Přeskočit na obsah

Květolib včelí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKvětolib včelí
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádblanokřídlí (Hymenoptera)
Podřádštíhlopasí (Apocrita)
Nadčeleďvčely (Apoidea)
Čeleďkutíkovití (Crabronidae)
Rodkvětolib (Philanthus)
Binomické jméno
Philanthus triangulum
Fabricius, 1775
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Květolib včelí (Philanthus triangulum) je druh blanokřídlého hmyzu z čeledi kutíkovití. Je rozšířen v Evropě, Africe a v Asii. V Česku se vyskytuje velmi hojně. Řadí se mezi včelotvaré, nicméně vzhledem se podobá spíše vose. Dospělci se živí nektarem, avšak samice pro své larvy loví včely, které ochromí žihadlem. Je zvláštní tím, že využívá rozličné chemické a biologické látky. Ve svých tykadlech kultivuje fungicidní a antibiotické symbiotické bakterie, jimiž chrání své potomstvo.[1][2][3][4][5][6][7]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Květoliba včelího popsal v roce 1775 dánský entomolog Johan Christian Fabricius. Taxonomicky se tento druh blanokřídlého jedovatého hmyzu řadí mezi skupinu včelotvarých, konkrétně mezi kutíkovité (Crabronidae). Patří do podčeledi květolibi (Philantinae), což jsou malé až středně velké druhy s černou a žlutou či žlutobílou kresbou na těle.[8]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Květolib včelí měří 8 až 17[8] (či 18)[1] mm, přičemž samci jsou výrazně menší než samice. Zbarvení tvoří kombinace černé a žluté barvy. Hruď je převážně černá, zadeček pruhovaný s převahou žluté barvy. Hlava má z větší částí tmavou barvu (většinou černou, ale na spáncích může být i hnědá), je poměrně velká a na obličeji má výraznou žlutobílou kresbu ve tvaru tří zubů. Kusadla jsou hladká a na koncích zašpičatělá. Stehna mají z větší části černou barvu, zbytek nohou je žlutý. Přední nohy jsou přizpůsobené hrabání.[8]

Ekologie a chování

[editovat | editovat zdroj]
Květolib na květu

Stanoviště, hnízdění

[editovat | editovat zdroj]

Květolib včelí bývá aktivní od května (června) do září. Obývá suché a teplé biotopy. Vyhledává písčitý nebo hlinitý podklad, kde zakládá hnízda. Ta jsou až 1,5 metru hluboká, zemní a vícekomorová. Vchod tvoří dlouhá komora hloubená pod úhlem asi 30° do země – mnohdy začíná ve spárech chodníků a dlažebních kostek. Velmi často žije v koloniích, která mohou čítat až několik set hnízd. Jedná se o synantropní druh, který často jako jeden z prvních kolonizuje kulturní krajinu.[7][8] Hnízda hloubí samička kusadly a předním párem nohou. Má podobu hlavní komory, z níž vedou mnohé odbočky – menší komůrky (až 34). Každá komůrka či cela slouží k vývinu jednoho potomka.[1]

Potrava

[editovat | editovat zdroj]

Dospělí jedinci se živí nektarem. Ten většinou získávají z květů, ale samičky jsou schopny hnětením kusadly donutit ochromené včely vydávit nektar, který mají ve voleti, a ten pak slízat.[8][9]

