Jaroslav Čermák (architekt): Porovnání verzí
m typo + drobné úptavy v textu značka: editace z Vizuálního editoru |
-čárka |
||
| Řádek 29: | Řádek 29: | ||
== Život == |
== Život == |
||
Jaroslav Čermák vystudoval v [[Plzeň|Plzni]] |
Jaroslav Čermák vystudoval v [[Plzeň|Plzni]] 5 semestrů Vysoké školy strojní a elektrotechnické. Zájem o architekturu ho přivedl do [[Praha|Prahy]], kde vystudoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství. Po dokončení studia získával praxi u renomovaných architektů. Nejprve v letech 1929 – 1933 v ateliéru [[Jaroslav Fragner|Jaroslava Fragnera]] a potom u [[František Albert Libra|Františka Alberta Libry]], [[Josef Havlíček|Josefa Havlíčka]] a [[Karel Honzík|Karla Honzíka]]. Jaroslavem Fragnerem byl pověřen, aby dohlížel na stavbu pražského [[Palác Merkur|Paláce Merkur]]. Po jeho dokončení v roce 1936 se Jaroslav Čermák stal hlavním architektem ve stavební firmě Stalmach a Svoboda. V letech 1937 – 1948 pracoval v projekční kanceláři „Huť“, kterou sám založil. Po ukončení její činnosti z politických důvodů v roce 1948 pracoval v 50. letech ve Státním výboru pro tělovýchovu a sport a ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury. Po politických čistkách v roce 1958 odešel do Průmstavu. Zemřel v Praze 11. července 1990 ve věku 89 let. |
||
== Dílo == |
== Dílo == |
||
Verze z 15. 1. 2015, 18:58
| Jaroslav Čermák | |
|---|---|
| Narození | 12. května 1901 Plzeň |
| Úmrtí | 11. července 1990 (ve věku 89 let) Praha  Česko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Národnost | česká |
| Vzdělání | Vysoká škola architektury a pozemního stavitelství |
| Povolání | architekt |
| Hnutí | funkcionalismus |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ing. arch. Jaroslav Čermák (12. května 1901, Plzeň – 11. července 1990, Praha) byl český architekt, představitel funkcionalistické sakrální architektury 20. století.
Život
Jaroslav Čermák vystudoval v Plzni 5 semestrů Vysoké školy strojní a elektrotechnické. Zájem o architekturu ho přivedl do Prahy, kde vystudoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství. Po dokončení studia získával praxi u renomovaných architektů. Nejprve v letech 1929 – 1933 v ateliéru Jaroslava Fragnera a potom u Františka Alberta Libry, Josefa Havlíčka a Karla Honzíka. Jaroslavem Fragnerem byl pověřen, aby dohlížel na stavbu pražského Paláce Merkur. Po jeho dokončení v roce 1936 se Jaroslav Čermák stal hlavním architektem ve stavební firmě Stalmach a Svoboda. V letech 1937 – 1948 pracoval v projekční kanceláři „Huť“, kterou sám založil. Po ukončení její činnosti z politických důvodů v roce 1948 pracoval v 50. letech ve Státním výboru pro tělovýchovu a sport a ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury. Po politických čistkách v roce 1958 odešel do Průmstavu. Zemřel v Praze 11. července 1990 ve věku 89 let.
Dílo
Jaroslav Čermák byl aktivní římský katolík, člen III. Řádu svatého Františka. V roce 1937 založil vlastní projekční kancelář s názvem „Huť“, jejíž specializací se stala moderní sakrální architektura a design. Jeho přáteli se stali osobnosti z řad umělecké avantgardy Růžena Vacková, Ladislav Vachulka, Josef Zvěřina, František Tichý, Jan Zrzavý a další. Impulsem pro práci Jaroslava Čermáka se stala představa biskupa Antonína Podlahy postavit v okrajových čtvrtích Prahy tolik kostelů, kolik hvězd měla svatozář Panny Marie ze strženého Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. V rámci tohoto projektu byly realizovány i dva návrhy kostelů Jaroslava Čermáka, funkcionalistický kostel svatého Jana Nepomuckého v Košířích včetně interiérů, kde ve velké míře uplatnil náboženskou symboliku a dřevěný kostel svatého Františka z Assisi v Krči. Po uzavření projekční kanceláře se s přáteli a spolupracovníky scházel v bytě malíře Miloslava Troupa, který se v roce 1949 vrátil z Paříže. Ten také spolupracoval s Jaroslavem Čermákem na rekonstrukci kostela svatého Stanislava v Pitíně, pro který navrhl okenní vitráže.
