Kříž svobody
Kříž svobody | |
---|---|
Vabadusrist | |
III. stupeň III. třída | |
Uděluje Estonská republika | |
Typ | záslužný řád |
Založeno | 24. února 1919 |
Zrušeno | 19. června 1925 |
Stát | Estonsko |
Způsobilost | občané Estonska i cizinci |
Uděluje se za | službu během estonské osvobozenecké války |
Kampaň | estonská osvobozenecká válka |
Status | nadále neudílen |
Zakladatel | Konstantin Päts |
Třídy | tři stupně, každý ve třech třídách |
Postnominální písmena | VR I/1, VR I/2, VR I/3, VR II/1, VR II/2, VR II/3, VR III/1, VR III/2, VR III/3 |
Statistiky | |
Poprvé uděleno | 2. srpna 1919 |
Naposled uděleno | 18. prosince 1925 |
Celkem uděleno | 3 224 |
Ostatní vyznamenání | |
Vyšší | není |
Nižší | Řád státního znaku |
I. stupeň II. třída | |
Stuha řádu I. stupně, za vojenské velení | |
Stuha řádu II. stupně, za osobní odvahu | |
Stuha řádu III. stupně, za civilní službu |
Kříž svobody (estonsky Vabadusrist) je nejvyšší estonské vojenské vyznamenání. Založeno bylo roku 1919. Jeho udílení bylo ukončeno v roce 1925, ale zůstala zachována možnost jeho budoucího obnovení v případě válečného konfliktu ohrožujícího nezávislost Estonska. Mohl být udělen občanům Estonska i cizím státním příslušníkům za služby během estonské osvobozenecké války.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Toto vyznamenání bylo založeno dne 24. února 1919 předsedou vlády Konstantinem Pätsem na počest lidí, kteří sloužili během estonské osvobozenecké války.[1] Podle zákona O udílení vyznamenání z 19. prosince 2007 je Kříž svobody nejvyšším estonským vojenským vyznamenáním.[2][3]
Vzhled vyznamenání navrhl estonský umělec Peet Aren a předlohou mu byl podle heraldika Hannese Waltera finský Řád kříže svobody a kříž velmistrů Řádu německých rytířů. Barvy křížů i vlajek byly v souladu s barvami estonské státní vlajky.
Poprvé byl kříž udělen 2. srpna 1919, kdy jej obdrželo sedm příslušníků amerického Červeného kříže, kteří podporovali Estonsko ve válce za nezávislost.[4] Dne 5. srpna 1919 bylo vyznamenání uděleno francouzské pevnosti Verdun za hrdinství jejích obránců během první světové války. Hromadně začal být kříž udílen od února 1920 bezprostředně po konci války o nezávislost. Vyznamenání bylo udíleno jak občanům Estonska, tak cizincům.
Celkem bylo uděleno 3 224 křížů.[4] Devět lidí obdrželo toto vyznamenání třikrát. Dalších 76 lidí získalo toto vyznamenání dvakrát. I když oficiálně nemohl být jedné osobě udělen kříž totožné třídy a stupně vícekrát, kvůli chybám k tomu v několika případech došlo. Mezi oceněnými cizinci byl i Winston Churchill, který však odmítl ocenění převzít.[5]
Zákonem z 19. června 1925 rozhodl estonský parlament o ukončení udílení tohoto vyznamenání.[1] Jeho opětovné udílení je možné v případě, že Estonsko vstoupí do ozbrojeného konfliktu s vnějším nepřítelem, který by ohrožoval nezávislost Estonska. Poslední kříž byl předán 18. prosince 1925. Poslední držitel tohoto vyznamenání zemřel v roce 2000.[6]
Třídy
[editovat | editovat zdroj]Řád je udílen ve třech stupních. Každý stupeň je dále udílen ve třech třídách.[3]
- I. stupeň za vojenské velení
- I. třída
- II. třída
- III. třída
- II. stupeň za osobní odvahu
- I. třída
- II. třída
- III. třída
- III. stupeň za civilní službu
- I. třída
- II. třída
- III. třída
Insignie
[editovat | editovat zdroj]Řádový odznak má tvar latinského kříže. Jeho vzhled i barvy se v jednotlivých stupních a třídách liší. Odznaky I. stupně jsou bíle smaltované. V případě I. třídy jsou zlaté, v nižších třídách jsou stříbrné. Uprostřed je kulatý černě smaltovaný medailon s vyobrazení obrněné paže se zvednutým mečem a písmenem E. Odznaky II. stupně jsou černě smaltované. V případě I. třídy jsou zlaté, v případě II. třídy jsou stříbrné a v případě III. třídy jsou z oxidovaného železa. Uprostřed v kulatém medailonu je stejný motiv jako v předchozím stupni, pouze pozadí medailonu je zde červeně smaltované. Odznaky III. stupně jsou modře smaltované. Kulatý středový medailon je bíle smaltovaný s písmenem E v černé barvě. Na zadní straně je nápis 24. II 1919.[7]
Stuha ve všech stupních je kombinací černé, bílé a modré. Barvami tak odpovídá barvám estonské vlajky. V případě I. stupně je stuha černá s bílými a modrými proužky lemujícími oba okraje. V případě II. stupně je stuha modrá s bílými a černými proužky lemujícími oba okraje. V případě III. stupně je stuha bílá s černými a modrými proužky lemujícími oba okraje.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Крест Свободы na ruské Wikipedii a Frihetskorset (Estland) na norské (bokmål) Wikipedii.
- ↑ a b Знаки отличия. web.archive.org [online]. 2008-04-24 [cit. 2021-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-04-24.
- ↑ Decorations Act Passed 19 December 2007 Dostupné online
- ↑ a b President of the Republic of Estonia. www.president.ee [online]. [cit. 2021-06-30]. Dostupné online.
- ↑ a b Estonian Embassy in Russia. web.archive.org [online]. 2019-02-23 [cit. 2021-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-23.
- ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2021-06-30]. Dostupné online.
- ↑ Eesti Tänab 1919—2001, Riigikantselei, Tallinn 2001, med oversikt over mottagere
- ↑ a b «Estonia» i Robert Werlich: Orders and decorations of all nations. Ancient and modern, civil and military, 2. utgave, Washington DC: Quaker Press, 1974, s. 124
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jaak Pihlak, Mati Strauss, Ain Krillo. Eesti Vabaduse Risti kavalerid / Koostaja Jaak Pihlak. Viljandi, 2016. 912 s. ISBN 978-9949-38-854-7
- Walter, Hannes. Eesti teenetemärgid. Estonian orders and decorations. Tallinn: Miniplast Pluss, 1998. 396 s. ISBN 9985-9001-7-0
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kříž svobody na Wikimedia Commons