Přeskočit na obsah

Fridrich Falcký: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
značky: revertováno možný vandalismus editace z Vizuálního editoru editace z mobilu editace z mobilního webu
m editace uživatele 2A00:102A:401A:19FD:7CC5:DCFF:FEF6:4715 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Kendo13
značka: rychlé vrácení zpět
Řádek 22: Řádek 22:
| místo pohřbení = Neznámé
| místo pohřbení = Neznámé
}}
}}
'''Css rostíku Fridrich Falcký''', též '''Bedřich Falcký''' ([[26. srpen|26. srpna]] [[1596]], lovecký zámeček Deinschwang u [[Amberg]]u – [[29. listopad]]u [[1632]], [[Mohuč]]), byl vévoda a [[Seznam rýnských falckrabat a falckých kurfiřtů|kurfiřt falcký]] (jako '''Fridrich V.'''), vůdce [[Protestantská unie|Protestantské unie]] a na přelomu let [[1619]]–[[1620]] [[České království|král český]]. Pocházel z rodu [[Horní Falc|falckých]] [[Wittelsbachové|Wittelsbachů]]. Kvůli své pouze roční vládě je známý jako „zimní král“.
'''Fridrich Falcký''', též '''Bedřich Falcký''' ([[26. srpen|26. srpna]] [[1596]], lovecký zámeček Deinschwang u [[Amberg]]u – [[29. listopad]]u [[1632]], [[Mohuč]]), byl vévoda a [[Seznam rýnských falckrabat a falckých kurfiřtů|kurfiřt falcký]] (jako '''Fridrich V.'''), vůdce [[Protestantská unie|Protestantské unie]] a na přelomu let [[1619]]–[[1620]] [[České království|král český]]. Pocházel z rodu [[Horní Falc|falckých]] [[Wittelsbachové|Wittelsbachů]]. Kvůli své pouze roční vládě je známý jako „zimní král“.


Fridrich byl synem [[Fridrich IV. Falcký|Fridricha IV. Falckého]] a jeho manželky [[Luisa Juliana Oranžská|Luisy Juliany Oranžské]], nejstarší dcery z třetího manželství [[Seznam panovníků Nizozemska|nizozemského místodržícího]] [[Vilém I. Oranžský|Viléma I. Oranžského]]. Jeho otec zemřel v roce [[1610]], když bylo jeho synovi čtrnáct let. Fridrich se tedy formálně stal falckým [[kurfiřt]]em, samostatné vlády se ale ujal až po dosažení plnoletosti, do té doby ve jménu svého syna vládla jeho matka Luisa Juliana. Od roku [[1613]] byl ženatý s [[Alžběta Stuartovna|Alžbětou]], dcerou [[Anglie|anglického]] a [[Skotsko|skotského]] krále [[Jakub I. Stuart|Jakuba I. (VI.)]].
Fridrich byl synem [[Fridrich IV. Falcký|Fridricha IV. Falckého]] a jeho manželky [[Luisa Juliana Oranžská|Luisy Juliany Oranžské]], nejstarší dcery z třetího manželství [[Seznam panovníků Nizozemska|nizozemského místodržícího]] [[Vilém I. Oranžský|Viléma I. Oranžského]]. Jeho otec zemřel v roce [[1610]], když bylo jeho synovi čtrnáct let. Fridrich se tedy formálně stal falckým [[kurfiřt]]em, samostatné vlády se ale ujal až po dosažení plnoletosti, do té doby ve jménu svého syna vládla jeho matka Luisa Juliana. Od roku [[1613]] byl ženatý s [[Alžběta Stuartovna|Alžbětou]], dcerou [[Anglie|anglického]] a [[Skotsko|skotského]] krále [[Jakub I. Stuart|Jakuba I. (VI.)]].

