Vilém August Hannoverský

Vilém August Hannoverský
Vilém August Hannoverský
	Vilém August, vévoda z Cumberlandu
Narození	15. dubna 1721; Leicester House
Úmrtí	31. října 1765 (ve věku 44 let); Londýn
Místo pohřbení	Westminsterské opatství
Povolání	důstojník
Ocenění	královský společník Královské společnosti (1760); Podvazkový řád
Rodiče	Jiří II. Britský a Karolina z Ansbachu
Rod	Hannoverští
Příbuzní	Karolina Alžběta Hannoverská, Marie Hannoverská, Luisa Hannoverská, Amélie Sofie Hannoverská, Anna Hannoverská, Johann Ludwig, Reichsgraf von Wallmoden-Gimborn, Frederik Ludvík Hannoverský a Jiří Vilém Hannoverský (sourozenci)
Funkce	člen britské Soukromé rady
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém August Hannoverský, vévoda z Cumberlandu (William Augustus Hannover, Duke of Cumberland, Marquess of Berkhampstead, Earl of Kennington, Viscount Trematon, Baron Alderney) (26. dubna 1721, Londýn, Anglie – 31. října 1765, Londýn, Anglie) byl britský královský princ z hannoverské dynastie, nejmladší syn Jiřího II. a bratr následníka trůnu prince waleského. Od dětství sloužil v armádě, zúčastnil se války o rakouské dědictví a sedmileté války, proslul především úspěšným potlačením posledního jakobitského povstání ve Skotsku (bitva u Cullodenu). V letech 1745–1757 byl vrchním velitelem britské armády (Commmander-in-Chief).

Životopis

Vévoda z Cumberlandu (Joshua Reynolds), 1758

Narodil se v londýnském paláci Essex House jako třetí a nejmladší syn britského krále Jiřího II. a jeho manželky Karolíny. V pěti letech se stal rytířem Řádu lázně, zároveň v roce 1726 získal titul vévody z Cumberlandu, v roce 1730 obdržel Podvazkový řád. Vyrůstal v královském paláci Hampton Court a pod dohledem kvalitních pedagogů získal solidní vzdělání. Od dětství projevoval fyzické nadání a odvahu a rodiče jej měli v oblibě. Již jako dítě se stal důstojníkem v armádě (1733), poté byl ale předurčen ke službě v námořnictvu, v roce 1740 se jako dobrovolník dostal pod velení admirála Johna Norrise. Služba u Royal Navy jej ale neuspokojovala a již v roce 1741 byl jmenován plukovníkem u pěšího vojska.

Na počátku války o rakouské dědictví byl jmenován generálmajorem (1742), pod přímým velením svého otce Jiřího II. se zúčastnil bitvy u Dettingenu, kde byl zraněn, načež byl povýšen na generálporučíka (1743). Přes nedostatek zkušeností byl v roce 1745 jmenován vrchním velitelem britských, hannoverských a rakouských vojsk v Evropě, téhož roku byl poražen Mořicem Saským v bitvě u Fontenoy. Cumberland se stáhl do Bruselu, krátce poté byl ale převelen do Skotska, kde byl pověřen úkolem potřít poslední pokus Stuartovců o získání moci. Jakobitské povstání bylo krvavě potlačeno v bitvě u Cullodenu, díky níž Cumberland získal popularitu, ale také přezdívku řezník William (Billy the Butcher). Poté se vrátil do Evropy a znovu neúspěšně bojoval s Mořicem Saským v Nizozemí. V roce 1748 byl jmenován vrchním velitelem britské armády (Commander in Chief).

Po skončení války o rakouské dědictví zůstal ve funkci vrchního velitele britské armády a s podporou svého otce Jiřího II. se pokoušel o reformy, jejichž cílem byla profesionalizace armády a odbourání korupce, narážel ale na odpor parlamentu. Za sedmileté války byl znovu pověřen vrchním velením na evropském kontinentu. O aktivní účast ve válce ale nestál a své jmenování podmínil odvoláním Williama Pitta z vlády. Po neúspěchu vojenských operací v Evropě a porážce u Hastenbecku byl zbaven postu vrchního velitele britské armády (1757, funkci převzal maršál John Ligonier) a od té doby žil v soukromí. Po otcově smrti a nástupu synovce Jiřího III. se ještě krátce angažoval v politice jako člen Sněmovny lordů, i když v roce 1760 byl postižen mrtvicí. Zemřel svobodný v Londýně a je pohřben ve Westminsterském opatství. Titul vévody z Cumberlandu byl později znovu udělen v potomstvu Jiřího III.

