Ernesto Geisel

Ernesto Geisel
Ernesto Geisel
	Ernesto Geisel (1974)
29. prezident Brazílie
	Ve funkci:; 15. března 1974 – 14. března 1979
Předchůdce	Emílio Garrastazú Médici
Nástupce	João Figueiredo
President Petrobrasu
	Ve funkci:; 6. listopadu 1969 – 6. července 1973
Předchůdce	Waldemar Cardoso
Nástupce	Faria Lima
Institucionální bezpečnostní kabinet
	Ve funkci:; 15. dubna 1964 – 15. března 1967
Prezident	Castelo Branco
Předchůdce	André Fernandes
Nástupce	Portela de Melo
	Ve funkci:; 25. srpna 1961 – 8. září 1961
Prezident	Ranieri Mazzilli
Předchůdce	Pedro de Almeida
Nástupce	Amaury Kruel
Stranická příslušnost
Členství	National Renewal Alliance Party (ARENA)
Vojenská služba
Služba	Brazílie
Složka	brazilská armáda
Doba služby	1927–1969
Hodnost	armádní generál
Narození	3. srpna 1907; Bento Gonçalves, Rio Grande do Sul
Úmrtí	12. září 1996 (ve věku 89 let); Rio de Janeiro, Brazílie
Příčina úmrtí	rakovina
Místo pohřbení	Hřbitov São João Batista
Národnost	brazilská
Choť	Lucy Geisel
Děti	Amália Lucy Geiselová
Příbuzní	Orlando Geisel (sourozenec)
Alma mater	Vojenská akademie Agulhas Negras
Profese	politik a voják
Náboženství	Luteránství
Ocenění	velkokříž Řádu čestné legie (1976); Vyznamenání ochránce svobodných národů generála Josého Artigase (1977); velká kolana Řádu svatého Jakuba od meče (1977); velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha (1979); Řád za námořní zásluhy; … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Ernesto Geisel
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernesto Beckmann Geisel (3. srpna 1907 – 12. září 1996 Rio de Janeiro) byl brazilský vojevůdce a politik, který se stal prezidentem Brazílie v období mezi roky 1974 a 1979.

Život

Ernesto Geisel se narodil v Bentu Gonçalves, Rio Grande do Sul. Jeho otec byl Guilherme Augusto Geisel (rozený Wilhelm August Geisel), německý učitel z Herbornu, který v roce 1883 imigroval do Brazílie (v 16 letech). Jeho matka, Lydia Beckmannová, se narodila v Brazílii (Teutônia) do německé rodiny pocházející z Osnabrücku.^[1] V Bento Gonçalves, kde vyrůstal, byly pouze dvě rodiny německého původu - Geiselova a Dreherova. Hlavní složkou tehdejšího obyvatelstva byli totiž italští přistěhovalci.^[1] V dětství byl v kontaktu s italskými přistěhovalci a pozoroval kulturní kontrasty mezi vzděláváním, které měli jeho němečtí rodiče ve srovnání se svobodným a více uvolněným způsobem života, který jeho italští přátelé měli.^[2] Geisel vyrůstal v luteránské rodině (jeho děda byl kněz), která spadala do nižší střední třídy. Doma mluvil Geisel německy stejně tak, jako portugalsky, protože jeho otec uměl portugalsky tak dobře, že začal tento jazyk vyučovat a nechtěl tedy, aby jeho děti mluvily portugalsky s cizím přízvukem. Jako dospělý rozuměl němčině, ale ne na úrovni pokročilých a složitějších rozhovorů.^[2]

Geisel spolu s jeho bratrem, Orlandem (1905–1979), který se později stane ministrem armády Médicejské vlády, vstoupil do armády a úspěšně dokončil střední vojenskou školu ve městě Porto Alegre (hlavní město) roku 1925. V roce 1928 absolvoval Escola Militar a mohl se přiřadit k dělostřeleckým jednotkám. Geisel byl svědkem a účastníkem nejdůležitějších okamžiků brazilské historie ve 20. století, jako byla revoluce v roce 1930 a vojenský převrat roku 1964, který svrhl levicového prezidenta Joãoa Goularta. V této vojenské intervenci hrál Geisel důležitou roli a stal se vojenským náčelníkem štábu prezidenta, kterým se stal Humberto de Alencar Castelo Branco.^[3]

Roku 1964 se stal generálporučíkem a roku 1966 čtyřhvězdičkovým generálem. V roce 1969 byl jmenován prezidentem Petrobrasu, státní společnosti v Brazílii.

V roce 1940 se oženil Lucy Markusovou, dceru plukovníka armády. Měli dceru, Amálii Lucy, která se později stala profesorkou na univerzitě, a syna Orlanda, s jehož smrtí roku 1957 (při železniční nehodě) se Geisel nikdy nevzpamatoval. Příčiny nehody nebyly dosud zjištěny. Vdova Lusy Geiselová zemřela při dopravní nehodě v roce 2000.^[4]

Prezidenství

V roce 1973 Geisel byl jmenován prezidentem Emílio Garrastazu Médici a dalšími vojenskými veliteli jako kandidát na předsednictví National Renewal Alliance Party (ARENA). V té době byl prezident Brazílie vybírán armádou a následně schválen Kongresem s cílem poskytnout dojem svobodných voleb. Geisel byl zvolen velkou většinou a byl slavnostně uveden do funkce dne 15. března 1974 na pětiletý mandát.

