Eli Kohen
Eli Kohen (hebrejsky: אלי כהן, * 26. prosince 1924 – 18. května 1965) byl nejznámějším odhaleným izraelským špionem nasazeným v Sýrii.
Biografie
Kohen se narodil v Alexandrii, v Egyptě, v rodině syrských Židů. Eli byl svými rodiči vychováván v židovských tradicích s důrazem na sionismus a kulturu syrského židovské společenství.
V roce 1949 jeho rodiče se třemi bratry odešli do Izraele, zatímco Eli zůstal v Egyptě, aby tam koordinoval židovské a sionistické aktivity. Jako mnoho jiných židů žijících v Egyptě, i on byl zasažen odhalením izraelské špionážní sítě na egyptském území. Přestože do špionáže ve prospěch Izraele nebyl zapleten, byl vyšetřován egyptskou zpravodajskou službou a z Egypta odešel.
V roce 1955 prodělal v Izraeli intenzivní zpravodajský výcvik a v roce 1956 se do Egypta vrátil. Jeho identita byla ale známa a byl po celou dobu svého pobytu pod dohledem. Na začátku Suezské krize v roce 1956 byl zadržen a na jejím konci byl společně s posledními alexandrijskými Židy vyhoštěn. Do Izraele přijel 8. února 1957.
Kohen opakovaně nabízel své služby vojenské zpravodajské službě Aman, byl však odmítán. Jeho složka byla uzavřena konstatováním, že má sice vysoké IQ, velkou osobní statečnost, fenomenální paměť a nepostradatelnou schopnost udržet tajemství, ale je také přehnaně domýšlivý, nevyrovnaný a zbytečně riskující. 31. srpna 1959 se Eli Kohen oženil. Za manželku si vzal iráckou Židovku Nadiu Majald.
Práce pro zpravodajskou službu
V roce 1960 byl osloven zpravodajskou službou Aman a byla mu nabídnuta možnost spolupráce. Po krátkém váhání nabídku přijal. Prodělal intenzivní výcvik se zaměřením na ovládání zbraní, topografii, sabotáže, práci s vysílačkou a používání šifer. Poté mu byla vytvořena nová falešná identita. Kohen se narodil v arabské zemi, měl východní rysy a plyně hovořil arabsky, anglicky a francouzsky a proto se z něj měl stát Kamal Amin Ta'abet, obchodník narozený syrským muslimům v Bejrútu v Libanonu. Podle smyšleného životopisu se jeho rodiče v roce 1933 přestěhovali do Egypta a v roce 1948 do Argentiny, kde si otevřeli textilní obchod. A Kamal Amin Ta'abet se nyní má vrátit do Sýrie, aby splnil svou vlasteneckou povinnost vůči rodné zemi. Jedním z nejobtížnějších úkolů spojeným s novou identitou bylo pro Kohena osvojení si složitého přízvuku syrské arabštiny a potlačení jeho nesporného egyptského akcentu.
Začátkem roku 1961 bylo tehdejším šéfem Amanu (a pozdějším izraelským prezidentem) Chajimem Herzogem schváleno Kohenovo nasazení pod krycím jménem Menaše. Pro větší věrohodnost falešné identity Eli odjel do Argentiny a usadil se v Buenos Aires. Začal vystupovat jako bohatý obchodník, milující noční život a velkoryse utrácející peníze. Brzy se mu podařilo navázat řadu kontaktů mezi politiky, diplomaty a armádními úředníky ze syrského velvyslanectví v Argentině. Jedním z nich byl i Hafez al-Assad, pozdější syrský ministerský předseda. Po krátké době se Eli Kohenovi podařilo získat pozvání do Sýrie a nabídky na účast v obchodech a investicích do syrské ekonomiky.
Po devíti měsících pobytu v Argentině odjel Kohen do Izraele. Zde se setkal s manželkou Nadiou (která o jeho práci netušila) a dětmi a také se svými řídícími orgány z Amanu. Ti byli nadšeni množstvím získaných kontaktů mezi syrskými vojáky, politiky a diplomaty.
V roce 1962 odjel z Argentiny do Damašku v Sýrii. Během několika let se mu podařilo získat důvěru velkého počtu syrských armádních a vládních úředníků. Když se v roce 1963 strana Baas dostala k moci, byl již Kohen pevně usazený v syrské „lepší“ společnosti.
