil jako šestý díl seriálu s názvem „Rudolf III. na dvoře Leonida I.“.[9] Režisér Vašta se s kameramanem Janem Eisnerem i samotným Dietlem vydali tento improvizovaný díl, ve kterém účinkovali Iva Janžurová, Jiří Hrzán a Marta Kubišová, ještě 22. srpna natočit.[10] Jednalo se o hudební seriál, Vašta tedy chtěl mít v epizodě nějakou píseň. Pro záběry z auta, vezoucího Kubišovou skrze Prahu s množstvím sovětských tanků a jiné vojenské techniky, využili již existující píseň „Cesta“, další skladba jim ale scházela.[3] Autoři i s Kubišovou tedy zamířili do zvukového studia Československé televize Petynka na Břevnově (v objektu usedlosti Šlajferka[11]), kde se setkali s Jindřichem Brabcem, jehož auto získalo po cestě přes Prahu několik průstřelů.[7][10][12]

V době zahájení okupace Československa měl Petr Rada dokončenou asi třetinu textu závěrečné písně pro díl „Hrabě Monte Christo“,[6] která obsahovala Brabcovu pomalou a důstojnou melodii.[13] O dva dny později mu volali pracovníci studia Petynka se žádostí o nějakou píseň proti okupaci, kterou by mohli s přítomnou kapelou i zpěváky nahrát. Rada žádnou skladbu k dispozici neměl, ale zanedlouho mu z Petynky telefonoval Brabec, který po něm chtěl pro okupační díl Rudolfa III. onu závěrečnou skladbu, původně určenou pro díl „Hrabě Monte Christo“.[6] Petr Rada tedy píseň v archaizujícím stylu, v návaznosti na Komenského citát,[13] urychleně dokončil a protože sovětští vojáci blokovali mosty přes Vltavu, nadiktoval její text po telefonu.[6] Marta Kubišová první verzi písně, pojmenované původně jako „Modlitba“,[14] 23. srpna 1968 na Petynce s přítomnými hudebníky nahrála.[12][13] Autoři seriálu i herci poté s písní zamířili do improvizovaného studia Československé televize ve Výzkumném ústavu pro sdělovací techniku A. S. Popova na sídlišti Novodvorská,[3][15] odkud toho dne večer epizodu i s „Modlitbou“ odvysílali.[3][16] Další den se píseň objevila ve vysílání Československého rozhlasu.[17]

Po vojenské invazi

editovat

Píseň si v září 1968 moderátor Vladimír Škutina vybral jako znělku televizního publicistického pořadu Jsme s vámi, buďte s námi. Režíroval jej Jaromír Vašta a dočkal se dvou dílů; před třetím byl zrušen.[6][12][18][19][20] Dne 21. září 1968 pozval prezident Ludvík Svoboda na Pražský hrad vybrané zpěváky, herce i skladatele. Marta Kubišová tam s klavírním doprovodem Jaroslava Jakoubka zazpívala „Modlitbu“.[12][21]

Dne 28. srpna 1968 nahrála Marta Kubišová v Československé televizi pro sedmý díl seriálu Píseň pro Rudolfa III. orchestrální verzi písně, kterou 16. září převzal také Supraphon. Skladba byla, stejně jako další písně z pořadu, vydána (již pod názvem „Modlitba pro Martu“) jako singl na 7" gramofonové desce,[22] který vyšel v říjnu 1968[23] s písní Karla Černocha „Zlej sen“ na B straně.[24] Tato verze byla následně také hrána Československým rozhlasem.[13] Ve vysílání Československé televize se sedmý díl seriálu Píseň pro Rudolfa III. s názvem „Hrabě Monte Christo“, který končil filmovým klipem a orchestrální verzí „Modlitby“, objevil 23. listopadu 1968.[25] Dne 10. prosince 1968 nahrála Kubišová ve studiu Supraphonu v Dejvicích verzi se střídmějším orchestrálním aranžmá, jež byla určena pro její připravované debutové album Songy a balady.[13] Zvuk televizní/singlové verze byl využit také ve druhém filmovém klipu „Modlitby“, jenž byl 1. ledna 1969 prezentován v televizním pořadu Gramohit 68.[26][27] Již během první poloviny roku 1969 docházelo k pokusům o cenzurní zásahy, aby píseň na koncertech nezněla.[28] Debutové album Marty Kubišové Songy a balady, jehož první stranu uzavírala „Modlitba pro Martu“, vyšlo v červenci 1969.[13]

