Moskva-Petušky: Porovnání verzí

Moskva - Petušky
	Ruské vydání z roku 1990
Autor	Venedikt Vasiljevič Jerofejev
Původní název	Москва — Петушки
Překladatel	Milan Dvořák
Země	Sovětský svaz
Jazyk	ruština
Žánr	novela
Vydavatel	samizdat
Datum vydání	1970
Česky vydáno	1990
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Aktuální verze z 11. 11. 2023, 04:45

Moskva-Petušky (rusky Москва—Петушки) je postmoderní surrealisticky laděná a částečně autobiografická novela ruského sovětského spisovatele Venědikta Vasiljeviče Jerofejeva. Jedná se o nejznámější Jerofejevovo dílo, které jej díky mnohovrstevnému pohledu na sovětskou realitu a ruský alkoholismus proslavilo po celém světe (novela byla přeložena do více než třiceti jazyků). Protože alkohol nabývá v ruském prostředí existenciálního rozměru, bývá novela často nazývána „biblí ruských alkoholiků“. Ve skutečnosti však jde o filozofické podobenství marnosti lidského života. Samotný spisovatel ji označil za poemu v próze a další text se bude tohoto žánrového zařazení držet, ačkoliv je poněkud zavádějící, neboť slovem poema je obvykle označována delší lyricko-epická báseň.^[1]^[2]

Vznik poemy

Poema byla dokončena již roku 1970, ale pro svůj obsah bylo její vydání v Sovětském svazu zakázáno. Byla proto rozšiřována v samizdatových opisech a brzy se stala „kultovní“ knihou ruského undergroundu. Prvně vyšla v izraelském almanachu Ami v roce 1973 a pak roku 1977 v Paříži. V Sovětském svazu mohla poema vyjít až v době perestrojky. Nejprve vycházela ve zkrácené podobě a s mnoha odstraněnými vulgarismy od prosince 1988 do března 1989 v časopise Trezvosť i kultura (Трезвость и культура), necenzurovaná vyšla poprvé v almanachu Věsť (Весть) v roce 1989.^[1]^[3]

Obsah poemy

Poema vypráví příběh alkoholu propadlého Veni (zdrobněle Veničky), který je však zároveň člověkem s citlivou duší, kterému vadí společenská bezohlednost. Jednoho dne se probudí brzy ráno po propité noci na schodech neznámého moskevského činžáku a rozhodne se, že navštíví svou milenku a synka v asi 125 kilometrů vzdáleném výletním městečku Petušky, kam se dá za pár hodin dojet osobním vlakem. Jednotlivé kapitoly poemy nesou názvy podle etap cesty mezi dvěma železničními stanicemi (například Moskva–Srp a Kladivo, Srp a Kladivo–Karačarovo, Karačarovo–Čuchlinka atd.)^{[p 1]}

Venička vyčká do otevření obchodů, za poslední peníze nakoupí dárek pro synka a také dostatečné množství alkoholu nutného k přežití cesty a na Kurském nádraží nastoupí do vlaku. Během jízdy se dozvídáme že byl před týdnem vyhozen z místa vedoucího dělnické brigády složené z podobných opilců, jako je on. Celou pracovní dobu vždycky propili a na ústředí odesílali socialistické závazky. Venička byl konkrétně odvolán za „zavádění pochybného systému individuálních grafů“, které měly na vodorovné ose naneseny jednotlivé pracovní dny daného měsíce a na svislé kolik toho ten který dělník v konkrétní den v pracovní době vypil v přepočtu na čistý líh. Tyto grafy ukázaly překvapivou korelaci s osobními vlastnostmi příslušné osoby (mladý člen komsomolu měl graf jako Himálaj, zatímco člen KSSS od roku 1936, a tudíž starý páprda, ho měl jako „předjitřní brízu na řece Kamě“).

Ve vlaku vede Venička dlouhé vnitřní monology o alkoholu, historii, filosofii, kultuře i politice, vrší na sebe řadu příběhů, rozpráví a pije se spolucestujícími a především má přízračné vize, ve kterých hovoří s anděly, Bohem, Satanem nebo Sfingou. Cesta tak probíhá v děsivě groteskním tónu a Venička se stává jakýmsi zosobněním tradic ruských svatých bláznů a jurodivých. Během cesty vypijí všichni obrovské množství alkoholu,^{[p 2]} a protože nikdo z nich nemá lístek, platí revizorovi pokutu také alkoholem (za každý kilometr jeden mililitr). Jenom Venička se z revizorovy moci vykoupí vyprávěním příběhů světových dějin na způsob Pohádek tisíce a jedné noci.