Samice květoliba letící s ochromenou včelou

Zdrojem potravy pro vyvíjející se larvy jsou včely, především včely medonosné (Apis mellifera). Kromě nich může jít o další druhy včel, jako je pískorypka žlutonohá (Andrena flavipes), ploskočelka Lasioglossum zonulum a zřejmě i parazitické kukaččí včely rodu nomáda (Nomada).[2] Samička květoliba čeká na včelí dělnice, které přilétají na květy sbírat nektar a pyl. Napadá je dvěma způsoby. Buď začne v jejich blízkosti poletovat a ze vzdálenosti asi 10 centimetrů na ně zaútočí,[7] nebo na včelu doslova vleze, když sedí na květu, sosá nektar a nesleduje okolí.[9] Následně ji ochromí vpichem žihadla do krku,[8], hrudníku,[2] případně do měkké části zadečku.[1] Ochromenou včelu poté donese do hnízdní komůrky, naklade na ni vajíčko a komůrku po případném přinesení dalších ochromených včel uzavře pískem. Samčí komůrky zásobí 1 až 2 (3)[1] včelami, samičí 3 až 7.[7][8] Po 2 až 3 dnech se z vajíčka líhnou larvy, jež se 6 až 9 dní živí paralyzovanými včelami. Následně se zakuklí a po 14 dnech se vylíhne nový jedinec, který hnízdo opouští.[1] To je takzvaná první generace. Druhá generace v komůrce přezimuje ve stádiu kukly.[7] Mladí jedinci dokáží najít cestu ven spolehlivě díky tomu, že samice u východu aplikují dávku sekretu z tykadel a larvy se vždy kuklí hlavou natočeny tímto směrem.[7]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Samci květoliba si vytvářejí malá teritoria o velikosti asi 0,25 m2, většinou v blízkosti hnízdních kolonií samiček.[7] Svá území si značkují feromonem z hlavových žláz a brání před ostatními samci v letových soubojích.[4] Feromonem lákají samičky k páření.[4] Ke kopulaci dochází právě v samčím teritoriu, nicméně samičky si samy rozhodnou za jakých podmínek, a pohlavní akt mohou vzhledem ke své větší velikosti dle potřeby odmítnout.[7] Samičky se s největší pravděpodobností páří jen s jedním samcem. Vybírají si ho pečlivě, neboť ovlivňuje podobu samičích potomků – především jejich případnou kondici potřebnou k přenášení ochromených včel a k rozmnožování. Samčí potomci nezískávají genetický materiál „otce“.[7]

Parazité

[editovat | editovat zdroj]
Hnízdní parazit květoliba - zlatěnka vínová

Hnízdním parazitem květoliba je zlatěnka vínová (Hedychrum rutilans).[8] Ta klade své vajíčko na ochromenou včelu často již při transportu, někdy se prohrabe do komůrky květoliba a vajíčko naklade až tam. Vylíhlá larva usmrtí larvu hostitele a následně se živí ochromenými včelami. Zlatěnka využívá některé chemikálie (uhlovodíky), jimiž imituje pach samičky květoliba a blokuje její obranné reakce.[10]

Květolib s paralyzovanou včelou

Využívání chemických látek a symbiózy

[editovat | editovat zdroj]