Verze z 12. 9. 2024, 11:09

Fridrich Falcký
z Boží vůle král český, falckrabě Rýnské Falce, císařský kurfiřt, vévoda bavorský, markrabě moravský, vévoda slezský a markrabě obojí Lužice
Portrét
Fridrich Falcký jako český král s českými korunovačními klenoty, obraz Gerrita van Honthorsta z roku 1634.
Doba vlády19. září 1610 – 25. únor 1623
26. srpen 1619 – 22. prosinec 1621
Korunovace4. listopadu 1619
Narození26. srpen 1596
zámeček Deinschwang, Amberg
Úmrtí29. listopad 1632
(ve věku 36 let)
Mohuč
PohřbenNeznámé
PředchůdceFridrich IV. Falcký
Ferdinand II. (Český)
NástupceMaxmilián I. Bavorský
Ferdinand II. (Český)
ManželkaAlžběta Stuartovna
Potomcidědic Karel Ludvík Falcký a dalších 12 dětí
RodWittelsbachové
OtecFridrich IV. Falcký
MatkaLuisa Juliana Oranžsko-Nasavská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fridrich Falcký, též Bedřich Falcký (26. srpna 1596, lovecký zámeček Deinschwang u Ambergu – 29. listopadu 1632, Mohuč), byl vévoda a kurfiřt falcký (jako Fridrich V.), vůdce Protestantské unie a na přelomu let 1619–1620 král český. Pocházel z rodu falckých Wittelsbachů. Kvůli své pouze roční vládě je známý jako „zimní král“.

Fridrich byl synem Fridricha IV. Falckého a jeho manželky Luisy Juliany Oranžské, nejstarší dcery z třetího manželství nizozemského místodržícího Viléma I. Oranžského. Jeho otec zemřel v roce 1610, když bylo jeho synovi čtrnáct let. Fridrich se tedy formálně stal falckým kurfiřtem, samostatné vlády se ale ujal až po dosažení plnoletosti, do té doby ve jménu svého syna vládla jeho matka Luisa Juliana. Od roku 1613 byl ženatý s Alžbětou, dcerou anglického a skotského krále Jakuba I. (VI.).

Volba českého krále

Čeští stavové si vybrali svého kandidáta na českého krále již za vlády bezdětného panovníka Rudolfa II. a snažili se prosadit na trůn Albrechta Jana Smiřického, který však záhy zemřel. Jeho bratr Jindřich Jiří nepřipadal v úvahu, protože byl slabomyslný.[1]

Matyáš Habsburský, nástupce Rudolfa II., rovněž neměl žádné potomky. Ještě za jeho života byl zvolen českými stavy za krále Ferdinand II. Štýrský (5. června 1617) a korunován v pražské katedrále sv. Víta 29. června téhož roku. Čeští stavové, kteří věděli o jeho protireformačním tažení v Korutanech a Štýrsku, Ferdinanda zvolili za příslib respektování Rudolfova majestátu, který zaručoval náboženské svobody šlechty a měšťanů. Jak se však brzy ukázalo, svůj slib Ferdinand nehodlal dodržet.[zdroj?]

Ferdinand II. byl absolutistický vládce a popíral světská práva šlechty. Vzhledem k vysokému počtu protestantů (a to i mezi šlechtou) se nový král stal brzy nepopulárním. Někteří jeho odpůrci zahájili dne 23. května 1618 pražskou defenestrací české stavovské povstání. Dne 19. srpna 1619 byl Ferdinand generálním sněmem zemí Koruny české prohlášen za sesazeného.

Český král

korunovační
medaile

Objevili se tři kandidáti na český trůn: Karel Emanuel Savojský, luterán Jan Jiří Saský a kalvinista Fridrich Falcký. Karel Emanuel v čele Savojska a s Benátskou republikou podporoval české povstání, nicméně jeho šance na zvolení byly mizivé, především kvůli jeho velkým dluhům. Jan Jiří měl velkou podporu vzhledem k tomu, že byl luterán. Poslední kandidát byl kalvinista, což bylo vyznání poněkud odlišné od českého kališnictví.

Pro Fridricha mluvilo to, že byl člen jednoho z nejvýznamnějších rodů a vládce historicky velmi významného území v říši, po svém otci navíc převzal vůdcovství v Protestantské unii. Další výhodou pro něho byla blízká vazba na anglického krále Jakuba I., s jehož dcerou Alžbětou byl sezdán (24. února 1613).[pozn. 1] Představitelům stavovského povstání předtím totiž Fridrich projevoval otevřené sympatie a snažil se jim zprostředkovat finanční a vojenskou pomoc.