Nakonec Venička upadne do podivného alkoholického snu plného podivných představ (stane se v něm například vůdcem jakéhosi povstání), zaspí stanici Petušky a probudí se ve vlaku, který jede zpět do Moskvy, čímž se kruh marnosti lidského života uzavírá. V naprostém deliriu, napůl v bezvědomí a trýzněn fantastickými vizemi bloudí Venička bezcílně ulicemi noční Moskvy, až se stane obětí čtyřčlenného gangu kriminálníků (možná aluze na čtyři jezdce z Apokalypsy), kteří jej zabijí (je ale možné, že i to jsou jen jeho představy).

Poema ve svém celkovém vyznění představuje vzpouru proti absurditě, chaosu a falešnosti života v Sovětském svazu. Je montáží parodicko-ironických citátů a velkého množství biblických i literárních aluzí na texty desítek autorů. Vysoký styl klasické ruské literatury se v ní spojuje s vulgaritou sociální spodiny. Objevuje se i humor, mnohdy černý, a kvazi-populárně-naučný styl projevující se zejména v odborném návodu na přípravu levných alkoholických koktejlů, jako je například Slza komsomolky, Čubčí pajšl nebo Kanaánský balzám, které se míchají z nejneuvěřitelnějších přísad (denaturovaný líh, leštěnka, brzdová kapalina, lak na nehty, ústní voda, vodička k odstraňování lupů, prostředek proti pocení nohou, nejrůznější parfémy, laky, lepidla či repelenty na hubení drobného hmyzu a k tomu pivo nebo limonáda). Petušky s milovanou ženou a synkem jsou vylíčeny tak idylicky („tam ptačí zpěv neumlká ani v noci, ani v zimě, ani v létě tam jasmín neodkvétá“), že se Veničkova výprava stává blouznivým podobenstvím cesty z pekla do nedostupného ráje. V důsledku toho poema připouští velké množství výkladů a stala se jakýmsi „pratextem“ ruského postmodernismu.^[1]

Filmové adaptace

Moskau-Petuschki (1991), německý televizní film, režie Jens Carl Ehlers.^[4]

Česká vydání

Moskva-Petušky, literární časopis Sovětská literatura 1990, přeložil Milan Dvořák.
Moskva- Petuški zpáteční, Pragma, Praha 1992, přeložil Libor Konvička, znovu 2005.
Moskva- Petušky, Větrné mlýny, Brno 1999, přeložil Leoš Suchařípa, překlad vznikl na objednávku brněnského HaDivadla pro inscenaci, která měla v režii Jiřího Pokorného premiéru v květnu 1999.^[5]
Moskva- Petušky, Argo, Praha 2012, přeložil Milan Dvořák, jediný překladatel-profesionál mezi překladateli poemy. Jde o upravenou verzi jeho prvního překladu z roku 1990. V uvedených referencích je jeho překlad považován za nejlepší z českých překladů poemy.^[6]^[7]

Památník

Na moskevském náměstí Borby byl sochaři Valerijem Kuzněcovem a Sergejem Mancerev vytvořen památník poemy skládající se ze dvou soch. Na první je muž (Venedikt) držící se nádražní tabule s názvem Moskva, na druhém mladá žena pod tabulí s názvem Petušky.^[8]

Poznámky

↑ Veškerá osobní i místní jména, názvy jednotlivých druhů alkoholických nápojů i citace jsou uvedeny podle překladu Milana Dvořáka vydaného v pražském nakladatelství Argo roku 2012.
↑ Nejčastější druhy alkoholických nápojů uvedených v knize: zubrovka (зубровка), koriandrovka (кориандровая), tesavela (альб-де-дессерт), hořčák (портвейн), myslivecká (охотничья), červeňoučké víno (красненкое вино), griotka (херес), stoličná (столичная), žigulovské pivo (жигулёвское), pivo s vodkou (ерш) a další.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů, LIBRI, Praha 2001, str. 294-296.
↑ Валерий Берлин. Заграница — Москва — Петушки. www.novayagazeta.ru [online]. [cit. 2014-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-08.
↑ Wolfgang Kasack: Slovník ruské literatury 20. století, Votobia, Praha 2000, str.204-205.
↑ IMDB - Moskau - Petuschki
↑ Ve vlaku Moskva → Petušky se především pije
↑ Zoufalé stakany vs. věční čeští nespokojenci. www.svetovka.cz [online]. [cit. 2014-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24.
↑ Iva Dvořáková: České překlady novely Venedikta Jerofejeva Moskva-Petuški, bakalářská práce, Univerzita Karlova. Filozofická fakulta, Praha 2009
↑ Памятник героям поэмы «Москва-Петушки» на площади Борьбы в Москве

