Měrunice
| Měrunice | |
|---|---|
_-_panorama.jpg) Pohled na obec z vrchu Číčov, jaro 2020 | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Bílina |
| Obec s rozšířenou působností | Bílina (správní obvod) |
| Okres | Teplice |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°28′50″ s. š., 13°49′5″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 326 (2024)[1] |
| Rozloha | 11,49 km²[2] |
| Nadmořská výška | 425 m n. m. |
| PSČ | 418 04 |
| Počet domů | 119 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 2 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 2 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Měrunice 67 418 04 Bílina 4 obec@merunice.cz |
| Starosta | Filip Strasser |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Měrunice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 567698 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Měrunice (německy Meronitz) se nachází v okrese Teplice v Ústeckém kraji. Žije v ní 326[1] obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Písemné zmínky o Měrunicích jsou datovány již z 12. století, kdy tato místa patřila teplickému klášteru, jehož zakladatelkou byla česká královna Judita Durynská. Ovšem z ještě starších dob, přesněji z 8. století, existují archeologické doklady o tom, že zdejší krajinu obýval lid knovízské kultury.[4]
První konkrétní zmínka přímo o obci pochází z roku 1295.[5] Hovoří se v ní o vladykovi Janovi, kterému patřila zdejší tvrz a pravděpodobně i ves. V období od 13. do 15. století byly Měrunice tzv. zemanskou vsí.
Od 16. století až do doby vzniku samostatného Československa patřily Měrunice bílinské větvi Lobkowiců. Jak uvádí záznam z 18. století, v roce 1787 bylo v obci evidováno 77 domovních čísel. Kromě zemědělské činnosti, zejména pěstování ovoce, se zde též těžily i české granáty.[4] Na přelomu 19. a 20. století se na území obce kromě granátů těžilo též hnědé uhlí a část území obce byla poddolována. V době maximálního rozmachu těžby měly Měrunice až tisíc obyvatel. Po skončení těžby nastal útlum, část obyvatel odešla za prací do pánevních oblastí, část se vrátila zpět k zemědělské činnosti. V roce 1938 byly Měrunice spolu s ostatními obcemi v okolí připojeny k Německé říši.
K dalšímu poklesu počtu obyvatel došlo po odsunu německého obyvatelstva po roce 1945. Obec si podržela svůj zemědělský charakter, jehož těžiště spočívalo v oblasti živočišné výroby zdejšího státního statku. K jejímu naprostému útlumu došlo po roce 1989 v souvislostí s likvidací státního statku. Společně s útlumem těžby uhlí v severočeské pánevní oblasti to způsobilo, že nezaměstnanost obyvatel obce na počátku 21. století dosáhla až 30 %.[4]
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]
Granátový vrch
[editovat | editovat zdroj]Asi 600 metrů jihovýchodně od okraje obce se nachází nenápadná zarostlá vyvýšenina jménem Granátový vrch (383 m n. m.), někdy též lidově zvaná Bota.[6] Těleso vrchu je tvořeno pyroponosnou bazaltovou diatrémou, která byla v minulosti zdrojem těžby českého granátu. Pyropy zde byly těženy přímo z matečné horniny šachticemi, vedoucími až do hloubky 60 metrů. V důsledku této těžby je na západním svahu kopce dodnes patrná stupňovitě navrstvená halda.[7] Lokalita se nachází na území CHKO České středohoří. Vzorky mateční horniny z Granátového vrchu, obsahující pyropy, jsou vystaveny v Muzeu českého granátu v Třebenicích.
