Sliač
Sliač (maďarsky Szliács, německy zřídkavě Sliatsch) je město na středním Slovensku, v Banskobystrickém kraji, v okrese Zvolen. Známé jsou zdejší lázně a také mezinárodní letiště, jediné na středním Slovensku.[2]
| Sliač | |
|---|---|
 Kostel sv. Mikuláše ze 13. století ve Sliači | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°37′0″ s. š., 19°8′10″ v. d. |
| Nadmořská výška | 305 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Slovensko |
| Kraj | Banskobystrický |
| Okres | Zvolen |
  Sliač | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 39,830 km² |
| Počet obyvatel | 4 812 (2005[1]) |
| Hustota zalidnění | 120,8 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | město |
| Starosta | Stanislav Koreň |
| Vznik | 1244 |
| Oficiální web | www |
| msu | |
| Adresa obecního úřadu | Mestský úrad Sliač Letecká 1 926 31 Sliač |
| Telefonní předvolba | 045 |
| PSČ | 926 31 |
| Označení vozidel (do r. 2022) | ZV |
| NUTS | 518808 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Název
editovatJméno Sliač souvisí se slovem slatina „minerální pramen, kyselka". [3]
Poloha
editovatMěsto se nachází 5 km od Zvolena směrem na Banskou Bystricu, v údolí řeky Hron, přes kterou zde vede most. Dostupné je po železnici spojující Zvolen s Bratislavou a po silnicích nižší třídy.
Historie
editovatArcheologické nálezy z oblasti jsou datovány do 5. až 9. století.[2] První písemná zmínka o městě je z roku 1250 (týká se osady Hájniky). Dnešní město vzniklo sloučením doposud samostatných obcí Hájniky a Rybáre s lázeňským střediskem Sliač v roce 1959 a tato obec byla povýšená na město v roce 1969.
V době okupace Československa sovětskými vojsky (v letech 1968 – 1991) byly ve Sliači v a jeho okolí dislokovaná sovětská vojska. V červnu 2016 slovenský prezident Andrej Kiska odhalil ve městě památník odsunu sovětských vojsk, první svého druhu na Slovensku.[4]
Hájniky
editovatPrvní písemná zmínka o osadě je z roku 1250, kdy je zmiňována latinsky jako Villa Custodum silvarum. V místech osady Hájniky žili Slované již v 6. století. Od 14. století náležela vesnice hradu Zvolen. V letech 1582–1657 byla součástí Osmanské říše. V této době byla roku 1626 poškozena požárem. Z obyvatelů se stali kalvíni, katolická farnost byla obnovena až v roce 1675. K dalšímu požáru došlo v roce 1876. Roku 1910 ve vesnici žilo 696 obyvatel, (maďarská menšina, slovenská většina). Do roku 1919 byla obec součástí Zvolenské župy (okresu Zvolen), poté se stala součástí Československa.
Rybáre
editovatPrvní zmínka o osadě pochází z roku 1249, kdy byla nazývána maďarsky Halasz (tj. „rybář“). Byla součástí opevnění města Zvolen. V letech 1582–1668 byla součástí Osmanské říše. Obyvatelé se živili především pěstováním chmelu a chovem hovězího dobytka. Roku 1910 ve vesnici žilo 671 obyvatel, (maďarská menšina, slovenská většina). Do roku 1919 byla obec součástí Zvolenské župy (okresu Zvolen), poté se stala součástí Československa.
Sliač
editovatZatímco vesnice Hájniky a Rybáre se nacházejí na pravém břehu řeky, lázeňské středisko Sliač leží na břehu levém. Lázně jsou na tomto místě známy od 13. století.
Obyvatelstvo
editovatV roce 2001 žilo ve městě 4667 obyvatel, z toho 4485 Slováků.
Pamětihodnosti
editovat- gotický katolický kostel sv. Mikuláše ze 13. století
- kaple sv. Hildegardy z roku 1855
- šlechtický dům ze 16. století
- impozantní klasicistický lázeňský dům z 19. století
- luteránský kostel z roku 2003
- dvoupatrový kaštel
Lázeňství
editovatSliač je známé lázeňské centrum pro léčbu civilizačních chorob.[5] Probíhá zde léčba srdečně-cévních chorob, chorob pohybového aparátu, onkologických a gynekologických chorob a post–covidového syndromu.[6]
V desátých letech 21. století byly zdejší lázně posledními lázněmi na Slovensku, jejichž většinovým akcionářem byl stát. V roce 2009 skončily v účetní ztrátě až 1,3 milionů eur a v roce 2012 přes 800 tisíc eur. Aby odvrátil hrozící konkurz, navýšil v červnu 2006 Fond národního majetku základní jmění společnosti o 1,5 milionů eur a svůj podíl zvýšil z 67 na 72,5 %.[7]
Partnerství
editovatOd roku 2004 je partnerským městem české Přibyslavi. Smlouva o spolupráci byla podepsána dne 25. června 2004 primátorem města Stanislavem Koreněm a přibyslavským starostou Janem Štefáčkem při účasti přibyslavské delegace na oslavách 760. výročí první písemné zmínky a 35. výročí udělení statutu města.[8][9]
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Sliač na esperantské Wikipedii.
- ↑ www.statistics.sk [online]. [cit. 03-10-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-06-2009.
- ↑ a b O Sliači [online]. Mesto Sliač [cit. 2014-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-06. (slovensky)
- ↑ Ivan, LUTTERER,Milan MAJTÁN a Rudolf ŠRÁMEK. Zeměpisná jména Československa: Slovník vybraných zeměpisných jmen s výkladem jejich původu a historického vývoje. Praha: Mladá fronta, 1982, s.275
- ↑ A.S, Petit Press. V Sliači postavili pamätník odchodu sovietskych vojsk. Má ho iba Slovensko (FOTO). myzvolen.sme.sk [online]. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ MACEK, Jindřich. Návštěva partnerských škol ve Sliači. Přibyslavský občasník. Červen 2009, roč. XIX, čís. 222, s. 14. Dostupné online.
- ↑ Kúpele Sliač [online]. [cit. 2022-07-17]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ http://zvolen.sme.sk/c/7143889/kupele-sliac-by-mohli-rozsirit-v-buducnosti-svoje-aktivity.html#ixzz31PwZOi6b
- ↑ ŠTEFÁČEK, Jan. Slovo má. Přibyslavský občasník. Červenec 2004, roč. XV, s. 2. Dostupné online.
- ↑ ŠTEFÁČEK, Jan. Slovo má starosta. Přibyslavský občasník. Srpen 2004, roč. XV, s. 2. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sliač na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Sliač ve Wikislovníku- (slovensky) Oficiální stránky města