Zákaz činnosti

editovat

V době již nastupující normalizace dostala Marta Kubišová v únoru 1970, na základě falešných pornografických fotografií, faktický zákaz vystupování a jiné veřejné činnosti. Její jméno se přestalo objevovat v médiích a její písně, včetně „Modlitby“, už rozhlas hrát nemohl. I přes to vydavatelství Supraphon ještě během první poloviny roku 1970 pokračovalo ve vydávání nahrávek Marty Kubišové i skupiny Golden Kids, které byla členem. Supraphon také stihl v této době vydat reedici rozebraného debutového sólového alba Songy a balady, která ale byla oproti původní verzi z cenzurních důvodů upravena: písně „Modlitba pro Martu“ a „Ne“ byly nahrazena skladbami „Zlý dlouhý půst“ (z repertoáru Golden Kids) a „Kdo ti radu dá“. Následně však jméno Marty Kubišové, jakožto osoby silně spjaté se srpnem 1968, zcela zmizelo z veřejného prostoru.[29][30][31]

Rovněž na autory písně, skladatele Jindřicha Brabce a textaře Petra Radu, měl aparát komunistického režimu spadeno. Brabec dostal kvůli autorství skladby na jaře 1971 výpověď z Československého rozhlasu, kde působil jako redaktor a hudební dramaturg, a dalších 14 let se musel živit v rámci svobodného povolání.[32] Na Radu začala v roce 1977 vyvíjet nátlak Státní bezpečnost, aby s ní spolupracoval; ten ale ještě toho roku emigroval do Austrálie, kde žil do roku 1990, kdy se vrátil do Československa.[33]

První verze „Modlitby“ z 23. srpna 1968 vyšla poprvé v roce 1973 na exilovém kompilačním albu Písničky roku 1968, které bylo vydáno ve Švýcarsku vydavatelstvím Artes.[34] V květnu 1978 nahrála Marta Kubišová v bytě Jaroslava Hutky pro švédské vydavatelství Oktober pět moravských lidových písní a krátkou a cappella verzi „Modlitby“. Tyto snímky, pořízené švédskými novináři, vyšly téhož roku ve Švédsku na albu Lämna vårt land i fred (Zakázaní zpěváci druhé kultury), obsahující nahrávky zakázaných českých zpěváků.[35][36][37]

Sametová revoluce a píseň po roce 1989

editovat
 
Budova Melantrichu na Václavském náměstí v Praze. Balkon ve třetím patře sloužil jako jeviště pro řečníky při demonstracích během sametové revoluce v listopadu 1989. Z něj také Marta Kubišová několikrát zpívala „Modlitbu pro Martu“.

Po téměř 20 letech života v ústraní, práci v občanském povolání i působením v disentu, se na sklonku komunistického režimu mohla Kubišová v letech 1988 a 1989 příležitostně objevit na veřejnosti.[38][39] V době sametové revoluce zazpívala na manifestaci dne 21. listopadu 1989 z balkonu budovy Melantrichu na pražském Václavském náměstí nejen československou hymnu, ale i „Modlitbu“,[40] což byl spontánní nápad přítomného hudebního publicisty Jiřího Černého.[41] Kubišová si píseň zopakovala z balkonu Melantrichu také 22., 23. a 24. listopadu, a následně i 25. listopadu 1989 při demonstraci na Letné.[42][43] Zazpívala ji i na Koncertu pro všechny slušný lidi 3. prosince ve Sportovní hale[44] a na posledním velkém shromáždění roku 1989, které se odehrálo 10. prosince opět na Václavském náměstí u Melantrichu.[45]

Albová verze písně vyšla jako singl na 7" SP desce v prosinci 1989 (na B straně byla skladba „Hej, Jude“).[31][46][47] Dne 21. srpna 1991 měl na ČTV premiéru krátký dokumentární film Modlitba pro Martu popisující vznik písně a další okolnosti.[48] Původní verze skladby z 23. srpna 1968 zůstala zachována u režiséra Jaromíra Vašty[12] a v roce 1996 byla poprvé vydána v Česku; objevila se jako bonus v reedici alba Songy a balady.[31] Na běžných koncertech měla Kubišová „Modlitbu“ v programu, v posledních letech jako druhý přídavek.[49]

