Přeskočit na obsah

Bertrada z Laonu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bertrada z Laonu
portrét Bertrady z Laonu podle náhrobku v bazilice Saint-Denis
portrét Bertrady z Laonu podle náhrobku v bazilice Saint-Denis
Narození720/727?
Laon
Úmrtí12. červenec 783
Choisy-au-Bac
Příčina úmrtínemoc
Pohřben/aBazilika Saint-Denis
Tituly a úřady
franská královna
Období744 - 783
DynastieHugobertini
Manžel/kaPipin III. Krátký
DětiKarel Veliký
Karloman
Gisela Franská
Pipin
Chrothais
Adelais Franská
OtecCharibert z Laonu
MatkaGisela z Laonu
PříbuzníPipin Hrbatý[1], Karel Mladší[1], Rotruda[2], Berta[3], Pipin Italský[4], Ludvík I. Pobožný[5][6], Gisela[7], Theodrada, Drogo[8], Hugo, Alpais[9], Adelaide[1], Lothar[10], Hildegarda[11], Chrotais[12], Hiltruda[12], Rothilda[13], Theodorich[14] a Adaltruda[13] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bertrada z Laonu (720/727? - 12. července 783 Choisy-au-Bac) byla franskou královnou, manželkou Pipina III. Krátkého a matkou císaře Karla Velikého.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Bertrada a Pipin Krátký v bazilice Saint-Denis
socha Bertrady v Lucemburských zahradách, Paříž

Patřila k vysoce urozené a movité franské rodině. Její otec Charibert byl hrabětem z Laonu, jeho matka, po které získala Bertrada křestní jméno, patřila k zakladatelům kláštera Prüm, který se po dlouhou dobu stal rodovým majetkem karolínské dynastie. Sestra její babičky, Plectruda, byla manželkou Pipina Prostředního a zároveň macechou Karla Martela. Patřili ke genealogicky označovanému rodu Hugobertinů[15] a svazkem s tímto rodem získal Pipin mocnější spojenectví a vazby na rody v Austrasii.

Sňatek Bertrady a Pipina se patrně konal roku 744,[16] i když některé prameny uvádějí rok 740.[17] Z tohoto svazku vzešlo několik dětí, nejvýznamnější byl nejstarší syn zvaný později Karel Veliký. Podílníkem na vládě se v prvních letech po smrti Pipina Krátkého stal i druhý syn Karloman, který však roku 771 náhle zemřel. Podle historických tvrzení neměl Pipin po dobu jejich manželství vztah s jinou ženou, nevydržoval si konkubíny a neměl nemanželské děti. Avšak pro blízké příbuzenství byl sňatek legalizován až roku 749.[18] Podle některých tvrzení měl být manželem starší Berty (zakladatelky kláštera v Prümu) Martin z Laonu (či také Martin Heristal), jehož bratrem měl údajně být Pipin II. Prostřední, což by znamenalo, že Pipin Krátký a Bertrada byli k sobě vlastníci, tedy (vzdálený) bratranec a (vzdálená) sestřenice z druhé generace. Měli tedy společné předky - Ansegisela a svatou Beggu.[19] Svého manžela Pipina podporovala v jeho politických i vojenských krocích a společně s ním byla roku 751 v Soissons pomazána na královnu. Její manžel Pipin, do té doby mocný královský správce - majordomus, ve spolupráci s papežem Štěpánem III. odstranil do kláštera posledního žijícího merovejského krále Childericha III. a sám se chopil franského trůnu. Podruhé proběhla korunovace krále a královny 28. června roku 754 v bazilice Saint-Denis od téhož papeže, který nutně potřeboval zasáhnout proti Langobardům, kteří Itálii ovládali. Král Pipin následujícího roku skutečně napadl Langobardské království a na této výpravě ho Bertrada doprovázela.

Agilní královna se účastnila i dalších válečných taženích svého manžela a to přinejmenším při konfliktu s Bretonci a při vpádu do Akvitánie odbojného vévody Waiofara (767 a 768) a při výpravě do Septimánie.[20]

Po Pipinově smrti v září 768 se rozhodla aktivně zapojit do franské politiky a snažila se svým vlivem působit na oba syny, aby mezi nimi zabránila zbytečným konfliktům. I tak se například stalo, že během vojenské kampaně proti Akvitánii, kterou měli společně řešit oba bratři, se Karloman odmítl ke Karlovi připojit. Ten i tak dosáhl nad Akvitánci konečného vítězství a tuto zemi pevně připojil k Franské říši. Dalším politickým tahem matky královny byla sňatková politika s Langobardským královstvím. Po jednání s králem Desideriem[21] se uskutečnil sňatek s jeho jménem neznámou dcerou a jejím synem Karlem. Ten se tomuto rozhodnutí podřídil a tímto sňatkem vznikla příbuzenská koalice mezi Franským a Langobardským královstvím a také Bavorským vévodstvím, které bylo sice formálně podřízeno Frankům, ale v podstatě si její vévoda Tasisilo III. uskutečňoval samostatnou politiku a to poměrně úspěšně, navíc byl i v blízkém příbuzenském svazku z karolínským rodem i Desideriem. Tento stav věcí se pramálo líbil papeži Štěpánu III., který podotýkal v listu zaslanému mladému králi Karlovi, že je již tento ženat (z Himiltrudou, kterou zapudil). Ovšem Karlův sňatek z Himiltrudou je sporný, kronikáři je tradičně jmenována jako konkubína,[22] ovšem na druhou stranu mohlo jít o jistou formu necírkevního svazku na základě germánských tradic.

