Wikipedie

Rigorózní zkouška

vysokoškolská zkouška

Rigorózní zkouška (latinsky examen rigorosum – přísná zkouška), dříve též rigorózum, hovorově též rigo, přesněji státní rigorózní zkouška, je v Česku jeden z typů státní zkoušky na některých vysokých školách univerzitního typu (univerzitách). Úspěšné vykonání rigorózní zkoušky v rámci rigorózního řízení vede k získání tzv. malého doktorátu[1] – jedná se však stále o magisterskou úroveň kvalifikace (7 v ISCED, Master's degree), nicméně po získání magisterského stupně vzdělání lze rovněž dále studovat a získat i tzv. velký doktorát, tedy akademický titul doktor (ve zkratce Ph.D., 8 v ISCED, Doctor's degree), toho lze dosáhnout dalším (zpravidla 3-4letým) studiem v doktorském studijním programu.

Rigorózní zkoušku mohou většinou uskutečňovat, tedy mít k tomuto oprávnění – akreditaci, pouze vysoké školy univerzitního typu, tzn. právě pouze ty vysoké školy, který mají akreditován též i doktorský studijní program (Ph.D.).

Rigorózní zkouška je v Česku obecně upravena v § 46 odst. 3 a 5 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů,[2] a podrobně pak zpravidla v jednotlivých rigorózních řádech vysokých škol (resp. univerzit). Zkouška se realizuje dvojím způsobem, který je dále specifikován.

Obligatorní

editovat

Realizuje se jakožto standardní, řádné, zakončení studia studentů magisterského studijního programu v oblasti všeobecného lékařství (MUDr.), zubního lékařství (MDDr.), veterinárního lékařství a veterinární hygieny (MVDr.) a toto studium se tak řádně ukončuje příslušnou státní rigorózní zkouškou (je jich více). (Ze zákona zde tedy v těchto případech přímo nevyplývá povinnost obhajovat rigorózní práci;[3] nicméně v některých těchto lékařských oborech se tato práce, či její obdoba, zhotovuje, v jiných nikoli, vždy dle akreditované skladby příslušného studijního oboru.)[4][5][6] Jde o tituly získané v rámci jednoho formálního studia; jedná se o tzv. profesní doktoráty.

Fakultativní

editovat

Realizuje se jakožto dobrovolná, placená a dodatečná státní rigorózní zkouška (jedna) pro absolventy magisterského studijního programu v ostatních oblastech (JUDr., PhDr., RNDr., PharmDr., ThLic., ThDr.), pouze pro ty, kteří již získali akademický titul magistr (Mgr.), v tomto případě je nutné obhájit rigorózní práci. (Ze zákona zde tedy v těchto případech přímo vyplývá povinnost obhájit rigorózní práci;[7] v některých případech lze případně uznat jako rigorózní práci i práci diplomovou či práci disertační, v jiných případech to být možné nemusí, vždy dle vnitřních předpisů konkrétní vysoké školy; v tomto případě se však nejedná o žádný další stupeň vzdělání, studia, resp. získané formální kvalifikace navíc, ale o dodatečnou zkoušku v rámci řízení, které je spjato s poplatky, rovněž je možné za úplatu používat i informační technologie potřebné pro přípravu k této zkoušce v souladu s pravidly určenými vysokou školou.)[7] Na uvedené tituly se tedy dále formálně nestuduje, ale skládá se jedna zkouška.

Seznam

editovat
Související informace naleznete také v článku Doktor.

Uvedený seznam uvádí, ve kterých vysokoškolských oblastech vzdělávání je v současné době dle českého vysokoškolského zákona možno rigorózní zkoušku vykonat a též příslušný akademický titul, který je následně udělen (ten se ve všech těchto níže uvedených případech případně uvádí ve zkratce před jménem):

Aktuální seznam oblastí státní rigorózní zkoušky (obligatorně)
oblast titul zkratka titulu
(před jménem)
všeobecného lékařství doktor medicíny MUDr.
zubního lékařství doktor zubního lékařství MDDr.
veterinárního lékařství a veterinární hygieny doktor veterinární medicíny MVDr.
Aktuální seznam oblastí státní rigorózní zkoušky (fakultativně)
oblast titul zkratka titulu
(před jménem)
práva doktor práv JUDr.
humanitních, pedagogických a společenských věd doktor filozofie PhDr.
přírodních věd doktor přírodních věd RNDr.
farmacie doktor farmacie PharmDr.
teologie doktor teologie nebo licenciát teologie ThDr. nebo ThLic.

