Přeskočit na obsah

Marc-Andrea Hüsler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marc-Andrea Hüsler
Marc-Andrea Hüsler na French Open 2022
Marc-Andrea Hüsler na French Open 2022
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Datum narození24. června 1996 (28 let)[1]
Místo narozeníCurych, Švýcarsko[1]
BydlištěRüschlikon, Švýcarsko
Výška196 cm[1]
Hmotnost86 kg[1]
Profesionál od2016[1]
Držení raketylevou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 425 526 USD
Dvouhra
Poměr zápasů27–40
Tituly1 ATP, 5 challengerů, 2 ITF
Nejvyšší umístění47. místo (13. února 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2023)
French Open1. kolo (2023)
Wimbledon1. kolo (2022, 2023)
US Open1. kolo (2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů16–16
Tituly1 ATP, 4 challengery, 7 ITF
Nejvyšší umístění142. místo (25. října 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2023)
French Open2. kolo (2023)
Wimbledon1. kolo (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230813a13. srpna 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marc-Andrea Hüsler (* 24. června 1996 Curych) je švýcarský profesionální tenista hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový i deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal sedm titulů ve dvouhře a jedenáct ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2023 na 47. místě a ve čtyřhře v říjnu 2021 na 142. místě. Trénují ho Thiemo Scharfenberger s Jürgem Hüslerem.[1]

Ve švýcarském daviscupovém týmu debutoval v roce 2018 astanským 1. kolem Světové skupiny proti Kazachstánu, v němž prohrál s Lucou Margarolim sobotní čtyřhru a poté vyhrál nedělní dvouhru. Švýcaři odešli poražení 1:4 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupil k sedmi mezistátním utkáním s bilancí 4–3 ve dvouhře a 3–1 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Na okruhu ATP Tour debutoval říjnovou čtyřhrou Swiss Indoors 2017 v Basileji, do níž obdržel se Srbem Nenadem Zimonjićem divokou kartu. Ve čtvrtfinále podlehli novozélandsko-britským kvalifikantům Marcusi Daniellovi a Dominicu Inglotovi. První dvouhru si zahrál na antukovém Swiss Open Gstaad 2018 opět na divokou kartu. V úvodní třísetové bitvě přehrál Španěla Nicoláse Almagra po zisku tiebreaku v závěrečném setu.[4] Poté jej však vyřadil argentinský kvalifikant Facundo Bagnis. Do singlového čtvrtfinále a semifinále premiérově prošel na zářijovém Generali Open Kitzbühel 2020, kde jako 303. hráč světa zvládl kvalifikační soutěž. Výhra nad světovou dvanáctkou a nejvýše nasazeným Fabiem Fogninim ve druhém kole znamenala první vítězství nad členem z elitní světové dvacítky.[5] Poté jej nezastavil ani Španěl Feliciano López, než skončil na raketě podějšího srbského vítěze Miomira Kecmanoviće z konce elitní padesátky žebříčku.[6] V první polovině listopadu 2020 debutoval v Top 150.[7]

První finále na túře ATP proměnil v titul, když s krajanem Dominicem Strickerem vyhráli čtyřhru Swiss Open Gstaad 2021. Ve finále zdolali polské deblisty Szymona Walkówa s Janem Zielińskim ve dvou setech. Dominantní výkon předvedli na podání, kde získali 34 z 35 bodů.[8] Na červnovém Terra Wortmann Open 2022 v Halle poprvé zasáhl do turnaje v kategorii ATP 500. Na travnatém povrchu ale nenašel recept na Američana Mackenzieho McDonalda ze šesté desítky klasifikace. O týden později premiérově postoupil z grandslamové kvalifikace a debut na majorech prožil ve Wimbledonu 2022.[9] Z pětisetového souboje však odešel poražen od Francouze Hugoa Greniera, jenž z kvalifikace postoupil až jako šťastný poražený.[10] Navazující týden přehrál světovou osmadvacítku Holgera Runeho na antukovém Nordea Open 2022 v Båstadu. Přes vyřazení od Djereho se v následném vydání žebříčku ATP z 18. července 2022 poprvé posunul do elitní světové stovky, ze 108. na 99. příčku.[11]

