Spolek
Spolek je obecně sdružení či skupina osob. V českém právu je spolek zvláštní právnická osoba, samosprávné a dobrovolné sdružení alespoň tří osob vedených společným zájmem. Účelem spolku může být buď sdílení jen vzájemných cílů (sportovní kluby, myslivecká sdružení apod. – někdy též nazývány jako vzájemně prospěšná sdružení) nebo nějaká obecně prospěšná činnost (poskytování sociálních služeb, vzdělávací a informační aktivity apod.). Spolek může vlastním jménem podnikat, ale nesmí to být jeho hlavní činností a případný zisk musí být použit na podporu dosažení vlastních cílů spolku. Členy spolku mohou být fyzické i právnické osoby a jeho název musí obsahovat slova „spolek“ nebo „zapsaný spolek“, případně zkratku „z. s.“ Zapisuje se do spolkového rejstříku, který je veden příslušným rejstříkovým soudem. Právně upraven je v § 214–302 občanského zákoníku.
Historie spolků v Česku
V Rakouském císařství bylo zakládání spolku umožněno císařským patentem ze dne 26. listopadu 1852 (zákonem č. 253/1852 ř. z.). Založení každého jednotlivého spolku ovšem podle tohoto zákona podléhalo schválení státních úřadů,[1] které tak měly nad zřizováním spolků plnou kontrolou, takže zakládání například českých národních spolků (např. Hlahol, Sokol, Umělecká beseda, Americký klub dam, Tělocvičný spolek paní a dívek pražských) bylo možné až po skončení období neoabsolutismu a vydání Říjnového diplomu roku 1860. 15. listopadu 1867 pak byl vydán nový zákon č. 134/1867 ř. z., o spolčovacím právu, podle něhož se v souladu s principy liberalismu založení spolku státním úřadům pouze oznamovalo a státní úřady mohly založení spolku zakázat jen v případech, kdy stanovy spolku odporovaly zákonu.[2]
V roce 1951 byl v Československu vydán zákon č. 68/1951 Sb., o dobrovolných organisacích a shromážděních. Ve svém důsledku znamenal pro mnohé spolky konec činnosti, případně pokračování v jiné formě.[3]
V Československu a následně v Česku existovala v letech 1990–2013 občanská sdružení, právně byla upravena zákonem č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Církve a náboženské společnosti, politické strany a politická hnutí nebo obecně prospěšné společnosti se řídily odlišným právním režimem. Podle seznamu občanských sdružení, vedeném Ministerstvem vnitra České republiky, jich bylo v Česku v polovině roku 2013 registrováno přes 93 tisíc. Občanské sdružení vznikalo registrací stanov u Ministerstva vnitra. Proti odmítnutí registrace, stejně jako proti rozpuštění občanského sdružení bylo možné se soudně bránit. Ačkoli zákon o sdružování občanů hovořil o „Nejvyšším soudu České republiky“, resp. „nejvyšším soudu republiky“, protože byl přijat v roce 1990 a po osamostatnění správního soudnictví v roce 2003 nebyl v tomto směru novelizován, soudní praxe dospěla k závěru, že příslušným soudem je soud správní, konkrétně Městský soud v Praze.[4] Na základě § 3045 nového občanského zákoníku došlo k 1. lednu 2014 k přeměně dosavadních občanských sdružení na spolky.
Reference
- ↑ RGBl. 253/1852
- ↑ § 6 RGBl. 134/1867
- ↑ SMEJKAL, Ladislav. Českolipské muzeum. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. 1990, s. 64.
- ↑ Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 26 Nd 211/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2013, sp. zn. 28 Nd 23/2013