Chemické signály hrají velmi důležitou roli v mnoha aspektech života květoliba. Již při útoku na včely se samička řídí do značné míry tím, jak jí včela „voní“. Důležitý je pro ní především včelou emitovaný nenasycený alkohol (Z)-11­eikosen-1­ol.[7][1] Zajímavé je, že tato látka je rovněž hlavní součástí samčího feromonu květoliba, kterým láká samičky k páření.[7] Při paralyzování včel do nehybného stavu hraje hlavní roli v jedovém aparátu obsažený philanthotoxin, což je acylpolyamin blokující nikotinové, acetylcholinové a glutamátové receptory v synapsích nervového systému. Velmi rychle ochromí nervosvalovou činnost a způsobí ochrnutí kořisti.[1] Zásadní pro přežití larev a kukel květoliba, je udržet potravu, komůrku a larvu prostou patogenů. Klima v komůrce bývá velmi vlhké a teplé, ideální pro množení různých mikroorganismů. První opatření, které samice udělá, je, že ochromenou kořist pečlivě olíže a tím ji provede základní dezinfekci.[7] V mandibulárních žlázách květoliba byly nalezeny některé vyšší mastné karboxylové kyseliny (palmitová, stearová, oktadekadienová) a jejich ethyl-estery, ketony (2-tridekanon, 2-pentadekanon, 2-­heptadekanon) a aldehyd nonadecenal. Tyto látky jsou feromony a zároveň slouží jako konzervační činidla – zabraňují plesnivění kořisti.[1] Vajíčko květoliba produkuje oxid dusnatý, který v komůrce dále oxiduje na oxid dusičitý. Obě látky mají dezinfekční účinky a brání biologickému rozkladu potravy.[3] V další fázi se role ujme symbiotická bakterie rodu Streptomyces. Ta je kultivována v tykadlových žlázách samice květoliba a aplikována do komůrky ještě před nakladením vajíčka. Larva si po vylíhnutí tuto bakterii nanese na své tělo a je následně kultivována v kokonu po zakuklení. Má fungicidní a antibiotické (produkuje nejméně 9 druhů antibiotik) účinky, brání růstu plísní a množení patogenů.[3][5][6][7] V experimentálních podmínkách bylo zjištěno, že larvy, jež se potřely látkou s obsahem bakterií, měly naději na přežití do stádia dospělce více než 80 %, zatímco ty, kterým v tom bylo zabráněno, méně než 10 %.[7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h i PATOČKA, Jiří. Kořist zavlečená do cel. Chemické látky v životě květoliba včelího. vesmir.cz [online]. 2002-07-05 [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c ELSE, G. R. Philanthus triangulum (Fabricius,1775). The Bees Wasps & Ants Recording Society [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Biology of the European beewolf (Philanthus triangulum, Hymenoptera, Crabronidae). www.biologie.uni-regensburg.de [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-09. 
  4. ↑ a b c KROISS, Johannes; LECHNER, Klaus; STROHM, Erhard. Male territoriality and mating system in the European beewolf Philanthus triangulum F. (Hymenoptera: Crabronidae): evidence for a “hotspot” lek polygyny. Journal of Ethology. 2010-05-01, roč. 28, čís. 2, s. 295–304. Dostupné online [cit. 2019-07-09]. ISSN 1439-5444. DOI 10.1007/s10164-009-0185-5. (anglicky) 
  5. ↑ a b GOETTLER, Wolfgang; KALTENPOTH, Martin; HERZNER, Gudrun. Morphology and ultrastructure of a bacteria cultivation organ: The antennal glands of female European beewolves, Philanthus triangulum (Hymenoptera, Crabronidae). Arthropod Structure & Development. 2007-03-01, roč. 36, čís. 1, s. 1–9. Dostupné online [cit. 2019-07-09]. ISSN 1467-8039. DOI 10.1016/j.asd.2006.08.003. 
  6. ↑ a b KALTENPOTH, M; HERZNER, Gudrun; GÜRBÜZ, M. Faruk. Refining the Roots of the Beewolf-Streptomyces Symbiosis: Antennal Symbionts in the Rare Genus Philanthinus (Hymenoptera, Crabronidae). Applied and Environmental Microbiology. 2012-02-01, roč. 78, čís. 3, s. 822–827. PMID: 22113914. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-09. ISSN 0099-2240. DOI 10.1128/AEM.06809-11. PMID 22113914. (anglicky)  Archivováno 9. 7. 2019 na Wayback Machine.
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m n KALTENPOTH, Martin. Protective bacteria and attractive pheromones. Symbiosis and chemical communication in beewolves (Philanthus spp., Hymenoptera, Crabronidae). Würzburg: [s.n.], 2006. 202 s. Dostupné online. Dissertation zur Erlangung des naturwissenschaftlichen Doktorgrades der Bayerischen Julius-Maximilians-Universität Würzburg. 
  8. ↑ a b c d e f g h MACEK, Jan, a kol. Blanokřídlí České republiky I. Žahadloví. Praha: Academia, 2017. 524 s. ISBN 978-80-200-1772-7. S. 294–297. 
  9. ↑ a b Beewolf wasp attacking bees [online]. Team Candiru, 2018-09-19 [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ Interactions of the European beewolf and the cuckoo wasp Hedychrum rutilans. www.biologie.uni-regensburg.de [online]. [cit. 2019-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-07. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Květolib_včelí&oldid=24176752“