Fridrich po zjevném váhání nabídku české koruny přijal a 4. listopadu 1619 byl korunován českým králem, tři dny po něm pak byla korunována Alžběta českou královnou. Jak se ovšem brzy ukázalo, Fridrich většinu z výše popsaných výhod nedokázal využít a potvrdila se slova skeptiků, kteří ho již v roce 1619 označovali za „zimního krále“.

Reformovaný teolog a Fridrichův dvorní kazatel Abraham Scultetus brzy po jeho nástupu na český trůn byl zodpovědný za obrazoborectví v pražské svatovítské katedrále, které velmi pobouřilo lid.[3] Pro kalvínského kazatele byly obzvláště nepříjemné relikvie a obrazy v českých kostelích, které sice byly pod kontrolou protestantů, ale od katolických dob zde zůstaly zachovány. Podle svého svědomí a s královým vědomím Scultetus nechal 21. prosince 1619 z katedrály sv. Víta v Praze odvézt nebo krátce po Vánocích zničit vzácná díla náboženského umění. Ve dnech 27. a 28. prosince 1619 byl tak zničen i slavný katedrální mariánský oltář s malbami Lucase Cranacha mladšího.

Bílá hora

Fridrich Falcký, autor Michiel van Mierevelt, okolo 1628/32.

Stavovští předáci spoléhali na Fridrichovy vazby na panovníky významných nekatolických zemí, tedy především na pomoc Anglie a severního Nizozemí. Tato myšlenka ale dostala povážlivé trhliny, protože především anglický král Jakub I. svého zetě Fridricha a české vzbouřence proti katolickým Habsburkům nepodpořil. Fridrichovi protestantští spojenci selhali v příslibu vojenské pomoci a podepsali Ulmskou smlouvu. V Čechách naopak Fridrich ztrácel sympatie kvůli germanizačním tendencím svého dvora.

Fridrich se ovšem stal králem až v době, kdy se stavovské povstání dostalo do defenzívy. Navíc katolickou ligu podporovalo španělské zlato, zatímco finance českých zemí nebyly v nejlepším stavu. Po bitvě na Bílé hoře (8. listopadu 1620) opustil Fridrich Pražský hrad a odjel do Vratislavi. Stalo se tak jeden rok a čtyři dny po jeho korunovaci.

Ztratil české království a postupně i veškerý zbytek svých lén (Slezsko, Moravu i obě Falce) a byl uvržen do říšské klatby. V roce 1623 udělil císař Falc i s kurfiřtskou hodností svému spojenci, vévodovi Maxmiliánu Bavorskému. Fridrich si díky příbuzným vybudoval dvůr v Haagu. Zemřel jako štvanec v Mohuči. Příčiny jeho smrti nejsou úplně jasné vzhledem k tomu, že není známo, kde leží jeho tělo, někteří historikové tvrdí, že zemřel na tyfus.[4] Jiné teorie tvrdí, že zemřel na mor s odvoláním na přivolaného specialistu Petruse De Spinu, který tuto diagnózu potvrdil.[5]

Fridrichův nejstarší syn Karel Ludvík získal zpět politickou moc na konci třicetileté války, v roce 1647.

V roce 2010 byl odhalen v Pyšelích bronzový pomník Fridricha Falckého, který připomíná jeho návštěvu krátce před bitvou na Bílé Hoře na panství Karla Mračského z Dubé. Je jediným pomníkem zimního krále v Čechách. Autorem pomníku je akademický sochař Michal Vitanovský.

Potomci

Dne 13. února roku 1613 se Fridrich Falcký oženil s Alžbětou, dcerou anglického a skotského krále Jakuba. Z jejich manželství vzešlo třináct potomků, z nichž se celkem čtyři nedožili dospělosti. Mezi přeživšími byli mj. Ruprecht Falcký, vojevůdce královské strany za anglické občanské války, či Žofie Hannoverská, která se později stala matkou prvního anglického krále z hannoverského rodu – Jiřího I., od něhož se dodnes odvozuje následnictví britského trůnu (viz Act of Settlement 1701).