Externí odkazy

[4] Veškerá osobní i místní jména, názvy jednotlivých druhů alkoholických nápojů i citace jsou uvedeny podle překladu Milana Dvořáka vydaného v pražském nakladatelství Argo roku 2012.

[5] Nejčastější druhy alkoholických nápojů uvedených v knize: zubrovka (зубровка), koriandrovka (кориандровая), tesavela (альб-де-дессерт), hořčák (портвейн), myslivecká (охотничья), červeňoučké víno (красненкое вино), griotka (херес), stoličná (столичная), žigulovské pivo (жигулёвское), pivo s vodkou (ерш) a další.

[REF1-1] Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů, LIBRI, Praha 2001, str. 294-296.

[REF2-2] Валерий Берлин. Заграница — Москва — Петушки. www.novayagazeta.ru [online]. [cit. 2014-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-08.

[REF3-3] Wolfgang Kasack: Slovník ruské literatury 20. století, Votobia, Praha 2000, str.204-205.

[6] IMDB - Moskau - Petuschki

[7] Ve vlaku Moskva → Petušky se především pije

[8] Zoufalé stakany vs. věční čeští nespokojenci. www.svetovka.cz [online]. [cit. 2014-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24.

[9] Iva Dvořáková: České překlady novely Venedikta Jerofejeva Moskva-Petuški, bakalářská práce, Univerzita Karlova. Filozofická fakulta, Praha 2009

[10] Памятник героям поэмы «Москва-Петушки» на площади Борьбы в Москве

[1]

[2]

[3]

[p 1]