Do Izraele se pravidelně vracel, aby byl vyslechnut svými řídícími orgány (při reorganizaci v roce 1964 byla Jednotka 118 jejímž byl příslušníkem, převedena z Amanu pod pravomoc Mosadu) a aby se setkal se svou manželkou a dětmi. V listopadu 1964 vyjádřil Kohen obavu ze změn, ke kterým došlo v syrské správě (šéf syrského zpravodajství plukovník Ahmed Su'edani Eliho neměl rád a nevěřil mu) a žádal o ukončení svého nasazení. Na žádost řídících důstojníků z Mosadu se ale ještě jednou do Sýrie vrátil. V lednu 1965 zaměřila syrská kontrarozvědka společně se sovětskými specialisty vysílačku a během jednoho z vysílání Eliho Kohena zatkla. V následném procesu byl odsouzen k trestu smrti. Přes žádosti papeže Pavla VI, hlav států Francie, Belgie a Kanady o zmírnění trestu byl 18. května 1965 veřejně oběšen.[1]
Žádosti rodiny Kohenových o navrácení Eliho ostatků byly syrskou vládou vždy zamítnuty (naposledy v květnu 2006). V únoru 2007 turecká vláda oznámila, že je připravena zprostředkovat návrat ostatků Eliho Kohena ze Sýrie do Izraele.
Eli Kohen je dodnes v Izraeli uctíván jako hrdina, neboť byl jedním z rozhodujících činitelů vedoucích k vítězství v Šestidenní válce. O jeho životě pojednává film The Impossible Spy, jeho jméno je uvedeno v Mezinárodním muzeu špionáže ve Washingtonu D.C.
Kohenova činnost v Sýrii
- Ve svém domě v Damašku pořádal divoké orgie, vysokým vojenským a vládním činitelům poskytoval útočiště pro jejich milostné pletky. Při alkoholických večírcích předstíral opilost a jen poslouchal bezstarostně mluvící vysoké vládní úředníky. Navíc si mnoho z nich zavázal poskytnutím půjček. Během svého nasazení v Sýrii Kohen navázal řadu důležitých přátelských vztahů se syrskými generály a politiky z vládní strany Baas. Dokonce se uvažovalo o Kohenovi jako o možném syrském vládním ministrovi.[1]
- Další z úspěchů může být apokryfní, ale existuje domněnka, že je zodpovědný za vysázení eukalyptů kolem palebných pozic syrské armády mířících na Izrael z Golanských výšin. Kohen argumentoval tím, že eukalypty budou syrským vojákům poskytovat přírodní kryt proti izraelské palbě. Tuto informaci posléze předal i Izraelcům. Izraelští vojenští piloti během Šestidenní války pak měli díky eukalyptům přesně označené syrské palebné pozice a zaměřovali na ně palbu. V doprovodu syrských důstojníků měl možnost několikrát navštívit Golanské výšiny. Díky své fenomenální paměti byl schopen později svým řídícím důstojníkům přesně popsat umístění většiny kulometných hnízd a dokonce i protitankových pastí. Získal a předal Izraeli plány syrského projektu na odvedení horního toku řeky Jordán z Izraele (řeka Jordán pokrývá 30% izraelské spotřeby vody). Jeho návštěvy Golanských výšin jsou v Izraeli dodnes líčeny až v legendární (a nepodložené) podobě. Podle některých odborníků na zpravodajskou činnost bylo možné plány syrské obrany Golanských výšin snadněji získat leteckým a pozemním průzkumem.[1]
- Kohen se také zabýval sběrem informací o syrských vojenských pilotech. Znal jejich skutečná i krycí jména včetně rodinných poměrů. Existují domněnky, že tyto informace Izrael využil během Šestidenní války při syrském pokusu o bombardování Tel Avivu; když se totiž syrští piloti se svými letadly přiblížili k cíli, informoval je Mosad, že zná jejich identitu i identitu jejich rodinných příslušníků a že pokud udeří na izraelské cíle, budou jejich rodinní příslušníci zabiti. Syrští piloti prý svrhli bomby do moře a ohlásili na základnu splnění úkolu[zdroj?].
- Podle bratra Maurice Kohena byl Eli dokonce třetí v pořadí mezi nejvážnějšími kandidáty na funkci syrského prezidenta.
- Kohen byl kritizován zejména za porušování pravidel konspirace. Vysílačku, s jejíž pomocí předával informace do Izraele používal příliš často (dokonce odvysílal zprávu, v níž dával najevo své zklamání z prohry izraelské fotbalové reprezentace), neměnil frekvence a dokonce vysílal stále ve stejnou dobu (8:30 ráno). Jeho vysílání bylo také neúměrně dlouhé (až devět minut), takže byl později poměrně snadno zaměřen.
Odkazy
Poznámky
- ↑ a b c HAREL, Isser. Mosad: operace Eichmann. Praha: Leda, 2008. ISBN 978-80-7335-150-2. S. 11.
Literatura
- BLACK, Ian; MORRIS, Benny. Mossad - izraelské tajné války. Praha: Jota, 2006. 632 s. ISBN 80-7217-392-8.