Borovice osinatá

Borovice osinatá
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	pinofyty (Pinophyta)
Třída	jehličnany (Pinopsida)
Řád	borovicotvaré (Pinales)
Čeleď	borovicovité (Pinaceae)
Rod	borovice (Pinus)
Podrod	Strobus
Sekce	Balfouria
Binomické jméno
Pinus aristata Engelmann, 1862
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borovice osinatá (Pinus aristata) je jehličnatý strom pocházející ze Severní Ameriky (státy Colorado, New Mexico, Arizona, California, Nevada, Utah) a její poddruh longaeva patří mezi nejstarší žijící organismy na Zemi.

Synonyma

• Pinus balfouriana var. aristata Engelm.

Systematika

Rozlišují se dva poddruhy:

• Pinus aristata subsp. aristata
• Pinus aristata subsp. longaeva (D. K. Bailey) E. Murray, 1983

Vzhled

Menší strom, 5-13 (18) m vysoký, často spíše keřovitý, s kmenem až 120 cm v průměru, často pokrouceným.

• Borka hladká, zelenavá, později šupinatá.
• Větve krátké a tuhé, letorosty silné, světle oranžově žluté, ochlupené.
• Pupeny špičatě vejčité, asi 8 mm dlouhé.
• Jehlice po 5 ve svazečku s dlouhou pochvou, 2-4 cm dlouhé, tmavozelené, špičaté, na vnitřní straně modravě bělavé řady průduchů. Jsou charakteristicky poseté drobnými bílými výrony zoxidované pryskyřice. Na větvích (ve své domovině si zachovává 20-30 (!) ročníků jehlic, u nás v příznivých podmínkách 6-10.
• Šišky přisedlé, válcovitě vejčité, 4 - 9 x 4 cm, nafialovělé. Štítky vyklenuté, s jemným 8 mm dlouhým ostnem (osinou - od toho její název).
• Semena hnědá, černě kropenatá, 5-7 mm, s křídlem lehce oddělitelným.

Výskyt

V jižních polohách Skalistých hor v nadmořských výškách 2800 až 3600 m. Poddruh Pinus aristata subsp. aristata - umba (pupky na šiškách) s dosti pevnou osinou, především na často zploštělé bázi šišek. Výskyt: Colorado, New Mexico, S Arizona.

Poddruh Pinus aristata subsp. longaeva (D. K. Bailey) E. Murray, 1983 má jehlice bez bílých výronů pryskyřice, šišky z krátkým ostnem nebo téměř hladké. Stromy na lokalitě White Mountains patří mezi nejstarší žijící stromy, některé jsou téměř 5000 let staré. Vyskytuje se v Kalifornii, Nevadě, Utahu.

V horách Sierra Nevada roste jejich nejbližší příbuzný druh Pinus balfouriana.

Ekologie

Roste při horní hranici lesa v nadmořských výškách 2800-3600 m na mělkých skalnatých půdách (dolomit). Je velmi odolná vůči klimatu: snáší vysoké mrazy i sucho, je náročná pouze na světlo. Roste velmi pomalu. Tato borovice, jako ostatně všechny americké pětijehličné druhy, trpí u nás rzí vejmutovkovou (Cronartium ribicola).

Využití

V Česku je poslední dobou používaná v okrasných výsadbách (výhradně subsp. aristata).

Zajímavosti

Ve vyšších polohách, kde je víc srážek, jsou stromy větší a mohutnější. Největší strom byl pojmenován Patriarcha a je asi 14 m vysoký. Jeho stáří je odhadováno na 1500 let. Nejstarší strom tohoto druhu byl pojmenovaný Metuzalém a roste v nadmořské výšce 2900 m. Záměrně není označen z toho důvodu, aby ho návštěvníci nezdevastovali. Jeho věk je odhadován na téměř 4750 let.

To, že se tyto stromy dožívají tak vysokého věku je zapříčiněno tím, že díky velmi pomalému růstu (vegetační období zde trvá 2-3 měsíce a půdy jsou extrémě chudé na živiny) je jejich dřevo velmi husté, a proto lépe odolává škůdcům a nepříznivým klimatickým vlivům.

Literatura

Galerie borovice osinatá na Wikimedia Commons

• BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.
• PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
• POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.