Přeskočit na obsah

Jan Křižan: Porovnání verzí

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Oprava reference č.8 a vložení obrázku s archivním materiálem
m oprava jména v ref. č. 15
Řádek 106: Řádek 106:
| datum přístupu = 2024-05-17
| datum přístupu = 2024-05-17
}}</ref>
}}</ref>
<ref name="protokoly">Archiv bezpečnostních sborů (ABS), fond: Vrchní vojenská prokuratura v Brně, rok 1950, VO3, 5. oddělení; Bohuslav Švanda, Stanislav Buďa, Jiří Křižan</ref>
<ref name="protokoly">Archiv bezpečnostních sborů (ABS), fond: Vrchní vojenská prokuratura v Brně, rok 1950, VO3, 5. oddělení; Bohuslav Švanda, Stanislav Buďa, Jan Křižan</ref>
<ref name="pam.deska">{{Citace elektronické monografie
<ref name="pam.deska">{{Citace elektronické monografie
| titul = Branky – Pamětní deska Janu Křižanovi
| titul = Branky – Pamětní deska Janu Křižanovi

Verze z 14. 8. 2024, 23:32

Jan Křižan
Narození12. listopadu 1915
Valašské Meziříčí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. června 1951 (ve věku 35 let)
Brněnská káznice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníĎáblický hřbitov
Valašské Meziříčí
Národnostčeská
RodičeJan Křižan
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jeho otec Jan Křižan (* 17. května 1882 Hodslavice na Moravě – 4. února 1941) – valaškomeziříčský průmyslník v oboru zpracování dřeva (foto rok 1927)
Svatební fotografie (prosinec 1939) Dagmar Křižanové, rozené Hasilíkové (* 15. prosince 1919 Přerov - 2. října 2015 Valašské Meziříčí) a Jana Křižana

Jan Křižan (12. listopadu 1915 Valašské Meziříčí – 14. června 1951 Brno) byl český podnikatel odsouzený v politickém procesu komunistickým režimem k trestu smrti a v roce 1951 popraven.[1]

Životopis

Rodinné poměry

Narodil se v roce 1915 ve Valašském Meziříčí otci Janovi, který působil jako průmyslník, a matce Emilii.[2] Měl starší sestru Jarmilu a mladší Marii. V mládí navštěvoval v Brně obchodní akademii, maturitní zkoušku vykonal v roce 1934. Poté začal studovat práva na Masarykově univerzitě, přičemž na studia odjel i na technickou školu do Německa. Na základní vojenské službě působil v Uherském Hradišti. Byl členem České strany národně socialistické.[3] Se svou ženou Dagmar rozenou Hasilíkovou (1919-2015), se kterou se oženil v prosinci 1939, měl tři děti, Jana, Jiřího a Ondřeje. Po zemřelém otci Janu Křižanovi (1882–1941) převzal v roce 1941 parní pilu a továrnu na bedny ve Valašském Meziříčí.[4]

Dále podle svědectví syna Ondřeje: Kvůli vyplácení spoludědiček se zadlužil. Po vyrovnání těchto dluhů byly jeho továrny v roce 1946 protiprávně znárodněny, když byly vydávány za součást Vítkovických železáren, ve skutečnosti nájemce jeho podniku. Jan Křižan se za přičinění komunistů ve svém podniku ocitl v přímém střetu s nositeli moci. Odvolal se a jelikož spor zůstal nevyřešen, byl později dědicům uznán nárok na účast na restituci.[5] V současnosti (rok 2024) prochází areál devastované pily revitalizací, mimo jiné město Valašské Meziřící na něm chystá stavby autobusového nádraží a budovy městského úřadu.[6]

Po popravě manžela zůstali Dagmar Křižanové tři nezletilí synové. Pomáhali jí rodiče a bratr Jan Hasilík. Postavou jejího otce Jana Hasilíka byl inspirován film Tichá bolest. Dagmar prošla celou řadou zaměstnání, protože při každé prověrce potvrdila svůj odmítavý postoj k režimu. Na poslední příčce této „sestupné kariery“, při odstraňování skvrn v čistírně za nedostatečného větrání utrpěla otravu jater benzolem. Až díky lékařskému osvědčení směla být přijata na jiné, zdraví nepoškozující místo. Nejstarší syn Jan po invazi armád Varšavského paktu v srpnu 1968 s rodinou opustil Československo a usadil se v Kanadě. Po nástupu normalizace v roce 1970 matku a její rodiče opustil spolu s manželkou i nejmladší syn Ondřej. Působil v několika zemích než se s rodinou jako univerzitní vědec a pedagog usadil v Německu, kde je znám pod akademickým jménem Andrej Hasilik.[7] V Československu zůstal se svou rodinou jen prostřední syn Jiří Křižan, který je znám jako úspěšný scénárista z období obnovené demokracie.

