Oxid olovičitý: Porovnání verzí
odkaz) |
mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| (Není zobrazeno 28 mezilehlých verzí od 16 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - chemická sloučenina |
|||
{|border="1" cellpadding="2" cellspacing="1" width="300" align="right" style="margin:0 0 .5em 1em; border-collapse:collapse;" |
|||
| název = Oxid olovičitý |
|||
| obrázek = Lead_dioxide.jpg |
|||
|- |
|||
| velikost obrázku = 250px |
|||
|! colspan="2" align="center" |[[Soubor:Strukt_vzorec_PbO2.PNG|200px|Strukturní vzorec]] |
|||
| popisek = Vzhled oxidu olovičitého |
|||
|- |
|||
| obrázek2 = Oxid olovičitý.PNG |
|||
| ⚫ | |||
| velikost obrázku2 = 250px |
|||
|- |
|||
| systematický název = Oxid olovičitý |
|||
| ⚫ | |||
| anglický název = Lead dioxide |
|||
|- |
|||
| německý název = Blei(IV)-oxid |
|||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
|- |
|||
| vzhled = hnědočervený prášek |
|||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
|- |
|||
| UN kód = 1872 |
|||
|[[Hustota]]|| 9,375 g/cm<sup>3</sup> (''15 °C'') |
|||
| číslo RTECS = OGO700000 |
|||
|- |
|||
| ⚫ | |||
|Rozpustnost ve vodě||0,14 g/l |
|||
| ⚫ | |||
|- |
|||
| teplota změny modifikace = 290 °C (''β → α'') |
|||
|[[Index lomu]]||2,3 |
|||
| hustota = 9,375 g/cm³ (''β'')<br /> 9,67 g/cm³ (''α'') |
|||
| ⚫ | |||
| index lomu = ''n''<sub>D''a''</sub>=2,229<br />''n''<sub>D''c''</sub>=2,3 |
|||
| rozpustnost = nerozpustný |
|||
| ⚫ | '''Oxid olovičitý''' je tmavě hnědá krystalická nebo amorfní látka. Krystalická forma má tetragonální strukturu [[rutil]]ového typu. V přírodě se velmi vzácně vyskytuje jako [[minerál]] [[plattnerit]]. Vzhledem k vysokému oxidačnímu stupni atomu olova je mimořádně silným okysličovadlem. I když je ve vodě jen málo rozpustný, je |
||
| relativní permitivita = 26,0 |
|||
| měrná magnetická susceptibilita = −2,51×10<sup>−6</sup> cm<sup>3</sup>g<sup>−1</sup> |
|||
| krystalová struktura = [[Krystalografická soustava#Kosočtverečná (romboedrická)|kosočtverečná]] (''α'')<br /> [[Krystalografická soustava#Čtverečná (tetragonální)|čtverečná]] (''β'') |
|||
| hrana mřížky = '''modifikace α'''<br /> a= 497 pm<br />b= 594 pm<br />c= 544 pm<br />'''modifikace β'''<br />a= 494,2 pm<br />c= 336,7 pm |
|||
| standardní slučovací entalpie = −277 kJ/mol |
|||
| standardní molární entropie = 68,6 JK<sup>−1</sup>mol<sup>−1</sup> |
|||
| standardní slučovací Gibbsova energie = −217,4 kJ/mol |
|||
| izobarické měrné teplo = 0,270 JK<sup>−1</sup>g<sup>−1</sup> |
|||
| R-věty = {{R|61}}, {{R|20/22}}, {{R|33}}, {{R|62}}, {{R|50/53}} |
|||
| S-věty = {{S|53}}, {{S|45}}, {{S|60}}, {{S|61}} |
|||
| NFPA 704 = {{NFPA 704 |
|||
| zdraví = 3 |
|||
| hořlavost = 0 |
|||
| reaktivita = 1 |
|||
| ostatní rizika = OX |
|||
| ⚫ | |||
