Přeskočit na obsah

Antonín Lenz

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.
Antonín Lenz
Antonín Lenz (1889)
Antonín Lenz (1889)
Narození20. února 1829
Hrbov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. října 1901 (ve věku 72 let)
Praha-Vyšehrad
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtírakovina
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povolánípedagog, učitel, teolog, katolický kněz a politik
Nábož. vyznáníkatolická církev
Funkcečlen Panské sněmovny (od 1889)
poslanec Českého zemského sněmu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Lenz (20. února 1829 Hrbov[1] – 2. října 1901 Praha-Vyšehrad[2]), byl český katolický kněz, pedagog v biskupském semináři v Českých Budějovicích, kanovník a probošt Vyšehradské kapituly, poslanec českého sněmu a panské sněmovny. Úzce spolupracoval s biskupem Jirsíkem, který ho inspiroval k dalšímu studiu teologie a literární tvorbě. Byl zakladatelem teologické antropologie, ve věroučných textech mj. hodnotil Jana Husa, Petra Chelčického a další náboženské myslitele a pod pseudonymem Jan Brázda ze Zlámané Lhoty polemizoval s proticírkevními názory Alfonse Šťastného.

Život

Jeho rodiče byli zaměstnáni na schwarzenberském panství, otec mu zemřel v útlém dětství. Navštěvoval německé a latinské školy, ale učil se i česky.[3] V roce 1850 vstoupil do semináře v Českých Budějovicích, kde strávil čtyři šťastná léta.[3] Na kněze byl vysvěcen 23. července 1854.[4] a stal se nakrátko kaplanem v Jílovicích. Se svolením biskupa Jirsíka se zapsal na pražskou filosofickou fakultu, kde se připravoval na povolání učitele matematiky a fyziky. Kněžské povolání jej ale lákalo víc a zanedlouho se vrátil zpět do jižních Čech. Působil jako kaplan v Budislavi a Deštné, kde zastával většinu úkolů za místního nemocného faráře.[3] Roku 1861 úspěšně absolvoval zkoušky na bohoslovecké fakultě v Praze a byl biskupem Jirsíkem jmenován členem katedry (stolice) dogmatiky a patrologie v budějovickém semináři.[3] S biskupem úzce spolupracoval, chodili spolu na procházky a diskutovali. V té době začal také literárně tvořit. Když Jirsík vyslovil obavy z šíření bezbožství mezi českou inteligencí[3] (zřejmě i v důsledku aktivit padařovského sedláka Alfonse Šťastného, který roku 1869 demonstrativně vystoupil z církve[5] a v následujících letech vydával protináboženské spisy),[6] zareagoval Lenz napsáním několika brožur pod pseudonymem Jan Brázda ze Zlámané Lhoty, v němž tyto názory populární formou vyvracel z hlediska katolické církve.[3] Vedle toho psal i odborné texty.[3]. Ze sudetského Němce se stal českým vlastencem. Jako člen výboru Matice české kromě organizační a přednáškové činnosti přispíval do Časopisu českého muzea články o českých náboženských dějinách období reformace. Roku 1866 získal titul doktora teologie.[4]

Roku 1881, po dvaceti letech učitelského působení v Budějovicích, byl zvolen kanovníkem Vyšehradské kapituly a 10. prosince 1887, po smrti Václava Štulce, jeho nástupcem v úřadu probošta.[3] Brzy poté se stal poslancem českého zemského sněmu. Roku 1889 byl zvolen doživotním členem panské sněmovny.[4] Vedle toho byl i předsedou církevního soudu, konsistorním radou, biskupským notářem, členem Královské české společnosti nauk, členem vedení ústavu pro hluchoněmé v Praze a dalších dobročinných a vlasteneckých spolků. Byl nositelem titulu „komtur řádu císaře Františka Josefa I. s hvězdou“ a čestným občanem obce Deštná.[7]

Zemřel na rakovinu ledvin.[8]

Dílo

Literárně činný byl od roku 1861, kdy začal publikovat články v Časopise katolického duchovenstva.[3] Samostatně vydal např.:

  • Jan Brázda, sedlák ze Zlámané Lhoty, v půtce se sedlákem Alfonsem Šťastným, čili, Kratochvilné a velmi poučlivé dopisy o přeukrutné učenosti kandidáta filosofie Alfonsa Šťastného, sedláka v Padařově, uložené v jeho nejnovějším spisu "Ježíš a jeho poměr ku křesťanství" (1873)
  • Filosofie Jana Brázdy ze Zlámané Lhoty o nesmrtelnosti lidské duše, čili, První výstřel Brázdův naproti nábožnému spisu Alfonse Šťastného o spasení po smrti (1874)
  • Pohroma principu mravnosti Padařovské, čili materialistické (1875)
  • Učená rozprava Jana Brázdy, sedláka ze Zlámané Lhoty, o Jsoucnosti Boží, čili, Druhý výstřel proti nábožnému spisu Alfonsa Šťastného o spasení po smrti (1875)
  • Mariologie, čili, Učení církve katolické a v církvi chované o Matce Boží (1879)
  • Anthropologie katolická: skromný příspěvek ku dogmatické theologii (1882)
  • Petra Chelčického učení o očistci (1885)
  • Socialismus v dějinách lidstva a jeho povaha a církev katolická jedině schopná ku řešení sociální otázky (1893)
  • Apologie sněmu kostnického v příčině odsouzení 45 vět Jana Viklifa (1896)
  • Jest pravdou nepochybnou že umřel Mistr Jan Hus za své přesvědčení a že jest mučedníkem za pravdu? (1898)

V roce 1901 uveřejnil v kalendáři Svatý Hostýn obšírnou studii o Janu Husovi, v níž z pohledu kanonického práva dokazoval, že Hus nezemřel za své přesvědčení a není mučedníkem, že byl upálen světskou mocí a církev naopak žádala jen mírné potrestání. Na druhou stranu Lenz oceňoval jeho zásluhy o českou vzdělanost a literaturu. Kritika na této práci oceňovala důkladné studium a hluboké náboženské přesvědčení autora, uznala omezení, která měl jako člen katolické hierarchie, ale nesouhlasila s některými ostrými výroky na Husovu adresu ani se závěry o nevině církve na jeho upálení na hranici.[9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Petra a Pavla na pražském Vyšehradě
  3. ↑ a b c d e f g h i Th. Dr. P. Antonín Lenz. Zlatá Praha. 1889-01-11, roč. 6, čís. 8, s. 96. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-13]. 
  4. ↑ a b c Denní zprávy. Úmrtí. Národní listy. 1901-10-02, roč. 41, čís. 271, s. 4. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-13]. 
  5. ↑ ŠŤASTNÝ, Alfons. P. Janu Val. Jirsíkovi, toho č. biskupu katolickému v Budějovicích!. Národní listy. 1869-11-02, roč. 9, čís. 303, s. 3. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-10-31]. 
  6. ↑ Denní zprávy. Alfons Šťastný zemřel. Národní listy. 1913-11-10, roč. 53, čís. 309, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-10-31]. 
  7. ↑ Monsignor dr. Antonín Lenz. Národní listy. 1901-10-03, roč. 41, čís. 272, s. 7. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-13]. 
  8. ↑ Probošt vyšehradské kapituly dr. Lenz .... Národní listy. 1901-09-24, roč. 41, čís. 264, s. 3. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-13]. 
  9. ↑ HEJRET, Jan. Denní literatura. II. Díla o Husovi. Národní listy. 1901-07-06, roč. 41, čís. 10, s. 3 (příloha). [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-13]. 

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Lenz&oldid=23993377“