Stonožkovci: Porovnání verzí
→Podskupiny: Fylogenetické vztahy + ref |
→Podskupiny: typo, ref |
||
Řádek 27: | Řádek 27: | ||
Př.: [[svinule vroubená]], [[svinule lesní]], [[chlupule podkorní]], [[mnohonožka zemní]], [[mnohonožka lesní]]. |
Př.: [[svinule vroubená]], [[svinule lesní]], [[chlupule podkorní]], [[mnohonožka zemní]], [[mnohonožka lesní]]. |
||
'''[[Stonoženky]]''' (Symphyla) mají tělo dlouhé do cca 1 mm, počet párů nohou je 10 až 12 (u larv 6), mají nečlánkované přívěsky na konci těla se snovací žlázou, nemají oči. Známo cca 210 druhů. |
'''[[Stonoženky]]''' (Symphyla) mají tělo dlouhé do cca 1 mm, počet párů nohou je 10 až 12 (u larv 6), mají nečlánkované přívěsky na konci těla se snovací žlázou, nemají oči. Známo cca 210 druhů.<ref name="MUNI">[https://is.muni.cz/el/1431/jaro2007/Bi2000c/6_Myriapoda_Crustacea_Entognatha.pdf ''Myriapoda, Crustacea, Entognatha'']. Učební pomůcka [[Masarykova univerzita|Masarykovy univerzity]]</ref><ref name="KZR">[http://kzr.agrobiologie.cz/natural/data/datazoo/2014/sestinozci%20a%20hmyz1_MB.pdf ''Šestinožci a hmyz'']. Učební pomůcka Katedry zoologie a rybářství; Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, [[Česká zemědělská univerzita v Praze]]</ref> |
||
Př |
Př.: [[drobnuška bledá]] |
||
'''[[Drobnušky]]''' (Pauropoda) mají tělo dlouhé do 2 mm, počet párů nohou je vyšší než počet hřbetních štítků (tergitů), tykadla jsou dvojnásobně větvená. Sají na houbových vláknech. Známo přes 800 druhů. |
'''[[Drobnušky]]''' (Pauropoda) mají tělo dlouhé do 2 mm, počet párů nohou (9 až 10) je vyšší než počet hřbetních štítků (tergitů), tykadla jsou dvojnásobně větvená. Sají na houbových vláknech. Známo přes 800 druhů.<ref name="MUNI"/><ref name="KZR"/> |
||
Př |
Př.: [[stonoženka bílá]] |
||
===Fylogenetické vztahy=== |
===Fylogenetické vztahy=== |
Verze z 11. 10. 2024, 12:44
Stonožkovci | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | členovci (Arthropoda) |
Podkmen | stonožkovci (Myriapoda) |
Třídy | |
| |
Sesterská skupina | |
Pancrustacea | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Stonožkovci (Myriapoda) jsou jeden z podkmenů členovců. Mají dlouhé, převážně stejnoměrně článkované tělo, jsou kryti krunýřem. Vidí složenýma očima a dýchají vzdušnicemi. Dělí se na dvě hlavní skupiny, stonožky a mnohonožky.
Podskupiny
Stonožky (Chilopoda) mají zploštělé tělo, každý článek nese obvykle jeden pár končetin. Samečci mají vlečné nohy. První pár končetin se přeměnil na čelistní nožky (maxillipedy) s jedovou žlázou. Pohybují se rychle. Žijí ve vlhkém prostředí. Aktivní jsou převážně v noci. Jsou dravé, živí se hlísticemi,chvostoskoky, mšicemi, pavoukovci, žížalami, larvami a dospělci hmyzu a také jinými stonožkami.
Př.: stonožka škvorová, strašník dalmatský, zemivka žlutavá.
Mnohonožky (Diplopoda) mají válcovité tělo, na bocích někdy s pachovými žlázami k odstrašení nepřítele. Pohybují se pomalým vlnivým způsobem. Na každém článku jsou obvykle dva páry končetin, protože v průběhu vývoje srostly dva články v jeden. V sebeobraně se mohou svinout v kuličku. Jsou významnými saprofágy. Živí se tlejícími rostlinami, řasami, některé i živými rostlinnými pletivy (jsou býložravé), některé jsou dravé, živí se např. bakteriemi a drobnými členovci.
