Chalkocit
| Chalkocit | |
|---|---|
 Krystalovaný chalkocit z Mount Isa (Queensland, Austrálie). Velikost vzorku: 3,0 × 2,9 × 2,4 cm. | |
| Obecné | |
| Kategorie | Minerál |
| Chemický vzorec | Cu2S |
| Identifikace | |
| Barva | světle modrošedá, rychle tmavne a modravě nabíhá |
| Vzhled krystalu | krystaly tlustě tabulkovité n. krátce sloupcovité, nejčastěji zrnitý, celistvý, vtroušený, povlaky |
| Soustava | kosočtverečná (nejčastěji), šesterečná, jednoklonná |
| Tvrdost | 2,5–3 |
| Lesk | kovový |
| Štěpnost | nedokonalá podle (110) |
| Vryp | modrošedý |
| Hustota | 5,7–5,8 g ⋅ cm−3 |
| Rozpustnost | HNO3 |
Chalkocit či chalkozín[1] (dříve[zdroj?] chalkosin), sulfid měďný Cu2S, minerál 2. třídy, je významnou měděnou rudou. Je neprůsvitný, tmavě šedý až černý, s kovovým leskem, tvrdost podle Mohsovy stupnice 2,5 až 3. Krystaluje v kosočtverečné soustavě.
Jméno minerálu pochází ze zastaralé podoby chalkosin a ta z řeckého chalkos, měď. Byl znám také jako redruthit nebo leštěnec měděný.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Nachází se v hojné modifikaci kosočtverečné, méně hojné šesterečné a jednoklonné. Kosočtverečná modifikace má barvu světle modrošedou, rychle však tmavne a modravě nabíhá; začerstva má silný kovový lesk; vryp je modrošedý. Krystaly jsou typicky tlustě tabulkovité nebo krátce sloupcovité, často rýhované, seskupené do drúz. Nejčastěji je však zrnitý, celistvý, vtroušený, tvoří povlaky a pseudomorfózy. Lom lasturnatý, je křehký. Tvrdost 2,5 až 3, hustota 5, 7–5,8. Často bývá povlečen produkty svého rozkladu malachitem a azuritem,[2]
Vznik a výskyt
[editovat | editovat zdroj]Chalkocit se někdy nachází jako primární žilný minerál v hydrotermálních žilách. Většinou se však vyskytuje v prostředí supergenního obohacení pod oxidačním pásmem ložisek mědi jako produkt loužení mědi z oxidovaných minerálů. Často se také nachází v sedimentárních horninách.
Těží se již po staletí a je jednou z nejvýnosnějších měděných rud díky vysokému obsahu mědi (66,6 % váhových) a snadné separaci od síry.
Protože je chalkocit druhotný nerost vznikající přeměnou jiných minerálů, je známý tvorbou metamorfóz (klamotvarů) po mnoha různých nerostech. Klamotvar je nerost, který atom po atomu nahradil jiný nerost, krystalový tvar původního minerálu však ponechal beze změny. Jsou známy pseudomorfózy chalkocitu po bornitu, covellinu, chalkopyritu, pyritu, enargitu, milleritu, galenitu a sfaleritu.
Naleziště
[editovat | editovat zdroj]V Česku: Vrančice u Milína[3], Horní Vernéřovice[4][5], Horní Kalná[6]
V Evropě: Redruth (Cornwall, Anglie), Río Tinto (Španělsko), Bogoslovsk (Ural, Rusko)
Jinde ve světě: Kolwezi (provincie Shaba, dříve Katanga, DR Kongo) a sousední severní část Zambie, Tsumeb (Namibie), Musina (JAR), Bisbee (Arizona, USA), Bingham (Utah, USA), Butte (Montana, USA), Kennicott (Alaska, USA), Broken Hill (New South Wales, Austrálie), Mount Isa (Queensland, Austrálie).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku chalcocite na anglické Wikipedii.
- ↑ Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2024 [cit. 2021-03-16]. Heslo chalkozín.
- ↑ SVOBODA, Josef a kol. Encyklopedický slovník geologických věd 1. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. 920 s. S. 530–531.
- ↑ KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech VII. 2. vyd. Praha: NČSAV, 1964. 308 s. S. 109.
- ↑ KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech VII. 2. vyd. Praha: NČSAV, 1964. 308 s. S. 109–110.
- ↑ JIRÁSEK, Václav. Ve znamení mlátku a želízka 1. 1. vyd. Liberec: Bor, 2003. 208 s. ISBN 80-902901-9-1. S. 35.
- ↑ KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech III. 1. vyd. Praha: NČSAV, 1960. 408 s. S. 168.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu chalkocit na Wikimedia Commons - www.velebil.net/mineraly/chalkozin[nedostupný zdroj]
- Dana's Manual of Mineralogy ISBN 0-471-03288-3
- Mineral Galleries