Uvedené akademické tituly se občas označují jako tzv. „malé doktoráty“,[8] protože rigorózum platí jen pro magisterskou úroveň vysokoškolského vzdělání, nikoli pro úroveň doktorskou.[9] Předchozí titul magistra (Mgr.) je ale případným novým titulem nahrazen, resp. se již původní neuvádí (obdobně jako Bc. a Mgr.).[10] Za jménem (odděleno čárkou) se pak uvádí až případné akademické tituly doktorské úrovně (Ph.D.).

Například výše uvedený titul JUDr., který používají právníci, tedy není výsledkem doktorského studia (Ph.D.), jedná se stále o magisterskou úroveň (Mgr., JUDr.) vysokoškolského vzdělání a proto se někdy označuje jako zmiňovaný malý doktorát, přičemž je zároveň jeho nositel stále vzděláním i kompetencemi rovnocenný s právníkem s titulem Mgr.[11] Tedy právník (kupříkladu advokát, státní zástupce, soudce…) s titulem doktor práv (JUDr.) se od právníka s titulem magistr (Mgr.) de facto neliší, oba mají stejné pětileté magisterské vzdělání, nicméně právník s titulem Mgr. ukončil studium státní závěrečnou zkouškou (hovorově označovanou jako státnice), zatímco právník s titulem JUDr. se po získání titulu Mgr. rozhodl následně složit ještě další zkoušku.[12][13]

Historie

editovat

Do roku 1953

editovat

Rigorózní řízení vedoucí k zisku doktorátu, tehdy prakticky jediného akademického titulu (s výjimkou magistra farmacie[14]), bylo zavedeno roku 1850[15] a v dané podobě vydrželo přes sto let, kdy bylo roku 1950 bez náhrady zrušeno a dobíhalo až do roku 1953.[16] Celé řízení bylo upraveno zejména nařízením z roku 1872,[17] později částečně novelizovaným pro různé druhy doktorských titulů. Úspěšné ukončení tehdejších univerzitních studií nemuselo tehdy být vždy spojeno se ziskem akademického titulu, záleželo jen na konkrétním studentovi, zda v průběhu studia absolvuje nejen státní zkoušky, ale i tzv. přísné zkoušky doktorské (rigoróza), teprve jejichž úspěšné složení k zisku titulu vedlo. Tedy i bez něj bylo možné školu řádně dokončit.

Každá fakulta měla stanoveny poněkud odlišné podmínky, po jejichž splnění mohla jménem rektora celé univerzity titul doktora udělit. Vždy bylo zapotřebí podstoupit jednu nebo více ústních zkoušek, nazývaných právě rigoróza, někdy i obhájit písemné vědecké pojednání, tzv. disertaci. Tak pro získání titulu doktora veškerého lékařství (MUDr.) bylo třeba vykonat jen tři rigoróza,[18] stejně tak u doktora práv (JUDr.), konkrétně rigorózum historickoprávní, judiciální a státovědecké.[19] U doktora filozofie (PhDr.),[20] stejně jako u doktora přírodních věd (RNDr.),[21] už bylo třeba sepsat disertaci a poté absolvovat dvě přísné zkoušky doktorské, jedna byla kratší, zaměřená primárně na filozofii, delší druhá na vědecký obor, který si uchazeč vybral. Pro získání titulu doktora teologie (ThDr.) bylo třeba také sepsat disertaci a vykonat tři rigoróza.[22] Z hlediska počtu ústních zkoušek měli poněkud snadnější pozici doktorandi technických, zemědělských, veterinárních a obchodních věd, když kromě disertace podstupovali jen jedno rigorózum.[23]

Po roce 1953

editovat

Vysokoškolský zákon z roku 1950 (od roku 1953) žádné akademické tituly neznal, absolventi vysokých škol byli označováni pouze podle svých profesí, tzv. profesní označení (např. promovaný lékař, promovaný právník apod.).[24] Žádné rigorózní řízení proto pochopitelně neprobíhalo.