  1. Jindřich Fridrich (1. ledna 1614 – 7. ledna 1629)
  2. Karel Ludvík (22. prosince 1617 – 28. srpna 1680), od roku 1648 falcký kurfiřt
    ⚭ 1650 Šarlota Hesensko-Kasselská (20. listopadu 1627 – 16. března 1686), rozvod 1657
    ⚭ 1658 Marie Luisa von Degenfeld (28. listopadu 1634 – 18. března 1677), morganatické manželství
    ⚭ 1679 Alžběta Hollander von Bernau (1659–1702)
  3. Alžběta (26. prosince 1618 – 8. února 1680), přítelkyně a korespondentka René Descartesa, abatyše kláštera v Herfordu
  4. Ruprecht (27. prosince 1619 – 29. listopadu 1682), falckrabě rýnský, vévoda bavorský, vévoda z Cumberlandu a hrabě z Holderness
  5. Mořic (6. ledna 1621 – září 1652), účastník anglické občanské války, zahynul na moři
  6. Luisa Hollandina (18. dubna 1622 – 11. února 1709), abatyše kláštera Maubuisson
  7. Ludvík (31. srpna 1623 – 24. prosince 1624)
  8. Eduard (5. října 1625 – 13. března 1663), rytíř Podvazkového řádu, ⚭ 1645 Anna Gonzagová (1616–1684), falcko-simmernská hraběnka
  9. Henrietta Marie (17. července 1626 – 18. září 1651) ⚭ 1651 Zikmund Rákóczi (14. července 1622 – 11. února 1652), hrabě z Mukačeva
  10. Jan Filip Frederik (16. září 1627 – 16. prosince 1650)
  11. Šarlota (19. prosince 1628 – 14. ledna 1631)
  12. Žofie (14. října 1630 – 8. června 1714), ⚭ 1658 vévoda Arnošt August Brunšvicko-Lüneburský (20. listopadu 1629 – 23. ledna 1698), kníže z Calenbergu, hannoverský kurfiřt
  13. Gustav Adolf (14. ledna 1632 – 9. ledna 1641)

Vývod z předků

 
 
 
 
 
 Jan II. Falcko-Simmernský
 
 
 Fridrich III. Falcký
 
 
 
 
 
 
 Beatrix Bádenská
 
 
 Ludvík VI. Falcký
 
 
 
 
 
 
 Kazimír Braniborsko-Kulmbašský
 
 
 Marie Braniborsko-Kulmbašská
 
 
 
 
 
 
 Zuzana Bavorská
 
 
 Fridrich IV. Falcký
 
 
 
 
 
 
 Vilém II. Hesenský
 
 
 Filip I. Hesenský
 
 
 
 
 
 
 Anna Meklenbursko-Zvěřínská
 
 
 Alžběta Hesenská
 
 
 
 
 
 
 Jiří Saský
 
 
 Kristýna Saská
 
 
 
 
 
 
 Barbora Jagellonská
 
Fridrich Falcký
 
 
 
 
 
 Jan V. Nasavsko-Dillenburský
 
 
 Vilém I. Nasavsko-Dillenburský
 
 
 
 
 
 
 Alžběta Hesensko-Marburská
 
 
 Vilém I. Oranžský
 
 
 
 
 
 
 Bodo VIII. ze Stolbergu
 
 
 Juliana ze Stolbergu
 
 
 
 
 
 
 Anna Eppsteinsko-Königsteinská
 
 
 Luisa Juliana Oranžská
 
 
 
 
 
 
 Louis de La Roche-sur-Yon
 
 
 Ludvík z Montpensier
 
 
 
 
 
 
 Lujza Bourbonská
 
 
 Šarlota Bourbonská
 
 
 
 
 
 
 Jan IV. z Longwy
 
 
 Jacqueline de Longwy
 
 
 
 
 
 
 Jana z Angoulême
 

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Podle juliánského kalendáře se sňatek konal na den svatého Valentina 14. února 1613.[2]

