Erich Hoepner

Erich Hoepner
Erich Hoepner
	Erich Hoepner jako General der Kavallerie
Narození	14. září 1886; Frankfurt nad Odrou, Německé císařství
Úmrtí	8. srpna 1944 (ve věku 57 let); Berlín, Třetí říše
Vojenská kariéra
Hodnost	generálplukovník
Doba služby	1905–1942
Sloužil	Německé císařství (do roku 1918); Výmarská republika (do roku 1933); Třetí říše
Složka	Reichsheer (do roku 1918); Reichswehr (do roku 1933); Wehrmacht
Velel	1. prapor 17. pěšího pluku (1930-1932); 4. pluk horských myslivců (1932-1933); náčelník štábu 1. pěší divize(1933-1934); náčelník štábu I. armádního sboru (1934-1935); náčelník štábu velitelství 1. skupiny (1935-1937); 1. lehká brigáda (1937-1938); 1. lehká divize (1938); XVI. armádní sbor (motorizovaný, 1938-1941); 4. tanková skupina (1941-1942); 4. tanková armáda (1942)
Války	První světová válka ; Druhá světová válka
Bitvy	Invaze do Polska (1939); Bitva o Francii (1939-1940); Operace Barbarossa (1941); Obležení Leningradu (1941); Bitva před Moskvou (1941-1942)
Vyznamenání	Rytířský kříž; Domácí řád Hohenzollernů s meči
	multimediální obsah na Commons

Erich Hoepner (14. září 1886, Frankfurt nad Odrou – 8. srpna 1944, Berlín) byl generálplukovníkem německého Wehrmachtu.

Život

Do Německé císařské armády vstoupil v březnu 1905. V první světové válce sloužil jako nižší důstojník u jezdectva, posléze působil ve štábech sborů a koncem války ve štábech armád. Po válce zůstal v Reichswehru, kde sloužil v nižších štábech. Od dubna 1930 velel pěšímu praporu a v říjnu 1932 se stal velitelem 4. horského pluku. Od února 1933 opět sloužil ve vyšších štábech jako náčelník. V říjnu 1937 byl jmenován velitelem 1. lehké brigády, kterou v říjnu následujícího roku reorganizoval na 1. lehkou divizi. V listopadu 1938 již velel XVI. motorizovanému sboru.

S tímto sborem se účastnil polské kampaně i bitvy o Francii. V rámci chystané Operace Barbarossa, mu bylo svěřeno velení nad 4. tankovou skupinou , která spadala pod Skupinu armád Sever (von Leeb). Během pár dnů po začátku operace, se jeho tankové jednotky převalily přes Litvu a dosáhly mostů přes řeku Daugavu u Dvinsku v Lotyšsku, čímž se jim podařilo rozštěpit sovětskou Rudou armádu v Pobaltí. V následujících letních měsících, jeho tanková skupina postupovala přes Pskov do nitra Ruska, ale rostly i její problémy dané zvětšující se vzdáleností, tedy logistikou a opotřebováním techniky, ale i rozšiřující se frontou a tudíž rozmělňováním jednotek a nedostatkem posil na zaplnění utrpěných ztrát. Přes tyto problémy pronikly v září jeho jednotky až k Ladožskému jezeru.

Na podzim 1941, byla jeho tanková skupina přesunuta ke Skupině armád Střed (von Bock), aby podpořila útok na Moskvu. Když přešla v prosinci německá vojska do defenzívy a následně čelila sovětské ofenzívě, byl Hoepner jeden z mála německých velitelů, který si dokázal udržet chladnou hlavu a na vlastní odpovědnost začal provádět organizovaný ústup svojí 4. tankové skupiny a nově svěřené 3. tankové skupiny od „Moskevských bran“ ke Vjazmě, v souladu se sousední 9. armádou, čímž obě tankové skupiny uchránil od obklíčení a zničení. Ale díky opakovanému ignorování rozkazu od OKW (tedy od Hitlera) a jeho otevřenosti vůči nadřízeným, byl 8. ledna 1942 zbaven velení nad 4. tankovou armádou (přejmenovanou z jeho 4. tankové skupiny), propuštěn z Wehrmachtu spolu s odebráním práva nosit uniformu, práva na pobírání penze, bydlením ve služebním domě a zákazem nošení obdržených vyznamenání. Byl velmi přísně potrestán, snad nejpřísněji jako jeden z tzv. obětních beránků bitvy u Moskvy.

Nikdy nebyl příznivcem NSDAP a s postupem času se jeho odpor k vládě zvětšoval. Byl jedním ze spiklenců zasvěcených do atentátu na Hitlera 20. července 1944. Po nezdařeném atentátu byl zatčen gestapem, v berlínské věznici byl mučen a následně na rozkaz Hitlera popraven.

Válečné zločiny

Na výstavě, která se uskutečnila v lednu 2009 v Mnichově, bylo uvedeno že generál Hoepner před útokem na Sovětský svaz, uložil podřízeným jednotkám zastřelení zajatých politických důstojníků Rudé armády, jak to požadoval Adolf Hitler ve svém rozkaze z 6. června 1941, ale z vlastní iniciativy požadoval po svých jednotkách i zastřelení civilních komunistických komisařů.
Na přelomu let 1941 a 1942 nedaleko Moskvy byly u vojáka z Hoepnerovy tankové skupiny nalezeny fotografie z masakru ve městě Kovnu a na území Litvy a Lotyšska, který se uskutečnily pár dní po napadení SSSR, při kterých byli stříleni komunisté a obyvatelé židovského původu. Tyto fotografie následně byly v SSSR i v zahraničí zveřejněny jako jedny z prvních důkazů německých zvěrstev na okupovaném území.