Situace se změnila až v roce 1966, kdy byl přijat další zákon o vysokých školách, který opětovně akademické tituly zavedl a který univerzitním absolventům, s výjimkou lékařů a veterinárních lékařů (ti získávali svůj akademický titul již složením státní závěrečné zkoušky), umožnil rigorózní řízení po úspěšném složení státní závěrečné zkoušky vykonat a získat tak titul doktora práv, přírodovědy nebo filozofie. Podmínky tohoto rigorózního řízení byly už jednotné a spočívaly ve vypracování písemné práce a podstoupení ústní zkoušky z jednoho zvoleného vědního oboru a jeho širšího základu.[25] Taková praxe zůstala zachována i po roce 1980, kdy začal platil další vysokoškolský zákon, rigorózní zkouška ale už byla skládána pouze ústně, mohly jí být nabyty i nové akademické tituly doktora pedagogiky (PaedDr.), farmacie (PharmDr.) a sociálně politických věd (RSDr.) a začala tak být označována i závěrečná zkouška lékařů a veterinářů.[26]

Po roce 1990

editovat

Zcela jiná situace nastala po revoluci, kdy v roce 1990 byly všechny uvedené tzv. (fakultativní) „malé doktoráty“ (tedy s výjimkou titulů MUDr. a MVDr.)[pozn. 1] zrušeny, resp. nebyly udělovány, a rigorózní zkouškou se dále nazývala závěrečná zkouška tzv. postgraduálních studentů, kteří jí získali akademicko-vědecký titul doktor (Dr.), standardně po 3 letech tohoto dalšího (postgraduálního) studia.[27] Od roku 1990 byl totiž zaveden magistr, aby nahradil tzv. (fakultativní) malé doktoráty (PhDr., PharmDr., JUDr., RNDr. a další) a aby tak české akademické tituly lépe odpovídaly titulům anglosaského světa, kde jsou podmínky pro získání doktorátu obtížnější.

Boloňský proces pak sjednotil vysokoškolské vzdělávání v evropských zemích. Pro nesouhlas se stavem, kdy uvedené (fakultativní) malé doktoráty nebyly udělovány, bylo od přijetí nového vysokoškolského zákona v roce 1998 opět umožněno takovéto tituly získat, a to magistrům po dodatečné a zpoplatněné rigorózní zkoušce – udělení těchto titulů tak nepředchází žádné další formální studium,[28][29] což může být ve světě neobvyklé (srov. např. J.D. a JUDr. apod.). Tento stav, kdy se udělují jak tzv. (fakultativní) malé doktoráty, tak magistr (Mgr.), přičemž oba označují de facto stejnou kvalifikaci (magisterskou úroveň, 7 v ISCED, master's degree), však někdy bývá předmětem kritiky, přičemž někteří dokonce uvedené označují jako „pseudodoktorát“.[30] Těmto (fakultativním) malým doktorátům totiž v současné době předchází jen zkouška navíc, přičemž fakultativní rigorózní řízení, kterým uchazeč nezískává žádnou další kvalifikaci navíc, se tak v dnešní době v Česku dělá spíše pro prestiž – vysoké školy pak mají z tohoto placeného řízení svůj příjem, přičemž pokud to umožňují vnitřní předpisy školy, lze uznat za rigorózní práci i stejnou diplomovou (magisterskou) práci event. disertační.

Vyšší kvalifikaci (8 v ISCED, doctor's degree) primárně určenou pro vědeckou činnost je pak možno od roku 1998 dosáhnout dalším 3-4letým studiem v doktorském studijním programu (doktor – Ph.D.); uvedené je spjato s obhajobou disertační práce. Mezi lety 1990–1998 se jednalo o zmíněné „postgraduální studium“ (doktor – Dr.), v předchozím období (od roku 1953) se pak jednalo o tzv. „vědeckou aspiranturu“ (kandidát věd – CSc.).

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ MDDr. pro zubní lékaře bylo udělováno až od roku 2004.