Čtvrtfinále i semifinále si podruhé zahrál na srpnovém Winston-Salem Open 2022, kde zvládl kvalifikační síto. Ve dvouhře postupně vyřadil Mikaela Ymera, jedenáctého nasazeného Ilju Ivašku a britskou turnajovou třináctku Jacka Drapera. Ve Winstonu-Salemu se tak stal čtvrtým semifinalistou, jenž postoupil z kvalifikace.[12] Do souboje o titul jej však nepustil Srb Laslo Djere, s nímž prohrál oba tiebreaky.[13][7] První singlovou trofej na túře ATP si odvezl z halového Sofia Open 2022. Ve druhém utkání vyřadil světovou čtrnáctku Pabla Carreña Bustu. Na prahu vyřazení se ocitl ve čtvrtfinále, kdy Kamilu Majchrzakovi odvrátil dva mečboly. V semifinále zdolal třicátého muže pořadí Lorenza Musettiho a ve finále pátého nasazeného teenagera Holgera Runeho. V tiebreaku druhé sady přitom soupeř nevyužil dva setboly. Turnaj okruhu ATP Tour ovládl jako první Švýcar od Federerovy výhry na Swiss Indoors 2019. Bodový zisk jej na začátku října 2022 posunul od třicet jedna míst výše, na kariérní maximum 64. místo.[14][15] V kvalifikačním kole Rolex Paris Masters 2022 oplatil předchozí porážky Djeremu a premiérově tak zasáhl do hlavní soutěže série Masters. Po výhře nad dvanáctým mužem klasifikace, Italem Jannikem Sinnerem však jeho cestu soutěží v hale Bercy ukončil Karen Chačanov. Švýcarsko reprezentoval na úvodním ročníku týmového United Cupu 2023.[16][7]

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (1–0 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. říjen 2022 Sofie, Bulharsko tvrdý (h) Dánsko Holger Rune 6–4, 7–6(10–8)

Čtyřhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. červenec 2021 Gstaad, Švýcarsko antuka Švýcarsko Dominic Stricker Polsko Szymon Walków
Polsko Jan Zieliński 		6–1, 7–6(9–7)

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Challengery (5 D; 4 Č)
ITF (2 D; 7 Č)

Dvouhra (7 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. prosinec 2017 Metepec, Mexiko tvrdý Ekvádor Gonzalo Escobar 6–3, 6–4
2. červen 2018 Tulsa, Spojené státy tvrdý USA Sam Riffice 6–4, 6–2
3. duben 2019 San Luis Potosí, Mexiko antuka Španělsko Adrián Menéndez Maceiras 7–5, 7–6(7–3)
4. září 2020 Sibiu, Rumunsko antuka Argentina Tomás Martín Etcheverry 7–5, 6–0
5. říjen 2020 Ismaning, Německo koberec Nizozemsko Botic van de Zandschulp 6–7(3–7), 7–6(7–2), 7–5
6. duben 2022 Ciudad de México, Mexiko antuka Argentina Tomás Martín Etcheverry 6–4, 6–2
7. duben 2022 Aguascalientes, Mexiko antuka Argentina Juan Pablo Ficovich 6–4, 4–6, 6–3