Př.: svinule vroubená, svinule lesní, chlupule podkorní, mnohonožka zemní, mnohonožka lesní.
Stonoženky (Symphyla) mají tělo dlouhé do cca 1 mm, počet párů nohou je 10 až 12 (u larv 6), mají nečlánkované přívěsky na konci těla se snovací žlázou, nemají oči. Známo cca 210 druhů.[1][2]
Př.: drobnuška bledá
Drobnušky (Pauropoda) mají tělo dlouhé do 2 mm, počet párů nohou (9 až 10) je vyšší než počet hřbetních štítků (tergitů), tykadla jsou dvojnásobně větvená. Sají na houbových vláknech. Známo přes 800 druhů.[1][2]
Př.: stonoženka bílá
Fylogenetické vztahy
Vzájemné příbuzenské vztahy jednotlivých skupin nejsou dosud (rok 2024) jednoznačně vyřešené. Podle studie z r. 2024 je lze zobrazit následujícím fylogenetickým stromem:[3]
Mandibulata |
| ||||||||||||||||||||||||||||||
kusadlovci |
Vedle hypotézy přirozených seskupení (kladů) Pectinopoda, zahrnujícího mnohonožky a stonožky, a Edafopoda, zahrnujícího drobnušky a stonoženky, jsou citovány i variantní hypotézy přirozených seskupení (kladů):[4]
- Dignatha (též Collifera), zahrnujícího mnohonožky a drobnušky, a Trignatha (Atelopoda), zahrnující stonožky a stonoženky
- Progoneata, zahrnující stonoženky, mnohonožky a drobnušky, a k němu sesterská linie stonožek.
Rekordní rozměry
Největší známý exemplář těchto živočichů, zachovaný jako série fosilních stop prvohorního rodu Arthropleura, patřil asi 2,63 metru dlouhému jedinci o hmotnosti kolem 50 kilogramů.[5][6]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Myriapoda, Crustacea, Entognatha. Učební pomůcka Masarykovy univerzity
- ↑ a b Šestinožci a hmyz. Učební pomůcka Katedry zoologie a rybářství; Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Česká zemědělská univerzita v Praze
- ↑ LHÉRITIER, Mickaël; EDGECOMBE, Gregory D.; GARWOOD, Russell J.; BUISSON, Adrien; GERBE, Alexis; KOCH, Nicolás Mongiardino; VANNIER, Jean. Head anatomy and phylogenomics show the Carboniferous giant Arthropleura belonged to a millipede-centipede group. Science Advances [online]. American Association for the Advancement of Science, 2024-10-11 [cit. 2024-10-11]. Roč. 10, čís. 41. Dostupné online. ISSN 2375-2548. DOI 10.1126/sciadv.adp6362. (anglicky)
- ↑ MIYAZAWA, Hideyuki; UEDA, Chiaki; YAHATA, Kensuke; SU, Zhi-Hui. Molecular phylogeny of Myriapoda provides insights into evolutionary patterns of the mode in post-embryonic development. Scientific Reports [online]. Springer Nature Limited, 2014-02-18 [cit. 2024-10-11]. Roč. 4, čís. 1: 4127. Dostupné online. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/srep04127. PMID 24535281. (anglicky)
- ↑ Neil S. Davies, Russell J. Garwood, William J. McMahon, Joerg W. Schneider and Anthony P. Shillito (2021). The largest arthropod in Earth history: insights from newly discovered Arthropleura remains (Serpukhovian Stainmore Formation, Northumberland, England). Journal of the Geological Society (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1144/jgs2021-115
- ↑ SOCHA, Vladimír. Největší členovci všech dob. OSEL.cz [online]. 27. května 2022. Dostupné online. (česky)
Literatura
- SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. Úvod do půdní biologie. Brno: Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie, 2013. 60 s. Dostupné také z: https://web.archive.org/web/20181020052949/http://www.ekologiauk.sk/wp-content/uploads/2018/05/SkriptumPedobiologie_1-1.pdf
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu stonožkovci na Wikimedia Commons