 
Marta Kubišová v roce 2015

Pro kompilační album Protestsongy 1966–2017 nahrála Marta Kubišová v září 2017 společně s Bárou Basikovou, Blankou Šrůmovou, Naďou Válovou, Terezou Černochovou, Natálií Kocábovou a Hanou Hegerovou ve studiu Sono Records v Unhošti novou verzi „Modlitby pro Martu“, pro kterou byly využity původní orchestrální základy z roku 1968 pro seriál Píseň pro Rudolfa III.[49][50] Zároveň vznikl z nahrávání videoklip, který režíroval Fero Fenič.[51] K 30. výročí sametové revoluce natočila Kubišová roku 2019 sama další verzi „Modlitby“ i s videoklipem v režii Petra Větrovského,[52] která toho roku vyšla i na kompilaci Depeše.[53] Píseň „Modlitba pro Martu“ také zazněla v novém podání Marty Kubišové a dětského sboru v celovečerním filmu Havel z roku 2020.[54]

Přijetí

editovat

Text písně sice v původním smyslu neodrážel aktuální situaci ze srpna 1968, protože se vztahoval spíše k celému pražskému jaru a vyjadřoval naději, víru a touhu po svobodě.[55] Díky svému nadčasovému poselství ale mohl být chápán i jako přímá reakce na invazi vojsk do Československa.[56] Proto již od svého prvního vysílání 23. srpna 1968 přijali „Modlitbu“ českoslovenští občané jako protestní píseň proti vojenskému vpádu,[57] a její šíření rozhlasem a televizí i její hymnická podoba tomu napomáhaly. Skladba se zároveň stala výrazem společenského postoje Marty Kubišové, podobně jako další dvě její písně z let 1968–1969, „Tajga blues '69“ a „Hej, Jude“.[55] „Modlitba pro Martu“ se spolu s písní „Bratříčku, zavírej vrátka“ od Karla Kryla stala symbolem odporu proti okupaci roku 1968.[58][59]

V hitparádě Houpačka se píseň objevila v říjnu 1968 (48. domácí Houpačka) na devátém místě,[60] Druhé místo obsadila „Modlitba pro Martu“ v anketě Zlatý slavík 1968 v kategorii písní.[61] V žebříčku nejprodávanějších singlů Supraphonu debutovala v říjnu 1968 na prvním místě[23] a první příčku si udržela i v listopadu.[62] V prosinci klesla na druhé místo[63] a s žebříčkem se rozloučila v první polovině února 1969 na sedmé příčce.[64] Celkem bylo prodáno asi 80 tisíc kusů singlů.[18]

Když Marta Kubišová v listopadu 1989 během sametové revoluce několikrát zazpívala píseň „Modlitba pro Martu“ na veřejných demonstracích, stala se tato skladba zpěvačky, která téměř 20 let nesměla vystupovat, rovněž symbolem pádu komunistického režimu v Československu.[65][66] Na konci roku 1989 a v průběhu první poloviny roku 1990 obsazovala „Modlitba pro Martu“ přední příčky různých anket a žebříčků. Skladba debutovala v prosinci 1989 v rozhlasové hitparádě Formule Pop (4. kolo) na osmnáctém místě,[67] od 5. do 10. kola se (až na jednu výjimku) pohybovala v první desítce. Nejlepšího umístění dosáhla v 5. kole, kdy byla třetí.[68] V žebříčku prodejnosti SP desek Supraphonu držel singl „Modlitba pro Martu“/„Hej, Jude“ od ledna do dubna 1990 první příčku. V diskožebříčku Supraphonu byla „Modlitba“ v lednu 1990 třetí a v únoru toho roku první.[69][70][71][72] Na předních příčkách se umístila i v celoročních anketách Diskoslavík '89 a Rock 1989, ve kterých obsadila v kategoriích Píseň roku třetí, respektive čtvrté místo.[73][74]

V anketě Českého rozhlasu Hit století obsadila v roce 2000 „Modlitba pro Martu“ šestou příčku.[75] Roku 2007 vyhrála „Modlitba“ s výraznou převahou na zpravodajském portálu iDNES.cz anketu písní, které čtenářům nejvíce utkvěly z listopadu 1989 v paměti.[76] Zvítězila také v anketě 100 hitů republiky, kterou v roce 2018 uspořádal Český rozhlas.[77]

Jako symbol srpna 1968 i listopadu 1989 je píseň „Modlitba pro Martu“ v Česku hrána na pravidelných vystoupeních k připomenutí těchto historických událostí.[78][79][80]

