Persefona

Persefona
Persefona
	Socha Isis-Persefony držící sistrum
Symboly	granátové jablko, netopýr, semena obilí, jelen
Sídlo	Podsvětí
Partner	Hádes
Rodiče	Zeus a Démétér
Římský ekvivalent	Proserpina
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Persefona, též Persefoné nebo Persefoneia (latinsky Proserpina), je v řecké mytologii dcera nejvyššího boha Dia a bohyně Démétry a manželka vládce podsvětí Háda.

Persefona v řecké mytologii

Persefona je krásná dívka, snad právě proto ji Zeus slíbil za ženu svému bratru Hádovi, bohu podsvětí. Její matka Démétér o tomto slibu nic netušila. Těšilo ji sledovat svou krásnou dceru ve hrách s vílami, těšit se z krásných květů. Právě v takové chvíli se před ní jednou otevřela země, z propasti se vyřítil se svým černým vozem Hádés, dívku strhl na vůz a ujížděl pryč. Než se někdo stačil vzpamatovat, byla pryč.

Výkřiky zoufalé Persefony nic nepomáhaly. Vůz projížděl kolem jezera, kde žila vodní víla Kyané, ta pochopila, co se děje a zrazovala boha Háda, aby dívku neunášel a vyžádal si svolení její matky. Hádés se rozzlobil, uhodil královským žezlem tak, že se země rozestoupila a vůz zmizel v bezedné propasti. Víla Kyané lítostí nad Persefonou tak plakala, až se rozplynula v tenké praménky, které se spojily s ostatní vodou.

Luca Giordano – Únos Persefony

Zoufalá matka dlouhé dny čekala na návrat své dcery a hledala ji v širokém okolí. Hledala až v okolí Etny, celých devět dní prohledávala zemi i moře. Všude se vyptávala, jestli někdo dívku neviděl, až desátého dne zvěděla od bohyně kouzel Hekaté, že slyšela úzkostný křik, ale zloděje nepoznala. Démétér se vrátila na Sicílii a dostala se až k vodnímu prameni a proměněná Kyané vynesla na hladinu pás, který Persefoně během únosu sklouzl do vody. Démétér propadla zoufalství, ale také hněvu a hrozila, že zanevře na všechny lidi, ona jako bohyně plodné Země rozbije všechny pluhy, zničí pole i stáda a nechá lidem poznat, co je hlad.

Slyšela to víla Arethúsa a ta jí řekla, kde Persefona je, proti své vůli, smutná a plačící. Démétér se vyděsila, nemohla se z té hrozné zvěsti vzpamatovat. Postupně se ale rozhodla, že navštíví Dia a poprosí ho o navrácení dcery. Pokud Zeus neporučí svému bratru Hádovi, bude se dívat, jak svět hyne hladem. Zeus ji uklidňoval, že dceři bude manželství s bohem ke cti, ale nakonec slíbil, že Persefona se bude moci vrátit na svět pokud v podsvětí nepozřela žádný pokrm. Nato Zeus povolal boha Herma, aby ji doprovodil do podsvětí.

Hádés vyslechl příkaz Dia a dovolil Persefoně vrátit se na zem a zatímco se ona radovala, vtiskl jí do úst jadérko granátového jablka a tím si zajistil její věrnost provždy. Jako by se nic nestalo, připravil zlatý vůz, zapřáhl koně a Hermés s Persefonou nastoupili. Než se vůz rozjel, malý mužík z podsvětí řekl, že Persefona v podsvětí jedla a nesmí už vyjít ven. Dala se do pláče, nabrala vodu, mužíka jí pokropila a ten se změnil v sýčka, posla špatných zpráv.

Zarmoucená Démétér opět hrozila, zničila úrodu, všude byl hrozný hlad. Zeus k ní posílal posly, aby odložila svůj hněv, ale ona zůstala neoblomná. A tak Zeus musel sjednat dohodu mezi Hádem a Démétrou, že Persefona bude přebývat třetinu roku v Hádově říši a dvě třetiny roku bude na zemi se svou matkou.

A tak se stalo: každé jaro opouští Persefona podsvětí a shledá se se svou matkou. Celý svět se raduje, vyraší rostliny, rozkvetou květy, zraje úroda, stromy dávají ovoce a všude je plno radosti. Když se na podzim dcera vrací od své matky, Démétér pláče a s ní celá země, zvadnou květy, listí opadá, všude je pusto a nevlídno. Zbývá jenom naděje na příští jaro.

Odraz v umění

Literatura

Mýtus se neobjevuje u Homéra, nýbrž Hymnu na Déméter z cyklu tzv. Homérských hymnů
Následují římští básníci Claudius Claudianus a Ovidius, jehož římské pojmenování "Proserpina" s výběr epizod byly nejčastější inspirací pozdějším umělcům

Výtvarné umění

G.L.Bernini: Únos Persefoné

Návrat Persefony na obraze od Frederica Leightona

Antičtí umělci zobrazovali Persefonu buď jako trůnící bohyni a přísnou vládkyni podsvětí, nebo jako krásnou mladou dívku. Objevila se již na krétských gemách 1500 let před n. l., její únos v klasické řecké malbě se odehrával jako důstojná jízda ve voze s čtyřspřežím. Z raně novověkých zobrazení patří k nejznámějším:

barokní sousoší Hádés unáší Persefonu od Gian Lorenza Berniniho (z let 1621–1622), dnes v římské Ville Borghese
renesanční obrazy Únos Persefony:
- od Niccola Dell´Abbate (kolem roku 1570), v pařížském Louvru)
- dvě varianty namaloval Hans von Aachen (kolem roku 1600), na alabastru malovaná na zámku Ambras a šerosvitná verze v rumunském Brukenthalu, na níž únos probíhá v malé kolesce
- od Josepha Heintze staršího, první verze (kolem roku 1595) se ze sbírek Pražského hradu dostala do Drážďanské galerie, mladší je v Galerii ve Washingtonu.
Antoine Banier do ilustrací francouzské edice Ovidiových Metamorfóz zařadil výjev Adonisovy ženy, v němž Proserpina/Persefona vystupuje jako jeho vychovatelka (1717)

Hudba

barokní opera Proserpine od Jeana-Baptiste Lullyho
moderní operu téhož námětu složil Igor Stravinskij, provozuje se také jako melodram
píseň Persofana se nachází na albu Paramo Semtín Pervitín od pardubické skupiny Volant

Odkazy

Literatura

Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
Publius Ovidius Naso, Proměny, Kniha VII.
Rudolf Mertlík, Starověké báje a pověsti
Homérské hymny; Válka žab a myší. Překlad Otakar Smrčka. Praha: SNKLHU, 1959.

Externí odkazy

Encyklopedické heslo Persefoné v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Obrázky, zvuky či videa k tématu Persefona na Wikimedia Commons