| symboly nebezpečí GHS = {{GHS03}}{{GHS07}}{{GHS08}}{{GHS09}}<ref name=pubchem_cid_14793>{{Citace elektronického periodika | titul = Lead dioxide | periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov | vydavatel = PubChem | url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/14793 | jazyk = en | datum přístupu = 2021-05-23 }}</ref><br>{{Nebezpečí}}<ref name=pubchem_cid_14793 /> |
|||
}} |
|||
| ⚫ | '''Oxid olovičitý''' je tmavě hnědá krystalická nebo amorfní látka. Krystalická forma má tetragonální strukturu [[rutil]]ového typu. V přírodě se velmi vzácně vyskytuje jako [[minerál]] [[plattnerit]]. Vzhledem k vysokému [[oxidační číslo|oxidačnímu stupni]] atomu olova je mimořádně [[oxidační činidlo|silným okysličovadlem]]. I když je ve vodě jen málo rozpustný, je [[jed]]ovatý. |
||
== Příprava == |
== Příprava == |
||
| ⚫ | Oxid olovičitý se obvykle připravuje z [[oxid olovnato-olovičitý|oxidu olovnato-olovičitého]], ze kterého se dvojmocné olovo odstraní rozpouštěním ve formě [[dusičnan olovnatý|dusičnanu olovnatého]] zředěnou [[kyselina dusičná|kyselinou dusičnou]] a v reakční směsi zůstává prakticky nerozpustný oxid olovičitý v amorfní podobě |
||
| ⚫ | Oxid olovičitý se obvykle připravuje z |
||
:Pb<sub>3</sub>O<sub>4</sub> + 4 HNO<sub>3</sub> → PbO<sub>2</sub> + 2 Pb(NO<sub>3</sub>)<sub>2</sub> + 2 H<sub>2</sub>O. |
:Pb<sub>3</sub>O<sub>4</sub> + 4 HNO<sub>3</sub> → PbO<sub>2</sub> + 2 Pb(NO<sub>3</sub>)<sub>2</sub> + 2 H<sub>2</sub>O. |
||
| Řádek 41: | Řádek 59: | ||
Po rozpuštění ve vodě se mírným okyselením (např. velmi zředěnou [[kyselina sírová|kyselinou sírovou]]) uvolní nestálá [[kyselina olovičitá]] H<sub>2</sub>PbO<sub>3</sub>, resp. H<sub>4</sub>PbO<sub>4</sub>, jež se okamžitě rozpadá na vodu a oxid olovičitý |
Po rozpuštění ve vodě se mírným okyselením (např. velmi zředěnou [[kyselina sírová|kyselinou sírovou]]) uvolní nestálá [[kyselina olovičitá]] H<sub>2</sub>PbO<sub>3</sub>, resp. H<sub>4</sub>PbO<sub>4</sub>, jež se okamžitě rozpadá na vodu a oxid olovičitý |
||
:Na<sub>2</sub>PbO<sub>3</sub> + H<sub>2</sub>SO<sub>4</sub> → Na<sub>2</sub>SO<sub>4</sub> + |
:Na<sub>2</sub>PbO<sub>3</sub> + H<sub>2</sub>SO<sub>4</sub> → Na<sub>2</sub>SO<sub>4</sub> + PbO<sub>2</sub> + H<sub>2</sub>O. |
||
== Chemické vlastnosti == |
== Chemické vlastnosti == |
||
| ⚫ | |||
[[Soubor:Lead_dioxide.jpg|275px|right|Vzhled oxidu olovičitého]] |
|||
| ⚫ | |||
:2 PbO<sub>2</sub> → 2 PbO + O<sub>2</sub>. |
:2 PbO<sub>2</sub> → 2 PbO + O<sub>2</sub>. |
||
S koncentrovanými [[ |
S koncentrovanými [[kyseliny|kyselinami]] poskytuje olovnaté soli a kyslík |
||
:2 PbO<sub>2</sub> + 2 H<sub>2</sub>SO<sub>4</sub> → 2 PbSO<sub>4</sub> + 2 H<sub>2</sub>O + O<sub>2</sub>. |
:2 PbO<sub>2</sub> + 2 H<sub>2</sub>SO<sub>4</sub> → 2 PbSO<sub>4</sub> + 2 H<sub>2</sub>O + O<sub>2</sub>. |
||
| Řádek 63: | Řádek 78: | ||
:PbO<sub>2</sub> + 4 HCl → PbCl<sub>2</sub> + Cl<sub>2</sub>+ 2 H<sub>2</sub>O. |
:PbO<sub>2</sub> + 4 HCl → PbCl<sub>2</sub> + Cl<sub>2</sub>+ 2 H<sub>2</sub>O. |
||