Stříbrník
[editovat | editovat zdroj]Zhruba v polovině vzdálenosti mezi vesnicemi Měrunice a Žichov se nachází velký činný lom Stříbrník, nazývaný podle stejnojmenného vrchu (413 m n. m.). Vulkanické těleso, tvořené alkalickým čedičem odhadovaného stáří 19,2 až 22,5 miliónů let, bylo již z větší části odtěženo. V rozpukaném čediči se nacházely aragonity obdobného typu, jaké se vyskytují na nedalekém Číčově u Hořence. Mezi dalšími zde nalezenými minerály lze jmenovat pecky různobarevného opálu a až 2 cm velké porfyrické vyrostlice augitu.[8] V povrchových zjílovělých partiích byly zaznamenány nálezy zkamenělé flóry.[6] V lomu se od roku 1994 intenzivně těží drcené kamenivo pro stavební účely, především jako materiál při stavbě silnic a vodohospodářských staveb.[9][10]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 432 obyvatel (z toho 219 mužů), z nichž bylo 88 Čechoslováků, 333 Němců a jedenáct cizinců. Většina se hlásila k římskokatolické církvi, ale pět lidí patřilo k církvím evangelickým, tři k izraelské, šest k jiným nezjišťovaným církvím a 21 lidí bylo bez vyznání.[11] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 447 obyvatel: 127 Čechoslováků, 315 Němců a pět cizinců. Převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také šest evangelíků, pět členů církve československé, dva členové nezjišťovaných církví a patnáct lidí bez vyznání.[12]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 510 | 478 | 386 | 409 | 463 | 432 | 447 | 305 | 306 | 238 | 249 | 220 | 258 | 255 | 248 |
| Domy | 84 | 85 | 86 | 90 | 87 | 98 | 107 | 93 | 86 | 65 | 56 | 71 | 89 | 91 | 92 |
| Data z roku 1961 zahrnují i domy místní části Žichov. | |||||||||||||||
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]Části obce
[editovat | editovat zdroj]- Měrunice
- Žichov
Obecní symboly
[editovat | editovat zdroj]Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 31. ledna 2002.[15]
Turistika
[editovat | editovat zdroj]Měrunicemi prochází 88 km dlouhá cyklotrasa č. 25, která vede z česko - německého hraničního přechodu Brandov v okrese Most do Velkých Žernosek na Litoměřicku.[16] Měrunice jsou zároveň cílovou destinací cyklotrasy č. 231, vycházející z Mikulova v Krušných horách, a výchozím místem cyklotrasy č. 232, vedoucí z Měrunic do Loun. Poblíž severního okraje obce vede zeleně značená turistická cesta, spojující rozcestí pod horou Hradišťany (753 m n. m.) s Bedřichovým Světcem přes obce Lužice a Dobrčice v okrese Most.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Kostel svatého Stanislava. Kostel postavený v 19. století na místě starší stavby (kostel sv. Stanislava v Měrunicích je zmiňován již v záznamech ze 14. století[4]), stojí v obci při průjezdní silnici. V průčelní západní věži se nachází zvon z roku 1797 od Josefa Pitschmanna a zvon z roku 1923 od Richarda Herolda. Další zvon s průměrem 28 cm se nachází v sanktusníku. Je bez nápisu, zdoben pouze několika linkami. Vedle něj je prázdné místo, původně se v sanktusníku nacházely dva zvony.
- Boží muka u kostela
- Dvě památné lípy poblíž kostela sv. Stanislava (obvod kmene 285 a 380 cm).[17]
- V jedné z budov hospodářského dvora se dochovaly zbytky měrunické tvrze připomínané poprvé v roce 1548, kdy ji koupil Kryštof z Lobkovic.[18]
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Karl Eckardt (1874–1926), farář a spisovatel
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ a b c d Historie na oficiálních stránkách obce. www.merunice.cz [online]. [cit. 2016-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-02-15.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 412, 413. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ a b SVOBODA, Jiří. Tajemství Českého středohoří. 1. vyd. Ústí nad Labem: Imagine Media, 2014. 337 s. ISBN 978-80-905511-0-7. S. 146–147.
- ↑ MLČOCH, Bedřich; PLÍŠEK, Antonín. Granátový vrch [online]. Praha: Česká geologická služba, 1994-12-31, 2005-04-12 [cit. 2016-02-13]. Dostupné online.
- ↑ Popis lokality na stránkách Bílinské přírodovědné společnosti
- ↑ Provozovny. www.basalt.cz [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-21.
- ↑ Baumgartnerová, V. (2011). Těžba a odbyt nerostné suroviny čedičového lomu Měrunice. Vysoká škola báňská - TUL. Dostupné online
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 206.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 57.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 315. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Udělené symboly – Měrunice [online]. 2002-01-31 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
- ↑ Cyklotrasa č. 25
- ↑ https://www.geocaching.com/geocache/GC1YA0N_pamatne-lipy-merunice
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Měrunice – tvrz, s. 308.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HIBSCH, Josef Emanuel. Das Granatenbergel bei Meronitz und die böhmischen Granate. Bílina: Museumgesellschaft (Musejní spolek), 1926. 20 str. (německy)
- PEER, Přemysl. Přehledné dějiny Teplicka. Část 2. Dějiny Teplicka do roku 1848. Teplice: Oblastní vlastivědné muzeum, 1969. 84 str.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Měrunice na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Měrunice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Ocenění v krajské soutěži Obec roku za rok 2014