Úmrtím mladšího krále Karlomana dne 4. prosince roku 771 vzaly snahy královny-matky za své. Karel, již jako jediný vládce říše, langobardskou manželku poslal zpět za Alpy a o tři roky později si království jejího otce podmanil. Bertrude ustoupila po Karlomanově smrti z veřejného života, ovšem i nadále se u Karla těšila velké úctě.

Zemřela 12. července 783 a byla pohřbena v bazilice Saint-Denis vedle svého muže Pipina.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Z manželského svazku s králem Pipinem vzešli tito potomci:

Bertrada v chansons de geste

[editovat | editovat zdroj]

Z konce 13. století pochází francouzský epos, tzv. chansons de geste Berta s velkýma nohama, který líčí příběh krále Pipina a Berty Uherské, která trpěla vadou nohy (nohou) a stala se obětí dvorských intrik, díky čemuž se Pipin oženil s nepravou ženou, která se za Bertu vydávala. Pipin však po čase podvod odhalil, se skutečnou Bertou se sešel a pojal ji za manželku.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  2. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  3. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  4. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  5. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  6. ↑ Kindred Britain.
  7. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  8. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  9. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  10. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  11. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  12. ↑ a b Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  13. ↑ a b Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  14. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  15. ↑ RICHE, Pierre; ALLEN, Michael Idomir. The Carolingians : a family who forged Europe. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 1994. 398 s. Dostupné online. ISBN 9780812213423. S. 65. (anglicky) 
  16. ↑ HÄGERMANN, Dieter. Karel Veliký - vládce Západu. Překlad Aleš Valenta. Praha: Prostor, 2002. 619 s. ISBN 9788072600717. S. 54. 
  17. ↑ Charlemagne 2 - rodokmen. genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2018-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Annales regni Francorum inde a. 741 usque ad 829. Monumenta Germaniae Historica [online]. Bayerische Staatsbibliothek [cit. 2018-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-12. (latinsky) 
  19. ↑ MONTEALEGRE, Flavio Rivera. Genealogía De La Familia Montealegre: Sus Antepasados En Europa Y Sus Descendientes En América. [s.l.]: Trafford Publishing, 2011. 644 s. Dostupné online. ISBN 9781466902992. S. 257. (španělsky) 
  20. ↑ SCHREIBER, Karl-Heinz. Bertrada die Jüngere (Berta). www.manfred-hiebl.de [online]. Karl-Heinz Schreiber [cit. 2018-03-11]. Roč. 2002. Dostupné online. (německy) 
  21. ↑ PERTZ, Georg Heinrich. Monumenta Germaniae Historica inde ab anno Christi quingentesimo usque ad annum millesimum et quingentesimum: Scriptorum [online]. Wisconsinská univerzita – Madison: Impensis Bibliopolii Aulici Hahniani, 1826, rev. 2017-10-17 [cit. 2018-03-11]. S. 770. Dostupné online. (latinsky) 
  22. ↑ PERTZ, Georg Heinrich. Monumenta Germaniae Historica inde ab anno Christi quingentesimo usque ad annum millesimum et quingentesimum: Scriptorum [online]. Wisconsinská univerzita – Madison: Impensis Bibliopolii Aulici Hahniani, 1826, rev. 2017-10-17 [cit. 2018-03-11]. S. 299. Dostupné online. (latinsky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HÄGERMANN, Dieter; přeložil Aleš Valenta. Karel Veliký - vládce Západu. Praha: Prostor, 2002. ISBN 80-7260-071-0. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Bertrada z Laonu na Wikimedia Commons
  • MEROVINGIAN NOBILITY. fmg.ac [online]. [cit. 2018-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SCHREIBER, Karl-Heinz. bertrada_die_juengere_frankenkoenigin_+_783. www.manfred-hiebl.de [online]. [cit. 2018-03-11]. Dostupné online. (německy) 
  • Bertha Broadfoot of Laon, Queen of the Franks. geni_family_tree [online]. [cit. 2018-03-11]. Dostupné online. 
  • PERTZ, Georg Heinrich. Monumenta Germaniae historica inde ab anno Christi quingentesimo usque ad annum millesimum et quingentesimum: Scriptorum. [s.l.]: Impensis Bibliopolii Aulici Hahniani Dostupné online. (latinsky) 
  • NEFF, Karl. De Paulo Diacono Festi epitomatore Programm der K. Studienanstalt Kaiserslautern für das Schuljahr 1890-91 [online]. 1891 [cit. 2018-03-11]. Dostupné online. (německy) 
  • Medieval Latin. www.thelatinlibrary.com [online]. [cit. 2018-03-11]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bertrada_z_Laonu&oldid=22551287“