Obsazení

editovat

První verze

Televizní a singlová verze

Albová verze

  • Marta Kubišová – zpěv
  • Orchestr Golden Kids, řídí Josef Vobruba

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ KLIMEŠ, Ivan. Písně pro zasněného řezníka (a lid této krajiny). Televize a pop-kultura v Československu 60. let. Dějiny a současnost. 2005, čís. 3, s. 29–34. 
  2. ↑ ZEMANOVÁ, Zuzana. Písničky pro (ne)všední den: Písňové texty v české populární hudbě 60. let. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISBN 978-80-87895-41-2. S. 138–139. Dále jen Zemanová. 
  3. ↑ a b c d Modlitba pro Martu. Praha: Československá televize, 1991. Televizní dokument ČST. 
  4. ↑ SMATANA, Ľubomír; als. Na Bratislavské lyře se bortila železná opona [online]. Rozhlas.cz, 2018-08-09 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ Vteřiny týdne. Mladý svět. 1968, čís. 26, s. 2. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f TABÁŠEK, Arnošt. Cesta k Modlitbě aneb textař Petr Rada vypráví. Praha: Jindřich Kraus - PRAGOLINE, 2004. ISBN 80-86546-25-X. S. 51–52. 
  7. ↑ a b NEČAS, Libor. Marta Kubišová. Praha: Nakladatelství XYZ, 2012. ISBN 978-80-7388-719-3. S. 50–52. Dále jen Nečas. 
  8. ↑ KOMENSKÝ, Jan Amos. Kšaft umírající matky Jednoty Bratrské. Brno: Českobratrské knihkupectví, 1945. Dostupné online. S. 26. 
  9. ↑ MATĚJKOVÁ, Jolana. Jaroslav Dietl: Tajemství vypravěče. Praha: Nakladatelství XYZ, 2009. ISBN 978-80-87021-62-0. S. 83. 
  10. ↑ a b MOUČKOVÁ, Kamila; KUBIŠOVÁ, Marta; JEŽEK, Vlastimil; TICHÝ, Zdeněk A. Lásky za časů bezčasí : Rozhovor dvou výjimečných žen. Řitka: DARANUS, 2009. ISBN 978-80-86983-73-8. S. 85–87. 
  11. ↑ jim. Nahrávací studio v kapli na Břevnově: Tady vznikla legendární Modlitba pro Martu. V 80. letech v ní natáčeli Visáči, Nohavica i Psí vojáci [online]. Blesk.cz, 2018-08-14 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c d e GEORGIEV, Adam. Chytat slunce : kniha o Martě Kubišové. Praha: Petrklíč, 1997. ISBN 80-85243-98-9. S. 76–78. Dále jen Georgiev. 
  13. ↑ a b c d e f Zemanová, s. 141–143.
  14. ↑ MENČÍK, Milan. 21. srpen 1968 - písně té doby a o té době [online]. Musicserver.cz, 2018-08-21 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  15. ↑ Osudy seriálu, který okouzloval i provokoval [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2020-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-06. 
  16. ↑ Vysílání z VÚST [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  17. ↑ RODAN, Kamil. Československá populární hudba a její projevy v krizových letech 1968/69. In: SKLENÁŘOVÁ, Sylva. České, slovenské a československé dějiny 20. století II.. Hradec Králové: OFTIS Ústí nad Orlicí, 2007. ISBN 978-80-86845-81-4. S. 233.
  18. ↑ a b KAČUROVÁ, Jana. Modlitba pro rok 1968 [online]. Lidovky.cz, 2008-07-24 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  19. ↑ PACÁKOVÁ, Andrea. Programová nabídka Československé televize od roku 1968 do jara 1970. Praha, 2016. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky – Katedra mediálních studií. Vedoucí práce Petr Bednařík. s. 51. Dostupné online.
  20. ↑ TV program: Všechna vysílání pořadu v archivu: Jsme s vámi, buďte s námi [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  21. ↑ mv. Kouzelné dopoledne na Hradě. Rudé právo. 1968-09-22, s. 1. Dostupné online. 
  22. ↑ KUBIŠOVÁ, Marta. Modlitba /Singly 4/ : booklet : Poznámka editora [Karel Knechtl]. Praha: Sony Music / Bonton, 1999. 
  23. ↑ a b Top Ten Supraphonu. Melodie. 1968, čís. 11, s. 325. Dostupné online. 