[p 2]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
+{{Infobox - kniha
-'''''Moskva-Petušky''''' ({{Vjazyce|ru}} {{Cizojazyčně|ru|''Москва—Петушки''}}) je [[Postmodernismus|postmoderní]] [[Surrealismus|surrealisticky]] laděná a částečně  [[Autobiografie|autobiografická]] [[Novela (literatura)|novela]] [[Rusko|ruského]] [[Sovětský svaz|sovětského]] [[spisovatel]]e [[Venedikt Vasiljevič Jerofejev|Venedikta Vasiljeviče Jerofejeva]]. Jedná se o nejznámější Jerofejevovo dílo, které jej díky mnohovrstevnému pohledu na sovětskou realitu a ruský [[alkoholismus]] proslavilo po celém světe (novela byla přeložena do více než třiceti jazyků). Protože alkohol nabývá v ruském prostředí existenciálního rozměru, bývá novela často nazývána „biblí ruských alkoholiků“. Ve skutečnosti však jde o [[Filozofie|filozofické]] [[podobenství]] marnosti lidského života. Samotný spisovatel jí označil za [[Poema|poemu]] v [[Próza|próze]] a další text se bude tohoto [[Literární žánr|žánrového]] zařazení držet, ačkoliv je poněkud zavádějící, neboť slovem poema je obvykle označována delší [[Lyrická poezie|lyricko]]-[[Epika|epická]] [[báseň]]).<ref name="REF1">Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů, LIBRI, Praha 2001, str. 294-296.</ref><ref name="REF2">[http://www.novayagazeta.ru/arts/49111.html Валерий Берлин. Заграница — Москва — Петушки]</ref>
+  | obrázek = Book. Venedict Yerofeyev.jpg
+  | popisek = Ruské vydání z roku 1990
+  | žánr = [[Novela (literatura)|novela]]
+  | česky vydáno = [[1990]]
+  | překladatel = [[Milan Dvořák (překladatel)|Milan Dvořák]]
+  | původní název = Москва — Петушки
+}}
+'''''Moskva-Petušky''''' ({{Vjazyce2|ru|''Москва—Петушки''}}) je [[Postmoderna|postmoderní]] [[Surrealismus|surrealisticky]] laděná a částečně [[Autobiografie|autobiografická]] [[Novela (literatura)|novela]] [[Rusko|ruského]] [[Sovětský svaz|sovětského]] [[spisovatel]]e [[Venědikt Vasiljevič Jerofejev|Venědikta Vasiljeviče Jerofejeva]]. Jedná se o nejznámější Jerofejevovo dílo, které jej díky mnohovrstevnému pohledu na sovětskou realitu a ruský [[alkoholismus]] proslavilo po celém světe (novela byla přeložena do více než třiceti jazyků). Protože alkohol nabývá v ruském prostředí existenciálního rozměru, bývá novela často nazývána „biblí ruských alkoholiků“. Ve skutečnosti však jde o filozofické [[podobenství]] marnosti lidského života. Samotný spisovatel ji označil za [[Poema|poemu]] v [[Próza|próze]] a další text se bude tohoto [[Literární žánr|žánrového]] zařazení držet, ačkoliv je poněkud zavádějící, neboť slovem poema je obvykle označována delší [[Lyrická poezie|lyricko]]-[[Epika|epická]] [[báseň]].<ref name="REF1">Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů, LIBRI, Praha 2001, str. 294-296.</ref><ref name="REF2">{{Citace elektronického periodika |titul=Валерий Берлин. Заграница — Москва — Петушки |url=http://www.novayagazeta.ru/arts/49111.html |datum přístupu=2014-11-28 |url archivu=https://web.archive.org/web/20140208150502/http://www.novayagazeta.ru/arts/49111.html |datum archivace=2014-02-08 }}</ref>
 == Vznik poemy ==
-Poema byla dokončena již roku [[1970]], ale pro svůj obsah bylo její vydání v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] zakázáno. Byla proto rozšiřována v [[samizdat]]ových opisech a brzy se stala „kultovní“ knihou ruského [[underground]]u. Prvně vyšla v [[Izrael|izraelském]] [[almanach]]u ''Ami'' v roce [[1973]] a pak roku [[1977]] v [[Paříž]]i. V Sovětském svazu mohla poema vyjít až v době [[Perestrojka|perestrojky]]. Nejprve vycházela ve zkrácené podobě a s mnoha odstraněnými [[Sprosté slovo|vulgarismy]] od prosince [[1988]] do března [[1989]] v [[časopis]]e ''Trezvosť i kultura'' (Трезвость и культура), necenzurovaná vyšla poprvé v almanachu ''Věsť'' (Весть) v roce [[1989]].<ref name="REF1"/><ref name="REF3">Wolfgang Kasack: Slovník ruské literatury 20. století, Votobia, Praha 2000, str.204-205.</ref>