Jako královský princ byl od dosažení plnoletosti členem Sněmovny lordů, zastával také řadu čestných funkcí. V letech 1746–1765 byl kancléřem univerzity v St Andrews a v letech 1751–1765 kancléřem univerzity v Dublinu. Od roku 1742 byl členem Tajné rady a v době nepřítomnosti krále v roce 1755 členem regentské rady.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c Kindred Britain.

Literatura

Ottův slovník naučný, díl V.; Praha, 1892 (reprint 1997) s. 778–779 ISBN 80-7185-102-7
NIEMOJOWSKA, Maria: Poslední Stuartovci; Praha, 2002 266 stran ISBN 80-204-0938-6
STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000 407 stran ISBN 80-7277-010-1
TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019 464 stran ISBN 978-80-7557-176-2

Související články

Jakobitské povstání z roku 1745

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vilém August Hannoverský na Wikimedia Commons
Vévoda z Cumberlandu na webu thepeerage Archivováno 29. 7. 2020 na Wayback Machine.

[e6596ed0d2b81634d4a2b94f1bd23a5d26a198cf-1] Kindred Britain.

[1]

Britští princové

Generace naznačují původ od Jiřího I., který formalizoval použití titulů princ a princezna pro členy britské královské rodiny.

1. generace	Jiří II.

2. generace	Frederik, princ z Walesu Jiří Vilém Vilém, vévoda z Cumberlandu

3. generace	Jiří III. Eduard, vévoda z Yorku a Albany Vilém Jindřich, vévoda z Gloucesteru a Edinburghu Jindřich, vévoda z Cumberlandu a Strathearnu Frederik

4. generace	Jiří IV. Frederik, vévoda z Yorku a Albany Vilém IV. Eduard, vévoda z Kentu a Strathearnu Arnošt August Hannoverský August Frederik, vévoda ze Sussexu Adolf, vévoda z Cambridge Octavius Alfréd Vilém Frederik, vévoda z Gloucesteru a Edinburghu

5. generace	Albert¹ Jiří V. Hannoverský Jiří, vévoda z Cambridge

6. generace	Eduard VII. Alfréd, vévoda z Edinburghu a ze Sasko-Kobursko-Gothajska Artur, vévoda z Connaughtu a Strathearnu Leopold, vévoda z Albany Arnošt August

7. generace	Albert Viktor, vévoda z Clarence a Avondale Jiří V. Alexandr Jan z Walesu Alfréd, dědičný princ ze Sasko-Kobursko-Gothajska Artur z Connaughtu Karel Eduard, vévoda z Albany a ze Sasko-Kobursko-Gothajska Jiří Vilém Hannoverský Kristián Hannoverský Arnošt August, vévoda z Brunšviku

8. generace	Eduard VIII. Jiří VI. Jindřich, vévoda z Gloucesteru Jiří, vévoda z Kentu Jan Alastair, 2. vévoda z Connaughtu a Strathearnu Johan Leopold, dědičný princ ze Sasko-Kobursko-Gothajska Hubertus Sasko-Kobursko-Gothajský Arnošt August Hannoverský Jiří Vilém Hannoverský

9. generace	Filip, vévoda z Edinburghu² William z Gloucesteru Richard, vévoda z Gloucesteru Edward, vévoda z Kentu Michael z Kentu

10. generace	Karel III. Andrew, vévoda z Yorku Edward, vévoda z Edinburghu

11. generace	William, princ z Walesu Harry, vévoda ze Sussexu James Mountbatten-Windsor, hrabě z Wessexu

12. generace	George z Walesu Louis z Walesu Archie ze Sussexu

¹Nenarodil se jako britský princ, ale byl mu udělen titul prince manžela. ²Nenarodil se jako britský princ, ale titul britského prince mu byl udělen. Princové, jejichž tituly byly odebrány, a způsobilí lidé, kteří tento titul nepoužívají, jsou zobrazeni kurzívou.