Protektorát Čechy a Morava

Za protektorátu pomáhal partyzánům a ve svých továrnách například svým zaměstnancům pomáhal, aby nebyli odvlečeni na nucené práce do Německa. Díky úplatkům, zásahem advokáta a jednáním s úřady se mu prokazatelně podařilo zachránit Josefa Motyčku, tehdejšího hospodského v Huštěnovicích, který byl nacistickým soudem ve Vratislavi odsouzen k trestu smrti.[4][p. 1]

Po druhé světové válce

Ještě před převratem v únoru 1948 byl v roce 1946 jeho majetek znárodněn. Křižan poté ve svých bývalých firmách působil jako národní správce a posléze ve funkci technického vedoucího. Po komunistickém převratu ale o práci přišel a s rodinou odešel do Branek, kde s manželkou začali hospodařit na 10 ha zemědělské půdy její matky. Zároveň Jan usiloval o legální odchod ze země, aby rodině zařídil novou existenci. Postupem času však na něj z titulu bývalého majitele velkých podniků začala chodit udání, dostal pokutu od daňového úřadu, a zemědělská činnost manželů byla ztížena téměř nesplnitelnými dávkami. Křižan se tak rozhodl uprchnout za každou cenu.[4] Po útěku ze země se chtěl postarat o přechod i zbytku rodiny.

Útěk do Rakouska

Rozhodl se tak spolu s Františkem Boháčem překročit státní hranici u Mikulova. To se jim 1. ledna 1950 povedlo, když utekli do Rakouska. Během útěku ovšem postřelili strážmistra Václava Anschlaga, který krátce po zásahu do břišní dutiny zemřel. Ke střelbě, při níž zranili I jednoho vojína, došlo poté, co jim strážmistr nařídil kontrolu na služebně[8]. Po neplánované střelbě je do Rakouska následoval I přítel Vladimír Krejčiřík, který je k hranici přivezl. Vzhledem k tomu, že část Rakouska, do níž uprchli, byla v té době stále okupována Sovětským svazem, oznámili rakouští policisté, kteří uprchlíky dopadli, jejich dopadení Sovětům. Již 4. ledna 1950 byli uprchlíci převezeni zpět do Československa.

  • Vazební identifikační fotografie Jana Křižana

Zatčení, výslechy, soud, ...

Vyslýchaní byli ve vazbě od 4. ledna 1950 do 25. května 1950. Podle archivních záznamů i svědectví byli mučeni a byl jim zničen chrup.[4][p. 2][10] Během první části výslechů 21.2.1950 podal státní prokurátor v Brně Dr. A. Mikyska jako člen Krajské bezpečnostní komise návrh aby byl připraven soud v prostorách mikulovského zámku a process byl "školou pro bezpečnostní orgány všech složek" a "politickou školou pro veřejnost"[11]. Nejvyšší Bezpečnostní komise s účastí ministra národní bezpečnosti a ministra spravedlnosti zasedala v Praze 18.10.1950 a určila trest smrti.[12] Až potom, v prosinci 1950 byl Křižan za trestný čin velezrady a za další trestné činy k trestu smrti odsouzen. V politickém procesu přitom bylo vedle tří hlavních obžalovaných odsouzeno i šest osob, které jim při útěku nějak pomohly nebo o něm věděly. Státní bezpečnost proces využila jako boj proti třídnímu nepříteli. V červnu 1951 byl Jan Křižan a jeho přítel František Boháč, důstojník čs. armády a účastník protinacistického odboje, popraven.[3] Křižanova rodina poté řadu let čelila perzekuci ze strany úřadů.[4] Půl roku po popravě propaganda připomenula konec továrníka Křižana takto: „Zločinec Jan Křižan došel odplaty a Valašsko je zbaveno svých upírů.“[13]

