Lanžhot
| Lanžhot | |
|---|---|
 | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Břeclav |
| Obec s rozšířenou působností | Břeclav (správní obvod) |
| Okres | Břeclav |
| Kraj | Jihomoravský |
| Historická země | Morava (jižní část patřila do 30. července 1920 k Dolnímu Rakousku) + Slovensko |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 48°43′28″ s. š., 16°58′ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 3 627 (2024)[1] |
| Rozloha | 54,81 km²[2] |
| Katastrální území | Lanžhot |
| Nadmořská výška | 164 m n. m. |
| Počet domů | 1 221 (2021)[3] |
| Počet k. ú. | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Městský úřad Lanžhot Náměstí 177 691 51 Lanžhot urad |
| Starosta | Mgr. Ladislav Straka |
| Oficiální web: www | |
  Lanžhot | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 584622 |
| Kód části obce | 79111 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lanžhot (německy Landshut) je malé město v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji, 7 km jihovýchodně od Břeclavi, na trojmezí Česka s Rakouskem a Slovenskem. Je nejjižněji položeným moravským městem. Žije zde přibližně 3 600[1] obyvatel. Leží na říčce Kyjovce na okraji nivy řeky Moravy. Městem se stal 27. června 2001. Na jeho území se nachází dálniční a železniční přechod na Slovensko na trase Brno (– Břeclav) – Bratislava.
Geografie
Lanžhot se nachází v Dolnomoravském úvalu. Většina zástavby se prostírá na plochém ostrohu, který klesá na jihovýchodě dosti prudce ke Kyjovce a na jihozápadě naopak pozvolna do nivy Dyje. Je zde jedno z nejteplejších a nejsušších klimat v Česku.
Značně velký katastr je na jihozápadě vymezen řekou Dyjí, na východě řekou Moravou. Obě řeky zde zároveň tvoří státní hranice s Rakouskem a Slovenskem a celý katastr města tvoří klín vybíhající mezi území obou výše zmíněných států. V nejjižnějším cípu katastru se nachází turisticky atraktivní soutok obou řek, tvořící trojmezí Česka, Rakouska a Slovenska a nejjižnější a nejníže položený bod Moravy (země). Velká část katastru města je pokryta cennými lužními lesy, protkanými několika menšími vodními toky: Čtvrtým járkem, Kladníkem, Kopanicí, Kyjovkou, Svodnicí, Vlčí struhou.
Lanžhot sousedí na severozápadě s Břeclaví, na severu s Kosticemi a na severovýchodě s Tvrdonicemi, dále se slovenskými obcemi (od severu) Gbely, Brodské (okres Skalica), Kúty a Sekule (okres Senica), a s rakouskými obcemi Rabensburg (okres Mistelbach) a Hohenau an der March (okres Gänserndorf).
Jižní (neobydlená) polovina katastru města mezi řekami Dyjí a Moravou (součást tzv. Dyjského trojúhelníku) patřila až do 30. července 1920 k Dolnímu Rakousku, než byla ze strategických důvodů přiřčena Československu. Katastru Lanžhota se dotkla také úprava státní hranice se Slovenskem roku 1997, kdy byla tato přizpůsobena zregulovanému korytu hraniční řeky Moravy. Tím Lanžhot ztratil pozemky ležící za řekou ve prospěch Slovenska, ale naopak získal ty dosud slovenské na svém břehu.
Historie
Jméno sídla je poprvé připomínáno v roce 1384 jako Lanczhut oppido. Vzniklo na hraniční křižovatce obchodních cest, německý název Landshut (zemská stráž) odkazuje k této funkci. Městečko roku 1496 připadlo rodu Lichtenštejnů, v jehož držení zůstalo až do 19. století. Kvůli své poloze na hranicích tří zemí – Moravy, Uher a Rakouska – mnohokrát v historii trpělo přesuny vojsk. Jednou z nejhorších pohrom se stal vpád ozbrojenců Štěpána Bočkaje roku 1605, kdy byl Lanžhot vydrancován a vypálen. Naproti tomu během třicetileté války utrpěl relativně menší škody než okolní panství.[4]
Od počátku 18. století nastal setrvalý růst městečka. V roce 1850 získal Lanžhot obecní samosprávu, žilo zde tehdy téměř 2700 obyvatel. Od roku 1900 měl status městyse. Roku 1920 získalo Československo dosud dolnorakouský Dyjský trojúhelník, jehož většina byla připojena právě k Lanžhotu, menší část získalo sousední město Břeclav. Po Mnichovské dohodě byl k nacistickému Německu připojen nejen celý Dyjský trojúhelník, nýbrž i jižní část původního katastru Lanžhota (myšleno katastr z doby před rokem 1920), i když samotný intravilán s blízkou částí extravilánu zůstal nadále součástí území tzv. Druhé republiky[5][6][7]. V nacistickém Německu se ocitly lesy na jihu katastru Lanžhota a hranice dále probíhala podél západního okraje silnice spojující Lanžhot se Slovenskem. Během následné druhé světové války se do Lanžhota sestěhovala řada obyvatel z Břeclavi, roku 1944 zde žilo asi 5000 lidí.[4]
Na konci druhé světové války, během Bratislavsko-brněnské operace, proběhly o Lanžhot těžké boje. Bitva o město během 5.–11. dubna 1945 si vyžádala životy několika set sovětských vojáků. Německé ztráty byly pravděpodobně obdobné. Během bojů zahynulo 56 místních občanů, stovky dalších utrpěly zranění. Z 924 obytných domů bylo zcela zničeno 230, většina ostatních utrpěla poškození. Lanžhot se dne 11. dubna 1945 stal první osvobozenou obcí na území jižní Moravy.[8]
Po válce mnoho lanžhotských občanů, kteří přišli o své domovy, odešlo do uprázdněných sídel v pohraničí. Tím počet obyvatel obce na počátku 50. let poklesl asi na 3650.[4] Lanžhot byl 27. června 2001 povýšen na město.
