Dexter Gordon

Dexter Gordon
Dexter Gordon
	Dexter Gordon kolem roku 1980
Základní informace
Přezdívka	Long Tall Dexter
Narození	27. února 1923; Los Angeles, Kalifornie; Spojené státy americké
Úmrtí	25. dubna 1990 (ve věku 67 let) nebo 26. dubna 1990 (ve věku 67 let); Filadelfie, Pensylvánie; Spojené státy americké
Příčina úmrtí	selhání ledvin
Žánry	jazz, bebop, hard bop a swing
Povolání	hudební skladatel, saxofonista, jazzový hudebník a nahrávající umělec
Nástroje	saxofon a tenorsaxofon
Aktivní roky	1940–1986
Vydavatelé	Blue Note; Columbia Records; Savoy Records; SteepleChase; Prestige Records
Ocenění	David di Donatello for Best Foreign Actor (1987); Grammy Award for Best Jazz Performance (1987); Cena Paula Acketa; NEA Jazz Masters
Web	www.dextergordon.com
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dexter Gordon (27. února 1923 Los Angeles, Kalifornie – 25. dubna 1990 Filadelfie, Pensylvánie) byl americký jazzový tenorsaxofonista, který byl několikrát nominován na cenu Grammy. Je jedním z prvních bebopových saxofonistů a často bývá označován za jednoho z nejlepších tenorsaxofonistů vůbec. Slavná fotografie, na které Dexter kouří během svého vystoupení v New Yorku v roce 1948 se stala jednou z nejznámějších fotografií v celé jazzové historii.^[zdroj?] Díky své výšce (měřil necelé dva metry) si vysloužil přezdívku Long Tall Dexter.

Dexter žil 15 let v Evropě, většinou v Paříži a Kodani, kde také často hrál s ostatními americkými jazzovými hudebníky, kteří v té době žili v Evropě. Patřili k nim Bud Powell, Freddie Hubbard nebo Billy Higgins.

Životopis

Mládí a první hudební krůčky

Narodil se a vyrůstal v Los Angeles. Jeho otec byl lékař. Mezi jeho pacienty patřili i takové jazzové ikony, jakými byli Duke Ellington a Lionel Hampton. Od svých třinácti let se učil hrát na klarinet, ale o dva roky později přešel na saxofon (nejdříve na altový, teprve po něm na tenorsaxofon).

Mezi lety 1940–1943 byl členem orchestru Lionela Hamptona, ve kterém hrál v saxofonové sekci společně s Illinoisem Jacquetem a Marchallem Royallem. V roce 1943 vydal Dexter první desku pod svým jménem. Zahráli si na ní Nat King Cole a Harry Edison. V letech 1943–1944 hrál Dexter v orchestrech Louise Armstronga a Fletchera Hendersona, později se připojil k Billymu Eckstineovi.

V roce 1945 opustil Eckstineův orchestr a začal hrát a nahrávat s Charliem Parkerem. Kromě toho také vydával desky pod svým vlastním jménem. Dextera také proslavily saxofonové duely, které sehrával spolu s tenorsaxofonistou Wardellem Grayem a které se brzy staly vyhledávanou atrakcí. Jsou zdokumentovány na několika albech z let 1947–1952.

Dexter si vytvořil svůj jedinečný styl, hrál hodně „široce” a díky své schopnosti hrát i mimo rytmus se jeho hraní stalo snadno identifikovatelné. Jeho velkým vzorem tehdy byl Lester Young. Dexter sám měl zase vliv na Johna Coltranea. Pro oba jsou společné jasné, silné tóny, stejně jako jejich tendence vést svá sóla k vysokým tónům. K Dexterovým zvláštnostem patří, že recitoval text každé balady před tím, než ji zahrál.

Nahrávání pro Blue Note

V roce 1960 složil Dexter hudbu k filmu The Connestion, ve kterém si také zahrál. Od tohoto roku začala jeho spolupráce s nahrávací společností Blue Note Records. V této době vznikly čtyři nejvíce ceněné desky: Doin’ Allright, Dexter Calling, Go! a Swingin' Affair. První dvě — Dexterův debut u Blue Note — byly nahrány za pouhé tři dny v květnu 1961. Na těchto deskách hrají s Dexterem mimo jiných také Freddie Hubbard a Horace Parlan. Druhé dvě jmenované desky byly nahrány v srpnu 1962 krátce před tím, než se Dexter přestěhoval do Evropy. Na obou albech hrají tehdejší hvězdy stáje Blue Note Sonny Clark, Butch Warren a Billy Higgins.

Pobyt v Evropě

V roce 1962 se Dexter přestěhoval do Evropy, kde si oblíbil hlavně Paříž a Kodaň, kde hrál s ostatními americkými jazzmany jako byli Bud Powell, Ben Webster, Freddie Hubbard, Bobby Hutcherson, Kenny Drew, Horace Parlan a Billy Higgins. Dexter ovšem příležitostně jezdil i Spojených států, kde se účastnil dalších nahrávání pro Blue Note. Z tohoto období kritika nejvíce oceňuje desky Our Man in Paris, One Flight Up a Gettin’ Around. Deska Our Man in Paris byla sice nahrána pro Blue Note, ale v Paříži. Zahráli si na ní pianista Bud Powell, bubeník Kenny Clarke a francouzský kontrabasista Pierre Michelot. Na desce One Flight Up si ve skladbě Tanya Dexter zahrál velmi dlouhé sólo. Tato deska byla také nahrána v Paříži. Nahrávání se účastnil i trumpetista Donald Byrd.

Stejně dobré — i když málo známé — jsou desky, které Dexter nahrál v Kodani pro dánský label SteepleChase. V tomto období vznikly desky Something Different, Bouncin' with Dex a mnoho dalších. Na většině z nich hraje španělský pianista Tete Montoliu a dánský kontrabasista Niels-Henning Ørsted Pedersen.

Když žil v Dánsku, spřátelil se Dexter s rodinou Larse Ulricha — pozdějšího bubeníka metalové skupiny Metallica. Dexter byl dokonce Larsovým kmotrem.^[zdroj?]

Diskografie (nekompletní)

Dexter Rides Again (1945)
The Chase (1947)
The Resurgence of Dexter Gordon (1960)
Doin' Alright (1961), Blue Note Records
Dexter Calling (1961), Blue Note
Go! (1962), Blue Note
A Swingin' Affair! (1962), Blue Note
Our Man In Paris (1963), Blue Note
One Flight Up (Paris, 1964), Blue Note
King Neptune (1964)
Gettin' Around (New York, 1965)
Tangerine (1965)
Tower of Power (1969)
More Power (1969)
The Panther (1970) s Tommym Flanaganem a Alanem Dawsonem, Prestige Records
The Chase (1970) s Gene Ammons, Prestige
Tangerine (1972), hard bop s Freddiem Hubbardem, Prestige
Something Different (1975), SteepleChase
Bouncin' with Dex (1975), SteepleChase
Homecoming: Live at the Village Vanguard (1976)
Sophisticated Giant (1977), bluesové album s 11členným bigbandem (Woody Shaw, Slide Hampton, Bobby Hutcherson a další)
'Round Midnight (1986)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dexter Gordon na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Dexter Gordon na Wikimedia Commons