Reference

  1. ↑ SEDLÁČEK, August, et al. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto Kapitola Smiřický. 
  2. ↑ ČECHURA, Jaroslav. Zimní král: aneb české dobrodružství Fridricha Falckého. Praha: Rybka Publishers, 2004. 380 s. ISBN 80-86182-79-7. S. 46. Dále jen Zimní král. 
  3. ↑ digilib.phil.muni.cz
  4. ↑ ČORNEJ, Petr, a kol. Kdy, kde, proč a jak se to stalo v českých dějinách. Praha: Reader’s Digest Výběr, 2001. ISBN 80-86196-33-X. Kapitola Protagonisté bělohorského triumfu a tragédie, s. 212. 
  5. ↑ ČECHURA, Jaroslav. Zimní král: aneb české dobrodružství Fridricha Falckého. Praha: Rybka Publishers, 2004. 380 s. ISBN 80-86182-79-7. Kapitola Haagský exil, zajíci a moře plánů, s. 356. 

Literatura

Externí odkazy

Předchůdce:
Ferdinand II. 		Znak z doby nástupu Český (proti)král
Fridrich Falcký
1619–1620 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ferdinand II.
Předchůdce:
nikdo 		Znak z doby nástupu titulární Český (proti)král
Fridrich Falcký
1620–1632 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
nikdo
Předchůdce:
nikdo 		Znak z doby nástupu titulární Falcký kurfiřt
1623–1632 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel I. Ludvík
Čeští panovníci
Mytičtí panovníci
(do 9. století)
První mytičtí panovníci
Mytičtí Přemyslovci
Přemyslovci
(9. století–1306)
Bořivoj I. (872?–883?) • Strojmír (883?–885?) • Bořivoj I. (875?–889) • Spytihněv I. (894–915) • Vratislav I. (915–921) • svatý Václav (921–935) • Boleslav I. (935–972) • Boleslav II. (972–999) • Boleslav III. (999–1002) • Boleslav Chrabrý¹ (1003–1004) • Vladivoj? • Jaromír (1004–1012) • Oldřich (1012–1033) • Jaromír (1033–1034) • Břetislav I. (1034–1055) • Spytihněv II. (1055–1061) • Vratislav II. (1061–1092) • Konrád I. Brněnský (1092) • Břetislav II. (1092–1100) • Bořivoj II. (1100–1107) • Svatopluk Olomoucký (1107–1109) • Vladislav I. (1109–1117) • Bořivoj II. (1117–1120) • Vladislav I. (1120–1125) • Soběslav I. (1125–1140) • Vladislav II. (1140–1172) • Bedřich (1172–1173) • Soběslav II. (1173–1178) • Bedřich (1178–1189) • Konrád II. Ota (1189–1191) • Václav II. (1191–1192) • Přemysl Otakar I. (1192–1193) • Jindřich Břetislav (1193–1197) • Vladislav Jindřich (1197) • Přemysl Otakar I. (1198–1230) • Václav I. (1230–1253) • Přemysl Otakar II. (1253–1278) • Václav II. (1278–1305) • Václav III. (1305–1306)
Nedynastičtí
(1306–1310)
Jindřich Korutanský (1306) • Rudolf Habsburský (1306–1307) • Jindřich Korutanský (1307–1310)
Lucemburkové
(1310–1437)
Jan Lucemburský (1310–1346) • Karel IV. (1346–1378) • Václav IV. (1378–1419) • Zikmund Lucemburský (1419–1437)
Habsburkové
(1437–1457)
Albrecht II. Habsburský (1438–1439) • interregnum (1439–1453) • Ladislav Pohrobek (1453–1457)
Nedynastičtí
(1457–1471)
Jiří z Poděbrad (1458–1471) • Matyáš Korvín² (1458–1490)
Jagellonci
(1471–1526)
Vladislav Jagellonský (1471–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526)
Habsburkové
(1526–1780)
Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1611) • Matyáš Habsburský (1611–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Fridrich Falcký³ (1619–1620) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780) • Karel VII. Bavorský³ (1741–1743)
Habsburko-Lotrinkové
(1780–1918)
Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918)
¹ Piastovec, ² vládce vedlejších zemí Koruny české, ³ vzdorokrál z rodu Wittelsbachů
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Fridrich_Falcký&oldid=24232692“