Mimo Prahu byly podle Čermákových návrhů postaveny kostely v Malém Beranově a v Českých Budějovicích a také kaple Božského Srdce Páně u Milosrdných sester III. řádu sv. Františka v areálu Fakultní nemocnice v Olomouci. Výjimkou ze sakrálních staveb je realizace funkcionalistické vily v Praze-Dejvicích.
I když byl představitelem avantgardního funkcionalismu, uznával tradiční klasické hodnoty. Ve svých prvních návrzích uplatňoval ještě u staveb venkovní sedlové střechy. Jeho stavby jsou charakteristické čistými, jednoduchými liniemi, vysokou hranolovou věží zakončenou zvonicí, nebo dobře viditelným křížem prostých tvarů. Ke konci tvůrčího období se v jeho díle objevují kubistické prvky. Inspirací mu bylo dílo německého architekta Rudolfa Schwarze, který byl považován za „velkého mystika a průkopníka nově chápaného liturgického prostoru“.[1] Některé z Čermákových staveb byly zapsány na Ústřední seznam kulturních památek České republiky.
Ke konci 50. let již nové stavby neprojektoval a věnoval se návrhům rekonstrukcí stávajících objektů.
Realizace
- Kostel Božského srdce Páně (Malý Beranov) (1937–1939)
- Kostel svatého Jana Nepomuckého (Košíře) (1938–1942)[2]
- Kostel svatého Vojtěcha (České Budějovice) (1937–11947) (1938–1939)[3]
- Kostel svatého Františka z Assisi (Krč)
- Kaple Božského Srdce Páně u Milosrdných sester III. řádu sv. Františka v Olomouci (1947–1950)[4]
- vila Velvarská 3, čp. 1951 v Praze-Dejvicích[5]
- Architektonické řešení pomníku skladatele Karla Bendla v Praze-Bubenči
- Oltář v Katedrále Božského Spasitele v Ostravě
Rekonstrukce
- Kostel Navštívení Panny Marie (Lechovice) (1945)
- Kostel svatého Josefa (Luhačovice) (1952)
- Kostel svatého Stanislava (Pitín) (1955)
Projekty
- Kostel svaté Anežky České v Praze-Spořilově
- Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie (Praha-Kbely)
- Kostel svatého Václava v Nemili-Filipově u Zábřehu
- Kostel v Radotíně
- Kaple Panny Marie Lassaletské v Ostružně
- Kaple Panny Marie chudých ve Zbohově
- Kaple anny Marie ve Spačicích
- Kostel sv. Terezie od Dítěte Ježíše v Kobylisích
- Kostel Panny Marie Lassaletské v Nuslích (1947)
- Kostel Narození Panny Marie v Šumicích (1951)
- Hřbitovní kaple ve Světlé nad Sázavou (1953)
Galerie
-
kostel svatého Jana Nepomuckého v Praze−Košířích -
kostel svatého Josefa v Luhačovicích (rekonstrukce) -
kostel svatého Františka z Assisi v Praze−Krči -
kostel Navštívení Panny Marie
v Lechovicích (rekonstrukce) -
vila, Velvarská čp. 1951/3
v Praze−Dejvicích -
Pomník skladatele Karla Bendla v Praze-Bubenči (architektonické řešení)
Odkazy
Reference
- ↑ VEČEŘÁKOVÁ, Markéta. Změny liturgického prostoru v pražské meziválečné sakrální architektuře. Umění. 1998, roč. 46, čís. 6, s. 548–558. (česky/anglicky)
- ↑ Kostel sv. Jana Nepomuckého v Košířích
- ↑ Encyklopedie Českých Budějovic – funkcionalismus
- ↑ VODA, David. Zahlušený tlukot eucharistického Srdce. Listy [online]. [cit. 2015-1-15]. Roč. 2012, čís. 5. Dostupné online.
- ↑ Vila Velvarská čp. 1951 na MonumNet
Externí odkazy
- ing. arch. Jaroslav Čermák (1901-1990)
- Deset století architektury (TV cyklus), Sakrální meziválečná architektura (1999) - 38. díl (3. série)
Související články
Literatura
- BENEŠOVÁ, Marie. Česká architektura v proměnách dvou století: 1780-1980. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 479 s.
- ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století. Praha: Victoria Publishing, 1994 (2. vydání). ISBN 80-85605-84-8.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7.