Kultura
Lanžhot je významným střediskem slovácké folklórní oblasti Podluží a je také sídlem stejnojmenného mikroregionu. Je též znám svým svérázným nářečím.
Pamětihodnosti
- Kostel Povýšení svatého Kříže – původně raně barokní jednolodní chrám, v letech 1892–1893 radikálně přestavěn v historicko-eklektickém stylu dle návrhu Karla Weinbrennera
- usedlost čp. 183 – stavba tradičního lidového stylu z roku 1857
- usedlost čp. 155 – zemědělská usedlost z druhé poloviny 19. století, s dochovaným původním malovaným žudrem. Nyní využívána jako městské muzeum.
- lovecký zámeček Lichtenštejnů z roku 1890, autor Karel Weinbrenner
- pomník padlým a socha Tomáše Garrigue Masaryka u školy
- socha rudoarmějce z roku 1953
Přírodní krásy
Katastrem města Lanžhota protékají hned tři řeky – Kyjovka, která se pod Lanžhotem vlévá do řeky Dyje, která se dál vlévá do řeky Moravy a ta poté opouští katastr Lanžhota a tím i území České republiky.
- Ranšpurk – národní přírodní rezervace
- Cahnov - Soutok – národní přírodní rezervace
- Obora Soutok – velká obora LZ Židlochovice pro chov spárkaté zvěře
- rybník Kout
Samospráva
V letech 2010 až 2014 byl starostou František Hrnčíř (TOP 09 a nezávislí). Na ustavujícím zasedání zastupitelstva 5. listopadu 2014 byl do této funkce zvolen Ladislav Straka (Volba pro Lanžhot). [9]
Osobnosti
- Edmund von Krieghammer (1831–1906), rakousko-uherský generál a politik
- Metoděj Prajka (1898–1962), lidový muzikant, hudební skladatel a kapelník
- Rozálie Horáková roz. Uhrová (1912–1980), skladatelka lidových písní, zpěvačka
- Antonín Bartoš (1910–1998), voják, poslanec Národního shromáždění
- Božena Šebetovská (1919–1982), zpěvačka lidových písní
- František Bartoš (1. ledna 1947 – 21. března 2014), atlet
- Jiří Zonyga (* 7. září 1964), zpěvák a muzikálový herec, vítěz X-Factoru
- Jana Štvrtecká (* 19. září 1971), členka činohry Národního divadla Brno, pedagožka JAMU, televizní herečka, komentátorka a dabérka
- Oldřich Bělka (* 3. června 1993), herec, pravidelně hostující člen souboru Městského divadla Zlín
Doprava
Lanžhot leží na jednom z nejvýznamnějších a nejfrekventovanějších česko-slovenských hraničních přechodů, a to pro silniční i železniční dopravu.
Železnice
Městem prochází úsek dvojkolejné elektrifikované železniční trati 250, po němž je vedena tranzitní osobní i nákladní doprava z Prvního a Druhého železničního koridoru směr Bratislava a Maďarsko. Ve stanici Lanžhot ovšem zastavují pouze regionální osobní vlaky na trase Břeclav – Kúty.
Silnice
Kolem města prochází dálnice D2, která zde překračuje státní hranici na Slovensko (Kúty), u Lanžhota ovšem není oficiální dálniční nájezd, pouze odpočívadlo na bývalé celnici. Město samotné je obslouženo paralelní silnicí II/425 (stará státní silnice, úsek Břeclav – Brodské – Kúty), která se tu kříží se silnicí II/424 do Moravské Nové Vsi. Okrajem katastru ještě vede silnice III/4245 (Břeclav – Kostice).
Cyklotrasy
Městem a zejména jeho katastrem probíhá několik desítek km regionálních cyklotras.
Veřejná hromadná doprava
Lanžhot je součástí Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje, tarifní zóna 585. Obsluhuje ho autobusová linka 572 a vlaková linka S53.
Partnerská města
Fotogalerie
-
Masarykova základní škola -
Kostel Povýšení sv. Kříže -
Socha T. G. Masaryka -
Socha sv. Jana Nepomuckého za kostelem -
Malované žudro -
Bývalý hraniční přechod Lanžhot - Kúty -
Most přes Moravu na silnici Lanžhot - Brodské -
Soutok Dyje a Moravy pohledem ze slovenské strany -
Deska na stěně kostela
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ a b c Historie Lanžhota [online]. Městský úřad Lanžhot [cit. 2015-11-09]. Dostupné online.
- ↑ Mapa pozemkového katastru
- ↑ Třetí vojenské mapování 1:75 000: mapový list 4558 Landschut in Mähren / Lanžhot
- ↑ Karte des Gemeindegrenzen 1:75000 - mapový list 4558 Landshut in Mähren (Lanžhot)
- ↑ TICHÝ, Petr. Osvobození Podluží I. část [online]. valka.cz, 2005-05-03 [cit. 2015-11-09]. Dostupné online.
- ↑ SPĚVÁK, Přemysl. Lanžhot už vede Straka, Valtice zase Trojan. Jako zástupce mají ženy. Břeclavský deník [online]. 2014-11-07 [cit. 2014-11-07]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lanžhot na Wikimedia Commons - Lanžhot v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- http://www.lanzhot.cz/ Oficiální stránky
- http://farnostlanzhot.webnode.cz/ Římskokatolická farnost Lanžhot