S [[oxid siřičitý|oxidem siřičitým]] reaguje [[exotermní reakce|exotermicky]] za vzniku [[síran olovnatý|síranu olovnatého]] |
S [[oxid siřičitý|oxidem siřičitým]] reaguje [[exotermní reakce|exotermicky]] za vzniku [[síran olovnatý|síranu olovnatého]] |
||
:PbO<sub>2</sub> + SO<sub>2</sub> → PbSO<sub>4</sub>, |
:PbO<sub>2</sub> + SO<sub>2</sub> → PbSO<sub>4</sub>, |
||
| Řádek 73: | Řádek 88: | ||
za vzniku značného množství tepla (proto se přidává spolu se sírou do hlaviček zápalek). |
za vzniku značného množství tepla (proto se přidává spolu se sírou do hlaviček zápalek). |
||
Se silnými zásadami, |
Se silnými zásadami, například [[hydroxid draselný|hydroxidem draselným]], vytváří komplexní soli |
||
:PbO<sub>2</sub> + 2 KOH + 2 H<sub>2</sub>O → K<sub>2</sub><nowiki>[</nowiki>Pb(OH)<sub>6</sub><nowiki>]</nowiki>, |
:PbO<sub>2</sub> + 2 KOH + 2 H<sub>2</sub>O → K<sub>2</sub><nowiki>[</nowiki>Pb(OH)<sub>6</sub><nowiki>]</nowiki>, |
||
v tomto případě |
v tomto případě [[hexahydroxoolovičitan draselný]]. Olovičitany jsou ve vodném roztoku nestálé a snadno se hydrolyzují zpět na hydroxid a kyselinu olovičitou, respektive oxid olovičitý. |
||
Oxid olovičitý je tak silným oxidačním činidlem, zejména v kyselém prostředí, že |
Oxid olovičitý je tak silným oxidačním činidlem, zejména v kyselém prostředí, že například převádí dvojmocný mangan na sedmimocný; tak například za přítomnosti [[kyselina dusičná|kyseliny dusičné]] z [[dusičnan manganatý|dusičnanu manganatého]] vzniká působením oxidu olovičitého [[kyselina manganistá]] |
||
:2 Mn(NO<sub>3</sub>)<sub>2</sub> + 5 PbO<sub>2</sub> + 6 HNO<sub>3</sub> → 5 Pb(NO<sub>3</sub>)<sub>2</sub> +2 HMnO<sub>4</sub> + 2 H<sub>2</sub>O. |
:2 Mn(NO<sub>3</sub>)<sub>2</sub> + 5 PbO<sub>2</sub> + 6 HNO<sub>3</sub> → 5 Pb(NO<sub>3</sub>)<sub>2</sub> +2 HMnO<sub>4</sub> + 2 H<sub>2</sub>O. |
||
| Řádek 87: | Řádek 102: | ||
:Pb + PbO<sub>2</sub> + 2 H<sub>2</sub>SO<sub>4</sub> ↔ 2 PbSO<sub>4</sub> + 2 H<sub>2</sub>O. |
:Pb + PbO<sub>2</sub> + 2 H<sub>2</sub>SO<sub>4</sub> ↔ 2 PbSO<sub>4</sub> + 2 H<sub>2</sub>O. |
||
Při vybíjení akumulátoru probíhá |
Při vybíjení akumulátoru probíhá tato rovnice směrem doprava, při nabíjení směrem doleva (podrobnosti viz heslo [[olověný akumulátor]]). |
||
== Použití == |
== Použití == |
||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
== Fyziologické působení == |
== Fyziologické působení == |
||
Při vdechnutí oxid olovičitý dráždí průdušky a plíce a v případě silného zasažení člověk pociťuje kovovou pachuť na sliznicích úst, bolesti na prsou a v krajině břišní. Při požití ústy dochází k otravám díky jeho rozpustnosti v kyselině solné, obsažené v žaludečních šťávách. Otrava se projevuje bolestmi a křečemi v žaludku, spojenými s nevolností až zvracením a bolestí hlavy. Akutní otrava vede k pocitu svalové ochablosti, úplné ztrátě apetitu, případně ke ztrátě vědomí a při velmi vysokých koncentrací olova v krevním oběhu až ke kómatu a případně i ke smrti. Na pokožce může vyvolat místní spáleniny. |
