Let BOAC 911
| Let BOAC 911 | |
|---|---|
_JP5996892.jpg) Havarované letadlo G-APFE na snímku z roku 1962 | |
| Nehoda | |
| Datum | 5. března 1966 |
| Čas | 14:15[1] |
| Fáze letu | let (ENR) |
| Hlavní příčina | zatížení způsobené turbulencí, které přesáhlo konstrukční limit |
| Místo | Fudži, Japonsko |
| Zeměpisné souřadnice | 35°19′44″ s. š., 138°48′18″ v. d. |
| Počátek letu | Heathrow, Londýn |
| Mezipřistání | Fukuoka Airport (neplánované) |
| Druhé mezipřistání | letiště Haneda |
| Cíl letu | Kai Tak Airport, Hongkong |
| Letoun | |
| Model | Boeing 707–436 |
| Dopravce | British Overseas Airways Corporation |
| Registrace | G-APFE |
| Stáří | 6 let |
| Následky | |
| Na palubě osob | 124 |
| Cestující | 113[1] |
| Posádka | 11[1] |
| Mrtvých | 124 |
| Letoun | zničen zcela[1] |
Let BOAC 911 byl let, provozovaný společností British Overseas Airways Corporation, který se 5. března 1966 zřítil na úbočí hory Fudži. Při nehodě zahynulo všech 113 cestujících a 11 členů posádky.
Byla to v Tokiu již třetí nehoda za měsíc se smrtelnými následky, jen o den dříve havaroval let Canadian Pacific Air Lines 402 a předtím 4. února let All Nippon Airways 60.[2]
Pozadí události
[editovat | editovat zdroj]Letadlo registrace G-APFE přistálo na letišti Tokio Haneda ve 12:40 v den neštěstí. Přiletělo z Fukuoky, kam bylo předchozího dne odkloněno kvůli nepříznivému počasí panujícímu v Tokiu.[1] Mezitím se počasí zlepšilo, silné západoseverozápadní proudění za studenou frontou přineslo chladný suchý vzduch z asijské pevniny a s ním křišťálově čistou oblohu. Pro následující úsek letu z Tokia do Hongkongu posádka dostala povětrnostní předpověď od zástupců společnosti a vyplnila letový plán, podle kterého měli letět podle přístrojů (IFR) z letiště Haneda, přes ostrov Izu Óšima, poté v letovém koridoru JG6 do Hongkongu v letové hladině 310 (31 000 stop (9 400 m)).[1] Boeing pilotoval pětačtyřicetiletý kapitán Bernard Dobson z Dorsetu, který byl považován za velice zkušeného pilota, neboť létal sedmsetsedmičku od roku 1960.[2]
Posádka ve 13:42 kontaktovala řízení letového provozu a žádala povolení nahodit motory a změnila žádost pro let za viditelnosti (VMC). Měla stoupat západně přes body Fuji-Rebel-Kushimoto, což by je přivedlo blíže k Fudži, snad kvůli lepšímu výhledu cestující na horu.[3]
Letadlo začalo pojíždět ve 13:50 a vzlétlo za severozápadního větru ve 13:58. Po vzletu letadlo nepřetržitě stoupalo doprava, otočilo se nad Tokijským zálivem a nasadilo jihozápadní kurz, proletělo severně od Odavary.[4] Poté začalo znovu točit doprava k hoře, letělo nad Gotembou v kurzu přibližně 298° při indikované rychlosti letu od 320 do 370 uzlů a nadmořské výšce přibližně 4 900 m (16 000 stop), vysoko nad vrcholem hory (3 776 m). Pak se letoun ocitl v silných turbulencích, které jej za letu rozlámaly. Trosky spadly do lesa.
Vyšetřování
[editovat | editovat zdroj]Trosky letounu byly rozptýleny v pásu dlouhém 16 km.[5] Analýza umístění rozptýlených trosek pomohla vyšetřovatelům nehod určit, že nejprve selhalo uchycení vertikálního stabilizátoru k trupu. Odlomený díl zanechal barevnou stopu, podle které bylo možné dovodit, že se odlomil od vodorovného stabilizátoru na levém dolním konci. Dezintegrace pokračovala a po odlomení dalších částí letadlo přešlo do ploché vývrtky.
Závěrečná zpráva uvádí, že: „letadlo narazilo nad městem Gotemba na neobvykle silnou turbulenci, která způsobila nárazové zatížení značně přesahující konstrukční limit“.[1]
Další okolnosti
[editovat | editovat zdroj]Nehoda byla jednou z pěti, které se v roce 1966 udály v Japonsku a měly smrtelné následky – havarovala čtyři civilní a jedno vojenské letadlo. Stala se ani ne za 24 hodin po nehodě kanadského letadla, které po přistání na letišti Haneda havarovalo a začalo hořet. Jeho trosky při startu letu BOAC 911 ještě doutnaly u vzletové dráhy.[6]
Mezi cestujícími byla skupina 75 Američanů se vztahem ke společnosti Thermo King z Minneapolisu. Dvoutýdenní cestu po Japonsku a jihovýchodní Asii dostali jako firemní odměnu. Ve skupině cestovalo 26 párů, zůstalo po nich 63 osiřelých dětí.[7][8]
Několik cestujících zrušilo rezervaci na poslední chvíli. Albert R. Broccoli, Harry Saltzman, Ken Adam, Lewis Gilbert a Freddie Young hledali v Japonsku lokace pro bondovku Žiješ jenom dvakrát.[9][10][11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku BOAC Flight 911 na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g Accident description [online]. Aviation Safety Network [cit. 2020-10-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b On this day, 5 March 1966: Passenger jet crashes into Mount Fuji. BBC News archive [online]. 1966-03-05 [cit. 2020-11-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Job, Macaurthur. Air Disaster – Volume 1, p.44
- ↑ Job, Macaurthur. Air Disaster – Volume 1, p.44–45
- ↑ Job, Macaurthur. Air Disaster – Volume 1, p.45
- ↑ The Worst Single Day. Time. 11 March 1966. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-14.
- ↑ Stone, Richard, "124 die in 2nd Japan air disaster" quote:"A BOAC spokesman said 75 of the Americans aboard were members of a tour sponsored by Thermo King Corp. of Minneapolis, Minn."
- ↑ United Press International. Fuji Jetliner Crash Left 63 Orphans in US. Pacific Stars And Stripes. 8 March 1966.
- ↑ Slate Magazine: The State of the Ninja – By Grady Hendrix
- ↑ 'Inside You Only Live Twice: An Original Documentary,' 2000, MGM Home Entertainment Inc.
- ↑ Inside 'You Only Live Twice' [online]. IMDb.com [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Let BOAC 911 na Wikimedia Commons - Picture of the aircraft that carried BOAC Flight 911
- Pilotfriend.Com – Article about BOAC Flight 911
- Plane crash info – BOAC Flight 911 entry
- AirDisaster.Com – BOAC Flight 911 crash photos
- JINDRA, Miroslav. Rozpadající se letoun pozorovaly stovky lidí. Vletěl do neviditelného pekla. iDNES.cz [online]. 2019-03-05 [cit. 2020-11-01]. Dostupné online.
- JINDRA, Miroslav. Smrtící okamžiky zachytila kamera. Ze svatební cesty se už nevrátili. iDNES.cz [online]. 2019-03-06 [cit. 2020-11-01]. Dostupné online.