Reference

editovat
  1. ↑ Postup podle ekvivalenčních dohod - Slovensko, Polsko, Německo, Maďarsko a Slovinsko [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky [cit. 2019-04-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ § 46 odst. 3 a § 46 odst. 5 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách
  3. ↑ Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, § 46, odst. 3. [cit. 2016-05-19]. Dostupné online.
  4. ↑ Témata rigorózních prací. VFU [online]. [cit. 2016-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-05-03. 
  5. ↑ Kvalifikační práce. VFU [online]. Dostupné online. 
  6. ↑ Popis studia a uplatnění. VFU [online]. [cit. 2016-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-05-03. 
  7. ↑ a b Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, § 46, odst. 5. [cit. 2016-05-19]. Dostupné online.
  8. ↑ DOUBRAVA, Lukáš. Vysokoškolský zákon zapomněl na podvodné studenty. Učitelské noviny. Čís. 41/2009. Dostupné online [cit. 2014-02-16]. 
  9. ↑ § 46 odst. 5 a § 47 odst. 5 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách
  10. ↑ Internetová jazyková příručka: Pořadí titulů [online]. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky [cit. 2014-05-23]. Dostupné online. 
  11. ↑ SKOVAJSA, Marek. Velkovýroba malodoktorů v Česku. Lidovky.cz [online]. 2009-10-24 [cit. 2014-11-07]. Dostupné online. 
  12. ↑ Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, § 46 odst. 3. [cit. 2016-05-19]. Dostupné online.
  13. ↑ Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, § 46 odst. 5. [cit. 2016-05-19]. Dostupné online.
  14. ↑ Nařízení ze dne 16. prosince 1889, č. 200/1889 ř. z., jímž se vydává nový studijní a zkušební řád farmaceutický
  15. ↑ Výnos ze dne 1. října 1850, č. 370/1850 ř. z., jímž se vyhlašují obecná nařízení o studiích fakultních na univerzitách
  16. ↑ § 36 zákona ze dne 18. května 1950, č. 58/1950 Sb., o vysokých školách
  17. ↑ Nařízení ze dne 15. dubna 1872, č. 57/1872 ř. z., kterýmž se vydávají nová ustanovení, jak lze nabýt doktorství na fakultách světských
  18. ↑ § 1 nařízení ze dne 21. prosince 1899, č. 271/1899 ř. z., jímž mění se rigorosní řád pro lékařské fakulty
  19. ↑ Část I. nařízení ze dne 15. dubna 1872, č. 57/1872 ř.z., rigorosní řád pro fakulty věd právních a státních, ve znění nařízení vlády ze dne 4. května 1920, č. 324/1920 Sb., o změně rigorosního řádu pro fakulty věd právních a státních, a později i ve znění nařízení vlády ze dne 10. února 1939, č. 66/1939 Sb., o změně rigorosního řádu pro fakulty věd právních a státních
  20. ↑ § 1 odst. 1 nařízení ze dne 16. března 1899, č. 56/1899 ř. z., jímž mění se rigorosní řád pro filosofické fakulty
  21. ↑ § 1 odst. 1 nařízení vlády ze dne 9. června 1921, č. 214/1921 Sb., o zatímním rigorosním řádu fakult přírodovědeckých
  22. ↑ § 1 odst. 1 nařízení ze dne 8. dubna 1903, č. 97/1903 ř. z., jímž se vydávají nová ustanovení pro theologické fakulty
  23. ↑ § 1 odst. 1 nařízení ze dne 13. dubna 1901, č. 38/1901 ř. z., jímž se vydává rigorosní řád pro vysoké školy technické, § 1 odst. 1 nařízení ze dne 3. července 1906, č. 140/1906 ř. z., jímž se vydává rigorosní řád pro vysokou školu zemědělskou, § 1 odst. 1 nařízení ze dne 14. září 1908, č. 205/1908 ř. z., o rigorosním řádu pro dosažení doktorátu zvěrolékařství, a § 1 odst. 1 nařízení vlády ze dne 27. dubna 1934, č. 84/1934 Sb., kterým se vydává řád pro dosažení doktorátu věd obchodních
  24. ↑ § 21 odst. 4 zákona ze dne 18. května 1950, č. 58/1950 Sb., o vysokých školách, a vládní nařízení ze dne 23. června 1953, č. 60/1953 Sb., o vědeckých hodnostech a o označení absolventů vysokých škol, resp. později vyhláška ze dne 21. srpna 1961, č. 94/1961 Sb., o označování absolventů vysokých škol
  25. ↑ § 14 odst. 2 zákona ze dne 16. března 1966, č. 19/1966 Sb., o vysokých školách, a § 4 vyhlášky ze dne 27. dubna 1966, č. 26/1966 Sb., rigorosní řád
  26. ↑ § 42, § 44 a § 46 zákona ze dne 10. dubna 1980, č. 39/1980 Sb., o vysokých školách
  27. ↑ § 21 a § 22 zákona ze dne 4. května 1990, č. 172/1990 Sb., o vysokých školách
  28. ↑ ČERMÁK, Karel. Stanovisko ČAK k označování absolventů vysokých škol v právních oborech. Bulletin advokacie. 1997, čís. 2, s. 74. Dostupné online.  Archivováno 23. 9. 2015 na Wayback Machine.
  29. ↑ SKOVAJSA, Marek. Velkovýroba malodoktorů v Česku. Lidovky.cz [online]. 2009-10-24 [cit. 2014-11-07]. Dostupné online. 
  30. ↑ KVAČKOVÁ, Radka. RNDr., PhDr., MVDr... Česko v zajetí titulů. Není doktor jako doktor. idové noviny (Lidovky.cz) [online]. 2014-06-12. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rigorózní_zkouška&oldid=24041852“