Při vdechnutí oxid olovičitý dráždí průdušky a plíce a v případě silného zasažení člověk pociťuje kovovou pachuť na sliznicích úst, bolesti na prsou a v krajině břišní. Při požití ústy dochází k otravám díky jeho rozpustnosti v kyselině solné, obsažené v žaludečních šťávách. Otrava se projevuje bolestmi a křečemi v žaludku, spojenými s nevolností až zvracením a bolestí hlavy. Akutní otrava vede k pocitu svalové ochablosti, úplné ztrátě apetitu, případně ke ztrátě vědomí a při velmi vysokých koncentrací olova v krevním oběhu až ke kómatu a případně i ke smrti. Na pokožce může vyvolat místní spáleniny. |
||
| Řádek 101: | Řádek 114: | ||
Osoby s poruchami ledvin, nervového systému nebo s kožními chorobami bývají k působení této látky na jejich organismus mnohem citlivější. |
Osoby s poruchami ledvin, nervového systému nebo s kožními chorobami bývají k působení této látky na jejich organismus mnohem citlivější. |
||
U laboratorních zvířat byla zjištěna [[karcinogen]]icita oxidu olovičitého; u lidí nebyla s jistotou prokázána. |
U laboratorních zvířat byla zjištěna [[karcinogen]]icita oxidu olovičitého; u lidí nebyla s jistotou prokázána. Prokázána byla také [[teratogen]]icita a podobně jako u jiných sloučenin olova může při chronických otravách docházet k poruchám reprodukčních schopností vedoucích až ke sterilitě. |
||
== Ekologické účinky == |
== Ekologické účinky == |
||
| ⚫ | |||
== Reference == |
|||
| ⚫ | |||
<references /> |
|||
== Literatura == |
|||
* {{Citace monografie |
|||
| příjmení = VOHLÍDAL | jméno = JIŘÍ | příjmení2 = ŠTULÍK | jméno2 = KAREL | příjmení3 = JULÁK | jméno3 = ALOIS | rok = 1999 | titul = Chemické a analytické tabulky | vydavatel = Grada Publishing | místo = Praha | isbn = 80-7169-855-5 | vydání = 1}} |
|||
== Externí odkazy == |
|||
* {{Commonscat}} |
|||
{{Oxidy IV.}} |
{{Oxidy IV.}} |
||
{{Autoritní data}} |
|||
{{Portály|Chemie}} |
{{Portály|Chemie}} |
||
| Řádek 113: | Řádek 136: | ||
[[Kategorie:Oxidy|Olovičitý]] |
[[Kategorie:Oxidy|Olovičitý]] |
||
[[Kategorie:Olovičité sloučeniny]] |
[[Kategorie:Olovičité sloučeniny]] |
||
[[ar:أكسيد الرصاص الرباعي]] |
|||
[[bg:Оловен диоксид]] |
|||
[[bs:Olovo (IV) oksid]] |
|||
[[de:Blei(IV)-oxid]] |
|||
[[en:Lead dioxide]] |
|||
[[fi:Lyijydioksidi]] |
|||
[[fr:Dioxyde de plomb]] |
|||
[[hu:Ólom-dioxid]] |
|||
[[it:Diossido di piombo]] |
|||
[[ja:二酸化鉛]] |
|||
[[nl:Lood(IV)oxide]] |
|||
[[pl:Tlenek ołowiu(IV)]] |
|||
[[ru:Оксид свинца(IV)]] |
|||
[[simple:Lead(IV) oxide]] |
|||
[[zh:二氧化鉛]] |
|||
Aktuální verze z 26. 11. 2022, 13:35
| Oxid olovičitý | |
|---|---|
 Vzhled oxidu olovičitého | |
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Oxid olovičitý |
| Anglický název | Lead dioxide |
| Německý název | Blei(IV)-oxid |
| Sumární vzorec | PbO2 |