+Poema byla dokončena již roku [[1970]], ale pro svůj obsah bylo její vydání v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] zakázáno. Byla proto rozšiřována v [[samizdat]]ových opisech a brzy se stala „kultovní“ knihou ruského [[underground]]u. Prvně vyšla v [[izrael]]ském [[almanach]]u ''Ami'' v roce [[1973]] a pak roku [[1977]] v [[Paříž]]i. V Sovětském svazu mohla poema vyjít až v době [[Perestrojka|perestrojky]]. Nejprve vycházela ve zkrácené podobě a s mnoha odstraněnými [[Vulgarismus|vulgarismy]] od prosince [[1988]] do března [[1989]] v [[časopis]]e ''Trezvosť i kultura'' (Трезвость и культура), necenzurovaná vyšla poprvé v almanachu ''Věsť'' (Весть) v roce [[1989]].<ref name="REF1"/><ref name="REF3">Wolfgang Kasack: Slovník ruské literatury 20. století, Votobia, Praha 2000, str.204-205.</ref>
 == Obsah poemy ==
+Poema vypráví příběh [[alkoholismus|alkoholu]] propadlého Veni (zdrobněle Veničky), který je však zároveň člověkem s citlivou duší, kterému vadí společenská bezohlednost. Jednoho dne se probudí brzy ráno po propité noci na schodech neznámého [[Moskva|moskevského]] činžáku a rozhodne se, že navštíví svou milenku a synka v asi 125 kilometrů vzdáleném výletním městečku [[Petušky]], kam se dá za pár hodin dojet osobním vlakem. Jednotlivé kapitoly poemy nesou názvy podle etap cesty mezi dvěma železničními stanicemi (například Moskva–Srp a Kladivo, Srp a Kladivo–Karačarovo, Karačarovo–Čuchlinka atd.)<ref group="p">Veškerá osobní i místní jména, názvy jednotlivých druhů [[Alkoholický nápoj|alkoholických nápojů]] i citace jsou uvedeny podle [[překlad]]u [[Milan Dvořák (překladatel)|Milana Dvořáka]] vydaného v [[Praha|pražském]] nakladatelství [[Argo]] roku [[2012]].</ref>
-{{Spoiler}}
-Poema vypráví příběh [[alkoholismus|alkoholu]] propadlého Veni (zdrobněle Veničky), který je však zároveň člověkem s citlivou duší, kterému vadí společenská bezohlednost. Jednoho dne se probudí brzy ráno po propité noci na schodech neznámého [[Moskva|moskevského]] činžáku a rozhodne se, že navštíví svou milenku a synka v asi 125 kilometrů vzdáleném výletním městečku [[Petušky]], kam se dá za pár hodin dojet osobním vlakem. Jednotlivé kapitoly poemy nesou názvy podle etap cesty mezi dvěma železničními stanicemi (například Moskva–Srp a Kladivo, Srp a Kladivo–Karačarovo, Karačarovo–Čuchlinka atd.)<ref group="p">Veškerá osobní i místní jména, názvy jednotlivých druhů [[Alkoholický nápoj|alkoholických nápojů]] i citace jsou uvedeny podle [[překlad]]u [[Milan Dvořák (překladatel)|Milana Dvořáka]] vydaného v [[Praha|pražském]] nakladatelství [[Argo (nakladatelství)|Argo]] roku [[2012]].</ref>
-Venička vyčká do otevření obchodů, za poslední peníze nakoupí dárek pro synka a také dostatečné množství alkoholu nutného k přežití cesty a na Kurském nádraží nastoupí do vlaku. Během jízdy se dozvídáme že byl před týdnem vyhozen z místa vedoucího dělnické brigády složené z podobných opilců, jako je on. Celou pracovní dobu vždycky propili a na ústředí odesílali socialistické závazky. Venička byl konkrétně odvolán za „''zavádění pochybného systému individuálních grafů''“, které měly na vodorovné ose naneseny jednotlivé pracovní dny daného měsíce a na svislé kolik toho ten který dělník v konkrétní den v pracovní době vypil v přepočtu na čistý líh. Tyto grafy ukázaly překvapivou [[korelace|korelaci]] s osobními vlastnostmi příslušné osoby (mladý člen [[komsomol]]u měl graf jako [[Himálaj|Himaláje]], zatímco člen [[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]] od roku [[1936]], a tudíž starý páprda, ho měl jako „''předjitřní [[Bríza|brízu]] na řece [[Kama|Kamě]]''“).