Mezi lety 1968 a 1973 rostla brazilská ekonomika tempem více než 10 % ročně (nejrychleji na světě). Ale vzhledem k ropné krizi (1974) se vývoj snížil na 5–6 % ročně, a tak paliva musela být dovážena, a proto začala stoupat brazilský státní dluh.

V roce 1970 byli členové radikální levice mučeni a někteří dokonce zavražděni v situaci, která se podobala občanské válce, zatímco tisk byl cenzurován. Během roku 1974 byly umlčeny všechny aktivity partyzánské činnosti.

Poté, co byly výše uvedené aktivity zastaveny, Geisel a jeho náčelník štábu, ministr Golbery do Couto e Silva, vymyslel plán postupné, pomalé demokratizace, který by uspěl i přes veškeré hrozby opozice.

Hlavní nástroj vojenského režimu byla cenzura, Pátý Institucionální Akt, který dal vládě diktátorské pravomoci. Roku 1978 se zřekl prezident Geisel této aktivity (myšlen Pátý Institucionální Akt).

V pěti letech jeho vlády, Geisel přijal mnoho z pragmatické zahraniční politiky. Přestože byl konzervativní a přesvědčený antikomunista, významně se přiblížil ke komunistickému bloku.

Během Geiselova funkčního období navázala Brazílie diplomatické styky s Čínskou lidově demokratickou republikou a Anglou, což začalo signalizovat vzdalování Brazílie a Washingtonu. I když obě země zůstaly spojenci, Geisel spojenectví a obchodní příležitosti hledal i v jiných částech světa. Zejména pak v Africe a Asii.

Roku 1978 jmenoval Geisel generála Joãoa Baptisty de Oliveira Figueiredoa jako nástupce. Svůj úřad opustil 15. března 1979.

Vyznamenání

velkokříž Řádu čestné legie – Francie, 26. dubna 1976^[5]
čestný rytíř velkokříž Řádu lázně – Spojené království, 4. května 1976
velkokříž s řetězem Řádu svatého Jakuba od meče – Portugalsko, 1. června 1977^[6]
velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 13. února 1979^[6]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b KOIFMAN, Fábio. Presidentes Do Brasil: De Deodoro A FHC.
↑ ^a ^b D'ARAUJO, Maria Celina. Ernesto Geisel.
↑ "Ernesto Geisel." Encyclopedia of World Biography, 2nd ed. 17 Vols. Gale Research, 1998.
↑ (portugalsky) Smrt Lucy Geiselové
↑ GEISEL, ERNESTO GISCARD D'ESTAING, VALÉRY. Viagem do presidente Geisel à França : registro histórico, repercussoes. [s.l.]: Assessoria de Relações Públicas da Presidência da República OCLC 832227618
↑ ^a ^b ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ernesto Geisel na Wikimedia Commons
Heslo v encyklopedii Britannica
Encyklopedické zdroje na Answers.com

[rfr1-1] KOIFMAN, Fábio. Presidentes Do Brasil: De Deodoro A FHC.

[rfr2-2] D'ARAUJO, Maria Celina. Ernesto Geisel.

[3] "Ernesto Geisel." Encyclopedia of World Biography, 2nd ed. 17 Vols. Gale Research, 1998.

[4] (portugalsky) Smrt Lucy Geiselové

[5] GEISEL, ERNESTO GISCARD D'ESTAING, VALÉRY. Viagem do presidente Geisel à França : registro histórico, repercussoes. [s.l.]: Assessoria de Relações Públicas da Presidência da República OCLC 832227618

[:0-6] ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Prezidenti Brazílie

Stará republika (1889–1930)	Deodoro da Fonseca (1889–1891) • Floriano Peixoto (1891–1894) • Prudente de Morais (1894–1898) • Manuel Ferraz de Campos Sales (1898–1902) • Francisco de Paula Rodrigues Alves (1902–1906) • Afonso Pena (1906–1909) • Nilo Peçanha (1909–1910) • Hermes da Fonseca (1910–1914) • Venceslau Brás (1914–1918) • Delfim Moreira (1918–1919) • Epitácio Pessoa (1919–1922) • Artur Bernardes (1922–1915) • Washington Luís (1926–1930)

Vargasova éra (1930–1946)	Getúlio Vargas (1930–1945) • José Linhares (1945–1946)

Druhá republika (1946–1964)	Gaspar Dutra (1946–1951) • Getúlio Vargas (1951–1954) • Café Filho (1954–1955) • Carlos Luz (1955) • Nereu Ramos (1955–1956) • Juscelino Kubitschek (1956–1961) • Jânio Quadros (1961) • Ranieri Mazzilli (1961) • João Goulart (1961–1964)

Vojenská junta (1964–1985)	Ranieri Mazzilli (1964) • Castelo Branco (1964–1967) • Costa e Silva (1967–1969) • Emilio Medici (1969–1974) • Ernesto Geisel (1974–1979) • João Figueiredo (1979–1985)

Nová republika (od 1985)	José Sarney (1985–1990) • Fernando Collor de Mello (1990–1992) • Itamar Franco (1992–1994) • Fernando Henrique Cardoso (1995–2002) • Luiz Inácio Lula da Silva (2003–2010) • Dilma Rousseffová (2011–2016) • Michel Temer (2016–2018) • Jair Bolsonaro (2019–2022) • Luiz Inácio Lula da Silva (od 2023)