  24. ↑ Desky Supraphonu. Hudba pro radost. 1968, čís. 5, s. 29. Dostupné online. 
  25. ↑ Sobota 23. listopadu 1968: Televize. Rudé právo. 1968-11-23, s. 8. Dostupné online. 
  26. ↑ Televize. Květy. 1968, čís. 51, s. 57. 
  27. ↑ Gramohit 68 [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  28. ↑ HNÁTEK, Václav. Modlitba pro Martu dostane k výročí sametové revoluce nový klip [online]. Idnes.cz, 2019-02-05 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  29. ↑ Georgiev, s. 93, 108–121.
  30. ↑ Zemanová, s. 120, 131.
  31. ↑ a b c KUBIŠOVÁ, Marta. Songy a balady : booklet : Poznámka editora [Karel Knechtl]. Praha: Bonton Music, 1996. 
  32. ↑ KOLÁŘOVÁ, Bohuslava. Jindřich Brabec, prom. ped.. Svět rozhlasu. 2013, čís. 29, s. 60–61. Dostupné online.  Archivováno 25. 4. 2021 na Wayback Machine.
  33. ↑ ZAPLETAL, Petar. Rada, Petr [online]. Ceskyhudebnislovnik.cz, rev. 2012-12-22 [cit. 2020-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-18. 
  34. ↑ Písničky roku 1968 [online]. Kubisova.cz [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  35. ↑ Georgiev, s. 137.
  36. ↑ Nečas, s. 93–94.
  37. ↑ KUBIŠOVÁ, Marta. Tajga blues /Singly 5/ : booklet : Poznámka editora [Karel Knechtl]. Praha: Bonton Music, 2000. 
  38. ↑ Georgiev, s. 154.
  39. ↑ Nečas, s. 99–100.
  40. ↑ apm; jh. „Mám starost, že nám někdo vypne elektrický proud." Před 30 lety Havel promluvil z balkonu Melantrichu [online]. Ceskatelevize.cz, 2019-11-21 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  41. ↑ ŠMOLDASOVÁ, Lucie. Ať mír dál zůstává… Tváře listopadu 1989 opět na balkonu Melantrichu [online]. Reportermagazin.cz, 2020-11-17 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  42. ↑ Deset pražských dnů 17.–27. listopad 1989. Dokumentace. Příprava vydání Milan Otáhal a Zdeněk Sládek. Praha: Academia, 1990. ISBN 80-200-0340-1. S. 292, 399, 465. 
  43. ↑ BLAŽEK, Petr. Gusto, dnes je tady opravdu husto! [online]. Praha7.cz, Praha7.cz [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  44. ↑ Koncert pro všechny slušný lidi [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2020-12-13]. Čas 4:34:50–4:36:50. Dostupné online. 
  45. ↑ Něžná revoluce v pražských ulicích. Příprava vydání Jan Halada a Mirko Ryvola. Praha: Lidové nakladatelství, 1990. ISBN 80-7022-066-X. S. 43. 
  46. ↑ Georgiev, s. 155.
  47. ↑ Jedním dechem. Melodie. 1990, čís. 2, s. 44. Dostupné online. 
  48. ↑ Program televize. Týdeník Květy. 1991, čís. 33, s. 40. 
  49. ↑ a b HNÁTEK, Václav. Kubišová znovu nazpívala Modlitbu, ozdobí kompilaci českých protestsongů [online]. Idnes.cz, 2017-09-24 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  50. ↑ KARLÍK, Martin. Modlitbu pro Martu vždy zpívám s emocemi. Je to taková neoficiální hymna, říká Kubišová [online]. Irozhlas.cz, 2017-09-21 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  51. ↑ Fero Fenič se zpěvačkami nově rozezněl Modlitbu pro Martu [online]. Denik.cz, 2017-10-16 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  52. ↑ JANÁKOVÁ, Markéta. Klip týdne: Modlitba pro Martu je aktuální i 30 let po revoluci [online]. Ceskatelevize.cz, 2019-09-15 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  53. ↑ BALUŠEK, Honza. Marta Kubišová se výjimečně vrátí na pódium Lucerny, vydává i novou kompilaci [online]. Musicserver.cz, 2019-11-15 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  54. ↑ jab. Klip týdne: Kubišová přezpívala Modlitbu pro Martu. A pro filmového Havla [online]. Ceskatelevize.cz, 2020-07-10 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  55. ↑ a b Zemanová, s. 120–121.
