Záhořice

část města Žlutice v okrese Karlovy Vary

Záhořice (německy Sahorz) jsou malá vesnice, část města Žlutice v okrese Karlovy Vary v Karlovarském kraji. Leží na úpatí vrchu Vladař v nadmořské výšce 580 metrů. Nachází se asi tři kilometry východně od Žlutic a její součástí je také osada Mlýnce s pěti domy a osada Strabovský Mlýn – objekt mlýna západně od vsi mezi řekou Střelou a železniční tratí Rakovník – Bečov nad Teplou, která okolo vsi prochází. Záhořice jsou také název katastrálního území o rozloze 5,46 km².[3]

Záhořice
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecŽlutice
OkresKarlovy Vary
KrajKarlovarský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel2 (2021)[1]
Katastrální územíZáhořice (5,46 km²)
PSČ364 52
Počet domů7 (2021)[2]
Záhořice
Záhořice
Další údaje
Kód části obce106968
Kód k. ú.706965
Zaniklé obce.cz16403
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původní název vesnice byl Záhoří, ale v devatenáctém století byla kvůli rozlišení přejmenována na Záhořice. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Zahorze (1393), ve vsi Zahorzij (1548), Zahorzy (1578), Sahorži (1654), Zahoržj (1665), Zahorž a Zahoržy (1785), Sahorsch a Zahoř (1847), Záhořice a Sahoř (1854) a Záhořice nebo Sahorz (1916).[4]

Historie

editovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1393,[5] kdy zde držel majetek Jindřich z Kolešova. Příslušnost k panstvím a později obcím se mnohokrát změnila a částí města Žlutice jsou Záhořice až od roku 1979. Po odchodu německého obyvatelstva po druhé světové válce ves nebyla nikdy zcela obnovena, zejména pro svou odlehlost.

Ves má výrazně rekreační charakter, mnoho domů je obydlených jen sezónně. Přístup do vsi je poměrně špatný, jediná přístupová cesta pro motorová vozidla (od Vladořic) je jen částečně zpevněná. Dopravní spojení má ves díky železniční zastávce asi 900 m jihozápadně od vsi, na přilehlé autobusové zastávce zastavují v pracovní dny místní autobusové linky a linka z Plzně a Manětína do Žlutic. Jižně od vsi na západním úpatí Vladaře je základna stálého dětského tábora, provozovaného DDM v Karlových Varech. U Záhořic se stýká několik turistických značených tras a cyklotras, přímo přes ves prochází červená značka od Žlutic přes Vladař do Rabštejna nad Střelou.

Obyvatelstvo

editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 76 obyvatel (z toho 35 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 75 obyvatel: pět Čechoslováků a sedmdesát Němců. I tentokrát všichni byli římskými katolíky.[7] V roce 2011 zde trvale žilo třináct obyvatel, z nichž většina připadá na osadu Mlýnce.[8]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[9][10]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 156 139 117 104 125 133 117 44 38 32 13 10 3 13 2
Počet domů 26 24 22 23 21 21 21 13 11 8 6 5 6 7 7

Obecní správa

editovat

Při sčítání lidu v letech 1869–1930 Záhořice byly samostatnou obcí v okrese Žlutice. V roce 1950 byly osadou obce Protivec v okrese Toužim. V letech 1961–1979 byly částí obce Novosedly v okrese Karlovy Vary. Od 1. července 1979 jsou částí města Žlutice v okrese Karlovy Vary.[11]

Pamětihodnosti

editovat
  • Hradiště Vladař[12]
  • Pomník Jana Žižky z Trocnova
  • Strabovský mlýn u železniční zastávky[13]
  • Zaniklá kaple Povýšení sv. Kříže na bývalé návsi[14]
  • Při křižovatce silnic u železniční zastávky stojí Záhořický kříž – pseudogotický železný kříž z roku 1861. Do jeho blízkosti byl v roce 2014 nově přeložen pseudorománský pamětní kámen ze druhé poloviny 19. století.
  • Asi 2,5 kilometru severovýchodně od vesnice se na hranici katastrálního území nachází hradiště Chyše osídlené v době halštatské a hradištní.[15]

Reference

editovat
  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-23. 
  4. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Záhořice, s. 700–701. 
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 356. 
  6. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 262. 
  7. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 407. 
  8. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 277. 
  9. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  10. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  11. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-11-10]. S. 654. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06. 
  12. VYČICHLO, Jaroslav. Záhořice - hradiště Vladař | Památky a příroda Karlovarska. www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz [online]. [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. 
  13. VYČICHLO, Jaroslav. Záhořice - Strabovský mlýn | Památky a příroda Karlovarska. www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz [online]. [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. 
  14. VYČICHLO, Jaroslav. Záhořice - kaple Povýšení sv. Kříže | Památky a příroda Karlovarska. www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz [online]. [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. 
  15. AUGUSTINOVÁ, Anna. Hradiště Podštěly v Karlovarském kraji – základní prospekce, aktuální zhodnocení nálezů a sídelní kontext. Praha, 2014 [cit. 2017-04-22]. 80 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Alžběta Danielisová. s. 41. Dostupné online.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat