Marek (papež)

Šablona:Infobox Papež

Svatý Marek I. (Marcus, Mark) byl 34. papežem katolické církve. Jeho pontifikát trval pouhých osm měsíců a 20 dnů, od 18. ledna 336 do 7. října téhož roku.

Datum narození známo není, zato je snad první z papežů, u nějž je známo přesné datum zvolení a úmrtí. Podle Liber pontificalis byl narozen v Římě a jeho otec se jmenoval Priscus. Nastoupil na papežský stolec po smrti papeže Silvestra I.. Patřil patrně k nejbližším spolupracovníkům nejen zemřelého papeže, ale i jeho předchůdce Miltiada, neboť zřejmě jemu je adresován list, kterým v roce 313 císař Konstantin inicioval svolání biskupského sněmu k řešení otázky donatistů.

O činech tohoto papeže není mnoho zpráv. Jednak je to jistě způsobeno krátkostí pontifikátu a jednak hlavní událostí církve té doby byly důsledky nicejského koncilu, zejména pak odsouzení ariánství. Za jeho působení byl významný alexandrijský patriarcha Atanásius (296-373) poslán z Alexandrie do vyhnanství v Trevíru a naopak ariánskými křesťany byl z biskupského stolce sesazen Marcel z Ancyry a mnoho dalších představitelů křesťanů, kteří přijali nicejské vyznání víry. Existuje sice korespondence mezi papežem Markem a biskupem Atanásiem, ale ta se po podrobnějším prozkoumání ukázala být padělkem.

Podle oficiálních dějin církve udělil biskupům v Ostii pallium (pás z bílé ovčí vlny, vyzdobený černými křížky, který se uděluje arcibiskupům-metropolitům) a výhradní právo světit římského biskupa. Ustanovil, že při každé mši svaté se čte nicejské vyznání víry (Credo). Historické prameny také nasvědčují tomu, že za papeže Marka se začaly sestavovat Depositio episcoporum a Depositio martyrum, první seznamy římských biskupů a mučedníků.

Podle Liber Pontificalis nechal postavit v Římě dva kostely. Jedním z nich je kostel sv. Marka, který je dnes součástí Palazzo di Venezia a druhý mimo město, na hřbitově sv. Balbíny mezi Via Ardeatina a Via Appia. Pozemek i vybavení kostelů dostal Marek darem od císaře Konstantina.

Zemřel 7. října 336 a byl pohřben v kostele na hřbitově sv. Balbíny, který sám postavil. Jeho hrobku objevil v roce 1867 italský archeolog De Rossi. Podle Liber pontificalis však jeho ostatky byly přeneseny do druhého jím založeného kostela, do římské baziliky sv. Marka.

Mezi starověkými rukupisy se nachází oslavná báseň, kterou složil papež Damasus I. (366 - 384) údajně na počest svatého Marka. Báseň je však psána natolik obecně, že dedikaci nelze potvrdit.

Památku svatého Marka uctívá katolická církev v den jeho úmrtí 7. října.

Prameny

Obrázky, zvuky či videa k tématu Marek na Wikimedia Commons

Dějiny papežů
Katolická encyklopedie (angl.)
Isidor Vodruška: „Životopisy svatých v pořadí dějin církevních“, Ladislav Kuncíř, Praha 1930

Papežové

Seznam papežů

1.–4. století	Petr Linus Anaklét Klement I. Evaristus Alexandr I. Sixtus I. Telesforus Hyginus Pius I. Anicetus Soter Eleutherus Viktor I. Zefyrinus Kalixt I. Urban I. Poncián Anterus Fabián Kornélius Lucius I. Štěpán I. Sixtus II. Dionýsius Felix I. Eutychianus Caius Marcellinus Marcellus I. Eusebius Miltiades Silvestr I. Marek Julius I. Liberius Damasus I. Siricius Anastasius I.

5.–8. století	Inocenc I. Zosimus Bonifác I. Celestýn I. Sixtus III. Lev I. Veliký Hilarius Simplicius Felix II. Gelasius I. Anastasius II. Symmachus Hormisdas Jan I. Felix III. Bonifác II. Jan II. Agapetus I. Silverius Vigilius Pelagius I. Jan III. Benedikt I. Pelagius II. Řehoř I. Veliký Sabinianus Bonifác III. Bonifác IV. Deusdedit Bonifác V. Honorius I. Severinus Jan IV. Theodor I. Martin I. Evžen I. Vitalianus Adeodatus Donus Agatho Lev II. Benedikt II. Jan V. Konon Sergius I. Jan VI. Jan VII. Sisinius Konstantin Řehoř II. Řehoř III. Zachariáš Štěpán II. Pavel I. Štěpán III. Hadrián I. Lev III.

9.–12. století	Štěpán IV. Paschal I. Evžen II. Valentin Řehoř IV. Sergius II. Lev IV. Benedikt III. Mikuláš I. Veliký Hadrián II. Jan VIII. Marinus I. Hadrián III. Štěpán V. Formosus Bonifác VI. Štěpán VI. Roman Theodor II. Jan IX. Benedikt IV. Lev V. Sergius III. Anastasius III. Lando Jan X. Lev VI. Štěpán VII. Jan XI. Lev VII. Štěpán VIII. Marinus II. Agapetus II. Jan XII. Lev VIII. Jan XIII. Benedikt VI. Benedikt VII. Jan XIV. Jan XV. Řehoř V. Silvestr II. Jan XVII. Jan XVIII. Sergius IV. Benedikt VIII. Jan XIX. Benedikt IX. Silvestr III. Benedikt IX. Řehoř VI. Klement II. Benedikt IX. Damasus II. Lev IX. Viktor II. Štěpán IX. Mikuláš II. Alexandr II. Řehoř VII. Viktor III. Urban II. Paschalis II. Gelasius II. Kalixt II. Honorius II. Inocenc II. Celestýn II. Lucius II. Evžen III. Anastasius IV. Hadrián IV. Alexandr III. Lucius III. Urban III. Řehoř VIII. Klement III. Celestýn III. Inocenc III.

13.–16. století	Honorius III. Řehoř IX. Celestýn IV. Inocenc IV. Alexandr IV. Urban IV. Klement IV. Řehoř X. Inocenc V. Hadrián V. Jan XXI. Mikuláš III. Martin IV. Honorius IV. Mikuláš IV. Celestýn V. Bonifác VIII. Benedikt XI. Klement V. Jan XXII. Benedikt XII. Klement VI. Inocenc VI. Urban V. Řehoř XI. Urban VI. Bonifác IX. Inocenc VII. Řehoř XII. Martin V. Evžen IV. Mikuláš V. Kalixt III. Pius II. Pavel II. Sixtus IV. Inocenc VIII. Alexandr VI. Pius III. Julius II. Lev X. Hadrián VI. Klement VII. Pavel III. Julius III. Marcellus II. Pavel IV. Pius IV. Pius V. Řehoř XIII. Sixtus V. Urban VII. Řehoř XIV. Inocenc IX. Klement VIII.

17. století–současnost	Lev XI. Pavel V. Řehoř XV. Urban VIII. Inocenc X. Alexandr VII. Klement IX. Klement X. Inocenc XI. Alexandr VIII. Inocenc XII. Klement XI. Inocenc XIII. Benedikt XIII. Klement XII. Benedikt XIV. Klement XIII. Klement XIV. Pius VI. Pius VII. Lev XII. Pius VIII. Řehoř XVI. Pius IX. Lev XIII. Pius X. Benedikt XV. Pius XI. Pius XII. Jan XXIII. Pavel VI. Jan Pavel I. Jan Pavel II. Benedikt XVI. František

Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.