| Vzhled | hnědočervený prášek |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 1309-60-0 |
| UN kód | 1872 |
| Číslo RTECS | OGO700000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 239,2 g/mol |
| Teplota tání | rozklad |
| Teplota změny krystalové modifikace | 290 °C (β → α) |
| Hustota | 9,375 g/cm³ (β) 9,67 g/cm³ (α) |
| Index lomu | nDa=2,229 nDc=2,3 |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
| Relativní permitivita εr | 26,0 |
| Měrná magnetická susceptibilita | −2,51×10−6 cm3g−1 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | kosočtverečná (α) čtverečná (β) |
| Hrana krystalové mřížky | modifikace α a= 497 pm b= 594 pm c= 544 pm modifikace β a= 494,2 pm c= 336,7 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −277 kJ/mol |
| Standardní molární entropie S° | 68,6 JK−1mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −217,4 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,270 JK−1g−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS03  GHS07  GHS08  GHS09 Nebezpečí[1] | |
| R-věty | R61, R20/22, R33, R62, R50/53 |
| S-věty | S53, S45, S60, S61 |
| NFPA 704 |  0
3
1
OX
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oxid olovičitý je tmavě hnědá krystalická nebo amorfní látka. Krystalická forma má tetragonální strukturu rutilového typu. V přírodě se velmi vzácně vyskytuje jako minerál plattnerit. Vzhledem k vysokému oxidačnímu stupni atomu olova je mimořádně silným okysličovadlem. I když je ve vodě jen málo rozpustný, je jedovatý.
Příprava
[editovat | editovat zdroj]Oxid olovičitý se obvykle připravuje z oxidu olovnato-olovičitého, ze kterého se dvojmocné olovo odstraní rozpouštěním ve formě dusičnanu olovnatého zředěnou kyselinou dusičnou a v reakční směsi zůstává prakticky nerozpustný oxid olovičitý v amorfní podobě
- Pb3O4 + 4 HNO3 → PbO2 + 2 Pb(NO3)2 + 2 H2O.
Jinou možností je oxidace oxidu olovnatého působením chlornanu v silně alkalickém prostředí, např.
- PbO + KClO → PbO2 + KCl.
Tavením směsi oxidu olovnatého s hydroxidem alkalického kovu (např. s hydroxidem sodným) vzniká nejprve příslušný olovnatan
- PbO + 2 NaOH → Na2PbO2 + H2O,
který se okamžitě oxiduje vzdušným kyslíkem až na olovičitan
- 2 Na2PbO2 + O2 → 2 Na2PbO3.
Po rozpuštění ve vodě se mírným okyselením (např. velmi zředěnou kyselinou sírovou) uvolní nestálá kyselina olovičitá H2PbO3, resp. H4PbO4, jež se okamžitě rozpadá na vodu a oxid olovičitý
- Na2PbO3 + H2SO4 → Na2SO4 + PbO2 + H2O.
Chemické vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Zahřátím na teplotu kolem 290 °C se rozkládá na oxid olovnatý a kyslík
- 2 PbO2 → 2 PbO + O2.
S koncentrovanými kyselinami poskytuje olovnaté soli a kyslík
- 2 PbO2 + 2 H2SO4 → 2 PbSO4 + 2 H2O + O2.
Se studenou kyselinou chlorovodíkovou poskytuje chlorid olovičitý
- PbO2 + 4 HCl → PbCl4 + 2 H2O,
zatímco za tepla vzniká chlorid olovnatý a část chlorovodíku se oxiduje na volný chlor
- PbO2 + 4 HCl → PbCl2 + Cl2+ 2 H2O.
