Přeskočit na obsah

Diskuse:Románský sloh

Obsah stránky není podporován v jiných jazycích.
Přidat téma
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.

Mám výhradu k určení předchůdce románského slohu. Uvedená antika a raně křesťanský sloh je charakteristika hrubá až chybná.

Antika doznívá spolu se světem starověkého Říma zhruba ve druhé čtvrtině prvého tisíciletí. Na jedné straně se přetváří do specifického slohu říše východořímské - byzantského, na straně druhé reálně zaniká ve stále slabších klonech sebe samé, neoživována hlubšími podněty takového významu, aby byly schopny jí samou držet při životě. Význam raně křesťanského umění spočívá v dokladu toho, že antická forma již nebyla atraktivní, jakkoli byla umná, v rukou křesťanských umělců neožívala a byla pro ně spíše palčivou otazkou po samotném významu a smyslu umění, protože se míjela s pocity a viděním světa nové nastupující civilizace. Od poloviny do čtvrté čtvrtiny prvého tisíciletí se ve vyspělejších částech Evropy objevují doklady o tvůrčích schopnostech architektů, sochařů a malířů ve formách závislých na byzanci a antickém odkazu. Jednotící vlastností dobového umění je abstrakce smyslových podnětů do odhmotnění a schematizace zobrazovaných reálií a do ryze abstraktní ornamentiky. Malba se obrací k jedinému zdroji inspirace námětům z Písma svatého, ustanovuje v závislosti na Byzanci specifický hierarchický řád, sochařství se transformuje do reliéfní tvorby, v latinských oblastech přežívá mozaika. Architektura s výjimkou toho, že se postupně rozšiřuje do severnějších oblastí střední a východní Evropy znalosti stavitelských postupů sebe samotnou neobohacuje ani v typové skladbě ani v ve strukturách jednotlivých typů. Až ve druhé polovině osmého století se pokouší franský císař Karel Veliký znovuobnovit římskou říši a v rámci těchto snah ustanovuje obrysy soustředěné kulturní vize spojené s nároky na uměleckou tvorbu. Tato snaha však příliš nepřesáhla délku panovníkova života a došla oživení až s císařem Otou I., který žil na konci 10. století. V této době, když se pomalu ale jistě prosadil feudalismus jako forma společenského uspořádání v Evropě a kdy se zároveň ukázalo, že tato forma nedovolí vzniku jednotného evropského státu se postupně utváří i jakýsi celoevropsky (myšleno s ohledem na působnost římskokatolického kultu) platný požadavek na formální pravidla uspořádávající formální povahu kulturních statků. I tento kvas však ještě trval téměř celé jedno století, nežli vydal plody ve slohu románském. - IgorD 28. 11. 2008, 19:43 (UTC)

Charakteristiku klidně opravte (pokud možno s uvedením zdrojů, z nichž informace čerpáte - to současnému článku chybí zcela a je to chyba) --Postrach 28. 11. 2008, 19:53 (UTC)

Zahajte diskusi ke stránce Románský sloh

Zahájit diskusi