Rehabilitace a připomínky

  • Rozhodnutí bezpečnostní komise na ministerstvu spravedlnosti o trestu pro Jana Křižana a další obviněné dne 18.10.1950
    Po sametové revoluci byl částečně rehabilitován.
  • V okrese Vsetín (v lese nad obcí Branky na cestě do Srní doliny, po levé straně, asi 200 m před odpočívadlem U Obrázku) byla v roce 2011 jako rodinná připomínka (v rámci uctění jeho památky) instalována soukromá pamětní deska. Na desce je nápis: PAMÁTCE / JANA KŘIŽANA / 1915–1951 / OBĚTI KOMUNISMU / DAGMAR / JAN, JIŘÍ, ONDŘEJ / ŘEKNI STROMŮM, / ŽE UŽ TADY / NEJSEM / 1951/2011 //.[14]
  • Jeho ostatky jsou uloženy v rodinném hrobě na hřbitově ve Valašském Meziříčí,[15] jeho symbolický hrob se nalézá na čestném pohřebišti III. odboje v Praze 8 na Ďáblickém hřbitově.

Odkazy

Poznámky

Reference

  1. ↑ Jan Křižan (1915-1951) – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2024-05-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ seznam popravených pro politické trestné činy: TOTALITA. www.totalita.cz [online]. [cit. 2024-05-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-05-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e Tragický předobraz scénáře. Rodinu Křižanových minulý režim perzekvoval již od vítězného února. iROZHLAS [online]. 2023-06-19 [cit. 2024-05-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ LUKÁŠOVÁ, Eva. Pila patří Křižanům, soud rozhodl. Vznikne tam i obchodní centrum. Valašský deník. 2017-04-10. Dostupné online [cit. 2024-08-14]. 
  6. ↑ Areál bývalé Křižanovy pily – Valašské Meziříčí. Česká komora architektů [online]. [cit. 2024-08-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ Andrej Hasilik. scholar.google.com [online]. [cit. 2024-08-14]. Dostupné online. 
  8. ↑ Archiv bezpečnostních složek (ABS), fond V/Brno, sign. V-439 BRNO, díl 5, III. část
  9. ↑ Archiv bezpečnostních sborů (ABS), fond: Vrchní vojenská prokuratura v Brně, rok 1950, VO3, 5. oddělení; Bohuslav Švanda, Stanislav Buďa, Jan Křižan
  10. ↑ Marie Susedková (1930). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2024-08-14]. Dostupné online. 
  11. ↑ Nár Archiv, Zn KSČ-ÚV - 05/11 Fond KSČ-Ústřední Výbor 1945-1989
  12. ↑ Národní archiv, Fond ÚV KSČ, Bezpečnostní komise, svazek II, složka 6
  13. ↑ JANÍČEK, Josef. O valašských pilařích. Svět Práce. 1952-01-24, roč. 1952, čís. 4. Dostupné online. 
  14. ↑ Branky – Pamětní deska Janu Křižanovi [online]. Pamětní místa na komunistický režim, 2011 [cit. 2024-08-05]. GPS souřadnice: 49°26'40.076"N, 17°53'52.447"E. Dostupné online. 
  15. ↑ Kulaty Sněženka; Josef B. Odstrčil; Prof. Dr. Ondřej Křižan–Hasilík. Můj dědeček Jan Křižan st. – významný rodák Hodslavic z pohledu jeho vnuka HASILÍKA-KŘIŽANA. (k 90. výročí založení ZŠ v Hodslavicích) [online]. V produkci obce Hodslavice natočil a sestříhal Josef B. Odstrčil (Home Video studio Nový Jičín); 2022, 2022-11-23 [cit. 2024-08-04]. Stopáž: 37 minut a 16 sekund. Dostupné online. 
Prohlášení Věry Hrbáčkové, rozené Motyčkové, které učinila před popravou Jana Křižana v Kanceláři prezidenta republiky dne 20. prosince 1950

Literatira

  • PULEC, Martin: Útěk Jana Křižana, Františka Boháče, Vladimíra Krejčiříka a zastřelení vrch. stržm. Václava Anschlaga. In: Sborník Archivu bezpečnostních složek 12 (2014).
  • KŘIŽAN-HASILÍK, Ondřej: Drama silvestrovské noci. In: Lidové noviny (4. ledna 2020).

Externí odkazy


Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „p.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="p."/>

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Křižan&oldid=24164763“