S oxidem siřičitým reaguje exotermicky za vzniku síranu olovnatého
- PbO2 + SO2 → PbSO4,
stejně tak oxiduje i elementární siru
- 4 PbO2 + S → 3 PbO + PbSO4
za vzniku značného množství tepla (proto se přidává spolu se sírou do hlaviček zápalek).
Se silnými zásadami, například hydroxidem draselným, vytváří komplexní soli
- PbO2 + 2 KOH + 2 H2O → K2[Pb(OH)6],
v tomto případě hexahydroxoolovičitan draselný. Olovičitany jsou ve vodném roztoku nestálé a snadno se hydrolyzují zpět na hydroxid a kyselinu olovičitou, respektive oxid olovičitý.
Oxid olovičitý je tak silným oxidačním činidlem, zejména v kyselém prostředí, že například převádí dvojmocný mangan na sedmimocný; tak například za přítomnosti kyseliny dusičné z dusičnanu manganatého vzniká působením oxidu olovičitého kyselina manganistá
- 2 Mn(NO3)2 + 5 PbO2 + 6 HNO3 → 5 Pb(NO3)2 +2 HMnO4 + 2 H2O.
Významná elektrochemická reakce, v níž hraje nejdůležitější roli oxid olovičitý, probíhá při vybíjení a nabíjení olověného akumulátoru. Tuto reakci lze sumárně zapsat takto:
- Pb + PbO2 + 2 H2SO4 ↔ 2 PbSO4 + 2 H2O.
Při vybíjení akumulátoru probíhá tato rovnice směrem doprava, při nabíjení směrem doleva (podrobnosti viz heslo olověný akumulátor).
Použití
[editovat | editovat zdroj]Používá se v chemickém a barvářském průmyslu a také při výrobě zápalek a pyrotechniky. Větší množství tohoto oxidu se používá jako vytvrzovací činidlo pro sulfidové polymery.
Fyziologické působení
[editovat | editovat zdroj]Při vdechnutí oxid olovičitý dráždí průdušky a plíce a v případě silného zasažení člověk pociťuje kovovou pachuť na sliznicích úst, bolesti na prsou a v krajině břišní. Při požití ústy dochází k otravám díky jeho rozpustnosti v kyselině solné, obsažené v žaludečních šťávách. Otrava se projevuje bolestmi a křečemi v žaludku, spojenými s nevolností až zvracením a bolestí hlavy. Akutní otrava vede k pocitu svalové ochablosti, úplné ztrátě apetitu, případně ke ztrátě vědomí a při velmi vysokých koncentrací olova v krevním oběhu až ke kómatu a případně i ke smrti. Na pokožce může vyvolat místní spáleniny.
Při dlouhodobém vystavení působení oxidu olovičitého může dojít k nahromadění olovnatých sloučenin v těle a časem se mohou vyvinout podobné příznaky jako při akutní otravě. Jinak se chronická otrava projevuje neklidem, zvýšenou dráždivostí, poruchami zraku, zvýšeným krevním tlakem. Obvykle se projevuje i šedivou barvou pokožky obličeje.
Osoby s poruchami ledvin, nervového systému nebo s kožními chorobami bývají k působení této látky na jejich organismus mnohem citlivější.
U laboratorních zvířat byla zjištěna karcinogenicita oxidu olovičitého; u lidí nebyla s jistotou prokázána. Prokázána byla také teratogenicita a podobně jako u jiných sloučenin olova může při chronických otravách docházet k poruchám reprodukčních schopností vedoucích až ke sterilitě.
Ekologické účinky
[editovat | editovat zdroj]Vzhledem k nepatrné, ale přesto existující rozpustnosti oxidu olovičitého ve vodě, je ve větším množství nebezpečný pro vodní organismy, v nichž se může hromadit a tak vnášet olovo do potravního řetězce.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Lead dioxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu oxid olovičitý na Wikimedia Commons