+Venička vyčká do otevření obchodů, za poslední peníze nakoupí dárek pro synka a také dostatečné množství alkoholu nutného k přežití cesty a na [[Kurské nádraží|Kurském nádraží]] nastoupí do vlaku. Během jízdy se dozvídáme že byl před týdnem vyhozen z místa vedoucího dělnické brigády složené z podobných opilců, jako je on. Celou pracovní dobu vždycky propili a na ústředí odesílali socialistické závazky. Venička byl konkrétně odvolán za „''zavádění pochybného systému individuálních grafů''“, které měly na vodorovné ose naneseny jednotlivé pracovní dny daného měsíce a na svislé kolik toho ten který dělník v konkrétní den v pracovní době vypil v přepočtu na čistý líh. Tyto grafy ukázaly překvapivou [[korelace|korelaci]] s osobními vlastnostmi příslušné osoby (mladý člen [[komsomol]]u měl graf jako [[Himálaj]], zatímco člen [[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]] od roku [[1936]], a tudíž starý páprda, ho měl jako „''předjitřní [[Bríza|brízu]] na řece [[Kama|Kamě]]''“).
-Ve vlaku vede Venička dlouhé vnitřní [[monolog]]y o [[alkohol]]u, [[Historiografie|historii]], [[Filozofie|filosofii]], [[Kultura|kultuře]] i [[Politika|politice]], vrší na sebe řadu příběhů, rozpráví a pije se spolucestujícími a především má přízračné vize, ve kterých hovoří s [[anděl]]y, [[Bůh|Bohem]], [[Satan]]em nebo [[Sfinga|Sfingou]]. Cesta tak probíhá v děsivě [[Groteska|groteskním tónu]] a Venička se stává jakýmsi zosobněním tradic ruských svatých bláznů a [[Jurodiví|jurodivých]]. Během cesty vypijí všichni obrovské množství alkoholu,<ref group="p">Nejčastější druhy alkoholických nápojů uvedených v knize: zubrovka (зубровка), koriandrovka (кориандровая), tesavela (альб-де-дессерт), hořčák (портвейн),
+Ve vlaku vede Venička dlouhé vnitřní [[monolog]]y o [[alkoholický nápoj|alkoholu]], [[Historiografie|historii]], [[Filosofie|filosofii]], [[Kultura|kultuře]] i [[Politika|politice]], vrší na sebe řadu příběhů, rozpráví a pije se spolucestujícími a především má přízračné vize, ve kterých hovoří s [[anděl]]y, [[Bůh|Bohem]], [[Satan]]em nebo [[Sfinx|Sfingou]]. Cesta tak probíhá v děsivě [[Groteska|groteskním tónu]] a Venička se stává jakýmsi zosobněním tradic ruských svatých bláznů a [[Jurodiví|jurodivých]]. Během cesty vypijí všichni obrovské množství alkoholu,<ref group="p">Nejčastější druhy alkoholických nápojů uvedených v knize: zubrovka (зубровка), koriandrovka (кориандровая), tesavela (альб-де-дессерт), hořčák (портвейн),
-myslivecká (охотничья), červeňoučké víno (красненкое вино), griotka (херес), stoličná (столичная),  [[Žiguli (pivo)|žigulovské pivo]] (жигулёвское), [[pivo]] s [[Vodka|vodkou]] (eрш) a další.</ref> a protože nikdo z nich nemá lístek, platí revizorovi pokutu také alkoholem (za každý kilometr jeden mililitr). Jenom Venička se z revizorovy moci vykoupí vyprávěním příběhů světových dějin na způsob ''[[Tisíc a jedna noc|Pohádek tisíce a jedné noci]]''.
+myslivecká (охотничья), červeňoučké víno (красненкое вино), griotka (херес), stoličná (столичная), [[Žigulovské|žigulovské pivo]] (жигулёвское), [[pivo]] s [[Vodka|vodkou]] (ерш) a další.</ref> a protože nikdo z nich nemá lístek, platí revizorovi pokutu také alkoholem (za každý kilometr jeden mililitr). Jenom Venička se z revizorovy moci vykoupí vyprávěním příběhů světových dějin na způsob ''[[Tisíc a jedna noc|Pohádek tisíce a jedné noci]]''.
 Nakonec Venička upadne do podivného alkoholického snu plného podivných představ (stane se v něm například vůdcem jakéhosi povstání), zaspí stanici Petušky a probudí se ve vlaku, který jede zpět do Moskvy, čímž se kruh marnosti lidského života uzavírá. V naprostém [[Delirium tremens|deliriu]], napůl v bezvědomí a trýzněn fantastickými vizemi bloudí Venička bezcílně ulicemi noční Moskvy, až se stane obětí čtyřčlenného gangu kriminálníků (možná [[aluze]] na [[Apokalyptičtí jezdci|čtyři jezdce z Apokalypsy]]), kteří jej zabijí (je ale možné, že i to jsou jen jeho představy).