Čtyřhra (11 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. červenec 2017 Telfs, Rakousko antuka Německo Lukas Ollert Rakousko Pascal Brunner
Austrálie Gavin van Peperzeel 		7–5, 7–5
2. listopad 2017 Monterrey, Mexiko tvrdý Švýcarsko Jessy Kalambay Ekvádor Gonzalo Escobar
Bolívie Federico Zeballos 		7–6(7–5), 6–4
3. únor 2018 Oberentfelden, Rakousko koberec (h) Švýcarsko Jakub Paul Česko Jan Mertl
Česko Michael Vrbenský 		4–6, 7–6(9–7), [10–8]
4. březen 2018 Villers-lès-Nancy, Francie tvrdý (h) Francie Hugo Voljacques Francie Dan Added
Francie Maxime Tchoutakian 		7–6(7–4), 7–6(7–3)
5. červen 2018 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý Nizozemsko Sem Verbeek USA Trevor Allen Johnson
USA Ronnie Schneider 		7–6(9–7), 6–1
6. červenec 2018 Saskatoon, Kanada tvrdý Nizozemsko Sem Verbeek Kanada Alexis Galarneau
Kanada Benjamin Sigouin 		6–3, 6–3
1. červenec 2018 Winnipeg, Kanada tvrdý Nizozemsko Sem Verbeek Španělsko Marcel Granollers
Španělsko Gerard Granollers 		6–7(5–7), 6–3, [14–12]
7. srpen 2018 Sion, Švýcarsko antuka Švýcarsko Jakub Paul Argentina Juan Pablo Ficovich
Argentina Tomás Lipovšek Puches 		6–3, 6–4
2. únor 2019 Morelos, Mexiko tvrdý Švédsko André Göransson Ekvádor Gonzalo Escobar
Venezuela Luis David Martínez 		6–3, 3–6, [11–9]
3. říjen 2020 Hamburk, Německo tvrdý (h) Polsko Kamil Majchrzak Spojené království Lloyd Glasspool
USA Alex Lawson 		6–3, 1–6, [20–18]
4. únor 2021 Potechefstroom, Jihoafrická republika tvrdý Česko Zdeněk Kolář Kanada Peter Polansky
Kanada Brayden Schnur 		6–4, 2–6, [10–4]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marc-Andrea Hüsler na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Marc-Andrea Hüsler na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20230813a13. srpna 2023
  2. ↑ Marc-Andrea Hüsler na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230813a13. srpna 2023
  3. ↑ Marc-Andrea Hüsler na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20230816a16. srpna 2023
  4. ↑ 1. Sieg auf der ATP-Tour - Hüsler ringt Almagro bei Premiere nieder. Schweizer Radio und Fernsehen (SRF) [online]. 2018-07-24 [cit. 2023-08-16]. Dostupné online. (německy) 
  5. ↑ Top seed Fognini suffers shock defeat to Huesler in Kitzbuhel. Tennis Majors [online]. 2020-09-10 [cit. 2023-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Kecmanovic and Hanfmann set up ATP final in Kitzbuehel. The Times of India [online]. 2020-09-12 [cit. 2023-08-16]. Dostupné online. ISSN 0971-8257. (anglicky) 
  7. ↑ a b c Marc-Andrea Huesler | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Marc-Andrea Huesler/Dominic Stricker Victorious On Home Soil In Gstaad [online]. ATP Tour, 2021-07-25 [cit. 2023-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ ABULLEIL, Reem. Joy of first time qualifier. Wimbledon.com [online]. 2022-06-23 [cit. 2023-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Wimbledon: Hüsler éliminé par un "lucky loser". RTSSport.ch [online]. 2022-06-28 [cit. 2023-08-16]. Dostupné online. (francouzsky) 
  11. ↑ Francisco Cerundolo Cracks Top 30 Following Bastad Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-08-18 [cit. 2023-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Botic van de Zandschulp Wins Two Tie-breaks To Reach Winston-Salem SFs. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-08-25 [cit. 2023-08-16]. Dostupné online. ISSN en. 
  13. ↑ Winston-Salem Open 2022: Djere eliminates Huesler. Tennis Majors [online]. 2022-08-27 [cit. 2023-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Marc-Andrea Huesler Clinches Maiden Title In Sofia. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-10-02 [cit. 2023-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ First-Time Winner Spotlight: Marc-Andrea Huesler On Following In Federer's Footsteps. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-10-02 [cit. 2023-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Bencic & Huesler Give Captain Wawrinka Closeout Opportunity | ATP Tour | Tennis. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-12-29 [cit. 2023-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marc-Andrea_Hüsler&oldid=23446918“