  56. ↑ MAKOVCOVÁ DEMARTINI, Lenka. Biblické motivy v textech české pop music 60. a 70. let dvacátého století. Praha, 2013. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta – Katedra biblických věd. Vedoucí práce Josef Bartoň. s. 36–38. Dostupné online.
  57. ↑ BEZR, Ondřej. Martě Kubišové vychází šestialbum se vším, co nahrála v 60. letech [online]. Idnes.cz, 2012-10-17 [cit. 2020-12-13]. [protestsong - https://www.idnes.cz/kultura/hudba/marte-kubisove-vychazi-sestialbum.A121017_135018_hudba_ob Dostupné online]. 
  58. ↑ ave. 10 písní, ve kterých zní echo invaze. Provokovali nejen Kryl s Kubišovou, ale i Spálený, Černoch či Vondráčková [online]. Ceskatelevize.cz, 2018-08-23 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  59. ↑ HLAVATÝ, Pavel. Krize a pop aneb Důležité písničky let 1968 a 1969 [online]. Rozhlas.cz, 2020-08-18 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  60. ↑ ČERNÁ, Miroslava; ČERNÝ, Jiří. Houpačka. Melodie. 1968, čís. 11, s. 325. Dostupné online. 
  61. ↑ Zlatý slavík 1968: Kubišová+Gott. Mladý svět. 1969, čís. 9, s. 13–14. Dostupné online. 
  62. ↑ Top Ten Supraphonu. Melodie. 1968, čís. 12, s. 359. Dostupné online. 
  63. ↑ BARTÍK, Pavel. Hit Květů: Top Ten Supraphonu. Květy. 1969, čís. 3, s. 19. Dostupné online. 
  64. ↑ BARTÍK, Pavel. Top Ten Supraphonu : Únor. Květy. 1969, čís. 7, s. 28. Dostupné online. 
  65. ↑ KOPEJTKO, Jaroslav. Ať mír dál zůstává s touto krajinou... [online]. Rozhlas.cz, 2020-04-05 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  66. ↑ PAVLÍČEK, Tomáš. Kubišová o legendárním vystoupení z balkonu: Byl to trapas. Překvapilo mě mile, jak lidé reagovali [online]. Irozhlas.cz, 2020-11-17 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  67. ↑ Formule Pop. Květy. 1990, čís. 4, s. 41. Dostupné online. 
  68. ↑ Hitparády. Melodie. 1990, čís. 2, s. 44. Dostupné online. 
  69. ↑ Hitparády – konec ledna. Melodie. 1990, čís. 3, s. 76. Dostupné online. 
  70. ↑ Hitparády – konec února 1990. Melodie. 1990, čís. 4, s. 108. Dostupné online. 
  71. ↑ TŮMA, Jaromír. Echo. Mladý svět. 1990, čís. 18, s. 30. 
  72. ↑ TŮMA, Jaromír. Echo. Mladý svět. 1990, čís. 22, s. 30. 
  73. ↑ TŮMA, Jaromír. Echo. Mladý svět. 1990, čís. 16, s. 30. 
  74. ↑ Rock 1989. Melodie. 1990, čís. 6, s. 176. Dostupné online. 
  75. ↑ VLASÁK, Vladimír. Velké hity této planety [online]. Idnes.cz, 2001-01-27 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  76. ↑ DIESTLER, Radek. „Sametovým“ písním kraluje Modlitba pro Martu [online]. Idnes.cz, 2007-11-08 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  77. ↑ ČTK. Hitem republiky se stala píseň Modlitba v podání Marty Kubišové [online]. Prazsky.denik.cz, 2018-10-28 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  78. ↑ jak; haf; ŠTEFL, Jiří. Přehrajte si koncert '68 v HD videu: modlitbu zazpívala Marta Kubišová, tečkou byla československá hymna [online]. Irozhlas.cz, 2018-08-21, rev. 2018-08-22 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  79. ↑ "Modlitba pro Martu" spojí český rozhlasový éter. Dne 17. listopadu v 17.11 zazní napříč soukromými rádii i stanicemi Českého rozhlasu [online]. Musicserver.cz, 2019-11-06 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  80. ↑ TOMÁŠEK, Vojtěch; ZRŮST, Tomáš. VIDEO: Českem se rozezněla Modlitba pro Martu v podání Anety Langerové, v 17 hodin a 11 minut [online]. Irozhlas.cz, 2020-11-17 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Modlitba_pro_Martu&oldid=24398742“