-Poema ve svém celkovém vyznění představuje vzpouru proti absurditě, chaosu a falešnosti života v Sovětském svazu. Je montáží [[Parodie|parodicko]]-[[Ironie|ironických]] citátů a velkého množství [[Bible|biblických]] i [[Literatura|literárních]] [[Aluze|aluzí]] na texty desítek autorů. Vysoký styl klasické [[Ruská literatura|ruské literatury]] se v ní spojuje s [[Sprosté slovo|vulgaritou]] sociální spodiny. Objevuje se i [[humor]], mnohdy [[Černý humor|černý]], a kvazi-populárně-naučný styl projevující se zejména v odborném návodu na přípravu levných alkoholických koktejlů, jako je například Slza komsomolky, Čubčí pajšl nebo Kanaánský balzám, které se míchají z nejneuvěřitelnějších přísad ([[Denaturovaný ethanol|denaturovaný líh]], leštěnka, [[brzdová kapalina]], [[lak na nehty]], [[ústní voda]], vodička k odstraňování  [[Lupy|lupů]], prostředek proti [[Pot|pocení]] nohou, nejrůznější [[parfém]]y, [[lak]]y, [[Lepidlo|lepidla]] či [[repelent]]y na hubení drobného [[hmyz]]u a k tomu [[pivo]] nebo [[limonáda]]). Petušky s milovanou ženou a synkem jsou vylíčeny tak idylicky („''tam ptačí zpěv neumlká ani v noci, ani v zimě, ani v létě tam jasmín neodkvétá''“), že se Veničkova výprava stává blouznivým podobenstvím cesty z [[Peklo|pekla]] do nedostupného [[ráj]]e. V důsledku toho poema připouští velké množství výkladů a stala se jakýmsi „''pratextem''“ ruského postmodernismu.<ref name="REF1"/>
+Poema ve svém celkovém vyznění představuje vzpouru proti absurditě, chaosu a falešnosti života v Sovětském svazu. Je montáží [[Parodie|parodicko]]-[[Ironie|ironických]] citátů a velkého množství [[Bible|biblických]] i [[Literatura|literárních]] [[Aluze|aluzí]] na texty desítek autorů. Vysoký styl klasické [[Ruská literatura|ruské literatury]] se v ní spojuje s [[Vulgarismus|vulgaritou]] sociální spodiny. Objevuje se i [[humor]], mnohdy [[Černý humor|černý]], a kvazi-populárně-naučný styl projevující se zejména v odborném návodu na přípravu levných alkoholických koktejlů, jako je například Slza komsomolky, Čubčí pajšl nebo Kanaánský balzám, které se míchají z nejneuvěřitelnějších přísad ([[Denaturovaný ethanol|denaturovaný líh]], leštěnka, [[brzdová kapalina]], [[lak na nehty]], [[ústní voda]], vodička k odstraňování [[Lupy|lupů]], prostředek proti [[Pot|pocení]] nohou, nejrůznější [[parfém]]y, [[lak]]y, [[Lepidlo|lepidla]] či [[repelent]]y na hubení drobného [[hmyz]]u a k tomu [[pivo]] nebo [[limonáda]]). Petušky s milovanou ženou a synkem jsou vylíčeny tak idylicky („''tam ptačí zpěv neumlká ani v noci, ani v zimě, ani v létě tam jasmín neodkvétá''“), že se Veničkova výprava stává blouznivým podobenstvím cesty z [[Peklo|pekla]] do nedostupného [[ráj]]e. V důsledku toho poema připouští velké množství výkladů a stala se jakýmsi „''pratextem''“ ruského postmodernismu.<ref name="REF1"/>
-{{endspoiler}}
 == Filmové adaptace ==
-* ''Moskau-Petuschki'' ([[1991]]), [[Německo|německý]] [[televizní film]], [[režie]] [[Jens Carl Ehlers]].<ref>[http://www.imdb.com/title/tt0419976/?ref_=nm_flmg_dr_2 IMDB - Moskau - Petuschki]</ref>
+* ''Moskau-Petuschki'' ([[1991]]), [[Německo|německý]] [[televizní film]], [[režie]] [[Jens Carl Ehlers]].<ref>[http://www.imdb.com/title/tt0419976/ IMDB - Moskau - Petuschki]</ref>
 == Česká vydání ==
 * ''Moskva-Petušky'', literární [[časopis]] ''Sovětská literatura'' [[1990]], přeložil [[Milan Dvořák (překladatel)|Milan Dvořák]].
 * ''Moskva- Petuški zpáteční'', [[Pragma]], [[Praha]] [[1992]], přeložil [[Libor Konvička]], znovu [[2005]].
 * ''Moskva- Petušky'', [[Větrné mlýny (nakladatelství)|Větrné mlýny]], [[Brno]] [[1999]], přeložil [[Leoš Suchařípa]], překlad vznikl na objednávku [[Brno|brněnského]] [[HaDivadlo|HaDivadla]] pro inscenaci, která měla v režii [[Jiří Pokorný (režisér)|Jiřího Pokorného]] premiéru v květnu [[1999]].<ref>[http://www.divadelni-noviny.cz/ve-vlaku-moskva-%E2%86%92-petusky-se-predevsim-pije Ve vlaku Moskva → Petušky se především pije]</ref>
