Přeskočit na obsah

Monte Pelmo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Monte Pelmo
Monte Pelmo
Monte Pelmo

Vrchol3168 m n. m.
Prominence1191 m
Izolace7,6 km → Monte Civetta
Poloha
SvětadílEvropa
StátItálieItálie Itálie
PohoříVýchodní Alpy / Dolomity
Souřadnice
Monte Pelmo
Monte Pelmo
Prvovýstup1857 John Ball
Horninadolomit
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Monte Pelmo, též jen Pelmo, ladinsky Pélf, je hora o nadmořské výšce 3168 m, nacházející se ve východní části pohoří Dolomity ve Východních Alpách. Leží na území Itálie, v provincii Belluno.

Masiv Monte Pelmo tvoří, společně s vedlejším vrcholem Pelmetto (2993 m n. m.), samostatnou horskou skupinu v Ampezzánských Dolomitech, asi 13 km jižně od města Cortina d'Ampezzo. Jde o obrovský kompaktní skalní blok charakteristického tvaru, se sráznými stěnami až 1100 metrů[1] vysokými a zploštělým vrcholem se sedlovitým karem.[2] Od západně ležící Civetty (3220 m n. m.) je Monte Pelmo odděleno údolím Val di Zoldo, ze severu od Croda da Lago sedlem Forcella Roan, od východně se nacházejícího Antelaa údolím Ampezztal (Valle del Boite).[2] Vrchol hory nabízí velkolepé výhledy na celé Dolomity.[3]

Ballova lávka na tzv. Normální cestě na Monte Pelmo
Monte Pelmo od severozápadu, z Val Fiorentina

Výstup na vrchol

[editovat | editovat zdroj]

Vrcholu bylo poprvé dosaženo 19. září 1857 irským alpinistou a politikem Johnem Ballem, prezidentem první horolezecké asociace na světě Alpine Club.

Pro výstup na Monte Pelmo a sestup z něj se dnes využívá tzv. Normální cesta, což je stezka vedoucí z jihovýchodní strany od chaty Rifugio Venezia nebo Rifugio Alba Maria del Luca po vyšlapaných chodnících stěnou ke karu na temeni hory a po hřebenu k vrcholu. Traverz stěnou, zvaný Ballova lávka (italsky Cengia di Ball),[3] je vysoce exponovaný a místy značně náročný, po kolenou je nutno překonat asi 6 metrů dlouhý úsek na velmi úzké římse nad srázem, kde vzpřímenému průchodu brání převis. Výstup trvá asi 5 hodin[3] a je hodnocen stupněm II stupnice obtížnosti UIAA.[2] Dále na vrchol vedou obtížné horolezecké cesty, například severní stěnou nebo jihovýchodním pilířem; pro sestup se pak používá Normální cesta.

  1. Archivovaná kopie. alpskevrcholy.ic.cz [online]. [cit. 2014-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-01. 
  2. a b c JIRÁSKO, Ladislav. Ampezanské Dolomity a skupina Fanes. Lysá nad Labem: ALPY - vydavatelství horské literatury, 1995. ISBN 80-85613-81-6. 
  3. a b c VÁLEK, Miloš; ŽÁKOVÁ, Milena. Dolomity východní část I - výběr horolezeckých výstupů. Turnov: HO Turnov, 1992. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]