-* ''Moskva- Petušky'', [[Argo (nakladatelství)|Argo]], [[Praha]] [[2012]], přeložil [[Milan Dvořák (překladatel)|Milan Dvořák]], jediný překladatel-profesionál mezi překladateli poemy. Jde o upravenou verzi jeho prvního překladu z roku [[1990]]. V uvedených referencích je jeho překlad považován za nejlepší z českých překladů poemy.<ref>[http://www.svetovka.cz/archiv/2012/03-2012-kritika.htm Zoufalé stakany vs. věční čeští nespokojenci]</ref><ref>Iva Dvořáková: České překlady novely Venedikta Jerofejeva Moskva-Petuški, bakalářská práce, Univerzita Karlova. Filozofická fakulta, Praha 2009</ref>
+* ''Moskva- Petušky'', [[Argo]], [[Praha]] [[2012]], přeložil [[Milan Dvořák (překladatel)|Milan Dvořák]], jediný překladatel-profesionál mezi překladateli poemy. Jde o upravenou verzi jeho prvního překladu z roku [[1990]]. V uvedených referencích je jeho překlad považován za nejlepší z českých překladů poemy.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Zoufalé stakany vs. věční čeští nespokojenci |url=http://www.svetovka.cz/archiv/2012/03-2012-kritika.htm |datum přístupu=2014-11-28 |url archivu=https://web.archive.org/web/20150924112157/http://www.svetovka.cz/archiv/2012/03-2012-kritika.htm |datum archivace=2015-09-24 |nedostupné=ano }}</ref><ref>Iva Dvořáková: České překlady novely Venedikta Jerofejeva Moskva-Petuški, bakalářská práce, Univerzita Karlova. Filozofická fakulta, Praha 2009</ref>
 == Památník ==
 Na moskevském náměstí Borby byl sochaři Valerijem Kuzněcovem a Sergejem Mancerev vytvořen památník poemy skládající se ze dvou soch. Na první je muž (Venedikt) držící se nádražní tabule s názvem Moskva, na druhém mladá žena pod tabulí s názvem Petušky.<ref>[http://www.unmonument.ru/mon039.html Памятник героям поэмы «Москва-Петушки» на площади Борьбы в Москве]</ref>
-{|
-| [[Soubor:Yerofeyev (Moscow-Petushki)-2.jpg|thumb|Památník v Moskvě, levá strana]]
-| [[Soubor:Yerofeyev (Moscow-Petushki)-1.jpg|thumb|Památník v Moskwě, pravá strana]]
-|}
 == Poznámky ==
 <references group="p" />
-==Odkazy ==
+== Odkazy ==
 === Reference ===
 <references />
 === Externí odkazy ===
-* {{ru}} [http://www.moskva-petushki.ru/ Москва — Петушки, сайт, посвящённый Венедикту Ерофееву]
+* {{Ru}} [https://web.archive.org/web/20181017063605/http://www.moskva-petushki.ru/ Москва — Петушки, сайт, посвящённый Венедикту Ерофееву]
-* {{ru}} [http://www.narcom.ru/ideas/common/17.html Некодифицированные спиртные напитки в поэме В. В. Ерофеева "Москва — Петушки"]
+* {{Ru}} [http://www.narcom.ru/ideas/common/17.html Некодифицированные спиртные напитки в поэме В. В. Ерофеева "Москва — Петушки"]
-* {{cs}} [http://www.advojka.cz/archiv/2006/9/veneckovo-pozmenene-videni Veněčkovo pozměněné vidění]
+* {{Cs}} [http://www.advojka.cz/archiv/2006/9/veneckovo-pozmenene-videni Veněčkovo pozměněné vidění]
-* {{ru}} [http://infopetushki.ru/ Неофициальный сайт города Петушки Владимирской области]
+* {{Ru}} [http://infopetushki.ru/ Неофициальный сайт города Петушки Владимирской области]
-* {{en}} [http://www.petuschki.de/gallerien/monument/index.html The monument for Venitchka and the girl with the long blond hair]
+* {{En}} [https://web.archive.org/web/20071007233835/http://www.petuschki.de/gallerien/monument/index.html The monument for Venitchka and the girl with the long blond hair]
-* {{de}} [http://www.titanic-magazin.de/heft/klassik/2005/dezember/spezial1/ Humorkritik-Spezial: Jerofejew vs. Erofeev]
+* {{De}} [http://www.titanic-magazin.de/heft/klassik/2005/dezember/spezial1/ Humorkritik-Spezial: Jerofejew vs. Erofeev]
+{{Autoritní data}}
+{{Portály|Literatura}}
 [[Kategorie:Ruské novely]]
-[[Kategorie:Knihy roku 1970]]
+[[Kategorie:Knihy z roku 1970]]